7. Ůkol od Brumbála a spoutání magií

10. března 2012 v 8:51 | Lilien Finn Lupin - Snapeová |  Všichni školou povinni
Asi tak dva měsíce potom co jsem přišla, si mě Brumbál zavolal do ředitelny.
Co tak důležitého může chtít?
,,Dobrý den, Albusi" oslovila jsem ho.
,,Zdravím, Lili. Posaďte se prosím." ukazoval na židli.
,,Mám pro vás zvláštní ůkol. Budete překládat seznamy přísad do lektvarů." řekl.
,,Obávám se, že profesor Snape nebude s vašícm názorem souhlasit." spekulovala jsem.
,,Ale, ano bude." řekl tajemně Brumbál.
,,Když myslíte. To je vše co jste potřeboval? Jestli ano už půjdu, jestli dovolíte." řekla jsem.
,,Ano, to je vše." odpověděl mi.
Rychle jsem vyšla ven a seběhla po schodech, spomalila jsem až dole, kde jsem se opřela o zeď.
,,Pracovat se Severusem Snapem, to je nemožné. Ty jeho ironické řeči a namyšlené chovíná. ty jeho černé pronikavé oči...do Merlina! Já tady básním o Snapeovy!" okřikla jsem se v duchu.
Když jsem přišla do pokoje v krbu byl nějaký papír, zvedla jsem ho a přečetla.
,,V 19:00 v mém kabinetě. SS "
Stručné, přesné a chladné stejně jako pisatel.



Celý den jsem byla jako na trní, odučila jsem tři třídy ani nevím jak.
Přesně v 19:00 jsem zaklepala u sklepního kabinetu, ozvalo se tiché dále. Vstoupila jsem a omanula mě vůně bylinek a přísad do lektvarů. Snape seděl u stolu a opravoval nejspíš testy, protože se při tom tvářil jako kakabus.
,,Dobrý večer." řekla jsem.
Nic se neozvalo
,,Promintě, kde jsou ty překlady?" zeptala jsem se.
,,Zde." řekl a mávl hůlkou, v náruči mi přistálo pár svazků.
Takhle to pokračovalo asi další týden a já začala jeho přítomnost vnímat víc než kdy předtím. Jeden večer byl opravdu podivný a zároveň nádherný.

Šla jsem jako vždy do sklepení, zaklepala jsem, nic se neozvalo. Zkusila jsem to znovu, nic, tak jsem vstoupila dovnitř.
Nikde nikdo nebyl, když v tu ránu se za mnou zjevil zelený pramen v krbu a zvuk padajícího předmětu.
Otočila jsem se a za mnou stál Severus. Když mě uviděl rychle zakopl spadlý předmět pod pohovku. Nanic jsem se neptala, jen jsem k němu přistoupila, protože jsem si všimla rány na ruce.
Vytáhla jsem hůlku a ránu mu ošetřila. Severus si jen sedl do křesla a přičaroval si whisky.
,,Chcete o tom mluvit?" zeptala jsem se.
,,Ne." ozvalo se okamžitě.
,,Jak myslíte. Radši už půjdu." řekla jsem a otočila se ke dveřím, když v tom mě někdo chytil za zápěstí.
Otočila jsem se a koukla jsem se do těch uhlově černých očí. Zřejmě použil nitrozpyt, ale mě to bylo jednu, teď už věděl všechno moje snění. Jeho dotyk ve mě vzbudil jakousi touhu, neváhala jsem a začala ho líbat.

Po chvilce jsem si uvědomila co dělám a odtáhla jsem se. Čekala jsem smršť nadávek, ale nic se nestalo. Trochu jsem se udivila, když jsem ucítila jeho rty na mých. Severus mě tlačil vzad a otevřel dveře, já se ani moc nebránila, začala jsem vnímat až když jsem padala do něčeho měkkého- do postele. :)

Ráno bylo v celku podivné. Probudila jsem se, ani jsem nevěděla kde. V tom jsem si vzpoměla na večer, ehm, spíše na to co jsem prováděla se Severusem. Někdo se vedle mě zavrtěl. Oh, Merline pomoc! pomyslela jsem si.
,,Jak já nesnáším rána poté." řekl Severus.
S obdivem jsem se na něj otočila.
,,Asi už půjdu." řekla jsem a natáhla se po hůlce u postele abych si mohla přivolat oblečení.
,,Obávám se že tohle je moje hůlka." řekl Severus.
,,Ne, tahle je moje, přece poznám svoji věc, kterou mám celý život u sebe." opáčila jsem.
Vzala jsem hůlku a otočila ji. Vážně nebyla moje, zespoda bylo malé stříbrné S.
,,Aha." řekla jsem a podala ji právoplatnému majitely.
,,Accio hůlka" zakřičel Severus a v ruce se mu objevila moje hůlka.
,,14 palců, višňové dřevo, žíně z jednorožce." odříkával.
,,Jak to víš?" zeptala jsem se obdivně.
,,Podívej se mi do druhý ruky a uvidíš." odpověděl.
,,Asi bychom měly zaskočit k Ollivanderovi." navrhla jsem.
,,Ano. Hned jak odučím vydáme se tam."

Dooblékla jsem se a vycházel ven, když v tom mě zase někdo chytil za ruku.
,,Nezapoměla jsi na něco?" zeptal se Severus.
nechápala jsem. Pochopila jsem až když mě políbil.
,,Hezký den." řekla jsem a odešla.

Na chodbě jsem zahlédla Nymfadoru, jak vychází z Remova pokoje. Zasekla jsem se...je ráno, Nymfadora a Remus....
,,Nymfadoro, co ty tady?" zakřičela jsem.
,,Lili. Ahoj." odpověděla s úsměvem.
,,Pojď dáme si čaj. Začínam až druhou hodinu, takže mam čas." řekla jsem.
Vešli jsme do kabinetu, kde se na mávnutí objevil tác s čajem.
,,Můžeš mi říct co tady děláš v šest ráno a vycházíš z Remova pokoje? " ptala jsem se.
Nymfadora sklopila hlavu a mlčela.
,,Chceš mi říct že spolu něco máte?"
Dora zakývala hlavou.
,,Jak dlouho?" ptala jsem se úsměvem.
,,Asi tak už...no...měsíc." vymáčkla se.
,,Tak to gratuluju." řekla jsem.
Teď se ptala Nymfadora.
,,A jakto že ty jsi šla takhle brzo ze sklepení?" dobýrala si mě.
,,Jestli nevíš tak já jsem..."nestačila jsem doříct, protože mě Nymf vyrušila.
,,Neříkej, že jsi šla od Snapea! Že jsi byla u něj?" ptala se.
Teď jsem byla v úzkých já.
,,Ne, tedy jo. Šla jsem od Snapea, protože jsem u něho strávila noc. Stačí? " ptala jsem se.
,,Páni" řekla jenom.
Usmála jsem se, takovou reakci jsem nečekala. Zbytek hodiny jsme propovídaly ani nevím jak.

Za celý den jsem odučila tři ročníky. Konečně bylo odpoledne a plánována návštěva Ollivandera.
Vyšli jsme před Bradavickou bránu, abychom se mohli přemístit.
V Příčné už byla předvánoční atmosféra, přitom do Štědrého dne zbývalo něco přes dva měsíce. Všechny obchody byli nazdobené, Ollivanderův nebyl vyjímkou.
Severus so brblal něco ve stylu ,,číčarády, Vánoce...pche"
Už jsem chtěla otevřít, ale Severus byl rychlejší. Rychle vlezl dovnitř, teda spíš vplul, prostě tak jak to umí jenom Snape. :) Ollivander stál na ženříku a lekl se, div že nespadnul.
,,Dobrý den. Přejete si?" zeptal se.
Severus chtěl něco říct ale já byla rychlejší a vzpoměla jsem si na jednu příhodu.
,,Dobrý den. Přišla jsem se zeptat na něco co už mo dlouho leží v hlavě. Když jsem si u vás před lety kupovala hůlku říkal jste něco ve smyslu že takový je osud. Co jste tím měl na mysli? Souvisí s tim že tady profesor Snape" mávla jsem k Severusovi ,,má úplně identickou hůlku." dopovídala jsem.
Ollivander jen pokoukával ze mě na Severuse a zase zpět, pak začal vyprávět.
,,Je to velmi zajímavý úkaz, a to i v kouzelnickém světě. Narodí se dva lidé, kteří mají společný osud. Neni to normální osud, tenhle nejde změnit. K tomu dopomáha i to že hůlky proti sobě nejdou, že spolu nebudou bojovat. Jestliže u partneru dojde k naplnění lásky, nelze se vrátit zpět, dojde k takzvanému..."
...propojení magií" dořekl Severus.
,,To znamená že něco z mých dovedností se přenese do tebe a naopak." vysvětlil Severus.
Stála jsem, sotva dýchala. Právě jsem se dozvěděla že Severus Snape je můj osudový partner. Dojde k naplnění lásky...
,,Naplnění lásky, to se rovná..." ptala jsem se.
,,fyzickému..." dořekl Severus.
,,Dost, dobrý, stačí!" zadržela jsem ho.
Vzpamatovala jsem se až venku.

,,Ach, Severusi." řekla jsem a otočila jsem se.
Nejspíš pochopil, chytil mě a přitáhl si mě na hruď.
Slova mi nestačila, Severus Snape má taky city, pomyslela jsem si.
,,Jo, to má." odpověděl mi. Zřejmě použil nitrozpyt.
Usmála jsem se.
,,Přemístíme se?" zeptal se.
,,Jo, přemístíme." odpověděla jsem.
Tu noc jsem spala ve své ložnici, ale ne sama...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx