9. - Na ministerstvu

8. března 2012 v 12:00 | Surynka |  Pravá identita
V kapitole jsou použity úryvky z knihy i z filmu. Jedná se o citaci a zmínění něčeho, co již bylo vydáno. Nejedná se o porušování autorských práv, která patří J.K. Rowling(ové) a společnosti Warner Bros.


Už zase musela na ministerstvo. Předešlý den odjeli studenti do Bradavic a už se strhla sháňka po Harrym Potterovi, který nenastoupil do školy. Snad si nemysleli, že tam teď pojede? Ušklíbla se Susan.
Aby pravidelně docházela na Ministerstvo kouzel, byla určena samotným Voldemortem, takže si nemusela lámat hlavu s tím, jak se tam dostat a mohla se v klidu přenést. Tak to bylo od doby, co ministerstvu vládl Voldemort. Obyčejní ministersští zaměstnanci tam chodili pěšky, přes vstup na veřejných záchodcích a ti výš postavení se klidně mohli přenášet.

Sophia Rockwoodová patřila k nejvýše postaveným Smrtijedům, účastnila se všech těch jeho porad a docházela na Ministerstvo kouzel jako odborný dohled. Byla tedy nejvýše postavená ve všech ohledech a mohla si dělat téměř všechno, co chtěla.

Přenesla se na ministerstvo do kouta v atriu. Největší příchodová špička už pominula, ale stále tam bylo docela dost kouzelníků. Susan se nechtělo znovu se přenášet, takže prostě vydržela ten houf a pak zamířila za Dolores Umbridgeovou, první náměstkyní ministra a předsedkyní komise pro registraci čarodějů z mudlovských rodin.

Proč se namáhá tou fraškou, které říká registrace čarodějů z mudlovských rodin? Stejně je vždycky osočí, že hůlku ukradli a pak je dá odvést s tím, že když budou mlčet, možná se zasadí o to, aby v Azkabanu nedostali mozkomorův polibek! Hnusná, stará ježibaba! Úplně ignoruje, že se ti lidi narodili jako čarodějové a že si je hůlka sama vybrala! Hnusné období! Harry, už si pohni, tohle se nedá vydržet navždycky. Susan v hlavě ukončila ten monolog, když došla ke dveřím Doloresiny kanceláře.

"Á…Sophio, konečně jste tady." Usmála se na ni přeslazeně až falešně Umbridgeová.

"Ano Dolores, ráda vidím, že jste pořád stejně ostražitá a všimnete si mě…hmm poslední dobou si mě moc lidí nevšímá." Upravila nakonec Susan svoji poznámku, aby nebyla tak průhledně kousavá.

"Tak to mě mrzí…nicméně jsem ráda, že jste dorazila. Mám menší problém. Mafalda není k sehnání a já zrovna potřebuji zapisovatelku u výslechu. Vím, že vy zde plníte zcela jinou funkci, ale mohla bych vás požádat…?" nevinně zamrkala a než dostala odpověď, začala něco spěšně hledat v šuplíku od stolu.

Jasně! Já netoužím po ničem jiném, než se dívat, jak ničíte ty ubohé kouzelníky jenom proto, že jejich krev není čistá! Kypělo to v Susan, ale ovládla se a nic neřekla. Jen se mile usmála a řekla: "Moc ráda bych vám šla pomoct, ale obávám se, že na mě čeká tolik práce, že bych to jen stěží všechno stihla dneska a k tomu ta výpomoc dole…" Zarazila se při pohledu na ten přívěšek, který se houpal Dolores na krku. Měla pocit, že ho už někde viděla, přinejmenším slyšela přesný popis…ale od koho? No jasně! Brumbál přece minulý školní rok hledal viteály a znal popisy několika z nich! Navíc o tom mluvil Snape…to je k nevíře. Vypadá, jako ten přívěsek, který Brumbál kdysi popisoval a chystal se ho hledat s Potterem! Šrotovalo to v hlavě Susan. Bylo až neuvěřitelné, kolik toho věděla.

Brumbál jí sděloval všechno, protože věřil, že jednou bude muset Harrymu pomoct. Teď přemýšlela, jestli by to opravdu mohl být ten přívěsek. Blbost! Nevíš asi, jak by k němu přišla?! Okřikoval ji jeden její vnitřní hlas. No já nevím, ale mám tušení, že bys tam dolů jít měla! Prohlašoval zase druhý. Dolores pořád něco hledala a zjevně zapomněla, že tam Susan ještě stojí. Jeden instinkt jí říkal, ať se do ničeho neplete, ať vyřídí to, co vyřídit má a mizí do Malfoy manor. Proč by se měla dobrovolně mučit pohledem na ty ztrápené mudlovské čaroděje? Ale zase druhý instinkt, ten, kterému dávala většinou zapravdu, jí napovídal, ať se na svou práci vykašle, že ji klidně může dodělat později a ať jde dělat zapisovatelku.
"No…Dolores, napadlo mě, že té práce možná není tolik, a i kdyby, můžu ji dodělat zítra během svého volna, že? Takže…jdeme?" podívala se na ni a přidala jeden úsměv navíc.

"Skvělá volba, Sophio. Počkejte, jen si vezmu tohle…"vytáhla ze šuplíku jakési desky a obě vyšly z kanceláře. Před kanceláří bylo několik řad kouzelníků tisknoucích jakési brožurky o nebezpečí mudlovských čarodějů. Však oni vám jednou ukážou. Pousmála se Susan a kráčela vedle Dolores.

Cestou se potkali s ministrem Piusem Břichnáčem. Byl to přímý nadřízený Mafaldy Hopkirkové, která pracovala u něj v kanceláři a po které byla momentálně ohromná sháňka.

"Takže netušíte, kde by mohla být?" podivila se Dolores. "Chtěla jsem ji jako zapisovatelku, ale nebyla k nalezení, místo ní se mi nabídla tady Sophia Rockwoodová." Ukázala Dolores na Sue. Ta byla, díky svému postavení u Voldemorta a díky tomu, že ji Pán zla považoval za nadějnou budoucnost čistokrevných, ministerskými zaměstnanci uznávaná a nebylo divu, že na ni samotný ministr pohlédl překvapeně a na Dolores závistivě. Kdo taky mohl říct, že Voldemortova oblíbenkyně s ním spolupracuje. Možná že jednali trochu přehnaně, ale Susan to aspoň usnadňovalo přístup k některým informacím. Ale mnohokrát ji zaujalo, že takhle uctivě nejednali ani se Snapem.

"Opravdu nevím, kde je. Měla tady být už před půl hodinou." Prodrali se davem až k výtahům za dost nepříjemného nadávání Dolores i ministra. "Zřejmě je s Traversem. Nikdy se nezdržela…"

"Á Mafaldo," rozjasnila se Umbridgeová, když se otevřely dveře výtahu a v nich stála značně zbledlá a v obličeji vyděšená Mafalda Hopkirková. "Posílá vás Travers, že?" podívala se na ni s tím svým přeslazeným úsměvem.

"A-no." Vykoktala ze sebe Mafalda. Je nějaká divná, co se s ní stalo? Přelétlo Susan v hlavě a byla rozhodnutá, že i dál bude následovat Umbridgeovou dolů. Vedle Mafaldy stál Albert Runcorn. Další ministerská svině! Udá každého! Kdyby mu to udělalo dobře, klidně by udal i svou matku! Až tahle doba padne, zabiju ho! Spřádala Susan své plány a nechápala, proč nechce vystoupit.

"Výborně, jste přesně ta, koho potřebuji. Tenhle problém bychom tedy měli vyřešený, pane ministře." Zašvitořila a otočila se k ministrovi. "Můžete-li uvolnit Mafaldu, aby nám dělala zapisovatelku, dáme se do toho třeba hned teď." Usmála se a podívala se do desek, které předtím tak urputně hledala ve své kanceláři. "Máme dnes deset lidí a mezi nimi i manželku jednoho zaměstnance ministerstva! No ne…dokonce i tady, přímo na ministerstvu!" Susan neunikl ten krátký úsměv, který prohnal po Doloresině tváři.

"Když vám to nebude vadit, stejně se k vám přidám." Řekla Susan a Dolores ji obdařila spokojeným úsměvem a obě pak přistoupily do výtahu.

"Pojedeme rovnou dolů, Mafaldo, v soudní sini najdete všechno, co budete potřebovat. Dobré ráno, Alberte, nechtěl jste vystoupit?"

"Ano, samozřejmě." Přitakal Runcorn trochu vyjeveně a vystoupil z výtahu. Mříže zacvakly, dveře se zavřely a výtah jel dál. Co to s nimi dneska je? Nechápala Susan. Mafalda se tváří, jakoby právě přišla z jiné planety a Runcorn se tváří překvapeně a dokonce zapomněl, na kterém patře pracuje a že by tu měl vystoupit! Susan si s tím marně lámala hlavu.

Vystoupily, ani nevěděla v kolikátém patře, co ale věděla, bylo, že tamní prostředí bylo naprosto neobyvatelné. Na lavičkách tam seděli čarodějové, kteří byli zřejmě předvolaní před komisi. Černé obložení místnosti bylo pořád tak nelesknoucí a děsivé a ten chlad, kterým tam panoval, byl až nelidský. Mozkomorové. Jedno slovo, a hned se to každému vyjasní. Nejinak i Susan. Ta mozkomory neměla ráda, kdo by taky měl, ale největší problém s nimi měla paradoxně až v momentě, kdy začali pracovat pro Voldemorta. No jo, nikdy jsem vás nemilovala. Pomyslela si Susan, když procházela místem, kde zrovna dva takoví poletovali a hlídali, aby předvolaní čarodějové nezmizeli.

Mafalda před ní kráčela nepřirozeně a zaraženě. Vypadala, jakoby v sobě měla vetřelce. Na všechno koulila oči a kolikrát její výraz nabyl takového překvapení, že bylo k podivu, že neupadla, jak měla na všechno vyvalené oči. Ani Mafaldu neměla Sue ráda. Myslela si, že je neuvěřitelně důležitá, když pracuje na sekretariátu ministra a nehorázně ráda asistovala při předvolání čarodějů. Nikdo nic nevěděl o její minulosti, každopádně se ráda dívala na vyhlazování mudlovských šmejdů. Kdo ze zde přítomných ne, že? Nikdo takový by se na ministerstvu nenašel. Ale jo, našel. Já! Dál si v hlavě vesele monologovala Susan.

Umbridgeová se usadila do křesla vedoucího komise, důležitě si vytahovala desky na pultík a přitom se tvářila vesele, jakoby nakupovala koláčky v cukrárně. Předvolaní čarodějové začínali vstupovat do místnosti a sedli si na lavice, pokud možno, co nejblíže východu. V místnosti byl nepřirozený chlad, smutek a zoufalství, které ale nepociťovali ministerští zaměstnanci, kteří byli chráněni jakýmsi patronem. Dolores Umbridgeová si důležitě odkašlala, posadila se a mohla začít. Předvolala si prvního čaroděje.

Mafalda roztřesenou rukou zapisovala obsah výslechu a nervózně těkala pohledem po okolí. Susan seděla dál od ní, v nižší řadě a na druhé straně od Dolores. Měla na všechny výhled, ale nejvíce ji zaujala právě Mafalda Hopkirková. Když ji Dolores požádala, aby jí podala složku vyslýchaného čaroděje, roztřesenou rukou začínala prohledávat hromadu papírů. Ruce se jí přitom klepaly tak silně, že to vypadalo, že celý ten štos dokladů shodí na zem. Před Dolores ten třes ale úspěšně schovávala. Co to s ní dneska je? Je jako vyměněná! Dál přemýšlela Susan. Radši se ani nevěnovala výslechu. Nechtěla se dívat na to utrpení a asi by se neovládla a vyslala nějakou pěkně hnusnou kletbu směrem k Umbridgeové. Ale jo, ovládla bych se. Vždyť jsem Susan Woodová! Nejsem u Voldemorta pár dní a přece bych veškerou tu práci nehodila za hlavu! Oponovala jedna její část té druhé.

Umbridgeová předvolala jakousi Mary Cattermoleovou, která se třásla strachem snad na celém těle. Opatrnými kroky se blížila k židli uprostřed kruhu a za pomocí opěrátek se úspěšně posadila. Byla otřesená z toho všeho kolem. Susan jí z nějakého podivného důvodu věnovala pozornost a musela se za to v duchu okřiknout. Nesnášela tyhle pocity. Tak nerada se dívala na utrpení jiných a přitom by už neměla mít s tím problém. Zabila tolik čarodějů, kteří se provinili akorát tím, že neměli čistou krev, že by ji takový výslech už neměl porazit. Nestalo se tak. Ty výslechy byly možná i horší. Lidé se mohli obhajovat, ve chvíli, kdy jim hrozilo, že je odvedou, se dokázali zapáleně bránit a pokoušeli se i citově vydírat, nicméně komise pro registraci čarodějů z mudlovských rodin byla neoblomná.

Do místnosti vešel Runcorn. Tvářil se překvapeně a jen tak tam stál. Za ním stál Reginal Cattermole a netvářil se o nic líp. Pozorně sledoval celou místnost a všechny čaroděje z komise. Co je to s ním?! Neví, jak to tu vypadá?! V minulosti tu byl snad stokrát! Susan ho nenáviděla, Příčil se jí jeho přístup k práci. Opravdu by udal i svou matku. Pohlédl na Mafaldu, Umbridgeovou a na Yaxleyho, pak zavadil pohledem i o Susan, která ho zpražila nenávistným pohledem. Většinou pak uhnul, ale ne tentokrát. Vyjeveně na ni zíral, byl snad ještě překvapenější, než před chvíli-pokud to v jeho případě šlo. Koukal na ni a pozorně si ji prohlížel. Susan se tak lekla, že na chvíli sklopila zrak. Přece mu nedopřeju ten pocit, aby si myslel, že se ho bojím! Dodala si odvahu a podívala se na něj tím nenávistnějším možným způsobem, říkajícím asi toto: Nekoukje tak na mě, nebo se ti už nikdy nepoštěstí vidět ani svůj odraz v zrcadle! A co furt tak čumíš? No tak tu sedím, no! Kdyby pohled mohl zabíjet, Runcorn by to rozhodně nepřežil. Ještě chvíli zíral na Susan a vypadalo to, že se snaží o nějaké posunky, ale pak to vzdal a koukal radši před sebe, na celý ten výjev.

"Jste Marry Elizabeth Cattermoleová?" zeptala se Dolores. Jasně, že to je ona, ty stará babo! Proč se furt tak hnusně ptáš?! Ta žena je vyděšená i bez toho tvého chování! Vztekala se Susan. Nenáviděla Umbdrigeovou, nenáviděla Yaxleyho a Runcorna a Břichnáče…nenáviděla celé momentální Ministesrtvo kouzel…a co se jí nejvíc příčilo? Opravdu jednoduchá otázka. Všechno!

"Provdaná za Reginalda Cattermolea z oddělení kouzelné údržby?" Dolores tohle zbožňovala. Ráda lidem naháněla strach a dávala jim znát, že nejsou nic. Póvl, kterého je potřeba se zbavit.

Cattermoleová už to nevydržela a z jejích očí se začínaly kutálet slzy. Susan musela odvrátit pohled, ale když si všimla Yaxleyho, zakryla ten pohyb tím, že jí něco spadlo do oka a musela si poskytnout trochu krytí, než to vyndala. Povedlo se, ničeho si nevšiml.

"Nevím, kde je, měl se tady se mnou sejít!" Cattermoleová dál plakala a vypadalo to, že hned tak neskončí. Jo paninko, to vám nepomůže. Tady může vybuchnout bomba a zabít milión a ještě jednoho člověka navíc a stejně to s nikým ani nehne. Promlouvala k ní Susan.

"Matka Maisie, Ellie a Alfréda Cattermoleových?" Nedělej, že ji ignoruješ! Házela Susan nenávistné pohledy do všech stran, nejvíc však ke skupince, uprostřed které seděla Umbridgeová.

"Mají strach, myslí si, že se možná domů nevrátím-"

"Toho nás ušetřete," štěkl Yaxley. "Spratkové mudlovských šmejdů nás určitě nedojmou." Susan se na něj podívala tak nenávistně, že kdyby ji viděl, určitě by na ni seslal kletbu.

"Při příchodu na ministerstvo vám dnes byla odebrána hůlka, paní Cattermoleová. Osm a tři čtvrtě palce, z třešňového dřeva s jádrem z žíně jednorožce. Souhlasí ten popis?" Umbridgeová se na ni dál dívala nevinně. Jakoby se doteď nejednalo o nic jiného, než o hovor nad šálkem čaje. Absolutně nevnímala paní Cattermoleovou, která jen stěží odpovídala. "Mohla byste nám prosím prozradit, které čarodějce nebo kterému kouzelníkovi jste tu hůlku sebrala?" Ještě pořád to vypadalo, že se opravdu nejedná o nic jinačího, než rozhovor nad čajem.

"S-sebrala?" Cattermoleová se už pomalu uklidňovala ve svém pláči, ale dělala to na silu, přesto se jí nedařilo potlačit nějaké to vzlyknutí. "N-nikomu jsem ji ne-nesebrala. K-koupila jsem ji, když mi bylo jedenáct. T-to ona si mě vybrala."

Mezi členy komise to vyvolalo smích. V tu chvíli tam Runcorn vstrčil Cattermolea, který vypadal bledší, než jeho žena.
"Vy lžete!" oblíbená větička Dolores Umbridgeové. Všimněte si, že co se jí nelíbí, je lež. Ale tak to vypadá téměř se všemi.

"Hůlky si přeci vybírají jen čistokrevné čaroděje. Vy přeci nejste čarodějka." Úsměv jí ze rtů nemizel.

"Ale ano, jsem! Řekni jim Regi, kdo jsem. Řekni jim to!" Cattermoleová chytla doslova záchvat pláče, ale její bledý manžel, který zdařile napodoboval Malfoyovi při poradách s Voldemortem, se stále neměl k odpovědi. Mafalda už hodnou chvíli nic nezapisovala a pouze hypnotizovala přívěsek, který se i dál houpal na krku Dolores. Proč o něj má takový zájem? Nechápala Susan.

Najednou Runcorn udělal něco naprosto neočekávaného. V jeho ruce se objevila hůlka. Dolores to nechápala. Vyvalila na něj oči.

"Vy lžete Dolores a dobře víte, že lhát se nemá!" tvář Runcorna se začínala měnit a Susan najednou všechno pochopila. Potter! Zřejmě vypil mnoholičný lektvar. Na co si tu sakra hraje?! Susan ve vteřině pochopila všechny ty jeho nepochopitelné posunky očima, pochopila, proč na ni pořád zíral. Poznal ji! Nyní se znovu musela chytnout toho svého slibu. Pomáhat mu a vše jistit. Bude potřebovat pomoc při útěku! Docvaklo jí.

Harry vyslal na Dolores kletbu a povedlo se mu zasáhnout skoro všechny přísedící. Mozkomorové se na ně začínali snášet. Susan držela hůlku skrytou pod lavicí a nenápadně s ní máchla směrem k polo-omráčeným přísedícím a na všechny se svalila černá mlha. Harry mezitím vyvolal Patrona a mozkomorové se museli držet dál. Susan k nim seskočila, všimla si, že Mafaldina tvář se pozvolna měnila ve tvář Hermiony Grangerové. Takže ten třetí bude jistě Ronald Weasley. Přemýšlela, než k nim seskočila.

"Rychle! To kouzlo je tam neudrží věčně!" všichni vyběhli ven ze soudní místnosti a Susan pro jistotu taky přivolala svého patrona. Všichni čarodějové, kteří tam čekali, měli tolik inteligence, aby zmizeli. Za nimi se táhla vyděšená a nic nechápající Cattermoleová. Všichni jí stručně vysvětlili, co se tam stalo a přikázali jí, aby šla domů, sbalila děti a utekla do zahraničí. Žena si dál naivně myslela, že ten, co tam stál v podobě jejího manžela, opravdu je Reginald Cattermole.

"Jděte!" přikázala jí Susan, al žena se pořád nechtěla odtrhnout od svého muže. "Za chvíli se sem přižene Yaxley a já už vám dál nebudu moct pomáhat. Budu po vás házet kletby, ale budu mířit na všechny, jen ne na vás samotné. Dávejte si pozor, Yaxley dokáže být dost vytrvalý!" ohlásila jim Susan a dál s nimi šla a zajišťovala, aby se souměrně s nimi kolem nich pohybovala zvláštní vlna nevědomosti a lidi okolo je tak téměř nevnímali.

Když došli k výtahům, Cattermoleová se vrhla na Rona a začala ho líbat, načež jeho proměna zpátky ustala a ona nic nechápala. Do toho se přihnal pravý Cattermole a Ron tak mohl uniknout. Ve chvíli, kdy už stáli ve výtahu, Harry zahlédl Yaxleyho a jediné, co ho napadlo, bylo, že vytáhl svůj neviditelný plášť a přehodil jej přes Susan. Dveře i s mříží zacvakly, výtah se rozjel a Yaxley zůstal někde jinde.

"Díky, to bylo pohotové…určitě by si mě všiml. Já se teď zkusím přenést, i když to bude extra složité s tímhle výtahem. Znáš průběh. Dole se budu tvářit, že mi moc záleží na vašem dopadení." Mrkla na něj Susan a ve chvíli se přenesla. Dostala se do atria, kde už se prohnal Yaxley a snažil se dohnat Nežádoucího číslo jedna s jeho přáteli. Susan se hnala za nimi a metala kletby, vždycky jen těsně vedle.

"Kde jste sakra byla?!"

"Nepovedl se mi přenos. Moc mozkomorů, moc lidí." Vysvětlovala v tom randálu Susan a dál sesílala kletby. Tři kamarádi už se dostávali ke krbu k přenosu, ale Yaxley se držel nebezpečně blízko. Než se Susan mohlo povést ho nějak omylem seslat k zemi, zmizel v krbu i s ostatními.

"Do háje!" vykřikla na celé atrium, ale všichni si mysleli, že to bylo kvůli tomu, že jim Nežádoucí číslo jedna unikl. Takový rozruch ministerstvo nezažilo pěkně dlouho, ale pro Susan bylo horší si pomyslet, jak tohle všechno vysvětlí Voldemortovi. Dávala si pozor a určitě si nikdo nevšiml, že utíkala s nimi a ne za nimi, ale pořád věděla, že Yaxley hodí na ni, aby to Pánovi zla vysvětlovala. To, co mě čeká, určitě nebude veselé.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx