20 - Nebelvírův meč

10. dubna 2012 v 12:46 | Surynka |  Pravá identita
Tak tu máme jubilejní dvacátou kapitolu! Gratulujme si všichni! Já se ve psaní dostala až sem, vy jste se ve čtení dostali až sem a všichni jsme to ve zdraví přežili. (doufám)
Taky by se hodila omluva, protože tahle kapitola už se původně měla odehrávat v Malfoy manor. Takže ještě tahle a už se KONEČNĚ přemístíme do slibovaného sídla na velikonoční prázdniny. Užijte si ji a opět věnuji všem svým SB.

"Všechno se mění a já přestávám věřit, že to kdy nějak dopadne. Navíc jsem svoje tajemství prozradila!" jak jednoduché vysvětlení, ale pro dokonalé (nebo jen částečné) pochopení, to bylo nedostačující.
"Ale ode mě se to nikdo nedozví." Nechápal Draco, kam tím Susan míří.
"O to tady vůbec nejde! Já jen začínám zrazovat sebe a svou rodinu. A vůbec nechápu, proč se tady o tom s tebou bavím." Řekla a převlékla se do županu, který měla vedle postele. Přešla k oknu a dál sledovala tu temnotu za sklem. V dálce zahlédla světlejší plochy, neboli sníh, který napadl na vršky kopců.
"Něco ti řeknu, ale nikdo se to nikdy nedozví, jasný?" zašeptal. Neznatelně přikývla. "Asi tě miluju." Zašeptal, a kdyby neměl ústa u jejího ucha, vlastně by ho ani neslyšela. Styděl se za to a ona to vycítila.
"Tak tohle je na Malfoye obdivuhodný výkon." Otočila se k němu a pousmála se.
"Že jo?" ušklíbl se a začal ji líbat. Cítil, že aspoň na chvíli může být tím, kým nebyl posledních deset let.
Když byl malý, otec nikdy neprojevil ani kousek citu, ale Narcissa na tom byla líp. Ale časem si i ona uvědomila, že vychovává jediného potomka Malfoyů v téhle rodové linii a že by z něj měl vyrůst sebevědomý kouzelník. Ne nějaký balíček citů. I Narcissa přistoupila na jiný způsob výchovy, který předtím projevoval pouze její manžel, zjistila, že to opravdu bude k něčemu dobré. Rostla z něj kopie Luciuse Malfoye, což se mu v tom světe, ve kterém bude vyrůstat, mělo hodit. Choval se dokonale, aristokraticky, arogantně a sebevědomě, přesně jako pravý Malfoy. Ale občas, opravdu jen občas, ho napadlo, co by se stalo, kdyby se tak nechoval. Co by se stalo, kdyby si uchoval tu bezstarostnost a jen přiměřenou dávku sebevědomí? Byl by opravdu tak špatným synem, nebo tak špatným Malfoyem?
Ráno se probrala a usoudila, že chovat se tak, jak se chovala v posledních týdnech, by jí rozhodně neprospělo. Cítila, že se blíží konec, utvrzovala se v tom, že se blíží konec téhle šarády a že ona nepřestává věřit ve vítězství dobra. Oblékla se a s úsměvem na rtech vplula do koupelny. Byla úplně jiná. Když z koupelny vycházela, už tam seděl oblečený Draco a sledoval ji.
"Úsměv? Sluší ti."
"Díky, ale tohle chování nesluší zase tobě." Ušklíbla se Susan a opřela se o komodu.
"No vidíš a třeba taková Pansy říkala, že ženský mají rády, když chlap projeví trochu vřelého citu." Popichoval ji, ale jí to evidentně nevadilo ani trochu.
"Co říká ta ukvokaná slepice, mě nezajímá a navíc k Malfoyům se přeci jen hodí trocha té vznešenosti." Mrkla na něj a otočil se k zrcadlu. Draco se mezitím vytratil z pokoje. Po chvíli opět někdo zaklepal. Ale byl to někdo úplně jiný, než by čekala.
"Tak už opravdu netuším, co si mám o vás myslet. Doufal jsem, že profesor Brumbál vybral vhodnou adeptku a vy jste mezitím jako…hmm…"
"…stačí a dokonale vím, co chcete říct. Narážíte na návštěvu, která odsud před chvílí odešla, co?" zněla docela naštvaně a ani nepočkala, až Snape odpoví. "Tak víte, co? Řekl jste mi, že už za mě nic žehlit nebudete, že už to bude jenom na mě. Takže proč se teď najednou staráte?"
"Vlastně máte pravdu. Spíš mě napadlo něco jiného…ještě pořád jsme oba to, co jsme a je tady úkol, který byste možná uvítala." Bez nějakého dovolení se posadil na židli a Susan na něj jen dál překvapeně zírala.
"O co jde?"
"Mebelvírův meč. Jsou dva a Potter musí dostat ten pravý." Vyslovil, jakoby se jednalo o něco naprosto pochopitelného a jednoduchého.
"Co prosím? Asi jste se špatně vyjádřil." Susan na něj dál zírala a nebyla schopná porozumět jedinému slovu, které řekl. On snad mluví z cesty.
"Doufal jsem, že Brumbál vybral někoho inteligentního." Povzdechl si teatrálně a hlavně s notnou dávkou sarkasmu Snape. "Jistě víte o existenci Nebelvírova meče." Susan přikývla a on tak mohl pokračovat. "Ten meč by měla mít u sebe Bellatrix Lestrangeová, ale má u sebe pouze kopii. Ten skutečný se v příštích několika dnech musí dostat k Potterovi."
"A jak to chcete zařídit?" Susan si zkřížila ruce na prsou a podívala na Snapea naštvaným pohledem. Mluvil s ní jako s pětiletým dítětem.
"To nechte na mě, vy tam budete jako pojistka." Vyštěkl.
"No…ráda vidím, jaké máte mínění o mé inteligenci…"
"..vzhledem k tomu, koho jsem viděl vycházet z vašeho pokoje, se nemáte, proč divit."
"Nechte mě laskavě domluvit a pak to všechno komentujte! Kde jsem to skončila? Jo, jsem ráda, že vidím, jaké máte mínění o mé inteligenci, když mi toho sdělíte jen tak málo a doufáte, že z toho vydedukuji správné závěry."
"Asi nebudu ušetřen toho, vám převykládat všechno." Povzdechl si naštvaně Snape a začal mluvit. "Lestrangeová má u sebe pouze kopii a originál se musí dostat k Potterovi. Co, nebo spíš kdo, se taky musí dost k Potterovi, je ten jeho kamarádíček, Weasley. Trochu se porafali a ten zrzek to nezvládl a utekl. Chtěl se vrátit, ale už je neumí najít. Tady se budete hodit vy. Je potřeba, aby byli všichni tři zase pohromadě, takže se nějak postaráte o to, aby byl Weasley schopen najít cestu. Já mezitím najdu vhodné umístění pro meč…"
"…takže já se mám postarat o to, aby se Weasleyovic kluk dostal zpátky ke svým přátelům, je to tak?"
"Zřejmě jste hluchá a tupá, takže vám to zopakuji, ano, je to tak. A ten večer, kdy Potter najde meč, tam budete taky." Zvedl se a než by mu Susan stihla položit jakoukoliv otázku, dveře za ním zaklaply. Fajn ty jedovatej netopýre! Jenom nechápu, proč tak často měníš svá rozhodnutí, ale ono se ti to jednou vymstí! Házela Susan nenávistné pohledy ke dveřím, následně se zvedla a svůj pokoj taky opustila.
Vrátila se po snídani a hodlala se trochu zamyslet nad tím, jak dostane Ronalda Weasleyho zpátky k přátelům. Ještě pořád bylo moc brzo na to, aby šla hlídkovat. Navíc byly Vánoce, Boží hod, to většina studentů odjela. Jenže jak ho mám dostat k ostatním? Utekl od nich a už je není schopen najít. Brumbálův obraz se někdy v minulých týdnech zmínil, že jim odkázal nějaké drobnosti, které by jim měly pomoct. Třeba pomocí nich bych je mohla nechat se zkontaktovat. Co mu to jen Brumbál odkázal? Bajky…? Ne. Zlatonku, tu teprve ne, komu jinému, než Harrymu by ji odkázal. Tak co? No jasně! Zatemňovač! A s ním se přeci dá dělat takových věcí. A mám to, nechám ho, aby tak spustil přenašedlo. Akorát ho budu muset navigovat. Takže se od něj nehnu ani na krok. Dobře no. Susan zaběhla do ředitelny, mávla hůlkou, což se pro ni stal v poslední době takový zvyk, že to málem udělala ve Velké síni plné studentů a Smrtijedů (!), všechno Snapeovi vysvětlila a než ji stihl počastovat hromadou dalších urážek a kousavých poznámek, zmizela.
Přenesla se na louku u Doupěte. Tak tady žije? Zajímavé. Naklonila hlavu na stranu a hledala místo, kde by se mohla ukrýt. Weasleyovi ji sice znali, věřili jí (v určitých mezích), takže mohla bez problému prolomit některá kouzla a přenést se na zahradu, ale rozhodně je nechtěla vystavovat nebezpečí tím, že by se objevila u jejich dveří. Všimla si kůlny a schovala se za ní. Ze strany, kde by ji nikdo neviděl.
Bylo brzy po ránu, ale venku bylo šero. Těžké mraky zakrývaly celou oblohu a slunce ten den rozhodně nemělo šanci vykouknout a osvítit svými paprsky byť jen centimetr země. Vyslala jednoduché kouzlo, které jí ukázalo, kde má Ronald okno. No jo, ale musím to narafičit, aby to vypadalo, že to udělal ten zatemňovač. Nenapadlo ji nic lepšího, než znovu mávnout hůlkou a dopomoct si tak k citlivému sluchu. Slyšela, jak něčím ustavičně cvaká. Doufám, že to je zatemňovač, protože jinak jsem to všechno zvorala a Snape na mě bude nadávat právem. Ušklíbla se Susan a zaměřila se na zvuky zatemňovače, něco zamumlala a čekala. Zatemňovač cvakl znovu a všechno světlo se soustředilo na tu nepatrnou světelnou kuličku, kterou nechala vznášet se před jeho oknem. Koule se mnohonásobně zvětšila a Ronald zřejmě i pochopil, že to má být přenašedlo. Viděla, jak vyšel na zahradu a hůlkou vedla kouli dál po zahradě. Postavila se za roh za kůlnu a koule se zastavila sice za rohem, ale stejně to nebylo ani metr od ní a Ronald ji tam klidně mohl najít. Naštěstí byl tak hypnotizovaný přenašedlem, že si ničeho nevšiml.
Přenesla je oba do nějakého lesa. Doufala, že jí Snape dal správné isntrukce. Cítila, že by tu být mohli, ale nechtěla dál pátrat. Už tak se mohla prozradit. Střídavě se přenášela sem a tam a doufala, že už je Ron uvidí, ale nic. Už byl večer a došlo mu (stejně jako Susan před několika hodinami-a že měla velké nutkání mu to říct, nebýt toho, že by ho vyděsila a všechno by bylo v háji), že Harry s Hermionou už asi zmizeli. Susan opět připravila hůlku a počkala, až Ron cvakne zatemňovačem. A opět od začátku. Hledání, volání atd. a Susan u toho všeho musela být. Kdybych si aspoň mohla povídat, jenže pro něj jsem neviditelná. Susan s nikým nekomunikovala pěkně dlouho a štvalo ji to. Ale zato si uvědomovala, že její chování v posledních dnech a týdnech nebylo přímo geniální. Byla oslabená, takže by možná ani tak moc neuspěla při konfrontaci s Voldemortem. Opět získala svoji sebedůvěru a věřila, že všechno dobře dopadne.
Najednou si v dálce všimla patrona. Byla to laň, a pokud věděla, tak Snape měl za patrona právě laň. Nechápu, jak může mít někdo takhle protivný za patrona něco tak krásného a vznešeného, k němu bych si spíš tipla netopýra, nebo něco stejné otravného. Zamyslela se Susan. Došlo jí, že tamta laň je opravdu Snapeova a že zřejmě se snaží navést Harryho k meči. Výborný nápad Snape. Konečně jste něco vymyslel dobře. Ron si laně a Harryho, který šel za ní, všiml a mířil jejich směrem. Harry stál na zamrzlém jezeře a zkoušel pár zaklínadel, aby dostal meč napovrch. Zřejmě ani nečekal, že by se mu to povedlo. Došel ke kraji a začal se svlíkat. Ten blázen tam vážně skočí? No to bude podívaná. Ušklíbla se Susan a dál neslyšně kráčela za Ronem. Měla tam všechno jistit. Jakoby Snape nebyl schopný zajistit život jednoho, nebo dvou lidí. Postavila se ke stromu, kde stál i on. Viděl ji, na rozdíl od Harryho a Rona. Speciální výsada Smrtijedů, takhle se zneviditelnit. Voldemort si tak zřejmě chtěl aspoň částečně nahradit jednu ze tří relikvií.
Netvářil se moc nadšeně z její přítomnosti, ale dál celý výjev sledoval s připravenou hůlkou. Tak tohle už mi hlava vážně nebere. To, co mi řekl tehdy v Malfoy manor je v silném rozporu s tím, co teď dělá. Opět pomáhá naší straně. To není normální. Susan to v hlavě šrotovalo, seč mohlo, ale stejně ji rozumné vysvětlení nenapadlo. Harry skočil pod hladinu, ale evidentně to nešlo podle plánu.
"Ten pitomec si měl sundat ten přívěsek!" sykl, co nejtišeji dokázal, Snape. Susan už málem vystartovala na pomoc, ale pohybem ruky ji zastavil. "Má tady Weasleyho. Nepleťte se jim zbytečně do všeho." Zavrčel a Susan ho z nepochopitelného důvodu poslechla. Normálně by si jen odfrkla a šla, ale než stihla tuto reakci provést, Ron opravdu skočil do toho jezera. Bod pro tebe, jsi opravdová přátel. Udělala si imaginární čárku pod Ronovým jménem. Snape se na ni otočil a kývl. Ona jen mrkla a oba se přenesli do zcela opuštěné části hradu.
"Aspoň něco jste nezvorala. Nashledanou." Prohlásil nenávistně Snape a odešel. Susan se ještě chvíli dívala z okna a pak zamířila do pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Josette Onnie Oleander Josette Onnie Oleander | 11. dubna 2012 v 20:04 | Reagovat

"Aspoň něco jste nezvorala. Nashledanou." ako toto by som si nedala :///

2 Surynka Surynka | Web | 12. dubna 2012 v 11:53 | Reagovat

[1]: No tak co jiného čekat od Snapea, který ztrácí pevnou půdu pod nohama a jemu samotnému hrozí, že ho prozradí, že :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx