13. - Nečekané

19. března 2012 v 19:08 | Surynka |  Pravá identita
Takže další kapitola a prosím, odpůrci Draca, nezatracujte mě za ni, i když...tady vlastně žádní odpůrci Draca být nesmějí, pokud se chci dožít dalších kapitol :)

"Takže, co s vámi?" podíval se na něj Carrow a v ruce držel rozsvícenou hůlku. Malfoy v tu chvíli vůbec nevypadal tak panovačně a arogantně, jako to míval v Bradavicích ve zvyku. Věděl, co Carrowovi dokážou a nyní se Carrow cítil jako božstvo, když mohl beztrestně ubližovat studentům, kteří se mu nelíbili. Malfoye by rád potrestal, nikdy celý ten jejich rod neměl rád.
"Nemyslím, že by se mým rodičům líbilo, kdyby se k nim doneslo, že zrovna vy jste mě potrestal." Zkusil ještě jednou Malfoy ten svůj arogantní ksicht, ale příliš se mu to nedařilo.
"Když celou tuhle záležitost podám v dostatečně dobrém světle pro mě, nic se mi nestane a vy zůstanete pod mým dohledem." Usmál se škodolibě Carrow a dál mířil rozsvícenou hůlkou Dracovi do obličeje. Ten už ztrácel pevnou půdu pod nohama a nenapadal ho další argument.
"Samozřejmě, pokud by se jednalo o klasické porušení pravidel, ale když se jedná o poradu ohledně plánu Pána zla, budete potrestán spíš vy, že narušujete šíření informací od našeho Pána." Ozvala se najednou Susan. Její autoritativní hlas se odrážel od stěn Astronomické věže a nesl se dál do éteru. Na Carrowa to zjevně zabralo, svoji hůlku sklonil, ale dál si Draca nenávistně prohlížel.
"A zde se…jedná o něco podobného?!" vyštěkl napůl naštvaný Carrow. Sophia Rockwoodová byla další, kdo mu vadil, ale ona nebyla studentka, co hůř, ona teď plnila stejnou funkci, jako on.
"Absolutně. Nyní se můžete vrátit. Taky dohlížím nad pořádkem na hradu, takže taky dohlídnu, aby se pan Malfoy zbytečně nepotuloval po chodbách." Dál se tvářila, jakoby jí celý svět patřil a na Carrowa to zabralo. Otočil se a s mumláním opustil Astronomickou věž.
"Tak to se ti povedlo." Uznal Malfoy a podíval se na Sue.
"Hmm…kdybys poděkoval, neubylo by tě." Dál mu nevěnovala ani pohled a dívala se ven. Nečekala od někoho z rodu Malfoyů vděk, spíš čekala, že se DRaco sebere a odejde.
"No…totiž…děkuju." Vysoukal ze sebe. Tak tohle jsem nečekala. Ono to umí poděkovat?
"Prosím." Dál se dívala ven a sledovala, jak se v dálce leskne při měsíčním svitu měsíc.
"Ten úkol…" začal a trochu se zarazil, když si všiml, jak se Susan napjala. "…vážně mi to nemůžeš říct?" ani nevěděl, proč se o to pořád tak zajímal, ale asi to bylo tím, že celá Susan ho zajímala. Sophia Rockwoodová byla víc než zvláštní a tajemná a táhlo ho to k ní. Byla rozhodně jiná, než ostatní. Mohla ho prásknout, že chtěl utéct, neudělala to. Mohla ho teď nechat Carrowovi a neplést se do toho. Neudělala to. Přesto se na něj dívala dost nenávistně. Nechápal to.
"Už jsem ti to řekla snad stokrát a nechce se mi to znovu opakovat. Ne, nemůžu ti to říct a buď rád!" nepodívala se na něj a dál rozzuřeně mluvila do vzduchu. "Nechápu, proč to chceš tak moc vědět. Abys mě prásknul Pánovi? Hmm…už se nemůžu dočkat!"
"Zrovna kvůli tomuhle jsem to vědět nechtěl…"
"…tak proč?!"
"Jak si tehdy vykřikla, šel jsem se dovnitř podívat. Přišlo mi zvláštní, aby někdo, jako ty vykřikl strachem. Zjistil jsem, že se ti asi něco zdálo, viděl jsem, že si se snažila nebrečet a taky jsem tě slyšel, jak ses snažila uklidnit! Nechápu to dodnes! Sophia Rockwood, Smrtijed, oblíbenec Pána zla a nadějná budoucnost čisté krve a viditelně měla z něčeho strach! Něco tě dohnalo do takového stavu a mě by dost zajímalo, co by to mohlo být, když obvykle se tváříš neohroženě a nic ti nenahání strach!" sypal ze sebe Malfoy. Susan na něj jen hleděla s překvapením v očích. Čekala všemožné důvody, ale tyhle ne. Čekala, že to chtěl vědět, aby ji mohl vydírat, nebo rovnou prásknout. Ale tohle byly důvody, které s ním samotným evidentně neměly, co dělat.
"Tak hele! Já se ti nemusím zpovídat a ani to dělat nebudu! Jedno mi ale věřit můžeš, kdybys o tom úkolu věděl, buď bys mě zabil hned a tady, nebo bys běžel za Pánem a ten už by se o to postaral dost bolestivou formou. Nikomu z vás by se to nelíbilo a dej mi laskavě pokoj!" Susan se přestala ovládat a málem se i prozradila. Ve chvíli, kdy chtěla odejít, jí to došlo. Prozradila mu toho hodně. Víc, než by mohla! Do háje! Holka pitomá! Proč ses nechala vyprovokovat? Teď jsi v neuvěřitelném nebezpečí! Zarazila se u schodů.
"To je to tak zlý?" Malfoy zněl dost překvapeně. Na ty výbuchy vzteku, které Susan mívá, si brzy zvykl každý, ale tohle bylo něco jiného. Ona se bála! A on to poznal!
"Už se mě laskavě na nic neptej! Dost o tom, že jsem ti toho řekla víc, než bych kdy mohla! Teď jsem v tak velkým nebezpečí, že bych odtud nejraději skočila, ale nemůžu, protože ten úkol musím splnit! Do háje! Proč jsem vůbec něco říkala?!"
"Jenže já toho stejně asi nezneužiju."
"Hmm…jak to? Že bys nebyl pravý Malfoy?!" štěkla.
"Protože sama víš, jak se tady k tomu stavím."
"A taky vím, žes mi to řekl dost nepokrytě, takže je to dost podezřelé!"
"Koukám, že jsi opravdu tak nedůvěřivá, jak ses zdála."
"Pche! Kdo by byl důvěřivý, co? V tomhle období! Nikdo si netroufá věřit ani vlastním botám, natož dalšímu člověku!" zuřila dál Susan. Nevěděla, co má dělat.
"No tak já jsem asi výjimka." Ozval se tiše Malfoy. Cože?! On je asi fakt adoptovaný! Tohle chování si jinak vysvětlit nedokážu!
"Tak tě varuju, dávej bacha, co říkáš a komu to říkáš! Oni lidi jsou dost hnusný!" pak se otočila zády a sestupovala schodiště. Ještě ani nebyla v půlce, když ji dohnal.
"Jsi dohlížející a Carrowovi jsi řekla, že dohlídneš, abych se nepotuloval chodbami. Takže počítám, že mě musíš doprovodit ke dveřím do společenské místnosti Zmijozelu."
Susan jen naštvaně zavrčela a pak zamumlala něco ve smyslu, že stejně nemá na výběr. Ale co počítala, jako výhru bylo, že už se jí neptal na ten její úkol. Uvidíme, jestli mě opravdu nechá na pokoji, nebo jestli za někým zítra ráno, nebo ještě dneska večer poběží. Přemýšlela Susan, když se dostávali ke schodištím do nižších pater hradu.
"Hele, jak jste se vlastně seznámili se Snapem?" zeptal se najednou Draco. Susan se zarazila a podívala se mu do očí. To myslí vážně?
"Cože?"
"No…on tě dostal mezi nás, tak by mě zajímalo, odkud tě zná, když se za tebe zaručil." Pohled do očí jí oplácel, ale z jiného důvodu. Ona se do nich dívala proto, aby vysledovala případný podraz, on se do nich díval proto, že se mu začínala líbit, i když si to nechtěl přiznat. Když už mu v hlavě docházely argumenty, říkals: Je starší, než ty! No a druhý hlas v hlavě ale zase říkal: Ale jen o tři roky! S Pansy byl proto, že ona ho uznávala jako boha a jemu to vyhovovalo, i když mu poslední dobou lezla krkem. Astoria Greengrassová se mu taky líbila, ale tam to bylo spíš o dohodě, aby byla zachovaná čistá krev. No a Sophia Rockwoodová ho přitahovala svojí tajemností, zvláštní krásou…k tomu byla nadaná čarodějka, měla výborné vystupování, a když ji jednou viděl jenom v tom županu, cítil, že ji chce. Prostě ho přitahovala po všech stránkách, i když se mu to nelíbilo. Kdyby jen věděl, kdo je Sophia ve skutečnosti!
"To je dlouhý příběh." Pořád se mu dívala do očí a hledala stopy podrazáctví, ale nic podobného se jí nedařilo nalézt. Místo toho v těch očích viděla něco jiného. Děsilo ji to a zároveň ji to potěšilo. Vzpamatuj se! Je na druhé straně!
"A povíš mi ho někdy?"
"Nemyslím si." Odpověděla a chtěla odvrátit zrak, ale pak se stalo, co by nikdy nečekala. Sklonil se k ní a políbil ji. Ona tam stála jen tak, vůbec nereagovala. Nebyla si jistá, jestli mu má polibky oplácet, nebo ho rovnou odstrčit. Do háje ženská, vzpamatuj se! Křičel na ni hlas v její hlavě. Draco se pak odtáhl, ještě jednou se jí podíval do očí, chabě se pousmál a odešel do sklepení na svou kolej. Susan tam ještě chvilku stála, ale pak se konečně pohnula a namířila si to do pokoje.
Ty nejsi normální! Víš moc dobře, jak je nenávidíš! A ty ho líbáš?!
Já ho nelíbala! On líbal mě! Navíc to ani nebyl polibek…spíš pusa…?
To si říkej slepé a chluché babce v lese! Já vím, stejně jako ty, že to byl regulérní polibek, kterému ses ani nebránila!
Nebránila, protože jsem byla v šoku! A neoplácela jsem mu je!
No to je omluva, jako hrom! Susan Woodová, ztrácíš nad sebou kontrolu! Prozradila jsi mu, že úkol, který máš splnit, je nebezpečný a Pánovi zla by se nelíbil! To je docela dost! A pak se ještě k tomu necháš líbat! Co to s tebou je?!
Já nevím! Vím jenom jedno, že to, co se stalo dneska večer, se NESMÍ opakovat! Nemůžu si pohrávat s někým z druhé strany!
Když došla do pokoje, napustila si horkou vanu a začala relaxovat. Poslední dobou toho na ni bylo moc. Úkol, který se zavázala splnit, se jí vymyká z rukou, navíc začíná mít strach, protože ví, že nadcházející rok bude zřejmě poslední. Kdyby se to všechno Voldemort dozvěděl, zabil by ji. Spíš hůř! Mučil by ji, až by o tu smrt prosila. Musí se uklidnit! Musí najít ten ztracený klid! Nesmí se nechat vykolejit nějakými hloupostmi. A hlavně! Musí splnit úkol. To je to hlavní, s čímž souvisí, aby neprozradila svoji pravou identitu, s čímž souvisí, že si nesmí nikoho připustit k tělu!
"To se snadno řekne, hůř udělá. Jsem taky ženská! A chlapa jsem neměla asi dva roky!" pak se ponořila pod vodu a doufala, že se jí myšlenky vyplaví z hlavy. Opřela si hlavu o kraj vany a nadechovala vůni vonných svíček, které si přinesla. Přesně tohle potřebovala; relaxovat. Po hodině z vany stejně nevyšla, protože tam usnula.
Probudila se až nad ránem. Svíčky dávno dohořely a voda vychladla. Bylo něco kolem páté a jí se už spát nechtělo. Naopak se potřebovala nadýchat čerstvého vzduchu a zahřát se. Oblékla se a šla si zaběhat. Běhala po školních pozemcích asi hodinu, ale stále toho neměla dost. Rozhodla se, že zamíří k jezeru, a pak se vrátí do hradu.
"Dobré ráno." Ozvalo se za ní a ona měla sto chutí vytáhnout hůlku.
"Jak pro koho!" zavrčela a přidala na rychlosti, ale pro Draca to nebyl problém. Na rozdíl od Susan tam přišel až teď.
"Myslel jsem, že budeš milejší." Podotkl a naběhl stejnou rychlost, jako Susan.
"Tak jsi asi myslel špatně!" Susan si myslela, že už nemá sílu, ale zdálo se, že vztek ji poháněl dál a opět přidala.
"Stalo se něco?" zeptal se a hrál přitom neuvěřitelné nechápavého.
"Nedělej se! Moc dobře víš, co se stalo a určitě ti taky došlo, proč jsem tak vzteklá!"
"Připouštím polovinu. Vím, co se stalo večer a nelituju toho, ale ten tvůj vztek nechápu."
"Tak to máš smůlu. Všechno se to komplikuje a já už ti nic vysvětlovat nebudu! A dej mi pokoj!"
"Nedám!" odpověděl, ale Susan opět přidala a už zmizela za hradní bránou. Draco se musel usmát. Nevěděl, že by ji jeden polibek dohnal k takovému vzteku, ale když byla naštvaná, líbila se mu snad víc. Bůhví, co měl za lubem a přihlédněme k tomu, že to je Malfoy, od kterých nikdy nevíte, co čekat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Josette Onnie Oleander Josette Onnie Oleander | 20. března 2012 v 18:58 | Reagovat

Krásna časť :D

2 Surynka Surynka | Web | 21. března 2012 v 17:45 | Reagovat

[1]:Jsem ráda, že se líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx