15 - Odhalení???

25. března 2012 v 10:00 | Surynka |  Pravá identita
Přináším další kapitolu. Zdá se mi celkem důležitá ke zjištění toho, kolik kdo čeho ví, co by od koho mohlo hrozit. Vlastně je to jen takové menší přeběhnutí mezi dvěma postavami. Ale čtěte, ať později nejste ztracení ;)



Šla chodbou a přemýšlela, jak dlouho to bude ještě trvat. Poslední dobou se vůbec nějak moc často ztrácela v myšlenkách typu: Konec Voldemorta, nový nádherný, usměvavý život…Bylo jí z toho špatně! Opět začínala mít tu protivnou náladu, kdy začínala se sebelítostí a končila s nenávistí. Poslední dobou moje myšlenky prostě nechtějí být originální.

"Tady jsi." Ozvalo se za ní. Ne! Prosím ne, proč zrovna on?

"Copak potřebuješ?" otočila se na něj s naprosto znuděným výrazem.
"Myslel jsem, že budeš oslavovat naše velké vítězství." Řekl a sesedl z kamenné zídky ve výklenku.

"Myslel jsi špatně. Copak ostatní profesoři taky oslavují?"

"Copak ty jsi nějaký profesor? Akorát tu dohlížíš a stejně se věkově blížíš spíš nám než profesorům." Podotkl.
"Hmm…pravda. Ale mně se stejně nechce slavit." Susan byla unavená, podrážděná a neměla sílu absolutně na nic. Ani na to, bavit se s jakýmkoliv člověkem.
"Všiml jsem si. Radši bys, aby vyhrál Nebelvír." Prohlásil s trochou znechucení Draco. Spíš to znechucení hrál, protože na Sophiu Rockwoodovou se nemohl zlobit už z toho důvodu, kdo byla. Jedno mávnutí hůlkou a on by klidně mohl ležet na hřbitově, nebo i jinak, vypařil by se.

"Cože? Jak jsi přišel zase na tohle?" vyvalila na něj Sophia oči. Bolelo ji celé tělo, hlavu měla, jakoby ji strčila do sklářské pece a chtěla mít klid, jenže na tohle se musela ohradit už z toho důvodu, že nemohla dopustit, aby se o Sophie Rockwoodové říkalo, že podporuje Nebelvír.

"Tak seděla jsi na jejich tribuně, ne?" podíval se na ni s výrazem typu: Nedělej, že nevíš.
"Jo, ale to proto, že jsme tam potřebovali někoho na hlídání a Carrowovi tam s nimi být nechtěli! Co si to sakra myslíš?"
"A co tleskání? Tleskala si víc jim, než nám."

"Jejda, ty chceš počítat decibely? Já jsem tleskala oběma týmům stejně! Zaujala jsem neutrální postoj už kvůli tomu, že jsem seděla na tribuně plné Nebelvírských, Mrzmiroských a i Havraspárských!" ponořila se Susan plně do hádky.

"Zajímavý! Jediný zápas sezóny na posílení informace, že Pán zla, Smrtijedi a Zmijozel vládnou a ty zaujmeš neutrální postoj!" rozmáchl Draco ruce. Čekal, že Susan zase vybuchne, jak to mívá v povaze, ale spletl se. Místo toho se Susan začala smát.
"To nemyslíš vážně. Na nějakého nezasvěceného pozorovatele by to působilo opravdu zvláštně. Jak se tady hádáme o to, komu jsem víc tleskala." Susan byla unavená, ale smát se prostě musela. Místo toho se Draco začal tvářit naprosto nechápavě a zíral na Smrtiejdku stojící před ním a svíjející se smíchem.
"Nehádáme se o to, komu jsi víc tleskala, ale v podstatě o to, na čí straně jsi." Prohlásil Draco o hodně klidnějším a 'milejším' tónem.
"Hmmm…vážně potřebuješ na tohle znát odpověď?" její tvář zkameněla. Byla opravdu jako chameleon. V jednu chvíli veselá a šílená smíchy, v další si držela kamenný výraz.

"Vlastně ne. Pán zla musí vědět, proč ti tak věří."
"Změnil si postoj?" narážela Susan na jeho přiznání v Malfoy manor o prázdninách. Jak teď mluvil o Pánovi zla, nevypadalo to, že by nevěřil v jeho výhru.

"Ne, ale tady jsem…někdo jiný." Odpověděl. Nečekal, že na něj Susan vytáhne takovou informaci. Že si ji vůbec zapamatovala. Nechápal.
"Jo, tak to chápu." Ujelo Susan. Pak jí to došlo, ale naštěstí byla ještě tak podrážděná, že to vyznělo, jako sarkasmus.
"Jen si ze mě klidně dělej srandu, ale ten sarkasmus zamiř na někoho jinýho, jo?" Evidentně si nevšiml původního znění té poznámky.
"Dobře…počkat…Malfoy dovoluje, aby si z něj někdo dělal srandu?"
"Ne někdo, ale ty." Odpověděl s trochou humoru.
"Hmm…jak si to mám vysvětlit?" podívala se na něj Susan. Myslela to ze srandy, ale on to evidentně pochopil jinak.
"Co myslíš?" podíval se na ni a chtěl ji políbit. Pamatoval si, jak se mu po posledním polibku vyhýbala, takže teď zvolil rychlejší taktiku, ale Susan byla dobře trénovaná a tentokrát si 'ostudu' nevystřihla. Položila mu dlaň na hruď, aby ho zbrzdila a uhnula.

"Hele takhle to neber, prosím tě." Už byla opravdu unavená. Neměla náladu se ještě vyhýbat něčím polibkům.

"Proč? Neříkej, že se bojíš!" odpověděl trochu podrážděně. Ještě nikdy se nestalo, že by mu nějaká dívka uhnula.

"Ne…to ne…já jen…" ruka jí vystřelila ke spánku a čelu. Cítila se unaveně, oslabeně. Odmala měla problémy s omdlíváním. Stačilo, aby byla trochu víc unavená, nebo měla nedostatek spánku a její organismus na to reagoval přehnaně. Poslední dobou se sice nemohla dočkat, až si lehne do postele a usne, ale často se budila. Třeba i pětkrát za noc, a to na ni přívětivě nepůsobilo. Ne, teď ne! Přece neodpadnu tady před ním? To bych si dokonale nahrála! Susan se vykašlala na Draca, který stál za ní a tvářil se naprosto nechápavě, a vyrazila chodbou ke svému pokoji. Udělalo se jí snad ještě hůř, ale snažila se to vydržet. Tohle se pro ni stalo tím nejtěžším úkolem. Vydržet, neomdlít a dojít do pokoje. Jako příkazy pro mariňáka.

"Počkej, jsi v pořádku…?" křikl za ní a ona se na něj otočila. Ale ten prudký pohyb jí akorát zamotal hlavu. Už se na nohách neudržela, všechno se s ní točilo a pak už si nepamatovala nic.
"Sakra!...Do háje…Au!" Susan se probouzela a necítila se moc dobře. Zřejmě se při omdlívání praštila do hlavy. "Jak jsem se…co ty tady děláš?" vyvalila oči na Draca, zatímco se snažila posunout aspoň do sedu. Seděl na židli a tvářil se dost zvláštně. Buď se o mě bál, nebo si ze mě chce dělat srandu, nebo spolkl citrón. Napadlo Susan. S bolestným úšklebkem se vytáhla do sedu a opřela se o čelo postele.
"Na chodbě si omdlela…odnesl jsem tě do tvého pokoje a rovnou jsem tu zůstal. Rád bych se totiž dozvěděl pár věcí."

"Hm?" vybídla ho. Pořád neměla sílu na nic. Zmohla se na pár nadávek, když se probouzela a když se snažila posadit. Její energie byla pro následujících pár vteřin vyčerpaná.
"Tak asi zaprvé, víš, proč jsi omdlela?" zeptal se. Bylo vidět, že zvolil tu nejjednodušší možnou otázku.
"Jo…prostě jsem citlivější na únavu. Ale to není to hlavní, co tě zajímá. Ptej se."

"No…proč jsi uhnula. Předtím ti to přece nevadilo?"

"Hm? Vadilo, ale byla jsem tak překvapená, že jsem se nezmohla ani na obranu. Teď jsem už věděla, co můžu čekat. Dál…" kývla na něj. Pohledem bloudila po svém pokoji a hledala hodiny. Pořád si nebyla schopná zapamatovat jejich umístění, které bylo tak nelogické.

"A jak to je s tím famfrpálem?" vyslovil zdánlivě poslední otázku.

"Tak, jak jsem řekla. Carrowovi se dohadovali, kdo se posadí na tribunu k Nebelvíru a já jim zrovna vlezla do rány. Mě bylo jedno, kam bych si sedla. A jestli hodláš opět začít s hádkou o tom, komu jsem víc tleskala, tak tě vážně uškrtím, protože dětinštější hádka neexistuje." Susan sykla bolestí, když se snažila pořádně posadit na kraj postele. Zřejmě se opravdu uhodila o zem.

"Jsi v pohodě? Nechceš pomoct?" začal se hned starat Draco a pak si uvědomil, co to vlastně vypustil z pusy a opět se posadil na židli a snažil se tvářit, že nic podobného neřekl.

"Zpátky! Poradím si sama. A vůbec, odkdy je pan Malfoy takhle starostlivej." Podívala se na něj Susan a postavila se.

"No…"

"Klid, na to odpovídat nemusíš, řekněme, že už dávno vím, co to je Malfoyovská pýcha." Ušklíbla se Susan a porozhlédla se po pokoji.

"Co hledáš?"
"Hůlku!" odpověděla nevrle Susan. Zase se jí dělalo špatně. Nesnášela, když se cítila slabá.

"Tady." Ukázal na komodu u dveří do koupelny. Susan se po ní natáhla a hned si ji připevnila k opasku. "Můžu se ještě na něco zeptat?" Susan kývla, stejně neměla na vybranou. Když viděla, že už jsou dvě hodiny ráno, trochu si povzdechla. Měla by spát a ne si tu povídat, ale co ji spíš překvapilo, bylo, že Draco byl ochotný tam čekat tak dlouho, dokud se nevzbudí.

"Kdo jsou Woodovi?" Susan sebou trhla a vyvalila oči. Nikdy přece nemluvila ze spaní, nikdy neblouznila. Co to má znamenat? Z úst jí uniklo syknutí a Dracovi bylo jasné, že tentokrát to nebylo od bolesti.

"Jedna rodina." Odpověděla a posadila se na postel. Před Pánem zla se dokázala ovládat, protože ve svém vlastním zájmu musela, ale tady? Nebezpečí bylo jen o něco menší, ale to něco bylo důležité pro její hlavu, která tak odmítala fungovat stejně, jakoby ji výslechu podrobil sám lord Voldemort.

"To mi došlo. Asi to nebude stůl se čtyřmi židlemi, ale kdo to je?"

"Co všechno jsi slyšel?!" vyjela na něj Susan. Začínala zuřit. Na sebe, že se neuhlídala a na něj, že ji slyšel. Chtěla si zlost na někom vybít a on byl nablízku.

"Koukám, že je to někdo dost důležitý." Prohlásil sebejistě. Měl pocit, že se přibližuje k nějakému Susaninu tajemství.

"Nejedná se o nikoho tak důležitého. Jedna rodina, se kterou kdysi souvisela moje minulost. Nikdo mimořádný." Odpověděla jistě a důvěryhodně. Objevila ztracenou rovnováhu.

"A proto ses bála o jejich život? Proto jsi chtěla, aby byli ušetřeni?" podíval se na ni. Vůbec mu nedocházely souvislosti s tím, kdo by je měl ušetřit, nebo co by se jim mělo stát. Vůbec nic mu nedocházelo.

"Řekla bych, že bych se prala o každý život čistokrevných kouzelníků, kterým by hrozila smrt od mudlovských šmejdů. Jsem událostmi spojenými s rodiči dost poznamenaná." Odpověděla Susan a nakonec se jí i snad podařilo Draca zblbnout a zřejmě jí i uvěřil.

"Dobře. Takže nic nepotřebuješ a já se o tomhle nikde asi nezmíním, že?"

"Přesně."

"Proč já jsem takovej dobrák?"

"Ty, potomek Malfoyů, a dobrák? O tom si nech jen zdát."

"No jo." Mávl na pozdrav a dveře se za ním zavřely. Hmm…stejně bych chtěla vědět, kolik jsem toho ze spánku řekla. Napadlo Susan. Začínala se moc prozrazovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Millie Millie | 25. března 2012 v 21:34 | Reagovat

Úžasná kapitola :D (Je mi ľúto, nestíham s tvojím tempom na blogu, takže ti to budem komentovať tu... navyše, vždy keď začnem čítať nejakú tvoju poviedku, pochytí ma chuť do písania a tomu vábeniu sa nedá odolať...) Draco má v tejto poviedke veľmi zaujímavý, no predsa uveriteľný charakter.... som zvedavá, čo z toho bude :-)

2 Surynka Surynka | Web | 26. března 2012 v 14:39 | Reagovat

[1]:  Děkuju, jsem ráda, že se ti líbí :D no jo, píšu rychle. Momentálně dopisuju kapitoly ohledně bitvy o Bradavice a chci to mít co nejdřív z krku, tak vkládám kapitolu každý den, takže zatímco tady je zveřejněná 15, na blogu už to je...dneska 31. No naštěstí to bude mít míň než 40, maximálně rovných 40, ale to sdpíš ne, už to chci ukončit, ale děj je tak obsáhlý... Hmmm kdopak za to asi může, co? :-D

3 Millie Millie | 26. března 2012 v 20:27 | Reagovat

[2]: :-D ja práveže obdivujem tie tvoje dlhé deje... ja by som to nedokázala tak rozpisovať... väčšinou to chcem mať rýchlo za sebou, lebo dostávam nápad na niečo nové a chcem sa naplno venovať tomu... :D

4 Surynka Surynka | Web | 26. března 2012 v 21:18 | Reagovat

[3]: no já bych třeba nikdy nemohla psát drabble, protože všechno rozepisuju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx