21- V Malfoy manor 1/2

13. dubna 2012 v 12:47 | Surynka |  Pravá identita
Takže, konečně slibované Malfoy manor! A odtud už mi zbývá opravdu jen málo krůčků ke konci, i když…jak znám rozsáhlost svého psaní, opět se dostanu i k 30. kapitole…ach jo…budu se snažit s tím něco udělat.
P.S. - V téhle kapitole opět zaznějí věty z knihy. Nejedná se o porušování autorských práv, která patří výhradně autorce knihy, J. K. Rowling

V následujících týdnech se i nadále Susan střídala mezi Malfoy manor a hradem. A její 'vztah' s Malfoyem? Susanina magická podstata zřejmě opravdu fungovala, protože Draco se v její přítomnosti choval trochu jinak. Časem se to dostalo až k momentu, kdy mu Susan připomínala, že je pořád Malfoy. Nechápala to a nechápala sebe. Tolik ho nenáviděla, musela se mu smát, jaký byl zbabělec a teď? Ona ho snad začínala i milovat.
Do té doby jí řekl, že ji miluje dvakrát. Pokaždé to řekl tím nejtišším možným způsobem a bylo cítit, jak se za to stydí. Ona mu to řekla možná jednou. Tohle nebyl cit, který by projevovala nahlas, a on na tom byl stejně. Pořád jí opakoval, že to je tou její magickou podstatou, a že když je od ní dál, chová se zase jako pravý Malfoy, ale Susan tomu moc nechtěla věřit. I když, vždycky to byl zbabělec a pořád je…možná proto na něj ta magická podstata opravdu působí. Napadalo ji často, ale už se rozhodla to neřešit. Nikdo o nich nevěděl a to jediné, co by ji mělo opravdu zajímat, taky vycházelo podle plánu. Draco se naučil vpouštět do hlavy v určitý moment jen některé informace.
"Tak dělej! Už chci být doma." Usmál se na ni Draco. Susan se na něj jen ušklíbla a chtěla prohlásit něco ve smyslu sladký jako citron, ale udržela se.
"Tak se tam už přenes! Já přijdu za chvíli." Susan nechápala, proč na ni chce čekat, když to všechno stejně tajili.
"Ani náhodou." Tentokrát se ušklíbl on a začal ji líbat.
"Nemůžu se dočkat, až se ode mě oddálíš a ta magická podstata přestane fungovat." Odfrkla si Susan.
"Fajn, takže pořád zastáváš názor, že se mám chovat jako Malfoy?" podíval se na ni se zkoumavým pohledem. Byla zvláštní a to ho k ní táhlo.
"Jo."
"A kdybych ti řekl, proč jsem rád, že s tebou se můžu chovat normálně, necháš toho pak?"
"Pokud tomuhle nemalfoyovskému chování říkáš normální." Pokrčila rameny a posadila se naproti němu na postel.
"Do sedmi let mi matka dávala najevo lásku. Dávala najevo všechny city a pro každé dítě je to dobře. Ale pak poslechla otce a začala mě vychovávat stejným způsobem, jako on. Shodli se na tom, že jediný potomek Malfoyů v této rodové linii musí být silný a každým coulem pravý Malfoy, stejně jako otec, děda a vlastně všichni. Takže ze dne na den se matka změnila z láskyplné na chladnou a odměřenou a i když se mě někdy snaží ochránit, už si tak zvykla, že ty city projevit neumí. Já jsem si až s tebou uvědomil, že mi to chybělo. Nemysli si, že se nestydím, nebo že se necítím nepříjemně. Naopak! Každý den si pokládám otázku, jestli je to správné a jestli bych byl špatný syn a Malfoyx, kdybych se choval jinak, než otec…"
"…já myslím, že to stačí. Monolog to byl předlouhý a možná už tě chápu, ale pořád to nemění nic na tom, že si na to nemůžu zvyknout." Přerušila ho Susan a usmála se na něj. Připadal si divně.
"A taky v tom hraje roli ta tvoje magická podstata, která mi připomíná, že nejsem moc odvážný, rozhodný a silný kouzelník. Což se mí rodiče nesmí nikdy dozvědět." Tohle jediné mu dělalo starost. Byl vychováván v duchu rodina nadevše. Lucius Malfoy až despoticky dodržoval dekorum, ve kterém se jasně mluvilo o významu rodiny a vedl ke stejnému chování i svého syna. A co by se stalo, kdyby se jeho rodiče dozvěděli, že je jen ubohý zbabělec? Otec by rozhodně nebyl spokojený s tím, že vychoval zbabělce a slabocha.
"Tajemství za tajemství. Nic neřekneš, nic neřeknu." Mrkla na něj a on ji políbil, ale pak se od ní odtáhl a řekl: "Jako pravý Malfoy." Mrkl na ni a postavil se, aby se přemístil. Takže jeden problém s chováním z krku. A druhý problém ve formě mého chování tady ještě pořád zůstává. Vstala a přemístila se.
Malfoy manor bylo opět přeplněné Smrtijedy. Jako doma. Ušklíbla se.
"Rockwoodová, jsem ráda, že jste dorazila. Pán si s námi bude chtít dnes večer promluvit." Přivítala ji Narcissa a falešně se na ni usmála. Konečně zase normální Malfoyovi. Proběhlo jí hlavou.
"Draco, mohl bys pozdravit Pánovu oblíbenkyni." Kývla Narcissa na svého syna. Dávala si záležet, aby se zavděčila těm správným. Sophia byla oblíbenkyní Pána zla a zmínka o tom, že se k ní Malfoyovi chovali hezky, by je mohla vynést na společenské příčce ještě výš.
"Matko, už jsem se s ní viděl ve škole." Odsekl nevrle a znuděně Draco. Tak tohle chování dokonale sedí k Malfoyům, úplně jsem zapomněla, že se takhle chová. Musela se pousmát Susan a na tváři vykouzlila ten svůj povýšenecký výraz, který všem hlásal: Pán zla si oblíbil mě, ne vás!
"Ach ano a jak se mu daří?" zeptala se Narcissa konverzačním tónem.
"Dělá čest svému jménu." Odpověděla zcela vážně Susan. Byla dokonalá lhářka, ale v tuhle chvíli měla sto chutí se rozesmát a na Dracovi to bylo vidět taky.
Susan pak odešla do svého pokoje a až do večera tam byla sama. Večer poctil Malfoyovi svou návštěvou Voldemort a začala další porada.
"Jsem znepokojen, že neustále vysílám Smrtijedy, lapky a další možné zvědy a po Harrym Potterovi není ani stopy! Samozřejmě, neustále musím přemýšlet nad tím problémem s hůlkou, ale to přeci nemůže mít dopad na vaši neschopnost!" neměl daleko k řevu, ale jeho hlas mrazil. "Co si o tom myslíš, Sophio. Je to snad má vina?" zeptal se medově, až to bylo děsivé.
"Zajisté ne, pane. Ovšem je zde jeden nepotěšující fakt." Odpověděla zřetelně a všichni Smrtijedi k ní střelili vyděšeným pohledem. Ona se snad opravdu snažila něco vytknout Pánovi zla?
"Opravdu? A jaký?" zeptal se děsivě.
"Je složité ho najít." Odpověděla zcela jednoduše Susan.
"Pravda. O tom se zde bude hovořit." Vyhlásil na celý salonek a všichni se otřásli strachem. Ten děsivý hlas pronikal do každé skuliny v místnosti. Dokonce i Susan, která se proti podobným efektům obrnila, zamrazila záda.
Voldemort jim přednesl své plány do budoucna, ale netušil, co se bude v Malfoy manor dít následujícího dne a že mu Harry Potter unikne přímo před nosem. Bylo pozdě v noci, když Voldemort celou tu sešlost rozpustil a sám se přemístil pryč. Susan ten večer zůstala sama ve svých myšlenkách. Bála se, že ho najdou.
Další den Susan strávila u okna pohledem ven. Blížilo se jaro, ale v Anglii to nikdy není moc poznat. Ozvalo se zaklepání, které Susan za ty měsíce už poznala.
"Tak jsi spokojená s mým chováním?" zeptal se, když za sebou zavíral dveře.
"Dokonale." Odpověděla Susan a dál hleděla z okna. Právě se k sídlu hnala skupinka lidí v čele s lapky. Tu trojici, kterou vedli za sebou, okamžitě poznala.
"Můj bože…do háje! Vidíš to?" začala třeštit oči z okna.
"Ano, lapkové někoho přivádějí." Odpověděl Draco. Snažil se, aby to znělo bezstarostně, ale Susan moc dobře poznala, že stejně jako ona, i on ví, koho to do sídla přivádějí.
"Myslím, že budou chtít, abys je viděl." Prohlásila chladně Susan. Každý by jí v tu chvíli uvěřil, že jí nezáleží na těch kouzelnících, které lapkové přivádějí.
"Proč?"
"Nevidíš, jak je Potter pochroumaný? Budou si myslet, že ty ho dokážeš identifikovat." Odpověděla mu Susan.
"A ty po mně budeš něco chtít, že?" podíval se na ni naštvaně.
"Já ne, ale oni. Budou rádi, když budeš mluvit v jejich prospěch. Když řekneš, že je nepoznáváš." Prohlásila chladně, odměřeně, ale panovačně.
"Ty ses zbláznila! Možná znám tvoje tajemství, ale to neznamená, že se na tom budu podílet!" syčel jí naštvaně do tváře.
"Právě tohle to znamená. Neporušitelný slib, pamatuješ? Nesmíš mě prozradit a já přeci nesmím být prozrazena právě kvůli tomu úkolu."
"Kecáš hlouposti. Když jsem skládal slib, o ničem takovém se nemluvilo!" začal zuřit. Prčo si ta nána myslí, že začne pomáhat Potterovi?!
"Přeber si to, jak chceš, ale slib sahá vždy mnohem dál, než se zprvu zdá. Každopádně by se vůbec nic nestalo, kdyby ses zachoval neutrálně." Odpověděla Susan bez náznaku emoce a dál se dívala z okna. Lapkové své zajatce už před chvílí zavedli do domu. Chvíli mlčeli a nic neříkali.
"…Pokud to skutečně je Harry Potter, Draco ho pozná." Narcissa právě někoho vpustila do domu.
"Ještě se uvidí, jak se rozhodnu. Bude to záležet i na tom, jak se bude chovat." Odpověděl se zlověstným úšklebkem Draco a zmizel z jejího pokoje. Nechtěla sejít dolů, ale věděla, že ji za chvíli zavolají. Oblékla si ten svůj černý plášť a opustila svůj pokoj.
Draco stál před unaveným, zničeným a v obličeji pochroumaným Harrym. Susan málem sykla, když ho uviděla, ale došlo jí, proč byla použita žihadlová kletba. Nechtěl, aby ho bylo poznat, ale evidentně se to nepodařilo.
"Tak co, Draco?" ptal se dychtivě Lucius. Bylo vidět, že se nemůže dočkat, až bude moct zavolat Voldemorta. "Je to on? Je to Harry Potter?"
"Nevím - nevím to jistě." Zahučel Draco. Zdálo se, že má strach pohlédnout Harrymu do očí. Susan doufala, že nakonec prohlásí, že ho nepoznává.
"Tak si ho pořádně prohlídni, dělej! Běž k němu blíž!" Luciusův hlas nabýval na hysteričnosti. Byl úplně nepříčetný. "Draco, když to budeme my, kdo Pottera předá Pánovi zla, všechno nám bude odpuš-"
"Tak moment, nezapomněl jste doufám, kdo ho chytil, že ne, pane Malfoyi?" zavrčel Šedohřbet. Susan dál ten 'rozhovor' neposlouchala, musela přemýšlet, co jim má Pán zla odpustit.
Lucius zrovna zkoumal Harryho sotva znatelnou jizvu a chtěl, aby se Draco přišel podívat. Udělal pár kroků a Susan z jeho výrazu vyčetla neochotu a strach. V podobných situacích tak reagoval, hodně si toho všimla během porad, které v Malfoy manor mívali s Voldemortem.
"Vážně nevím." Zamumlal a zamířil ke krbu ke své matce.
"Musíme si být jisti, Luciusi," zavolala Narcissa manželovým směrem. Draco pohledem zabloudil k Susan, ale ta se tvářila chladně, odměřeně a naprosto nezúčastněně. Narcissa dál přesvědčovala svého muže o tom, že si musí být stoprocentně jistí, než zavolají Voldemorta.
"A co ta mudlovská šmejdka?" ozval se Šedohřbet a Susan neznatelně otřásla. U Hermiony nebude vůbec těžké zjistit, jestli to je, nebo není ona.
"Počkat! Ano…ano, to je ta, co byla s Potterem u madame Malkinové! Viděla jsem její fotografii ve Věštci! Podívej se, Draco, není to ta Grangerová?" Narcissa se přiblížila k Hermioně a blíž ji zkoumala.¨
"No…možná…možná jo." Stál k nim otočený zády. Nemohl by se na ně dívat, proto radši pozoroval oheň v krbu. Párkrát nenápadně pohlédl na Susan, ale její výraz nevypovídal žádnou emocí. Nezúčastněně hleděla na vše kolem sebe. Svou roli hrála dokonale, pouze ona sama věděla, jak se cítí.
"A v tom případě je tohle ten Weasleyovic kluk! Jsou to oni, Potterovi kamarádíčci…Podívej se na něj, Draco, není to syn Artura Weasleyho? Jak že se to jen jmenuje…?" Lucius se podíval na Rona a nemohl se dočkat, až konečně zavolá Pána zla a zavděčí se mu a to bez pomoci té Sophiy.
"Jo. Nejspíš to bude on." Přitakal Draco, stále otočený zády. Už to chtěl mít za sebou. Cítil se hrozně. Do místnosti právě vešla Bella a svým neskutečným ječákem se ptala, co se děje.
"No ne, tohle je přece ta mudlovská šmejdka. To je Grangerová!" křikla. Susan už to dál nechtěla poslouchat a zmizela nahoru. Než zavřela dveře, ještě slyšela Luciuse a Bellatrix, jak se hádají o tom, kdo zavolá Pána zla. Tiše za sebou nechala dveře zacvaknout a sesula se k zemi. Cítila se hrozně, ale netušila, co ji ten den ještě čeká.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Josette Onnie Oleander Josette Onnie Oleander | 13. dubna 2012 v 21:57 | Reagovat

Užaaa : :-D

2 Surynka Surynka | Web | 14. dubna 2012 v 0:52 | Reagovat

[1]: Díky :-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx