12. - V bradavicích

17. března 2012 v 10:00 | Surynka |  Pravá identita
Další kapitola, kdy se Susan poprvé objevila v Bradavicích



Zbytek týdne nedělala Susan nic jiného, než že se přes den střídala mezi ministerstvem a svým pokojem a večer vyrážela s ostatními Smrtijedy do měst.
"Ty jdeš sem! A ty zajdi tam!" rozdával Yaxley rozkazy. Když nebyl Voldemort s nimi, sám se ujímal iniciativy a velel. A když velel Yaxley, nebylo to nikdy příjemné.
"Můžete mi říct, kdo vás ustanovil hlavním velícím?!" zeptala se nabroušeně Susan.
"Odpusťte si ten tón! Kdybyste měla velet vy, tak ty mudlovský šmejdy maximálně zavřeme do Azkabanu!" ucedil Yaxley a dál rozdával úkoly.
Smrtijedi se po třech rozmístili před čtyři domy a ostatní stáli okolo. Kdyby někdo z mudlů vyšel ven, měl by smůlu a Smrtijedi byli přichystáni jej zabít. I když původně bylo myšleno, že mudly zatím budou 'chránit' od všech podobných kouzelných akcí, ale Yaxley si to všechno vždycky rád přetvářel. Smrtijedi začínali dané domy zapalovat, nechali vybuchovat okna, dělali hluk a čekali, až mudlovští čarodějové vyběhnou dezorientovaní ven. Taková byla taktika. Zapálit dům, kdo shoří, prosím, a kdo ne, tak vyběhl ven, kde už čekali Smrtijedi.
Z domu, před kterým stála Susan, nikdo dlouhou chvíli nevycházel, akorát byl slyšet bolestný křik a sten zevnitř. Někdo se pokoušel utéct a padl do plamenů. Pak vyběhlo asi pět lidí. Dvě dospělé ženy, jeden muž a dvě děti. Susan neotálela a okamžitě je zabila. Nechtěla počkat, až se ti lidé rozkoukají a dojde k očnímu kontaktu. To už by pak nebyla schopná je zabít.
"Avada Kedavra!" ozval se celkem veselý Yaxley a mířil na první ženu.
"Vipera Evanesco!*" křikla Susan a tak to šlo dál.
Naštěstí se málokdo otočil a ona tudíž nezažila oční kontakt s obětí. Ulehčilo jí to práci. Už tak nemohla noc po útoku spát, ještě aby ji dalších několik dní pronásledovaly oči těch obětí.
Když se pak Smrtijedi rozdělili a každý zamířil do svého obydlí, Susan si oddechla. Všichni si to zabíjení užívali, jenom ona ne. Jenom jí to činilo problémy a byla ráda, že za těch pět let má na svědomí jenom patnáct lidí-včetně dvou obětí té noci. Když vešla do pokoje, mávla hůlkou a dveře se zavřely a okno pro změnu otevřelo. Ještě v plášti se posadila do okna a opět přemýšlela. Na chvíli zavřela oči a zhluboka se nadechla a vydechla. V hlavě se jí začínaly ozývat ty hlasy. Jekot, řev, prosby o pomoc…ten požár…okno, které hořelo…jekot vycházející z toho okna…postava běhající v tom ohni…z jiného domu vyběhla ven žena se zapálenými zády a snažila se válením po zemi uhasit. Marně a Smrtijedi se na ni jen dívali…jekot…řev…prosby o pomoc…jekot…řev…prosby o pomoc…jekot…řev…prosby o pomoc…
Otevřela oči. Vždycky se tak cítila. Pokaždé, když se vrátila z nějaké podobné akce, se cítila hrozně. Ale snažila si to ospravedlnit tím, že to všechno dělá proto, aby později mohla pomáhat. Chabá výmluva a Susan věděla, že jí dlouho pomáhat nebude, ale dokud aspoň na chvíli zabírala, byla ráda. Už měla sbaleno, další den se přemístí do Bradavic. Jedna věc jí na tváři přeci jen vykouzlila chabé pousmátí; bude moct dál otravovat toho protivnýho netopýra, který ji zradil.
Oblékla se do svého oblíbeného outfitu, který měla i tehdy v sídle Fénixova řádu, když tam přišla s obálkou. Zapnula si kolem krku plášť, do jedné ruky vzala kufr a přemístila se. Objevila se na schodišti v ředitelně Bradavic, a když pohlédla pod sebe, seděl tam Snape a něco si mumlal, zatímco vyplňoval neurčité dokumenty. Není možné, že by si mě nevšiml! Divila se Susan. To PRÁSK během přenosu je slyšet všude a vždycky.
"Ráda vidím, že mě tak okázala ignorujete." Ozvala se Susan a sestupovala schodiště k jeho stolu.
"Cože? Co tady děláte?!" zavrčel na ni. Susan se bez vyzvání posadila a usmála se.
"Neříkejte, že jste mě neslyšel. Přenos je slyšet vždycky." Hlavu si podložila rukou a pobaveně na něj pohlédla. Věděla, že přesně takové netečné chování nesnáší a od posledně ho bude vytáčet mnohem raději. Zrádce!
"Asi jsem byl příliš zabraný do papírování. Ale to stále nevysvětluje důvod, proč jste tady." Procedil skrz zuby.
"Copak vás náš Pán neinformoval?"
"Zřejmě ne. O co jde?!"
"Takže ve stručnosti; Pánovi se doneslo, že hned druhý den školy se v Bradavicích rozmohly skupiny s pro-mudlovskými sklony, respektive se sklony pro Pottera. Carrowovi zde mají být proto, aby podobné skupiny nevznikaly, ale zřejmě hned zezačátku zklamaly, a proto jsem tady. Mám zde být jakousi posilou. Budu tu každý druhý týden." Vysvětlila Susan s úsměvem.
"Vy a posila? To si Pán zla vybral fakt dobře!" neodpustil si poznámku,
"To samé bych mohla já říct o vás, pane řediteli." Řekla výsměšně Susan a postavila se. "Takže kde budu mít pokoj?"
Snape něco zavrčel a zvedl se. Zavedl ji do celkem opuštěné chodby nedaleko ředitelovy věže. Odemkl jakési dřevěné masivní dveře a za nimi se objevil jeden z nejkouzelnějších pokojů, jaké kdy Susan viděla. Zřejmě Snape nelhal a opravdu nevěděl, že přijde, nebo nedal pokoj připravit schválně, každopádně si ho Susan musela uklidit, ale s hůlkou dokážete všechno. Koupelna byla krásná a ve viktoriánském stylu. Hm…stejně budu ráda chodit do prefektské koupelny. Pomyslela Susan a vzpomněla si na noci, které trávila tím, že se procházela po hradě a udělala si koupel při svíčkách. Ty koupelny se stejně nikdy moc nevyužívaly a Susan si byla jistá, že teď už je to tam dokonale prázdné.
"Co hodláte dělat?" zeptal se Snape tím svým rozzuřeným způsobem.
"Teď? Spát! Zítra se půjdu nasnídat do Velké síně a seznámím Carrowovi se stanoviskem Pána. Nyní vám děkuji za to, že jste mě odvedl až sem, ale ráda budu využívat ten pokoj sama! Dobrou noc!" zacvakla mu dveřmi přímo před nosem. Snapeovi nezbylo nic jiného, než odejít, ale stejně si pořád mumlal něco o tom, že je sice nevychovaná, ale Brumbál ji vycvičil dobře.
"Konečně sama!" usmála se Susan. Napustila si vanu a rozhodla se v ní trávit asi hodinu. Pak vylezla a na nic jiného, než na spánek už neměla sílu.
Když ráno napochodovala do Velké síně, většina žáků se k ní otočila dost překvapeně a opovržlivě. Jedině snad Zmijozelští, věční zastánci Pána zla, ji vítali přívětivějšími pohledy. Jak si Susan stihla všimnout, pár Nebelvírských mělo už na tváři několik modřin. Harry, zasazují se za tvoji pravdu opravdu aktivně. Pomyslela si. Jediné, co snad bylo na tomhle jejím umístění lepší, bylo, že tady se nemusela tak úpěnlivě bát myslet. Jak si stihla všimnout, mezi profesory nastal určitý předěl v podobě prázdné židle. Na jedné straně přívrženci lorda Voldemorta, na straně druhé zastánci dobra, kteří nastalou situaci pouze trpěli. Posadila se na prázdnou židli a všimla si, že McGonagallová se od ní odsunula, co nejvíce to bylo možné. Kdybyste jen tušila, od koho to utíkáte. Pousmála se Susan a nalila si černý čaj.
Snape tušil, že ho čeká jakési představeníčko ve stylu: Tak tohle je nová posila Carrowových, ale příliš se mu do toho nechtělo. Nakonec počkal, až sám dosnídal a pak už to dál odkládat nemohl. Ve Velké síni už nezněly nadšené hlasy studentů, nebo smích jako kdysi, nyní tam bylo smutné a tíživé ticho, takže si Snape ani nemusel ten klid zjednávat.
No ne, snad mě teď nechce představovat?! Ne! Hroutila se v duchu Susan, která chtěla zůstat, co nenápadnější to šlo. Ovšem, že by se jí to tak jako tak nedařilo, vždyť by nosila ten svůj černý plášť, čas od času by musela prohodit pár slov s Carrowovými a chtě nechtě, by občas někoho musela potrestat (v jejím případě samozřejmě mírněji, než jiní Smrtijedi), přesto ale doufala, že k téhle oficialitě nedojde.
"Dovolte, abych vám představil slečnu Sophiu Rockwoodovou, novou posilu v dohledu nad studenty. Tento post zastávají sourozenci Carrowovi, stejně tak jsou i zbylí profesoři jistými hlídači, nicméně slečna Rockwoodová byla určená výše postavenými, aby zde speciálně dohlížela nad studenty a nemuseli se tak zatěžovat i jiní profesoři…" dál ho už ani Susan neposlouchala. Stejně pořád opakoval to samé, byl propagandistický a vůbec se jí nelíbil jeho způsob vystupování, proti kterému stejně nemohla nic namítnout. Dál nezaujatě míchala svůj čaj a občas vrhla k Snapeovi nenávistný pohled. Profesorům-Smrtijedům to nic neříkalo, vědělo se, jak vysoký post Sophia Rockwoodová zastává u Pána zla a tudíž nemusí tak vzhlížet k Snapeovi, jako ostatní.
Snape se posadil a zaznělo tiché, nucené zatleskání od pár studentů. Susan nebavilo poslouchat hovor mezi Snapem, který seděl po její pravici a dalším ze Smrtijedů. Raději se zaměřila na studenty, co si asi tak říkají. Ke Zmijozelskému stolu se ani nepodívala, ale nejvíc ji samozřejmě zaujal Nebelvír.
"Je divná. S tou nebude sranda. Radši si na ni budeme dávat bacha, než se trochu projeví." Říkal nějaký černovlasý kluk.
"Ale viděli jste, jak se dívala na Snapea? Pche! Ta ho určitě nemá ráda." Pousmála se jedna dívka.
"Já myslím, že by to s ní nemuselo být tak špatné. Ještě nevypadá tak zkažená, jako ostatní." Prohlásila tichým a jemným hláskem nějaká blondýnka. Měla jinou kolejní uniformu, ale stejně seděla u nebelvírského stolu.
Dál už je Susan neposlouchala. Ani nemohla, protože se k ní otočil Snape. Znuděně k němu otočila hlavu a obdařila ho pořádně naštvaným pohledem.
"Tak co, spokojená?" odpověděl se značnou známkou škodolibosti.
"Ani v nejmenším!" sykla Susan. "A pro příště, nedělejte ten svůj proslov tak dlouhý. Nikdo vás moc neposlouchá a takhle si akorát ničíte hlasivky." Susan se dál věnovala svému čaji a svým vlastním myšlenkám. Jen napůl zaregistrovala Snapeovo vzteklé zavrčení.
Po snídani se studenti odebrali buď do svých společenských místností, nebo odešli na hodiny. Susan se rozhodla projít po hradě, aby se tam lépe zorientovala. Přeci jenom, nebyla tam čtyři měsíce, navíc hrad znala jen za noční podoby. Aspoň budu sama a budu moct přemýšlet. Našla si na tom všem další pozitivní stránku a odešla do jedné z chodeb.
"Počkej!" ucítila na svém rameni něčí ruku. "Nevěděl jsem, že přijedeš."
"Já před dvěma dny taky ne. Co chceš, Draco?" podívala se na něj vztekle. Chtěla být sama a ne s tím největším magorem pod sluncem. Všimla si, že v obličej měl určitý sebevědomý výraz, takový v Malfoy manor neměl. No jo, za zadkem mu běhají jeho kamarádíčci. Pohlédla vztekle za něj, kde se na rohu pyšnili ti dva blbci.
"Chtěl jsem s tebou mluvit." Odpověděl arogantně. Vím, že jsem si stěžovala, jaký byl posera, ale tohle jednání je snad horší!
"A o čem? A jestli ti můžu poradit, když mluvíš se mnou, uber na té své arogantnosti!" zasyčela mu do očí a opět vypadala jako jedovatý had před svou kořistí. Draco sebou škubl, ale viděl kolemjdoucí a hned nasadil tu svoji masku.
"Sama jsi mi říkala, ať se pokusím trochu změnit přístup. Změnil jsem ho a pořád se ti to nelíbí."
"Mě je jedno, co děláš, ale štvou mě lidi, kteří když mají někoho, před kým se můžou vytáhnout, jsou neuvěřitelní frajírci, ale sami, bez nikoho by nic nedokázali!" opět zasyčela Susan, ale uvědomila si, že ji docela zajímá, na co se jí chtěl Malfoy zeptat, takže ubrala na vzteklém obličeji a dodala: "Ráda bych věděla, na co se chceš zeptat." Dokonce se pak ještě usmála.
"Tady ne, řekněme, že by to pro obě strany bylo dost nepříjemné." Odsekl Draco. Susanino jednání se mu nelíbilo. V Malfoy manor se chovala jinak, aspoň k němu.
"Hmm…dobře, kde?" podívala se na něj bez jediné známky emoce.
"V deset večer na Astronomické věži." Vypálil ze sebe Draco a než se mohla vzpamatovat, byl pryč.
"Na Astronomické věži? Tam…zemřel Brumbál. O co mu jde? Malfoyovi jednomu rozmazlenýmu!"vztekala se tiše Susan. Myslela si, že tam nikdo není, ale jeden pár nebelvírských uší ji přeci jenom slyšel.
Odbíjelo desátou, když vystoupala po schodišti do věže. Ve svitu měsíce viděla mužskou postavu.
"Co že tu nemáš své kamarádíčky?" zeptala se sarkasticky, sotva se k němu přiblížila.
"Některé otázky a odpovědi slyšet nemusí. Měla bys být ráda." Odpověděl klidným hlasem a otočil se k ní.
"Hmm…otázky a odpovědi, co tím máš na mysli? Na co se chceš zeptat?" podívala se na něj tázavě. Vůbec se jí nelíbilo, kam ji vytáhl, navíc takhle pozdě večer. Mnohem raději by spala ve svém pokoji.
"Už jsem se na to chtěl zeptat, ale tak nějak jsem měl strach." Ztišil hlas, i když to určitě nebylo nutné. V tak pozdní hodinu by je určitě nikdo nepronásledoval.
"Strach?" zvedla Susan obočí.
"No někdy dokážeš být vražedná a někdy zase mírumilovná. Měníš dost často nálady, ale proto tu nejsme. Já se tě chtěl zeptat na ten tvůj úkol."
"Cože? Na jaký ú…to nemyslíš vážně?! Nedošlo ti, že když ti nechci říct ten sen, tak už ti tuplem neřeknu úkol, který sis ty pravděpodobně vymyslel?!" vybuchla Susan, ale stále na něj syčela potichu. Draco vytáhl hůlku a neznatelně prohlásil: "Ševelissimo. Tak a teď si můžeš řvát, jak chceš."
"Já nechci řvát! Já tě chci upozornit, že jsi až moc zvědavej a strkáš nos do věcí, do kterých ti nic není!" zuřila Susan.
"Ale nějaký úkol zřejmě existuje, nebýt toho, nevztekala by ses tak." Odpověděl klidně. Susanina tvář nabrala opět toho klidného pohledu. Bod pro tebe Malfoyi, jsi všímavý.
"Dejme tomu, že nějaký úkol existuje, ale že je tak nebezpečný, že kdybych ti to řekla, jenom to, že bys o tom věděl, by tě mohlo stát život." Susan se uklidnila a mluvila naprosto klidným a vyrovnaným hlasem. Opřela se o zábradlí a nechala vítr, aby jí rozfoukal její dlouhé vlasy. Draco hodnou chvíli nepromluvil, až si Susan začínala myslet, že odešel.
"Pokud je ten úkol tak nebezpečný, jak říkáš, proč ses ho ujímala?" zeptal se. Škoda, že neodešel. Ach jo Sue, tohle tě bude stát krk!
"Třeba proto, že jsem chtěla a že nebylo na výběr? A neptej se dál! Už teď toho víš víc, než dost!"
"Koukám, že si své tajemství střežíš líp, než samotný Pán." Odpověděl. Zřejmě mu došlo, že už se nemá ptát. Pousmála se Susan.
"Co tady děláte?! Á Sophia…vy mě nezajímáte, ale tady pan Malfoy je i nadále student a porušil večerku." Usmál se škodolibě a dost ponuře Carrow. Ach jo, ten malej slizkej parchant!
____________________________
*kouzlo není vymyšlené, opravdu existuje. Kdo nevěří, může si to ověřit zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx