2. ročník

4. března 2012 v 14:21 | Pouli |  A co když je to ten druhý?
Konečně zase zpátky ve škole! Jak netypická věta, pro někoho školou povinného. Ale já se do Bradavic vážně těšila. Doma je to sice fajn, ale na Bradavice to nemá.
Percy mě ve vlaku místo pozdravu rovnou informoval, že jeho nejstarší bratr Bill se stal primusem. "Já jím jednou taky budu," pokračoval. A já tomu věřím. Percy většinou dokáže, co si zamane. Má úžasnou vlastnost, jít si za svým. A klidně i přes mrtvoly.
"A Charlie, můj druhý bratr, byl letos jmenován kapitánem nebelvírského famfrpálového družstva." Skoro jsem, až čekala, že i to je Percyho cílem. Nebylo. Ale dmul se pýchou, jako by obou titulů svých bratrů dosáhl on sám.
"To je skvělé," chválila jsem ho za cizí úspěchy. A pak jsem si všimla, že sebou vláčí kufr. "Pojď si sednout k nám do kupé," pozvala jsem ho a ignorovala, jak Will zakoulel očima. Měla jsem Percyho svým způsobem ráda. I přes jeho nesnesitelnou povahu, puntičkářství a pečlivost. Jednou z něj bude vynikající zaměstnanec ministerstva. Nebo právník.
-----------------------------------
Profesor Snape mé nadšení z návratu do Bradavic rychle zmenšil. Hned na první hodině nám vynadal do lenochů a budižkničemů. Následně nám zadal několik úkolů na zopakování loňské látky a taky esej dlouho dvě stě slov o měsíčním prachu.
S potěšením jsem zjistila, že už mě neděsí tolik jako v prvním ročníku. A také jsem nadskočila jen jednou, když se jeho nos nečekaně objevil nad mým kotlíkem.
Profesor Binns se přes léto vůbec nezměnil. Stále stejně průsvitný a nudný.
V Kouzelných formulích už nejsem tak nemožná jako minulý rok. A stačilo jen, abych profesora Kratiknota poslouchala. Všechno nám totiž výborně vysvětlí. Samotnou mě překvapilo, jaká jsem talentovaná čarodějka, když se řídím přesně jeho pokyny. Percy má na ně dobrý vliv. Nevím, zda je dobře nebo špatně, že si to neuvědomuje.
----------------------------------
Dvacátého sedmého října je datum, které si zaslouží být zapsáno do historie. Bloumali jsme s Willem v sedmém patře. A když tu náhle.... Trocha napětí, bubny a fanfáry. Objevili jsme Komnatu nejvyšší potřeby. Tleskejte nám!
V ten moment jsme samozřejmě netušili, co je zač. Ale, že to je něco úžasného, jsme bezpečně poznali.
A jak, že k objevu století došlo? Náhodou. Jako k většině skvělých věcí.
Ten den jsme jako poslední hodinu měli Lektvary. Mou jedinou starostí bylo, co bude k večeři. Zkrátím to. Myslela jsem na jídlo, o učení se nestarala a brašnu nechala v učebně. Uvědomila jsem si to, až o tři hodiny později, kdy jsem učebnice nemohla najít. Percy se totiž uvolil pomoci mi s úkolem na Přeměňování.
Umluvila jsem Willa, aby pro učebnice se mnou došel. U Percyho se mi to nepodařilo, protože se blížila večerka. Možná si říkáte, když šli pro něco do sklepení, jak se dostali až do sedmého patra. Má odpověď zahrnuje jediné slovo. Filch.
Kdybych byla sama, utekla bych mu hravě. Mám natrénováno díky pozdním příchodům na vyučování. Většinou totiž běžím na poslední chvíli. Ale nemohla jsem nechat Filche chytit Willa, když byl mimo Nebelvírskou společenskou místnost mou vinou.
Překvapilo mě, jak je Filch vytrvalý, když cítí, že kořist je nadosah. Počítala jsem s tím, že to tak na třetím poschodí vzdá. Přeci jen, už není nejmladší. Ale mýlila jsem se.
Will se držel statečně. Není to žádný atlet. Má trochu nadváhu a taky náběh na astma. V pátém patře už byl jeho obličej nebezpečně rudý. A já začínala hledat úkryt, za hlasitého Filchova povzbuzování: "Počkejte, vy uličníci, až vás chytím. Pověsím vás za palce u nohou. Profesor Brumbál mi to tentokrát jistě povolí."
V sedmém patře už jsem začínala panikařit a běhala z jedné strany chodby na druhou. Will se zatím opřel o stěnu a hlasitě sípal, jak se snažil nabrat do plic vzduch. Jestli jsme Filchovy utekli, mohl nás snadno najít po zvuku.
A pak se na stěně, okolo které jsem už poněkolikáté proběhla, objevily dveře. A my se chovali v přístěnku na košťata, který byl za nimi.
Kouzlem jsem uzamkla dveře a přitiskla na ně ucho, abych zjistila, kde se zhruba nachází Filch. Vedle dveří se jako na pokyn vytvořilo malé okýnko, kterým bylo na chodbu vidět.
Fascinovaně jsem pozorovala Filche, jak stojí uprostřed chodby, přímo naproti přístěnku na košťata a nevědoucně rozhazuje rukama. Obšlapoval kolem nás ještě asi půl hodiny, než to zklamaně vzdal.
"Filch je pryč. Můžeme se vrátit," oznámila jsem Willovi šeptem. Celou dobu jsme na sebe nepromluvili, aby nás Filch náhodou nezaslechl.
"Skvělý. A kde máš ty učebnice?" zeptal se Will rovněž šeptem.
"Ve sklepení?"
Will na mě vrhl zoufalý pohled. Já vím, jsem ztracený případ.
--------------------------------------------
"Jak si to představujete? Něco takového je neslýchané!" Rozzlobený hlas profesorky Wardenové se rozléhal školní chodbou. To zase bude hodina, pomyslela jsem si. Měli jsme mít s profesorkou za pět minut hodinu Obrany proti černé magii. Bývala často nabroušená. Každý věděl, že jí nemá provokovat a rozčilovat. Tak, kterému bláznovi se to povedlo?
Alison Lucasové.
Stála před katedrou, krčila se před profesorčiným hněvem a zoufale hledala oporu ve spolužácích, kteří se začínali trousit do třídy. Netuším, co mohla zrovna Alison provést tak hrozného. Je to tichá dívka. I když se dá snadno zmanipulovat. Třeba ji někdo do něčeho zatáhl.
"Ale paní profesorko, tu esej jsem opravdu vypracovala já sama," pípla tiše Alison, když se profesorka Wardenová nadechovala. Bránit se nebyl dobrý nápad. Rozzuřilo ji to ještě více.
"Uvědomujete si, co mi tu tvrdíte?" hromovala profesorka dál. "Slečna Devenportová vám ukradla vaši esej. Doslova ji opsala, aby jsem si nevšimla změny písma. A tu vaši původní poté zničila. Copak si neuvědomujete, jak je vaše lež průhledná? Kdybyste prostě přiznala, že jste ji nevypracovala. Dostala byste úkoly navíc. Ale takhle jste si vysloužila i školní trest."
"Ale já..," namítla ještě Alison slabě. Víc už nedokázala. Do očí jí vyhrkly slzy. Snažila se je zastavit. Nechtěla brečet před celou třídou. Profesorka Wardenová si jejího pláče snad ani nevšimla. V životě jsem neviděla takhle chladnou ženskou.
"Paní profesorko, můžu vidět tu esej?" zeptal se Percy Weasley. Mlč, mlč! křičela jsem v duchu. Neobracej hněv fúrie na nás.
"Ne to nemůžete. Starejte se o sebe, pane Weasley," doporučila mu přísně profesorka.
"Já jen, že včera jsem viděl Emily Devenportovou opisovat nějakou esej na Obranu proti černé magii," pokračoval Percy neohroženě.
"To není pravda, vymýšlí si, paní profesorko. Spolčili se proti mě. Oba," vykřikla Emily. Stejně jako většina učitelů, i profesorka Wardenová ji měla mezi oblíbenci.
"Opravoval jsem ti i ve slově kolibřík." Ano, jeden z Percyho zlozvyků. Obcházel spolužáky a radil jim s chybami v jejich úkolech. Prostě si nemůže pomoct. Jednou jsem mu to zakázala. Stál pak vedle mě a snažil se mě tak usilovně na chybu neupozornit, že dostal tik do levého oka. V zájmu jeho zdraví mám teď své úlohy pravopisně zcela v pořádku.
Ovšem vrtá mi hlavou, kde Emily vzala ve své práci do Obrany proti černé magii slovo kolibřík. Takový mírumilovný tvor. Snad jedině kdyby ho použila jako potravu.
"Tak se pojďte podívat," souhlasila profesorka.
Percy si práci prohlížel velmi pečlivě. Celá třída seděla se zatajeným dechem a věnovala Percymu tolik pozornosti jako ještě nikdy.
"Ano. To je tak práce. Nevím, čí byla ta původní. Ale tahle, je určitě ta, co ji Emily včera od někoho opsala," potvrdil Percy. Alison přestala brečet a vděčně si Percyho prohlížela.
"Já tvrdím, že lže," ohradila se Emily. Ta holka, má ocelové nervy. Jeden by čekal, že se jí aspoň bude třást hlas.
"Bohužel, je to vaše slovo proti slovu slečny Devenportové. Je mi líto, pane Weasley. To nic nedokazuje," řekla profesorka a vzala si od Percyho esej zpět. Alison spustila nový vodopád slz.
Cože? Emily už byla skoro usvědčená a vyvleče se z toho. Tak to teda ne!
"Já jsem Emily taky viděla," prohlásila jsem. Samozřejmě, že ne. Ale Percy by nelhal. A Emily nemám ráda. Opsat něco je jedna věc. Ale nechat kamaráda, aby to odnesl za vás. To se nedělá.
"Tak se pojďte taky podívat." Profesorka si mě změřila podezřívavým pohledem. Určitě ví, že lžu. Ale zvládla jsem neuhnout očima.
"Ano, to je ta opsaná práce," potvrdila jsem.
"Je mi líto, slečno Devenportová. Jsou proti vám dva hlasy. Opravdu jste mě zklamala. A vám, slečno Lucasová se omlouvám," řekla profesorka Alison, která brečela tentokrát radostí.
"Slečno Thomasová, odveďte prosím slečnu Lucasovou na ošetřovnu, ať jí dají něco na uklidnění. A ostatní se ztiší, budeme pokračovat. Slečna Devenportová se za mnou staví po hodině. Dohodneme se na vašem trestu."
Cestou na ošetřovnu mi Alison mezi vzlyky děkovala. To nemusela. Vděčná bych měla být spíš já jí. Protože se díky ní uleju z vyučování.
"Vážně, Kath, díky. Zachránila jsi mě. Mohla jsi mlčet, žes Emily vidět opisovat mou práci. Ani bych se ti nedivila, po tom, jak jsem se s tebou přestala kamarádit. Ale ty jsi to neudělala."
"Alison, už přestaň. Je to vyřízené. Spravedlnost zvítězila a už o tom nebudeme mluvit."
"Zase kamarádky," navrhla nesměla Alison.
"Nejlepší," souhlasila jsem. A byly jsme!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wladka wladka | Web | 6. března 2012 v 17:15 | Reagovat

zatial sa mi to paci...
zaujimava psotava, doba, skvelo opisany Percy...
uz aby tu bol dalsi diel :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx