24. Valentýn

22. března 2012 v 15:33 | Pouli |  Zápisky z Bradavic
Věnováno Surynce :)


Díky nečekaně silnému oteplení se v polovině února Bradavice proměnily v jedno velké bahniště. Nánosy sněhu na školních pozemcích tály přímo před očima. Školník rozzuřeně pobíhal před hradní bránou a nutil studenty, aby si zablácené boty pečlivě čistili o připravené rohože. Jeho snaha byla většinou zbytečná. A tak bylo možno najít různě veliké šlápoty téměř po všech chodbách na hradě.
Byl Valentýn. Davy zamilovaných dvojic neustále proudily dovnitř a ven. Rose se se Scorpiusem naposledy schovávala. Setkali se na okraji Zapovězeného lesa a společně zamířili mezi stromy.
"Šťastného Valentýna," usmíval se Scorpius a opatrně vytáhl z hábitu Sněženku a podal jí Rose.

"Už rostou? Nevšimla jsem si."
"Ve skleníku."
"Nic pro tebe nemám."
"Mě stačíš ty," řekl a políbil jí.
"Napsala jsem o nás domů rodičům."
"Já se k tomu chystám večer. Platí naše společná zítřejší snídaně?"
"Samozřejmě. U mého nebo tvého stolu?"
"Která varianta se ti zdá výhodnější?"
"Takže Nebelvírský stůl. Přesně v osm," rozhodla.
"Budu tam. Rose, chci ti říct něco důležitého," řekl a upřímně jí pohlédl do očí. "Miluju tě," řekl s lehkým úsměvem na rtech.
"A já miluju tebe," usmívala se na něho Rose. Právě teď, v tento moment, byla dokonale šťastná.
Zamilovanou dvojici v tom okamžiku skrytě pozoroval Stephen Gleese a vlk s oříškovýma očima, který původně sledoval Gleese. A ani jednomu se nelíbilo, co vidí.
-------------------------------------------------------
Zoe seděla v Nebelvírské společenské místnosti a v rukou obracela červenou obálku, na které bylo napsané pouze její jméno. Našla jí ráno přede dveřmi pokoje. S třesoucíma rukama jí konečně otevřela a prohlížela si přáníčko.
Na růžové čtvrtce bylo nakreslené rudé srdce a pod ním nápis: Kdykoli tě potkám, rozbuší se mi srdce a můj den se ihned zlepší. Krásného Valentýna té nejkrásnější a nejzábavnější dívce, co znám.
Podpis chyběl.
Zoe přání dvakrát obrátila v ruce, aby našla nějaké vodítko k autorovi. Když přes ně přejela prsty, cítila tlukot kresleného srdce.
"Ahoj, kdo ti píše?" Bobby se rozvalil do křesla naproti ní. Zoe mírně pozvedla přání, aby si ho mohl prohlédnout.
"Od koho je?" zeptal se s opravdovým zájmem a v sedě se napřímil. Světlo v jeho očích, které měla Zoe tolik ráda, pobledlo a už se neusmíval.
"Nevím," odpověděla pravdivě. Tajně doufala, že je od Bobbyho. Ale z jeho reakce poznala, že on přání nenapsal. "Ale na tom nesejde. Když se nepodepsal, nemyslí to vážně," dodala a položila přání ledabyle na stůl. Bobby znatelně pookřál a naklonil se blíž k Zoe.
"Víš, nedávno jsem něco zjistil. Uvědomil jsem si, že... Prostě ti chci říct..."
"Ahoj, co děláte?" přerušil Bobbyho Albus a sedl si na stolek mezi něho a Zoe.
"Co ty děláš?" zeptal se ho Bobby nevrle.
"Nic. Ian a Chris mají každý rande. Tak jsem myslel, že my svobodní, bychom mohli něco podniknout spolu."
"Chris taky?" ujišťovala se Zoe. "S kým?"
"Nevíme," řekl Bobby. "Dopoledne mu přišel lístek od neznámé ctitelky. Teď někdy by se měli sejít pod hodinama."
"Víte, že jsem najednou dostala hlad? Co kdybychom šli na oběd?" navrhla Zoe.
"Myslím, že mi začíná kručet v břiše. Budeme to muset vzít zkratkou kolem hodin," přikyvoval Bobby.
"Ale to je delší...Ahá," zamyslel se Albus. O několik vteřin později všichni tři opustili společenskou místnost.
"Už tam nejsou," hlásil Albus, který nakukoval za roh.
"Tak jdeme alespoň na to jídlo," řekl Bobby.
"Jděte sami. Mě ten hlad přešel," odmítl Albus. Před Velkou síní stála jeho bývalá přítelkyně Jenna. S Matthewem Bowerem. A rozhodně se k sobě nechovali jako bratr a sestra.
"Albusi, nechceš si o tom promluvit?" navrhla mu jemně Zoe. O rozchodu s Jennou odmítal mluvit s ní i s Rose.
"Není o čem mluvit. Rozešla se se mnou a teď miluje jiného. Hotovo. Vyřízeno."
Zoe bylo jasné, že tak jednoduché to není. A také, že Albus o svých citech nechce mluvit před Bobbym.
"Bobby, co kdybys šel napřed? Za chvíli tě doženeme," požádala ho.
"Bez problémů. Budu vám držet ta nejlepší místa. Vedle tácu s kuřetem," mrkl na ni a opustil je.
"Namáháš se zbytečně. Vážně o tom nechci mluvit," řekl Albus, ale už nezněl tak přesvědčivě.
"Myslíš, že se se mnou rozešla kvůli němu?" zeptal se po chvíli mlčení, kdy Zoe jen vyčkávala.
"Možná částečně. Měla tě moc jistého. Dělals, cos jí na očích viděl."
"To mi moc nepomáhá. Ale pro příště budu vědět," usmál se Albus smutně.
"Časem se to zlepší. Uvidíš." Zoe konejšivě poplácala Albuse po rameni.
"Právě teď se mi zdá, že jí nikdy nepřestanu milovat. Ale zároveň jsem na ní naštvanej. Divná kombinace."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx