8. - Zrada...

5. března 2012 v 12:00 | Surynka |  Pravá identita

...aneb Nový kouzelnický svět


Takže opět přidávám novou kapitolu i sem :-) Je to zvláštní, zveřejňovat to podruhé, ale tak nějak si nemůžu pomoct :D







Susan opět seděla v okně a dýchala čerstvý noční vzduch. Přemýšlela nad sebou. Co když si někdo všiml, že někam zmizela? A co když i ví, kam zmizela a co tam šla dělat? Strach se v ní mísil s úzkostí. Začínalo to být čím dál nebezpečnější.



"Pche! Nebezpečnější! Tohle si ,holka, uvědomuješ celou dobu." Pošeptala k sobě a opřela si hlavu o zeď. Pustila se na tenký led a už nešlo nahodit zpátečku. Teď to musela dokončit. Nejhorší bylo, jak se cítila. Každou hodinou jí bylo hůř. Každou hodinou si byla jistější, že o ní někdo ví a prozradí ji. Ona měla strach! Opravdový strach! Jak nepříjemný pocit.



Sue, ty se nesmíš bát! Právě v tuhle chvíli tě čeká to nejtěžší, co vůbec může být! Musí mu pomoct a musíš se dál udržet v řadách Voldemorta! Přikazovala si, ale pořád jí v hlavě zněla otázka, kterou ani za nic nemohla vyhnat. A jak jim mám pomáhat, když musím být nejoddanější služebnice Pána zla? Jak mám Řádu pomáhat, aby si toho nikdo odsud nevšiml? Pořád nenacházela odpověď. Z jejího zamyšlení ji vyrušilo klepání. Tak takhle klepe jen jediná osoba. Napadlo ji a nezaujatě pronesla: "Dále" Neodvrátila pohled od okna.



"Můžete mi říct, kam jste se poděla z ministerstva?" zavřel dveře a posadil se. Vůbec poslední dobou nedělal nic jiného, než že vešel do jejího pokoje, vytkl jí hromadu chyb, řekl ják je nezodpovědná a zase odešel. Copak jsem nějaké děcko? Pokaždé zuřila Susan.



"Vážně potřebujete na tuhle otázku odpověď?" zeptala se a ještě pořád neodvrátila pohled od ministerstva.



"Vám vážně nedošlo, že si toho může někdo všimnout a použít to proti vám?" mluvil celkem klidně, na to, že Susan riskovala její i jeho krytí.

"Viděl jste ten zmatek tam? Kdyby se tam prohnal troll, nikdo by si toho nevšiml…no dobře…tak toho by si možná někdo všiml." Susan si schválně vyložila Severusův nesouhlasný výraz, jako reakci na poznámku o trollech. Samozřejmě věděla, co ho ve skutečnosti tak popudilo.



"A jak si můžete být jistá, že si toho nikdo nevšiml? Podívejte se třeba na mě."



"Ale vy jste mě cíleně hledal a dala bych krk za to, že to bylo kvůli tomu, kvůli čemu jsem já už dávno mizela." Šeptala Susan. Věděla, jak moc nebezpečné je tohle téma, hlavně, když ho probírají v sídle Voldemorta.



"Dobře a co někdo jiný? Kdo by si vás mohl všimnout?"



"O nikom nevím a zřejmě ani nikdo není. Kdyby ano, prásknul by mě už dole Voldemortovi. Panuje tady taková rivalita, že si navzájem nemůžeme nechat ujít možnost, shodit před NÍM někoho dalšího." Susan se klidně posadila na postel, ale ve skutečnosti nebyla ani z poloviny tak klidná, jak předstírala. Zřejmě se za ty roky stala opravdu mistrem v přetvářce, protože na nic nepřišel.



"Nechápu, jak můžete být tak klidná, ale to je váš problém. Jen vám chci připomenout, že když odmítáte být opatrná kvůli sobě, buďte opatrná kvůli ostatním. Když tak nerada uvádíte jiné lidi do problémů, zkuste mě taky zahrnout na seznam chráněných. Za ty roky se mi povedlo si získat jeho důvěru. Nedovolím, aby mi to nějaká mladá a šílená holka zkazila svou nerozumností." Ukončil svůj poněkud delší monolog a chystal se odejít.



"Jestli teď odejdete, neubráním se výbuchu smíchu." Poznamenala naprosto nezúčastněně Susan.



"Co prosím?!" vyvalil na ni oči Snape.



"Vždycky uděláte ty samé věci. Zaklepete, vejdete, zavřete dveře, vytknete mi miliardu chyb a pak naštvaně odejdete a zapomenete zavřít dveře." Vyjmenovala všechny činnosti Susan a přešla opět k oknu, aby ho přivřela. I přes Ševelissimo, které pokaždé neverbálně vyslala, byli příliš zranitelní.



"Aha a co teda chcete, abych udělal?" koukal na ni překvapeně. Znal ji pět let, ale stále ho překvapovala.



"Třeba si vyslechněte, co se stalo před vaším příchodem na tu jejich svatbu." Navrhla Susan. Snape se posadil na židli a kývnul hlavou, aby začala. "Přiletěla jsem tam a všechno jim vyklopila. Potter koukal mým směrem a zřejmě už věděl, kdo jsem, čeho se ale zpětně obávám je to, že kdyby Smrtijedi dostali někoho z tamních hostů a podívali by se mu do hlavy, jistě by tam našli vzpomínku na jistou služebnici Pána zla, která je tam přišla varovat a členové Řádu se k ní chovali tak, jakoby ji už znali." Dořekla to tak tiše, že se poslední slabika úplně ztratila v tichu.



"To je váš problém. Jste zbrklá a nenapadlo vás se přemístit mimo hlavní dění a akorát si někoho k sobě zavolat. To byl důvod, proč jsem vás hledal, chtěla jsem vás před tímhle nerozumným krokem varovat. Vaše chyba." Snapeův profesorský, panovačný hlas, zněl sice tiše, ale pořád byl dost intenzivní, aby Susan vyprovokoval.

"A teď jste samozřejmě chytrý až na půdu, či výš, třeba až na komín, ale proč mám takový pocit, že kdybyste mě opravdu chtěl varovat, našel byste způsob?"



"Chytrá holka." Poznamenal posměšně Snape. Susan zmrzl výraz ve tváři. Čekala jakoukoliv reakci, ale ne tuhle,



"Abychom si to vyjasnili. Za poslední měsíc jste mě dostala do takových potíží, že mi to opravdu nahání strach. Proto jsem se rozhodl, že už vám dál nebudu pomáhat. Pořád jsem váš ručitel, ale pokud budete mít potíže, už vám nepomohu. Odteď si řešte své problémy sama a neste si následky sama." Odpověděl a dál se na ni díval tím svým klidným a zároveň výsměšným způsobem. Tak tohle byla pro Susan rána pod pás! Tohle nečekala!



"Ale dohoda s Brumbálem zněla…"



"…Brumbál už nežije! Takže aby bylo jasno, nemohu jít za Pánem zla a všechno mu vyzradit, šel bych tak i proti sobě, ale odteď je všechno na vás! Už vás nebudu vodit za ručičku."



Pche! Jakoby to někdy dělal! "Vypadněte!" vyštěkla Susan rozzuřeně a popadla hůlku "Vypadněte, nebo se neznám!" Z dálky by mohla připomínat nahrbenou a rozzuřenou kočku při lovu na myš. K tomu lovu opravdu neměla daleko. Snape se jen zvedl s grácií sobě vlastní, čili s grácií netopýra, a odkráčel z pokoje. Ještě jednou se na ni podíval pohledem typu: 'Vy jste ale naivní' a zavřel za sebou dveře (!).



Ten zrádce! Tohle mu nedaruju! Však on za to jednou zaplatí! Susan vztekle pochodovala po pokoji jako šelma v kleci. V ruce pořád pevně svírala hůlku a nebýt z dubového dřeva, asi by ji i zlomila. On ji zradil! Ten hnusný netopýr ji zradil a zrovna ve chvíli, kdy by jeho pomoc nejvíc potřebovala! Nemohla tomu uvěřit. Brumbále, komu jste to jen věřil? Nechápala, co vedlo největšího čaroděje všech dob, aby svěřil svou důvěru do rukou někoho takového, jako byl Snape.





Kdyby jen tušila, proč to dělám! Určitě by mě teď v duchu nezabíjela všemi možnými kletbami. Brumbále, přesně podle tvých instrukcí. Promítalo se Snapeovi v hlavě, když opouštěl Susanin pokoj. Takhle zněla dohoda se samotným profesorem Brumbálem. Kdyby náhodou sám Snape ztrácel, byť jen na chvíli, pevnou půdu pod nohama, bude se muset rozdělit se Susan. Nesměl by ji za žádných okolností strhnout sebou, protože ji bude Řád stále potřebovat. No a ta chvíle nastávala právě nyní.



Bylo to na ministerstvu. Až doteď se mu dařilo ze zabíjení bravurně vymluvit a o život připravit jen pár lidí, což za tu dobu, jakou byl u něj, bylo opravdu málo. Byl na tom o hodně líp, než Susan. Za ty roky, co byl v jeho službách, zabil maximálně pět lidí. Tohohle čísla dosáhla Susan ani ne za půl roku. Ale přesto to na něj bylo příliš mnoho lidí, a to jeho přesvědčení bylo možná poloviční, tudíž by to mohl chápat jako nutné oběti k dosažení toho snu o čisté krvi, ale co měla dělat Susan? Byla z čistokrevného rodu, ale nenáviděla to. Nenáviděla, když si někdo hrál na čistotu krve a přesto vraždila a ještě pořád dokázala spát.



Ale zpět k incidentu na ministerstvu. Nějaký Smrtijed ho zastavil, že potřebuje pomoct. Objevil skrýš asi deseti ministerských zaměstnanců, kteří tasili hůlky. Sám by je najednou nezabil. A v tom nastal pro Snapea ten otřesný úkol. Za víc jak desetiletí zabil možná pět lidí a i toto číslo ho děsilo a nyní? Měl zabít minimálně dalších pět a naráz! To nemohl udělat. Snažil se z toho nějak vymluvit. Že prý ho Pán zla chce vidět a nesmí se opozdit, ale Smrtijed byl také vysoce postavený a zřejmě věděl, že Pán zla momentálně nic nechce, akorát klid, aby se pokochal pohledem na ministrovu prázdnou kancelář, která by za chvíli měla být jeho, stejně jako ministr, který se snažil najít bezpečné místo k přenosu a utíkal chodbami ministerstva.



Snapeovi se nepovedlo vymluvit z toho úkolu a musel jít. Nakonec se jich sešlo víc, ale stejně, pořád na něj vycházeli možná dva nebo tři kouzelníci. Postavil se před ně s ostatními a odzbrojil je. Teď nadcházel ten moment, kdy je měl zabít. Udělal to, ale až po dlouhém váhání, kterého si ostatní Smrtijedi určitě všimli. Nejen, že ztrácel autoritu u několika Smrtijedů, ale určitě se o tom někdy 'jen tak' zmíní před Voldemortem. Ztrácel půdu pod nohama, a i když se mu to podaří brzy nějak omluvit, stejně už se na něj budou někteří Smrtijedi dívat s opatrností. Bude muset dávat pozor na své činy a nebude mít čas na sledování Susan. Je chytrá…trénoval ji Brumbál, ta si poradí se vším. Omluvil to Snape svému svědomí a sešel do salonku za Pánem zla. Chtěl s ním mluvit.



O chvíli později Voldemort svolal všechny do salonku. Když si Susan sedala, zpražila Snapea pohledem a zírala buď na Voldemrota, na Smrtijedy okolo nebo na desku stolu. Byla naštvaná a zřejmě to bylo až moc poznat.



"Drahá Sophio, pročpak se tváříš tak rozzuřeně?" zeptal se jí medovým hlasem. Cože? Překvapeně k němu vzhlédla a vzpříma se mu podívala do těch vražedných očí s tak nezvyklou barvou. Rychle něco řekni a ať to zní inteligentně!



"Můj pane, mám pocit, že vaše dostávání se k moci postupuje pomalu, ale nemohu přijít na způsob, jak to urychlit." Řekla pevným a sebejistým hlasem. Belatrix překvapeně vzhlédla. Ani ona, jeho nejoddanější služebnice, nad něčím podobným nepřemýšlela a naštvalo ji to.



"Zajímavé…jsi velmi oddaná služebnice Pána zla a právem si zasloužíš místo, které zaujímáš u stolu." Prohlásil Voldemort. Ne nebyl hloupý, že Susan uvěřil, ale ona byla vynikající lhářka a ani takový mudlovský vynález, jakým je detektor lži, by na grafu nezaznamenal sebemenší nervozitu při tomto prohlášení. "Dnes se vám však dostane příležitosti, posunout nás dál. Máme namířeno na další městečko s převážně kouzlícími mudly." A nastínil jim plán té noci.



Pokud do té doby zaznamenaly mudlovské noviny rostoucí graf mizení lidí, tak od té noci jim grafy začaly lítat nebezpečně vysoko. To, čemu mudlovské noviny říkali tajemná/podivná zmizení, byla práce Smrtijedů. A Susan byla mezi nimi.



Od doby, co se Smrtijedi dostali na Ministerstvo kouzel se mnoho věcí změnilo. Školní docházka byla povinná, kouzlící mudlové buď mizeli, nebo byli šikanování profesorským sborem, ministerští zaměstnanci se museli pravidelně hlásit, kouzlící mudlové či míšenci se museli dát registrovat, nastal nekonečný kolotoč výslechů…Susan se až motala hlava z toho všeho a přitom musela na ministerstvo pravidelně docházet, coby výpomoc a odborný dohled nad méně kvalifikovanými.



Pius Břichnáč byl zvolen na pozici ministra, ale všem bylo jasné, že je jen ubohou loutkou v rukách Voldemorta. To on nyní tahal za nitky. Školní rok opět započal a Draco Malfoy, coby školou povinný a Smrtijed, který by měl jít příkladem, taky odjížděl. Jeho matka se s ním loučila možná až přehnaně intenzivně, ale zřejmě měla o svého syna strach. Absurdní! Vždyť je jedním z nich. Pomyslela si, když procházela kolem nich. Bylo již pozdě jít na vlak, takže se měl do školy dostat pomocí přenosu. Když si jí všiml, pohlédl k ní a mírně kývl hlavou na pozdrav a Susan neviděla důvod mu tenhle naprosto zbytečný pozdrav neopětovat. Lehce kývla hlavou a zamířila do knihovny, kde se chtěla trochu odreagovat.



Když už Voldemort nebyl nucen zůstávat pouze v Malfoy manor, téměř tam nebyl. Neustále cestoval po místech, kterým už vládl a hledal ta, kterým vládnout brzy bude. Smrtijedi se pohybovali téměř všude. V Příčné ulici byli skoro pořád a to samé v Gringottově bance, kde se speciálně určení střídali i na stráži. Kouzelná městečka jako Godrikův důl nebo Prasinky taky nebyly ušetřeny jejich přítomnosti. O Bradavicích ani nemluvě, z té se stala škola pro výuku černé magie, i když, jak Susan slýchala, stále tam někdo byl s Harrym Potterem. Na Ministerstvu kouzel se to Smrtijedy taky jen hemžilo a z Malfoy manor se tak stalo opět trochu klidnější sídlo, kde o sebe služebníci Pána zla aspoň nezakopávali.



Jeden den se opět vypravila na ministerstvo, kde ten den měla mít službu a ten dohled, jak tomu říkávala. Ale ani ve snu by ji nenapadlo, co se tam ten den semele.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wladka wladka | Web | 6. března 2012 v 19:11 | Reagovat

ppaaaani...skvela poviedka...uz sa tesim na pokracovanie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx