Past sklapla (1)

21. března 2012 v 18:34 | Nel-ly
Bylo mi řečeno, že by byl zájem i o dva roky starou Mařenu, která zůstávala po celou dobu zapomenutě skryta v hlubinách počítače, než jsem nedávno zjistila, že je překvapivě dlouhá. Tak tedy jedna z pobertovských klasik...
Postavy: mařena, Mary McDonaldová, James Potter, Sirius Black, Lily Evansová atd.
Doba: no hádejte, pobertovská
Moto: Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme... (ano i to byl návrh na název, až tak jsem zoufalá)
Předpokládaná délka: předlouhá jednorázovka až krátká mini kapitolovka, ještě jsem se nerozhodla, jak vám to sem nasekám
Varování: blbost, ale bylo hezky sentimentální a trochu děsivé si zavzpomínat



"Musíš s tím už konečně přestat, kámo!" zopakoval snad už posté Sirius a věnoval svému nejlepšímu příteli soustředěný přísný pohled.
"Tichošlápku, přeci víš, že…"
"Jen se na sebe podívej. Je to už… Kolik? Takový tři čtyři roky? A ty se furt nedokážeš vzpamatovat!" přestával se postupně ovládat a vztekle si měřil o pár palců nižšího, ale za to na první pohled svalnatějšího asi sedmnáctiletého mladíka. "Už toho mám plný zuby! Tebe i tý -"
"Mlč!" přerušil ho James a v očích mu zaplály plamínky, jež nikdy nevěstily nic dobrého. "Siriusi, přestaň s tím nebo -"
"Nebo co? Rozhádáš se semnou? Se mnou?! S tvým nejlepším kamarádem?"
"Siriusi, už to přeháníš," pokusil se do potyčky vložit opodál stojící bledý chlapec, ale nebyl vyslyšen. Jako vždy postával stranou, neschopen mírnit své dva nejlepší kamarády, zatímco poslední člen jejich party se, jak už to bylo v posledním více než roce obvyklé, někam vypařil, ale to bylo vlastně jedno. Peter by mu stejně s ničím nepomohl. Umírnit tyhle dva kohouty nedokázal nikdo vyjma ředitelky jejich koleje, která však na nástupišti King´s Cross nebyla přítomna, překvapivě.
"Ne, jistě že ne," načepýřil se tentokrát James a vypadalo to, že se už-už postaví na špičky, aby se Siriovi ve výšce vyrovnal, "jen nechci, abys ji urážel, nezaslouží si…"
"Zaslouží!" prskl Sirius. "Podívej se na sebe, vypadáš jako magor, když ji tu sleduješ psím pohledem, zatímco ona se ti vysmívá!"
"To by stačilo!" odhodlal se konečně Remus k ráznému kroku a postavil se mezi své kamarády. Věděl, že je to každou chvíli přejde a zase budou jako jeden. Vždyť tyhle jejich hádky se opakovaly tak často a se stejným výsledkem… Sirius s Jamesem byli nerozluční, ale Remus musel už dávno v duchu konstatovat, že to občas (nebo snad většinou?) se chovali jako dva nedospělí idioti.
***
"Vidělas, jak se na ni dívá?"
"Na koho?"
"No přeci na Lily."
"A kdo se na ni dívá?"
"James!"
"Aha," zabručela bez zájmu. "A co?"
"A co? Co?!" začala kolem sebe drobná blondýnka mávat rukama. "Chudák malej! Jak se může takhle chovat?"
"Kdo se jak chová?"
"No Evansová přeci!" vybafla na ni její společnice. "Když on je tak roztomilej. Samozřejmě, na Siriuse nemá, ale…"
"Možná to bude tím, že jen někdo slepej, hluchej a blbej by si mohl myslet, že Sirius Black je roztomilej," prohlásila uštěpačně.
"Nemáš ho ráda, protože se s tebou rozešel," konstatovala Mary automaticky, stejně jako pokaždé, když její kamarádka nevynechala jedinou příležitost rýpnout si do bradavického idola, i když on o těchto "rýpancích" neměl ani tušení.
"Nerozešel se semnou!" obořila se okamžitě hnědovláska a zpražila svou kamarádku vražedným pohledem.
"Ale ano, rozešel," usmála se na ni vítězoslavně Mary. Ještě stále nedokázala své kamarádce tak úplně odpustit ten večírek na konci minulého školního roku… Přestože vlastně nebylo, kvůli čemu jí závidět nebo snad bylo? Pro malou, nedospělou, nevyvinutou Mary byl kontakt její nejlepší kamarádky se samotným Siriusem Blackem něco jako nesplnitelný sen, o kterém chtěla znát všechny detaily, radovala se z něj jako malé dítě a zároveň záviděla.
"Nikdy jsme spolu nechodili, takže se semnou nemohl ani rozejít," vydechla unaveně Sayna a prohrábla si na krátko ostříhané vlnité vlasy barvy hořké čokolády. "Pokračuj, říkala si, že se James díval na Evansovou? Nebo… Tak něco?"
"On je tak roztomilý," spráskla Mary okamžitě ruce a zasněně se pozvedla oči k nebi, zatímco Sayna se hodně přemáhala, aby se nerozesmála. "Není sice tak hezký jako Sirius, samozřejmě, že ne! Ani tak vtipný, milý a chytrý, ale…"
"Od kdy je, prosím tě, Sirius Black milý nebo chytrý?" vykulila na ni Sayna své tmavé oči, díky jejichž barvě se v nich dala panenka jen dost těžko rozeznat. Kamarádka si jí však nevšímala, Sayna měla dokonce podezření, že ji Mary vůbec nevnímá.
"James je tak roztomilý s tím rošťáckým úsměvem a to jak si prohrabuje vlasy… A přeci je to Siriův nejlepší kamarád, kapitán famfrpálového družstva a taky poberta… ovšem to Remus taky, ten je zas samozřejmě moc milý a chytrý, a pak ještě Peter, ten…," zdálo se, že teď se Mary usilovně zamyslela a vypadalo to, že mluvit začne až ve chvíli, kdy na Peteru Pettigrewovi najde alespoň jednu kladnou vlastnost.
Sayna už si dávno zvykla, že její kamarádka obdivuje Nebelvírskou partu "pobertů" stejně, jakoby to byla nějaká rocková skupina. Nebyla v tom zdaleka sama, svým chováním se řadila mezi desítek dalších převážně mrzimorských, ale i nebelvírských a havraspárských studentek na celé škole, každého věku, a přesto… Mary byla přeci stejně stará jako oni, chodila s nimi do třídy už celých šest let a teď zrovna společně se Saynou, Lily a ostatními nastoupila do posledního ročníku. Měla by se tedy chovat alespoň trochu dospěle!
"Peter je určitě skvělý gurmán," prohlásila odevzdaně Sayna.
"Gu- cože?!" vykulila na ni Mary své světle modré oči a kočeně se vrátila zpět do přítomnosti.
"Jakože se vyzná v jídle."
"Aha, no jasně… Samozřejmě! Všichni jsou tak úžasní!" navázala Mary ve svém monologu, jakoby nikdy nepřestala. "Nechápu, jak se Evansová může takhle k Jamesovi chovat. Kdyby tak chtěl na rande někdy pozvat mě…," zasnila se na chvíli. "Vůbec by mi to nevadilo! I když kdyby chtěl třeba Sirius, tak - "
"Mary!" přerušila netrpělivě svou kamarádku a chytila ji za ramena. "Vzpamatuj se! Musíme ti najít chlapa a to hned!"
"Myslíš…?!"
"Ne," zakroutila Sayna razantně hlavou, "normálního hodnýho kluka, kterej tě zaučí v tom, co bude potřeba. Takhle už to dál nejde!"
"Tobě se to řekne," sklonila najednou Mary smutně hlavu a pohledem zkoumala zem pod svýma nohama, jakoby to byla ta nejzajímavější věc na světě, "ty s klukama problém nemáš. Prostě jdeš a -"
"Samozřejmě, že mám," objala svou kamarádku kolem ramen. Byla o hlavu vyšší než ona a taky mnohem ramenatější a vůbec… Zdála se tak o pět let starší. Přestože Mary patřila k nejstarším dívkám z jejich ročníku, nevypadala na víc jak třináct čtrnáct let. "Jen to na sobě nedávám znát."
"Vážně?"
"Vážně."
***
Asi na tom něco vážně bude, pomyslela si Sayna a se zamyšleným pohledem si prohlížela černovlasého mladíka, jenž ze svého místa u krbu společenské místnosti Nebelvíru zrovna upřeně pozoroval hlouček dívek u okna.
"A já bych s tím mohla třeba něco udělat," zašeptala sama sobě potichu a ve chvíli, kdy se James Potter zvedl ze svého křesla a vyrazil směrem k dívkám, se dala do kroku.
"Ev -" natahoval už James ruku, aby si konečně po těch dlouhých dvou měsících letních prázdnin promluvil se svojí vysněnou dívkou, přestože moc dobře tušil, jak to všechno skončí… Nedostal však příležitost dotknout se alespoň rudovlásčina ramene.
"Jamesi, lásko! Tak dlouho jsme se neviděli. Chyběl jsi mi!" vykřikla tmavovláska. Chytila jeho hlavu ze stran do svých dlaní, přitáhla k sobě a pak přede všemi vášnivě políbila. "Tohle už mi nikdy nedělej! Vydržet bez tebe takovou dobu - to je mučení!" žvanila dál Sayna a pevně ho k sobě tiskla.
"Co to - ?"
"Buď z ticha a spolupracuj, pak ti to vysvětlím," sykla mu do ucha výhružně a pak se na něj znovu zářivě usmála a stále tím nepřirozeně vysokým hlasem zapištěla: "Ach Jamie, teď už budeme jen a jen spolu!"
Chytila šokovaného chlapce za ruku a násilím ho táhla pryč z místnosti a ještě ve dveřích si neodpustila vítězný úsměv směrem k Lily Evansové a jejím překvapeným zeleným očím. Zabralo to.
***
"Co to bylo?" zeptal se překvapený Remus, který nedokázal odtrhnout oči od tajných dveří do společenské místnosti, v nichž před několika vteřinami zmizel jeho kamarád v obležení tmavovlasé dívky.
"To by mě taky zajímalo," zavrčel podezřívavě Sirius. "Něco tu nesedí."
"Myslíš, že by James a Sayna…?"
"Ne," trhl odmítavě Sirius hlavou. "To není možný. On s ní nic nemá, nemá nic s žádnou holkou, tím jsem si jitý."
"Ale nebylo by to špatné," poznamenal s úsměvem Remus.
"Co by nebylo špatný?"
"No, kdyby James začal chodit se Saynou," vysvětlil Remus a jeho tvář se začala rozjasňovat stejnou rychlostí, jako se stupňovalo zamračení Sirových očí. "Hodí se k sobě, nemyslíš? Je vtipná a chytrá a umí se bavit, mohla by ho přivést na jiného myšlenky. Krom toho je vážně moc hezká."
"Vážně? Nevšiml jsem si," ušklíbl se arogantně Sirius, ale Remus se nedal přerušit.
"Oba jsou kamarádští, milí a snad i trochu ztřeštění, nikdy se nebudou nudit a…"
"Nehodí se k němu."
"Proč ne?" reagoval překvapeně mladý vlkodlak. "Vždyť ty sám furt říkáš, že by si James měl konečně najít nějakou pořádnou holku a Sayna je dokonalá volba."
"Arshbrooková není ten typ holky, který jsem myslel," podotkl zachmuřeně Sirius. "Občas dokonce pochybuju, že to vůbec holka je."
"Siriusi!" obořil se na něj Remus. "To, že to není zrovna typ tvých ukřičených fanynek nebo tichých, stydlivých, upejpavých holek, je podle mě jen dobře. Alespoň si s ním bude vědět rady, přivede ho - na jiné myšlenky."
"Tedy Náměsíčníku," reagoval s pozvednutým obočím Sirius. "Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ty se dostaneš do role dohazovače."
"Nedostanu," zakroutil Remus hlavou. "Na dohazovačství už je trochu pozdě, nemyslíš? Zdá se, že si Sayna poradí i bez naší pomoci.
"Ta určitě."
***
Na druhé straně vchodu do nebelvírské věže však nic nešlo tak, jak by si ostatní představovali. Nejen, že James se Saynou nepokračovali ve své bohulibé činnosti a nepokoušeli se schovat v nějakém z temných koutů kamenných bradavických chodeb, ale teď od sebe stáli vzdáleni, jak nejdál to šlo, přičemž James dívku propaloval rozzuřeným pohledem.
"Co to, ksakru, děláš?!"
"Co myslíš? Pomáhám ti," odpověděla klidně a jemně se na něj usmála, jeho to však dopálilo ještě víc.
"Pomáháš?! Ty mi pomáháš tím, že… že mě chytíš a… a obtěžuješ mě!"
"Obtěžuju tě?" opakovala po něm nechápavě.
"Jo, tohle… Tohle bylo sexuální harašení! Ty -"
"Jamesi, uklidni se," mírnila ho jemně a byl div, že se nerozesmála. Sexuální harašení, to snad ani nemyslí vážně, jaký jiný sedmnáctiletý kluk by takhle reagoval, kdyby se k němu, z čista jasna, přitiskla nějaká dívka a začala ho líbat? A Sayna si byla jistá, že určitě není nijak odpudivá, takže jeho reakce byla jednoduše přehnaná. Jistě, byla ráda, že nereagoval tak, jak by to čekala od jeho nejlepšího kamaráda - Sirius Black se totiž vrhal na všechno, co mělo… Nebo spíš čemu "TO" něco chybělo.
"Co když to viděla?" zeptal se sklíčeně spíš sám sebe než jí.
"V to doufám."
"Cože?"
"No… Jinak by to bylo zbytečný, nemyslíš? Kdyby nás Evansová neviděla."
"Ale -," pokusil se protestovat, marně. Vyřešila to tím nejjednodušším způsobem. Položila mu ruku na ústa a zatlačila.
"Lily o tebe nestojí," začala přísně. "Je ten typ holky, který si neuvědomuje, co má a ty jí dáváš najevo až moc okatě, že to má!"
"Nechápu," dostal ze sebe, když trochu uvolnila svoje sevření kolem jeho hlavy.
"Samozřejmě, že nechápeš!" zamávala rukama.
"Co si myslela tím, že neví, co má?"
"Vem si," začala zamyšleně, ale pak se zarazila. Jak mu tohle má vysvětlit, vždyť on nic nechápe, nikdy to nechápal a teď… Jasně! Sama se divila, že se jí nad hlavou neobjevila zářící žárovka v bílé bublince, jako v těch mudlovských kreslených filmech, na které se vždy dívala u Mary doma. "Jak bys reagoval, kdyby Lily začala najednou chodit s někým jiným? Kdyby si začala… já nevím… třeba se Snapem?"
Tak tohle přehnala. Jamesovi oči zaplály tak, že kdyby dokázal jeho pohled zabíjet, byla by na místě mrtvá. Nezbylo by z ní nic, než hromádka popela a Filch by pak měl zase o něco víc práce. Třeba by se toho Norriska nadechla a pak by pšíkala popel slečny Archbrookové po celé škole, to by byla psina a…. Dost! Teď není čas na ztřeštěné hypotézy o vlastním posmrtném popelu.
"Zabil bych ho!"
"No, dobře, tak tohle nebyl dobrej příklad," uznala svoji porážku při pohledu na rozzuřeného mladíka. "Kdyby chodila s někým jiným, s kýmkoliv! Co bys cítil?"
"Byl bych naštvaný," rozhodl se konečně spolupracovat.
"A Dál?"
"Zoufalý, se zlomeným srdcem, v depresi a - a - "
"Dobře, dobře, chápu!" zvedla vyděšeně ruce. Teď pro změnu připomínal tragického romantického hrdinu. Proč s klukama nemůže být nikdy nic jednoduché? "Co bys cítil - nejvíc cítil, kromě hněvu., kdybys viděl, jak se tvoje vysněná dívka líbá s někým jiným a vodí se s ním za ruku po škole?"
"Žárlil bych?" zkusil to nejistě James a Sayna se znovu musela ovládat, tentokrát aby radostí nevyskočila metr dvacet do stropu.
"No hurá, pochopils to."
"Ale co jsem… Počkej… Ty myslíš, že když Lily viděla, jak mě líbáš, tak že by žárlila?"
"Všechny ženy jsou háklivé na svůj majetek, především když jde o chlapy," podotkla Sayna moudře. "Ty to nechápeš, samozřejmě, ale představ si, jak by reagoval třeba Black, kdyby mu najednou někdo přebral celý jeho fanklub? Chtěl by ho zpátky, chtěl by ho hned, i když si na něj furt stěžuje, přestože všichni víme, jak to vlastně je," znechuceně se ušklíbla, moc dobře věděla, jak si Sirius na svém "fanklubu" a pozici "Bradavické Star číslo jedna" zakládá.
"Jo, to máš asi pravdu," pokýval zamyšleně James.
"Ne - asi, ale určitě!"
"Takže teď,…" pokračoval James uchovávající si výraz, jenž na jeho tváři žádný profesor nikdy neviděl a nejspíš až do chvíle zkoušek OVCE neuvidí (pokud vůbec). Najednou se mu oči rozzářily a Sayna si byla jistá, že teď přišla chvíle, kdy měla sklopit hlavu do dlaní. Nic nepochopil a to se jí mělo v nejbližší době potvrdit. "Teď mám jít za Evansovou a ona se mnou tedy půjde na rande? Když mě viděla s tebou?"
"NE!" věděla, že teď řekne volovinu, ale že až takovou?
"Tak, co teda?"
"Musíš jí dát čas. Nemůže si hned uvědomit, o co přišla. Musíš - "
"Musím s někým chodit?"
Najednou pocítila Sayna nutkavé přání toho troubu obejmou. Tak na to přišel. "Nejspíš nebudeš až tak ztracený případ," usmála se na něj a přistoupila k němu blíž. Byla už nakřápnutá k tomu, aby mu odpustila všechnu jeho blbost, když v tom…
"A s kým?"
Vrazila mu facku. Nikdy se nedokázala pořádně ovládat, měla to v krvi. Neuhodila ho příliš silně, přesto o krok ustoupil a teď si ji šokovaně prohlížel.
"Proč si to udělala?!"
"Proč myslíš?"
"Jen jsem se tě ptal na - "
"Zeptej se ještě jednou a přísahám, že tě vážně praštím," zasyčela na něj.
"S tebou? Mám chodit s tebou?"
"Budeme spolu JAKO chodit," opravila ho s nebezpečným úsměvem, po kterém od ní odstoupil o další krok.
"Proč to děláš?"
"Lily mě nemá ráda," odpověděla s úsměvem a James se znovu zamračil. "Takže," zvýšila hlas, když se jí chystal přerušit, "se jí to bude líbit o to míň a hlavně… Všichni uvěří, že bych byla něčeho takového schopná. Holky, kromě Mary, mě nikdy neměly moc v lásce a ty jim přijdeš strašně roztomilý, takže to prospěje nám oběma - když spolu chvíli vydržíme."
"Děláš to jen proto, že holkám připadám roztomilý," zašklebil se, jakoby kousl do nedozrálého citronu, "a tebe že nemají rády?"
"Přesně tak," zašklebila se na něj a chytla ho za ruku. "A teď už pojď, začínáme."

TBC
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 josette-hp josette-hp | 21. března 2012 v 21:40 | Reagovat

krásna :D

2 nel-ly nel-ly | E-mail | Web | 22. března 2012 v 15:50 | Reagovat

[1]: díky :)

3 Eden Eden | 25. března 2012 v 8:35 | Reagovat

pěkná povídka :) povedla se ti

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx