22 - V Malfoy manor 2/2

14. dubna 2012 v 12:49 | Surynka |  Pravá identita
Takže je tu i druhá část Malfoy manor-kapitoly a rozhodla jsem se ji zveřejnit hned další den jenom proto, že je to rozkouskovaná jedna dlouhá kapitola. Další už bude zveřejněna zase každý třetí den :) Jinak opět věnuji všem svým SB a taky těm, kteří komentovali i ty předchozí kapitoly ;)

Draco sledoval, jak Bellatrix poslala Červíčka, aby jejich zajatce, kromě Hermiony, odvedl do sklepa. Sama začala vyhrožovat Hermioně a než ji začala mučit, užívala si pohled do jejich očí. Tak moc se Hermiona snažila tvářit odvážně a bez strachu, až to nakonec málem začala vzdávat. Ale v očích jí bylo vidět, že se vždy bude rvát za kouzelnický svět takový, jakým byl před Voldemortem. Draco se na to nechtěl dívat a na chvíli se mu povedlo vzdálit se. Zaklepal na dveře Susanina pokoje.
"Dále," odpověděla, když slyšela, jak klepal. Věděla, že je to on, ale zrovna jeho vidět nechtěla.
"Slyšíš ji? Jak k ní mluví? Pokud ji nezabije, bude to zázrak." Dostala ze sebe, když zavíral dveře. Neodvracela pohled od okna. Došel k ní a díval se na její odraz v okně.
"No a co? Je to mudlovská šmejdka, zaslouží si to-" na tváři mu přistála dobře mířená a bolestivá facka. "Co si to dovoluješ?!" vyštěkl a chtěl jí taky vrazit, ale zadržela jeho ruku. Vždycky měla ohromnou sílu, ale nebýt zvýšené hladiny adrenalinu v krvi, neudržela by ho.
"Takhle přede mnou nikdy nemluv! Je ti to jasné?" podívala se mu zpříma do tváře. Neměla na něj náladu, navíc v blízkosti své rodiny se choval protivně.
"To je absurdní. Od líbání k fackám." Rozesmál se Draco, ale Susan dokázala na tváři 'vykouzlit' jen slabý nucený úsměv.
"Měla jsem pocit, že tady tomu všemu kolem moc nevěříš? Ale po tomhle tvém výroku…"
"To spolu nemá vůbec nic společného. Nevěřím, že by ON mohl vyhrát, ale to neznamená, že souhlasím s mudlovskými kozelníky." Vysvětlil jí.
"To je jedno, mohl jsi jim pomoct...aspoň kvůli mně." Řekla Susan a mrkla směrem ke dveřím, aby tak naznačila, že má na mysli Harryho a jeho přátele.
"Hele, snažil jsem se, ale nemůžu lhát celé své rodině, navíc ve prospěch Pottera! Ale snažil jsem se, nevidělas? Řekl jsem, že si nejsem jistý, jestli je to on a přitom jsem ho dokonale poznal hned v první vteřině!"
"Ale nakonec jsi jim to vlastně odkýval. Ale co já si mám vlastně právo stěžovat, že?" řekla a otočila se zpátky k oknu se skloněnou hlavou. "Ty jsi nikomu nic nepřísahal a já můžu být ráda aspoň za tu snahu." Zdrceně sklonila hlavu a hleděla z okna na příjezdovou cestu. Zase bylo ticho, ale nakonec ucítila jeho ruku na svém rameni.
"Nikomu jsem nic nepřísahal a snažil jsem se. To je všechno, co můžeš od Malfoye čekat. Tak jsi to chtěla, ne? Abych se choval jako pravý Malfoy... Jak se cítíš?" mluvil monotónně a ona uznala, že má pravdu. Sama po něm chtěla, aby se začal chovat alespoň trochu, jako Malfoy. Začal s tím, takže nemá právo si stěžovat. Sice se tak nechová jen trochu, ale o něco víc, ale na 'dávkování' nezáleží, ne? Chtěla, aby se choval jako Malfoy? Chtěla. Choval se tak? Choval. Takže tím je to ukončeno.
"Mohlo by mi být líp." Odpověděla na jeho otázku. Chtěl ji políbit, ale domem se ozval skoro až nelidský křik. To byla Hermiona. Susan znatelně ztuhla a vytřeštila oči na dveře. V pokoji jí nehrozilo nebezpečí, takže klidně dala najevo, že to, co se děje v salonu, jí není lhostejné. "Bellatrix začala. Doufám, že až skončí, bude moct Hermiona ještě normálně reagovat." Vyslovila tlumeně Susan. Dál zírala na dveře.
"Záleží ti na nich, ale když je mučí, tváříš se, jakoby se tě to až tak nedotýkalo." Poznamenal trochu výsměšně Draco.
"Až tak netýkalo? Týká se mě to hodně. Mám ho chránit a tím pádem i jeho přátele, a když jeho nejlepší přítelkyni ubližují, tak já dělám co? Stojím tady, jenom několik desítek metrů od ní a čekám, až to skončí! Ale nemůžu dělat víc! Ještě nenastal pravý čas a já do té doby budu muset trpět všechno!" zněla naštvaně, ale nemohla křičet. Zato Draco měl pocit, že na něj křičí. Její hlas byl tak nenávistný, ale zřejmě to nebylo ani tolik mířeno na něj, jako na celé tohle společenství Pána zla.
"Dobře, uklidni se-" přerušilo ho další řev a pak řada dalších výkřiků a proseb. Bylo to srdcervoucí, děsivé, nepříjemné a hlavně smutné, nechutné a vůči mudlům nespravedlivé. Susan tam stála a třeštila oči na dveře a ani si neuvědomila jak, ale vykročila směrem ke dveřím.
"Zbláznila ses?!" zachytil ji za loket. "Neříkalas teď před chvílí, že musíš počkat na správnou chvíli?"
"A co když ta správná chvíle nastala?" zeptala se zcela vážně Susan.
"Nad tím se musíš zamyslet ty. Mysli, kolika způsoby jim ještě můžeš v téhle podobě pomoct." Podíval se jí do očí. Jak moc by si přál, aby nebyla tím, kým je. Aby opravdu vyznávala čistou krev a měla stejné hodnoty, jako ostatní Smrtijedi.
"Máš pravdu." Sklonila ramena a vrátila se k oknu.
"To já vždycky." Poznamenal mírně samolibě.
"Ještě nenastal čas. Ještě jim můžu pomoct." Posadila se na parapet a dívala se z okna. Řev se tišil a pak zase sílil.
"Asi bych měl jít dolů." Poznamenal Draco a nechal ji tam samotnou.
V dalších minutách se v Malfoy manor seběhlo něco neuvěřitelného. Zatímco všichni Smrtijedi byli téměř mrtví vzteky, Susan byla ráda. Harrymu Potterovi a jeho přátelům se povedlo uniknout. Když se to Voldemort dozvěděl, zuřil snad víc, než když se mu nepovedlo během letních prázdnin Harryho napadnout při přemisťování. Salonek byl odkázán k rozsáhlé dvouhodinové opravě pomocí hůlek. To, co tam zanechal, nebyla spoušť, ale jedna velká místnost plná miniaturních třísek a drobků v podobě zbytků z nábytku. Narcissa se při pohledu na zdevastovaný salonek, který sama dekorovala, málem zhroutila, ale co ji děsilo víc, bylo, že dostali domácí vězení. Susan se povedlo zůstat v pokoji, ale celá Malfoyova rodina si vyslechla Voldemortovo řádění až do konce.
"Sophio, zůstaneš tady s ostatními a až skončí prázdniny, vrátíš se hlídat do Bradavic." Prohlásil klidným hlasem, který byl v neuvěřitelném rozporu s jeho vystoupením, které předvedl ne-li hodinu předtím.
"Tak jsi spokojená?" zeptal se, když jí opět vešel do pokoje a zavíral za sebou dveře.
"Ke spokojenosti budu mít ještě dlouho daleko, ale vlastně ano." Odpověděla Susan. Automaticky, hned, jak Draco vešel, mávla hůlkou a pronesla: Ševelissimo.
"Ještě si stěžuj." Zamrmlal Draco a posadil se na kraj její postele. "Vyšla jsi z toho nejlíp z nás všech."
"Tak když si je necháte uniknout." Ušklíbla se pobaveně Susan a odložila knihu, kterou stejně moc nevnímala. Draco se na ni podíval vražedným pohledem, že by mu kdekdo věřil, že se opravdu chystá ji zabít. "No už se tě bojím." Usmála se znovu a tahle provokace nezůstala nevyslyšena. Vrhl se na ni, povalil ji na postel a začal zuřivě líbat. "Uklidni se prosím tě. Jsme ve vašem domě, to se mi nezdá, jako dobrý nápad."
"Odkdy jsi tak konzervativní?" ušklíbl se.
"Já a konzervativní? Nevím, ze kterýho stromu jsi spadl, ale ujišťuju tě, že to nemá s konzervativností nic společenského. Prostě se mi to zdá zvláštní. Máme domácí vězení ve vašem domě, oficiálně se moc neznáme a ani se nemáme moc v lásce a nanejvýš se pozdravíme a-" nestihla to doříct, znovu ji začal líbat a rozepínat svetr.
"Draco!" ozývalo se chodbou. Susan ho od sebe odstrčila a málem spadl z postele. Rychle mávla hůlkou a zrušila všechna ochranná kouzla, včetně zamčení dveří.
"Tady jsem, matko." Vykoukl ze dveří. Nikdo by určitě nenapodobil ten Narcissin překvapený výraz.
"Teda…tady bych tě nikdy nehledala." Poznamenala vyvedená z míry a nakoukla do pokoje. Susan seděla na zemi opřená o kraj postele a odložila knížku.
"Já taky ne, ale potřeboval se zeptat na pár věcí ohledně jeho aktivity na škole. Je ti všechno jasné?" zeptala se s nicneříkajícím výrazem.
"Ano." Odpověděl chladně Draco a bez pozdravu zamířil ven a málem porazil Narcissu, když se snažil co nejdřív zavřít dveře. Susan byla dokonalá lhářka a neuvěřitelně přesvědčivá. Neviděl ji, ale byl si jistý, že se směje nahlas stejně, jako on v duchu. Narcissa za tímhle samozřejmě nehledala nic dalšího. Nikdy by si nedala ten studený čumák a Voldemortovu oblíbenkyni číslo dva, hned po Snapeovi, dohromady se svým synem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Josette Onnie Oleander Josette Onnie Oleander | 15. dubna 2012 v 20:18 | Reagovat

úžasnáá :-D  :-D  :-D

2 Surynka Surynka | Web | 16. dubna 2012 v 15:05 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx