7. - Útok

2. března 2012 v 12:00 | Surynka |  Pravá identita
Zavelel k útoku, a tak se taky stalo.
Nebránil krve potoku, mnoho mu to dalo.
Pach krve a smrti všude byl,
on smrt mnoha lidí zavinil.
To vše byl jen začátek,
Největší války počátek
Malilinkatý pokus o básničku, ale spíš jsem chtěla stručně vyjádřit začátek kapitoly, jejíž podrobnější popis je o pár řádků níž. Trochu jsem se v popisu útoku na Ministerstvo kouzel vyřádila, ale stále jsem se mírnila, přeci jenom, zatím jsem nebyla nucena téhle kapitolovce dávat rating, i když mě to časem stejně nemine.
Na mém blogu tuhle povídku věnuji Moni a tady ještě přidávám věnování pro Sola F. :)




"Nešetřete nikoho, kdo by se vám postavil na odpor! Jen ať všichni vědí, kdo tady vládne! Ministra nechte mně, chci to být já, kdo zasadí pověstnou poslední ránu!" vykřikl posměšně Voldemort, když se všichni přemístili na Ministerstvo kouzel. Touhle dobou byli všichni zabraní do práce, nebo byli doma. Čekal je konec pracovní směny, takže se nikdo moc nepotuloval v atriu. Naproti atriu bylo pár prosklených kanceláří a z nich už vyděšeně hleděli ministerští zaměstnanci.

Dav černě oděných, obávaných čarodějů dorazil a mezi zaměstnanci se začínal šířit strach. Všichni se chtěli přemístit, ale Smrtijedům se povedlo všechno zablokovat. Nebylo úniku. Buď se jim pokusí postavit na odpor, nebo se jim slíbí své služby. Žádná třetí možnost neexistuje! Většina začínala utíkat ze svých kanceláří a pokoušeli se skrýt, nedařilo se jim to. Smrtijedů se objevovalo čím dál víc a napadali kohokoliv. I Susan se v tu chvíli stala plnohodnotným Smrtijedem. Psychicky se proti tomuto útoku obrnila a byla připravena, v zájmu lepší budoucnosti, útočit.

Někteří útočníci se vzdali, takže je Smrtijedi pomocí kouzla svázali a přemístili na jednotné místo. Ti, kteří chtěli bojovat, a že jich bylo znatelně víc, zemřeli, nebo byli vážně zraněni.

"Ne! Prosím! Já nechci umřít, prosím!"
"Prosit můžeš, jak chceš! Pokusil ses postavit proti Pánovi zla. Za to draze zaplatíš!" Belatrix pobaveně hleděla na úředníka plazícího se u jejich nohou a mířila na něj hůlkou. Pořád nakláněla hlavu ze strany na stranu, jakoby přemýšlela, kterou kletbu použít. Nakonec zvolila svoji nejoblíbenější. "Avada kedavra!" místnost ozářil zelený plamen a muž padl k zemi mrtvý. Belatrix se pousmála, překročila bezvládné mužovo tělo a pokračovala dál. Bavilo ji to. Bavilo ji zabíjet ve jménu Pána zla.

"Pomóc! Pomozte mi někdo! Prosím!" u zdi se krčil další mužík a jeden ze Smrtijedů na něj mířil hůlkou.

"Přenechte mi ho!" ozvala se chladnokrevně Susan.

"Obávám se, Rockwoodová, že to nepůjde! Jděte si hledat vlastní oběť! Tady okolo jich jsou hromady." Okřikl ji Smrtijed a vyřkl smrtelnou kletbu. Muž se sesul k zemi a v očích měl jen prázdnotu. "Na co koukáte?! Jděte!" seřval ji Smrtijed a sám se rozeběhl k místům, kde tušil vidět nějakou ubohou úřednici.

Pach smrti během pár minut prolezl do všech koutů ministerstva. Tolik mrtvých Susan ještě pohromadě neviděla. Soudě podle nezúčastněných výrazů ostatních, oni ano. Dobře, byla u akcí na malé vesnice, či jednotlivé rodiny, ale tolik těl pohromadě tam nikdy nebylo. Kam se podívala, tam někdo ležel.

Zkrvavená, zohavená těla, nebo jen tak pohození úředníci, které potkal 'lepší' osud ve formě rychlé smrti za pronesení jedné z kleteb, které se nepromíjejí. Krev sice netekla proudem, ale i ty prameny, které se mísily s vodou z poškozené fontány v atriu, působily příšerně. Susan se doslova brodila těly a noha jí občas začvachtala v té načervenalé tekutině. Dělalo se jí z toho špatně. Tolik promarněných životů…

"Rockwoodová! Co tam jen tak stojíš! Potřebujeme tě nahoře!" křikl Yaxley a přemístil se. Susan ho napodobila. Tam, kam se přemístila, to vypadalo snad ještě hůř. Dveře vyrvané z pantů, oštípané zdi i nábytek a Smrtijedi čmuchající po zbylých čarodějích, které by mohli zabít.

Belatrix mezi všemi působila snad ještě šíleněji, než obvykle. Vypadala jako krvelačný vlk, který se zakousl do těla s čerstvou krví a nyní chce víc a víc. Její zorničky byly rozšířené a šílené skřeky, které vydávala pokaždé, když došla zklamaně k prázdnému místu, kde tušila oběť…všechno to působilo bláznivě a Susan z toho šel mráz po zádech. A však, jako správný Smrtijed, nedávala znát své emoce a tvářila se potěšeně, že může být přítomná pádu ministerstva.

"No tak! Zab' ji!" uslyšela za sebou Belatrixin hlas. Zrovna tahala Draca k nějaké mladé, ale pořádně zraněné ženě. Na těle byla samý krvavý šrám, skučela bolestí a prosila o život. Svýma uslzenýma očima těkala z jednoho na druhého. Když zjistila, kdo má ukončit její život, ulpěla na Dracovi svým pohledem. Ten pozvedl hůlku, ale když se jí díval do očí, které se slzami prosily o slitování, roztřásla se mu ruka. "Zabij ji, nic na tom není." Šeptala mu mrazivým hlasem Belatrix.

Draco dovrátil pohled a chtěl mávnout hůlkou, ale Belatrix ho zadržela: "Ne! Musíš se jí dívat do očí! Jinak…jako bys nic neudělal." Dodala posměšně. Užívala si to. Strach té ženy a nejistotu Draca. "Dělej! Namiř na ni hůlku! Podívej se jí do očí! A řekni to!" začala nepříčetně řvát. Draco se o to znovu pokusil. Opět pozvedl hůlku a pohlédl ženě do očí a v tu chvíli věděl, že to nedokáže. Začal se celý třást strachem. Belatrix na něj řvala a on se snažil, ale nešlo to. Nakonec sama jednou mávla hůlkou a žena byla mrtvá. Draco vyděšeně vypískl. Její oči pořád ulpěly na něm. Sledovaly ho a on věděl, že na tohle už nikdy nezapomene. Poslední dobou ztrácel jistotu a tohle ho ve všem akorát utvrdilo.

"Co se stalo?" zeptal se Lucius, když dorazil se svou ženou v závěsu.

"Nic!" odpověděla Belatrix potrážděně. "Akorát váš synáček je neskutečný posera a nemehlo! Nedokázal ani zabít tamtu ženskou! Nedokázal se jí podívat do očí a zabít ji!" křičela posměšně Belatrix.

"Cože? Ty jsi chtěla, aby se jí při tom všem díval ještě do očí?!" vyjekla Narcissa. "Belo! Já doufala, že máš aspoň trochu rozumu!" okamžitě vyběhla ke svému synovi, který tam jen dál stál a zíral na mrtvou úřednici. Nedokázal odvrátit pohled od jejích mrtvých očí.

"Právě, že mám! Je třeba ho naučit, jak se správně zabíjí! Za chvíli to bude on učit své děti! Tak ať ví, jak se to dělá! Ať ví, jak se čistokrevný svět zbavuje těch, kteří nejsou přínosem!" řvala dál Belatrix. Přerušil ji rachot vycházející od nouzového schodiště. Kdo jiný, než Belatrix Lestrangeová, se rozeběhl jako první tím směrem. Za chvíli ze schodiště vylétlo tělo zpátky do místnosti a hned za ním se hnala šílená Belatrix. Po zabíjení byla lačná, jako upír po krvi. Mrštila tělem o zeď a z muže vyšel akorát přidušený výkřik. Opět se muž vznesl do výšky a volným pádem dopadl na zem. Místností se rozlehl zvuk praskání kostí, jak je Belatrix lámala. Jenom se tomu všemu smála. Nakonec mužem mrštila naposledy o zeď. Na zdi zůstal krvavý flek, který se týhl níž, až k místu, kde muž ležel. Samozřejmě, že něco podobného nepřežil, hlavu měl vyvrácenou na druhou stranu.

"Jdeme dál!" zavelela Belatrix a plášť za ní vlál. Všichni ji následovali a tvářili se, jako bozi pomsty. Akorát Narcissa k sobě tiskla Draca, jakoby byl malé dítě a Susan jdoucí za nimi měla nepřítomný výraz. Teprve teď poznala pravou Belatrixinu vraždící stránku. Všechno, co od ní zažila a viděla až doteď, bylo nic. Ten den poznala, že Belatrix byla opravdu šílená.
Smrtijedi se hnali dlouhou chodbou a metali kletby do všech stran. Nakonec narazili na zátaras. Ano, zátaras. Asi třicet, nebo víc, ministerských zaměstnanců stálo uprostřed chodby v bojových liniích s nachystanými hůlkami. Byli připraveni bránit ministerstvo do posledního dechu.

"Vzdejte se a vaše odvaha v boji bude odměněna přijetím mezi nás!" pronesla Belatrix.
"Nikdy! Dokud budeme dýchat, nepřejdeme na žádnou jinou stranu a nevydáme Ministerstvo kouzel do vašich rukou! Budeme bojovat! Na život a na smrt!" pronesl jeden.

"Když to říkáte." Řekla Belatrix klidně, jakoby si objednávala kávu a pak to začalo. Jedno mávnutí hůlkou směrem k davu a zaměstnanec z první řady mířil dozadu a vrážel do dalších. Jako domino. Všichni začali bojovat. Susan jen nerada zabíjela, ale věděla, že tamti kouzelníci nevědí, kdo ona doopravdy je a že v tuto chvíli platí jenom jedno pravidlo: Zabij, nebo budeš zabit!

"Avada kedavra!" ze Susaniny hůlky vyšel zelený paprsek a mířil na první řadu. Zasáhla nějakého muže a toho to pod náporem kouzla odrazilo davem až na druhou stranu chodby. Nemohla tomu uvěřit, chtěla si za to nafackovat a pak skočit z nejvyšší věže, ale v hlavě si pořád opakovala. Zabij, nebo budeš zabit! Nic jiného tu, Sue, neplatí. A tak dál bojovala a používala ty nehorší kletby, až nakonec i tahle část boje skončila. Chodba byla na celou svou délku zaplavena mrtvými těly, ale nikdo tomu nevěnoval nejmenší pozornost.

Přímo naproti nim stál Voldemort a nad ním se vznášel bezmocný ministr kouzel.
"Tak dlouho proti nám zbrojí, až se mu to stane osudným." Usmál se Voldemort. "Nemám snad pravdu? Nemám snad pravdu o tom, že kdokoliv se proti mně postaví, tak zemře?"

"ANO!" zahřmělo chodbou pokřikování od všech Smrtijedů

"Slyšíte to, pane ministře? Postavil jste se proti mně, veřejně! A za to nyní zaplatíte! Ministrestvo kouzel je mé!" vykřikl a ministra zasáhl zelený paprsek. Byl mrtvý a všichni Smrtijedi tleskali a vyřvávali pochvalu Voldemortovi.

"Nyní vyšleme zprávu do všech kouzelnických domácností a ty nejdůležitější napadneme!" vyhlásil Voldemort. V sále nastal ohromný zmatek, jak všichni kouzlily nejrůznější zprávy, aby je pak odeslali do domácností.

To ne! Musím je varovat! Určitě zamíří i k nim, ta jeho obranná kouzla už neplatí! Problesklo Susan hlavou a běžela do atria, kde bylo i mnoho dalších Smrtijedů. Byli jich snad stovky. Kde se tu všichni vzali? Nechápala to, ale na to nebyl čas. Musí se tam přenést! Okamžitě!



V Doupěti zrovna panovala oslava. Bill Weasley si bral Fleur Delacourovou! Najednou doprostřed stanu přistála žena, která se tam přemístila za přítomnosti černého stínu kolem sebe. Všichni vyděšeně uskočili, jen Remus Lupin se k ní vrhl, aby jí pomohl vstát. Byla tím vším hrozně unavená.

"Je to tady!" zhluboka vydechovala "Ministerstvo padlo a Voldemort je u moci! …Vyšle zprávu do všech domácností …Míří sem, každou chvíli tady budou!" pořád se křečovitě držela Remuse, ale když spatřila nesouhlasný pohled jeho manželky, podařilo se jí se donutit, aby stála sama.

Všichni na ni zděšeně a nechápavě hleděli a nejvíc Harry Potter, i když už věděl, že vlastně pracuje pro Řád, děsila ho ta nebezpečná skutečnost, která se každou sekundou blížila.

"Utíkejte! Zmizte! Hlavně ty! Jde po tobě! Je přesvědčen, že tě dneska večer chytí a odvedou k němu!" ukázala na Harryho. Chtěla ještě něco dodat, ale přerušila ji modrá koule, která do stanu vlétla jako kulový blesk. Zpráva od Voldemorta. Oficiální zpráva o tom, že ministerstvo padne.

"Zmizte! Omlouvám se, ale nesmí na mě padnout ani stín podezření." Pohlédla omluvně na pana Weasleyho a zamířila do rohu stanu, kde nikdo nebyl a zapálila to tam. Všichni až teď pochopili tu skutečnost a nastala panika. Do toho se tam začínali slétávat i další Smrtijedi. Susan zahlédla nějakou hnědovlasou dívku, podle informací od Brumbála zřejmě Hermionu, jak přenesla Harryho a ještě nějakého zrzka, zřejmě Rona, pryč. Doufám, že je přenesla na bezpečné místo. Mihlo se jí hlavou a pokračovala se svými 'kolegy' v demolici stanu a pak všichni jednotně zmizeli.

Harry Potter zmizel, nebyl důvod tam i nadále zůstávat. Přenesli se zpět do Malfoy manor, kde už netrpělivě vyčkával Voldemort.



"Takže?" podíval se na Belatrix, o které věděl, že by udělala všechno proto, aby se mu zavděčila.

"Nebyl tam, zmizel." Odpověděla zahanbeně Belatrix.

"Cože?!" vyjekl naštvaně. Podíval se na Susan, která se mu zdála být velmi schopná.

"Je mi líto, můj pane, ale zřejmě na vzkaz reagovali příliš pohotově. Než jsme tam stihli dorazit a zorientovat se, byl už pryč." Odpověděla a pohlédla mu zpříma do očí. Málokterý Smrtijed to dokázal a o to víc si jí Voldemort vážil. Měla odvahu přesně takovou, jakou potřeboval. Na její odmítavou odpověď reagoval už poněkud smířlivěji, ale stejně ten večer nepřestával křičet a demolovat židle ze salonku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx