17 - Pravda

1. dubna 2012 v 12:42 | Surynka |  Pravá identita
Ráda bych podotkla, že tahle kapitola mi dala docela zabrat. Měla jsem problém s tím, že ať jsem napsala cokoliv k uvozovkám k řeči Draca Malfoye, znělo to buď hrozně zamilovaně, nebo romanticky. Jsem zastánce ponechávání původních charakterů, co nejvíce to jde, takže je vám už asi jasné, že ani jedinou vyjadřovací formu, jsem tam u toho nechat nemohla. Samozřejmě je tady věc se Susaninou magickou podstatou, kterou tady vysvětlím, ale stejně by se nějaká romantika u Draca jen tak prominout nedá. Takže jsem tuhle kapitolu musela párkrát přepracovat a stejně si o výsledném znění nejsem stoprocentně jistá.

Seděli na posteli a líbali se. Za chvíli už ani neseděli, ale váleli se po posteli.
"A když už jsme do toho tak spadli, nechceš zkusit něco jinýho?" zeptala se ho laškovně mezi polibky. Oddalovala okamžik pravdy. Ani pořádně nevěděla, co mu má říct a jak mu to má říct. A odkud má s tím vysvětlováním vlastně začít?
"Neuvěřitelně lákavá nabídka, ale já se chci dozvědět to, kvůli čemu jsem složil neporušitelný slib." Zašeptal a sklonil se, aby pokračovali v polibku. Susan se vymrštila do sedu tak prudce, že ho ze sebe shodila a málem ho, jako bonus, praštila do hlavy.
"Fajn, ale opravdu se mi to bude těžce vysvětlovat." Vzdechla a zády se opřela o čelo postele. Malfoy byl nedočkavý po tajemství, které obestíralo tu tajemnou čarodějku. Každý Malfoy chtěl znát všechna možná tajemství a šířit je dál a třeba i trochu pozměnit. To ale Dracovi docela zkazil ten neporušitelný slib, ale stejně se chtěl dozvědět, co Sophia Rockwoodová může tajit.
"Začnu od začátku. Když jsem se narodila, vyzařovalo ze mě až nepřirozeně velké množství magické podstata. Vlastně jsem nemohla chodit do mudlovské školy před nástupem do Bradavic. Sice jsem neměla hůlku, ale ovlivňovala jsem charaktery lidí, kteří byli v mé těsné blízkosti. Pak jsem dostala hůlku a rodiče zjistili, že po čtyřech letech jsem dosáhla stejné kouzelnické úrovně, jako oni za dvacet."
"O kterých rodičích mluvíš? Já předpokládám, že když jsi asi Woodová a ve snu jsi asi mluvila o Woodových…"
"…předpokládáš dobře. Ale zpátky k tomu příběhu. Bylo mi patnáct a u mých dveří zaklepal profesor Brumbál…" Susan Brumbálovo jméno zašeptala, přestože její pokoj byl zabezpečen takovým množstvím kouzel, že by se za to nemuselo stydět ani současné Ministerstvo kouzel.
"Brumbál?!" vyprskl Draco s nechutí v hlase. "Co ten ubožák má co dělat v tomhle příběhu…?"
"Sklapni! Nebo se nedozvíš pokračování!" odsekla vztekle Susan a nadechla se k pokračování. "Řekl, že hledá nadanou čarodějku a zřejmě už dál hledat nebude. Vybral si mě." Susan už hlas ze šepotu nezvedla. Naopak Draco tu hlasitost svými výbuchy bohatě nahrazoval.
"Vybral? K čemu zas?" vyvalil oči. Začínal si připadat jako ve špatné komedii. A komedie k smrti nenáviděl.
"Když mi budeš pořád skákat do řeči, nic se nedozvíš!" zavrčela Susan a opět začala s pokračováním. "Měl v plánu…" zasekla se. Nevěděla, jak to říct. Bála se, že ji někdo uslyší, bála se, že Draco najde nějakou možnost a ostatní se to dozví. To, co by zažila, by bylo milionkrát horší, než smrt. Smrt by oproti tomu byla pohlazením.
"Co měl v plánu?" zeptal se Malfoy celkem trpělivě.
"Já…já nemůžu. Nikomu jsem to nikdy nevysvětlovala… prostě to nejde!" dívala se před sebe a zhluboka dýchala. Začínala mít strach. Strach srovnatelný s tím, když nemáte hůlku u sebe, honí vás hromada vraždících maniaků, vy se o svůj život bojíte a nemáte, kam byste unikli. Dívala se na Draca a snažila se uklidnit, aby se nerozbrečela. Naposledy viděla slzy v sedmnácti, kdy poprvé zabila a volba padla na toho chlapce. Tehdy jí v noci po tváři stékalo pár slz. Opravdu jen pár, které hned setřela a řekla si, že to byla nutná oběť. Čím ale byla starší, tím hůř se cítila a tím hůř to všechno snášela.
"Prostě to řekni! Nebo máš snad strach?" zněl trochu tvrdě. Chytil ji za ramena a díval se jí zblízka do očí. Začínal se zklidňovat, téměř neslyšně zamumlal něco, jako promiň. Posadil se, ale zvolil místo, co nejblíž k ní. Nechápal to, ale zřejmě ho její těsná blízkost zklidňovala a dokázal uvažovat trochu jinak. Zřejmě to byla ta magická podstata, která ale postupem času, jak Susan používala i hůlku, mizela, až se ustálila na tom nejnižším stupni, kdy působila jen na děti a slabé, někým jiným ovlivňované, či jinak 'nedokonalé' čaroděje. Zřejmě mezi ně patřil i Draco Malfoy, který byl ve spoustě svých rozhodnutí ovlivňován právě rodiči.
"Měl v plánu…dostat někoho ke Smrtijedům." Zašeptala skoro neslyšně. Kdyby neseděl tak blízko, neslyšel by ji, ovšem tu tichost narušil až moc hlučně.
"Cože?! Ty ses zbláznila! To nemůžeš myslet vážně!" křičel a nevypadal vůbec v pořádku. Susan tam jen tak seděla, koukala před sebe a nijak nereagovala.
"Můžeš nějak reagovat, prosím!" křikl k ní. Trhla sebou.
"Víš co?! Jsem ráda, že jsi předtím složil ten slib! Ale na jedno si vzpomeň, já ti to nechtěla říct a už to, že jsem to chtěla ztvrdit neporušitelným slibem, tě mohlo varovat! Jenže ty už jsi to pak chtěl vědět hlavně ze vzdoru! Rozmazlený děcko, že? Co ty nechceš, abych věděl, tak já just vědět chci! Ale teď tě varuju, nikomu neřekneš nic, ani písmeno z toho, co tady uslyšíš!" křičeli přes sebe. Štěstí, že ta kouzla existují. Jinak by byl celý hrad na nohou a Susan by nepřežila ani sekundu.
"Takže ty jsi akorát hnusná krysa. Krysa, co nás odposlouchává a pak všechno tlumočí dál. A komu? Řádu, nebo snad rovnou Potterovi?!" prskal vztekle. Susan ho ale nejdřív potřebovala uklidnit, takže se mu snažila odpovídat, co nejklidněji dokázala, ale přesto v ruce vší silou tiskla hůlku.
"V posledních týdnech nejsem s nikým od nich ve spojení, ale předtím jsem se vídala s lidmi z Řádu." Odpověděla klidně a zpříma se mu podívala do očí. Teď něco řekne, a pokud ji tím nevytočí a nedonutí ji na to nějak reagovat, zmíní věc, která by ho mohla na chvilku donutit sklapnout.
"A to mi říkáš takhle klidně! Ty svině...!" Chtěl něco dodat, ale Susan ho přerušila. Měla sto chutí se nějak ohradit, ale zvolila, že bude lepší říct mu to, co chtěla původně.
"…Že se takhle vztekáš zrovna ty! Kdo to chtěl před nedávnem zdrhnout z Malfoy manor, sídla Smrtijedů a samotného Pána zla? A kdo to prohlašoval, že moc nevěří v Pánovo vítězství?" podívala se na něj vyzývavě. Věděla, že teď situaci dostává pod kontrolu.
"Ale to je něco jiného! Já nezrazuju!"
"Vážně?! Ty si myslíš, že když někomu nevěříš a přitom říkáš, že jo, tak že nikoho nezrazuješ? Máš dost zvláštní myšlenkový pochody, ale to bude tím, že jsi Malfoy, co?" Štěkla na něj.
"Nenavážej se do nikoho z mý rodiny! Rodiče chtěli, abych byl Smrtijed a já jím jsem. To, že jsem chtěl zdrhnout, není zrada. Věřím rodičům, ale nevěřím Pánovi a…"
"Takže nezrazuješ rodiče, ale jenom Pána. Tady někomu opravdu hrabe a já to nejsem." Mluvila klidně, alespoň by se to tak mohlo zdát. Ve svém nitru byla rozbouřenější, než sopka.
"Nech toho, ti říkám!" už to nevydržel a skočil po ní. Hůlku měl položenou na stolku, ale ruce měl pořád u sebe. Kam byste si taky mohli odložit ruce, že? Dopadli na zem a začal ji škrtit. Hůlka jí z ruky vypadla a mohla být sebesilnější čarodějkou, bez hůlky ho ze svého krku prostě sundat nemohla.
Najednou toho nechal a slezl z ní. Zůstal klečet vedle a zíral do země. Výraz v jeho tváři byl opravdu zvláštní a Susan si to nedovedla vysvětlit.
"Co se děje?" zeptala se. Bez jakýchkoliv emocí, beze strachu. Chtěl ji uškrtit, přece by se teď o něj nebála.
"Ty…cos to říkala o magické podstatě?" zeptal se s výrazem naprostého šílence. Susan tomu nerozuměla. V jednu chvíli na ni řve a začne ji škrtit a pak sedí a ptá se na její magickou podstatu.
"No…byla silná. Od mého narození. Dokázala jsem uklidňovat lidi v mé blízkosti." Tvářila se nechápavě.
"Já jen, že jsem na tebe byl hrozně naštvaný. Chtěl jsem tě zabít…a jak jsem se přiblížil k tobě, zklidnil jsem se, začal jsem přemýšlet a nějak mi došlo, že to nemá smysl.
"Ty jsi přemýšlel nad tím, co uděláš? To nedává smysl…"
"…to je jedno! Zabít tě nedokážu a momentálně jsem v klidu, tak to dořekni."
"Jasně a budu riskovat, že mě zabiješ, ne? Je mi jasný, kdo jsi a co si o mě myslíš!"
"Nenech se prosit! Dělej." Podíval se na ni. Stejně se mu v hlavě honily myšlenky typu, jaká je ona podvodnice. Vždyť to, co dělá, se nedá srovnávat s tím, co si já o Pánovi myslím. Zdůrazňoval si sám. Až podezřele intenzivně si to v hlavě opakoval. Sám tomu moc nevěřil. Ale je Malfoy, nikdo jiný, než on nemůže mít pravdu.
"To je všechno. Brumbál věděl, že umře. A taky věděl, že pokud mu to nezpůsobí ten jed v krvi, že to uděláš buď ty, nebo Snape. Dal mi dopis, o kterém řekl, že dokud bude žít, Řád ho nesmí vidět, ale po jeho smrti se tam mám ukázat. Stalo se. Nikdy jsem nechtěla být Smrtijed, nikdy jsem nechtěla zabíjet ty, kteří prostě neměli správnou krev, nikdy jsem nechtěla stát na téhle straně, ale stalo se, je to můj úděl a já tenhle příšerný úkol splním a nedovolím, aby mi v tom někdo bránil. A jestli ještě budeš řvát nad tím, jaká jsem krysa, řeknu ti rovnou, že je nejdřív vhodné si uvědomit, co jsou Smrtijedi zač a co požadují a pak ještě dodám, že já ze sebe taky nejsem nadšená a věř mi, nikdo se nemůže cítit hůř, než já!" na konci se jí zlomil hlas. Otočila se k němu zády a nechala z očí stéct pár slz, ale pak si horlivě začala stírat tu slanou vodu dlaní. Na rameni ucítila jeho ruku, ale nijak nereagovala.
"Takže tvé pravé jméno, je…?"
"…Susan Woodová." Odpověděla tiše. Byla si jistá, že takový strach nikdo necítil. Strach smíšený s pocitem viny a s pocitem, že snad je doopravdy i zlá. Nejhorší možná kombinace.
"A co se stalo s rodiči?"
"Půl roku před nástupem k Smrtijedům jsem se s nimi přestala stýkat. Předtím jsem je vídala třikrát čtyřikrát do měsíce, ale od té doby, co jsem se stala Smrtijedem a vlastně i půl roku před tím, jsem je neviděla, nepíšeme si, prostě jsme pro sebe vzájemně přestali existovat."
Pronesla to tiše, zlomeně, nešťastně. Vědět o tom je jedna věc, ale říct tu pravdu naplno? Dostat ji ven ze sebe? Takovou bolest snad neprožila ani tehdy, kdy musela vraždit. Pravda byla krutá. Možná, že to bylo tím smutkem čišícím z jejího hlasu, třeba to bylo její magickou podstatou, nebo se Malfoy jenom pomátl, ale začal ji litovat. Tu zrádkyni, která v Pánova slova nevěří, klame ho a zatím tiše fandí druhé straně. Tu krysu, která se tam vecpala a všechno odposlouchává a dostala se mezi Pánovy oblíbence. Tu potvoru, která se jim pak na konci bude smát do ksichtu. Počkat! Odkdy nevěřím, že bitvu vyhraje Pán zla?
"Jak to můžeš snést?" otočil si ji k sobě a podíval se jí do očí. Viděl v nich neuvěřitelně silný smutek, oči se jí trochu leskly, ale po slzách ani památky. Je opravdu, jako chameleon.
"Neříkám, že se to snést dá, ale zvykla jsem si. Musela jsem. Odmala mi říkali, že s tak silnou magií jsem předurčená k velkým věcem, tohle je asi můj osud a ten by neměl nikdo odmítat." Odpověděla, ale oči se jí pořád leskly, i když stále nestekla žádná slza. Nevěděl, kde se to v něm vzalo, ale začal ji líbat. Její magická podstata opravdu působila. Odtrhla se od něj. A já si myslel, že tohle už je vyřešený.
"Takže už nejsem krysa, svině…a jak jsi mě to ještě nazval?" řekla laškovně. Dokonalý chameleon.
"Pořád jsi a to se nezmění. Jsi hnusná mrcha, ale líbat umíš a proč bych si pobyt na hradě nemohl zpříjemnit?" začal jí rozepínat zip u černého svetru. Ne, že by se s ním teď nechtěla vyspat. Dva roky neměla chlapa, pěkně dlouho si neužila, ale to přece neznamená, že skočí hned po tom prvním, který se jí naskytne. Navíc už teď dost riskovala, že mu odhalila svoje tajemství.
"No jasně, typický Malfoy, a co kdybych řekla: ne?" ušklíbla se a vytrhla se mu. Draco tohle nečekal. Už si myslel, že ji má jistou.
"Tak soudím, že se asi otočím na patě a odejdu." Odfrkl nakonec uraženě. Přece by se nenechal zaskočit tou potvorou. A opravdu se otočil a dost pomalými kroky zamířil ke dveřím.
"Hej, Zmijozele!" křikla za ním. Otočil se a naskytl se mu vzrušující pohled na Susan, která ležela na posteli jenom ve spodním prádle. Vypadá fakt dobře! Prohnalo se mu hlavou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Joeli Joeli | 2. dubna 2012 v 14:47 | Reagovat

pls Ďalšiu časť?

2 Surynka Surynka | Web | 2. dubna 2012 v 15:09 | Reagovat

[1]: Až ve středu ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx