11. - Dusledky vniknutí na ministerstvo

14. března 2012 v 10:09 | Surynka |  Pravá identita
Prosím, na chvíli zapomeňte, že Hermiona v knížce vyrobila duplikát medailonku, který byl viteálem.


"Takže on vám unikl?" zeptal se podezřele klidným hlasem, který Susan naháněl ještě větší strach. V salonku byli jenom oni dva a Voldemortův hlas se rozléhal celou místností. "Jak je možné, že vám pokaždé unikl?"

"Já…on tak úplně neunikl, Yaxley šel za ním." Vysoukala ze sebe Susan co nejrychleji, aby ji Voldemort nestihl přerušit. Už se chystal něco namítnout, ale tahle informace ho zaujala a zasekl se v půli pohybu, kterým se chtěl přiblížit k Susan a vyhrožovat jí.

"Yaxley?" pohlédl na ni tázavě a pro Susan to bylo vybídnutí, aby pokračovala.

"Ano. Potter se svými přáteli" poslední slovo řekla s takovým opovržením, jak to často dělával Pán zla. "vběhl do jednoho z přenosů v atriu a Yaxley se jich v poslední chvíli chytil. Právě teď by mohl být tam, kam se přenesli i oni." Doufám, že ne! Susan okamžitě jakoukoliv známku podobného uvažování zahnala. V tu chvíli nebyla Susan, ale Sophia.
"Zajímavé. Co myslíš, už stihl někoho z nich zabít?"


"Já…"

"..dost! Zavolám Yaxleyho a ty můžeš jít." Díval se z okna a gestem ji propustil. Vyhrnul si rukáv a přiložil hůlku na Znamení zla.

"Ano." Řekla Susan a otočila se ke dveřím.

"Počkat! Zůstaneš tu! Byla jsi u toho!" rozkřikl se a Susan se k němu opět otočila a s přikývnutím se posadila ke stolu.
O chvilku později se tam Yaxley objevil se značně naštvaným obličejem. Mírně se Voldemortovi poklonil a překvapeně pohlédl na Susan. Ani trochu ho nenapadlo, že by Susan byla na jiné straně, než na jejich. Na ministerstvu se kryla přímo geniálně a v jedinou možnou chvíli, kdy by snad mohl zjistit, jak to se Sophiou Rockwoodovou doopravdy je, přes ni Harry přehodil neviditelný plášť.

"Sophia říkala, že jsi je pronásledoval. Kam tě to dovedlo?" zeptal se. Už nebyl tak klidný, jako před chvílí. Byl nervózní a vzteklý. Nic se mu poslední dobou nedařilo tak, jak chtěl a Harry Potter mu pořád unikal.

"Držel jsem se jich při přenosu. Dovedlo mě to do nějakého starého domu. Chystal jsem se to tam prohlídnout, ale můj Pán mě zavolal…"

"Kde-jsou?!" syčel mu do obličeje vztekle a s hůlkou u jeho očí.

"U-unikli mi. Té mudlovské šmejdce došlo, že tam jsem já, a než jsem stihl po nich skočit, přenesli se jinam. Ztratil jsem je." Yaxley se snažil mluvit, co neklidněji dokázal, ale nedařilo se mu to. Jeho hlas byl rozklepaný a sám očima těkal po místnosti všude možně, ale Voldemortovi do očí se nepodíval.

"Co tím myslíš, žes je ztratil?! Nejsi schopný ani na chvíli zadržet tři děti, než zavoláš pomoc?! To mám mezi svými nejlepšími Smrtijedy opravdu jen takovéhle tupce?!" vztekle na něj mířil hůlkou a Yaxley se vznesl do vzduchu.

Než stihl jakkoliv reagovat, Voldemort s ním mrštil o zeď a Yaxley spadl na zem. Zřejmě se mu nic vážného nestalo, ale vstát nemohl. "Pamatuj si, že pokud ještě něco zvoráš, zabiju tě! Ty moc dobře víš, jaké potěšení mi to činí, že?" Stejně jako ta první věta byla prohlášená s největší dávkou rozzuřenosti, arogance a nenávisti, byla druhá pronešena klidným, medovým tónem, který Susan u Voldemorta už nejednou zažila a vždy jej považovala za děsivý. Možná i děsivější, než když řval.
Susan seděla na židli bez hnutí a tupě zírala Voldemortovým směrem. Vzpamatuj se! Vzpamatuj se! Vzpamatuj se! Opakovala si v hlavě a zřejmě to i zabralo, protože se opravdu zklidnila a opět měla tu masku neuvěřitelně klidného Smrtijeda, který nereaguje na nic, co se ho netýká.

"A ty," podíval se výhružně na Susan "ač tě pokládám za výbornou čarodějku se schopnostmi, které si Smrtijed může jen uvítat a za naději dobrého čistokrevného rodu, jsi někdy stejně neschopná, jako ti nejhorší z mých řad! Kliď se odtud, a pokud tě nezavolám, nechci tě ani vidět!" Susan kývla, něco zamumlala a vmžiku zmizela ze salonku do pokoje. Byla ráda, že z toho vyšla takhle, opravdu se jí nechtělo hrát si o mouchu rozmázlou novinami na stropě.

Když vešla do pokoje, dávalo jí práci se soustředit. Pak si vzpomněla, že na ministerstvu má nedodělanou práci, takže se tam hned vydala. Spousta zaměstnanců byla pořád nervózní z incidentu, který se tam před hodinou, možná hodinou a půl stal.

"Slečno Rockwoodová, vy jste…" nějaký zvědavý zaměstnanec-Smrtijed se chtěl zeptat na podrobnosti, ale Susanin vražedný pohled ho zastavil a ona mu jen nabroušeně řekla: "Pán zla nemá dobrou náladu, a pokud se vy všichni zase nevrátíte k práci, budete čelit JEHO HNĚVU!" poslední slova zakřičela na celou místnost, a nejen dotyčný zaměstnanec, ale všichni sklopili zrak ke své práci a nevydali ani hlásku.

"Sophio, můžete na okamžik?" ozval se za ní ženský a až příliš afektovaný hlas.

"Ano Dolores?"

"Chci s vámi mluvit ohledně toho dnešku." Mrkla na ni a pozvala ji k sobě do kanceláře. Susan by ji nejraději poslala někam, ale Dolores byla výš postavena, než ten muž na chodbě. K téhle musí být zdvořilá. "Posaďte se." Ukázala na židli u jejího stolu a položila na stůl dva šálky čaje, jeden přisunula blíž k Susan.

"Tak o čem jste se mnou chtěla mluvit?"

"Jedná se o ten dnešní incident. Ale nejdřív, jak reagoval Pán na tuto zprávu?" zeptala se tiše.

"Na svou povahu klidně." Odpověděla popravdě Susan. Kdyby byl Voldemort opravdu naštvaný, žádná živá bytost v jeho dosahu by nepřežila.

"Aha. No ale zpět k tomu incidentu. Víte, jste zde jako odborný dozor nad méně kvalifikovanými a mě zaujalo, že jste nepoznala, že se jednalo o Pottera, Grangerovou a Weasleyho."

"A vy jste snad poznala, že Mafalda, kterou jste si odvedla do soudní síně, byla ve skutečnosti Grangerová? Vy jste si všimla, že ten Runcorn, kterému jste připomínala, aby vystoupil, byl ve skutečnosti Potter? Promiňte, ale jste první náměstkyně samotného ministra a vedete komisi pro registrací mudlovských šmejdů a ničeho jste si taky nevšimla!" ujel Susan trošičku hlas, nicméně to splnilo účel. Nerada se zmiňovala o čarodějích z mudlovských rodin jako o mudlovských šmejdech, ale v tuto chvíli byla Sophia Rockwoodová, která je nehorázně naštvaná, že jí Potter i se svými přáteli unikl.

"Ano, máte pravdu." Odpověděla Dolores, kterou Susaniny dobře mířené otázky zklidnily. "Stejně je to neuvěřitelné, že se sem dokázal nepozorovaně dostat a ničeho jsme se nevšimli." Divila se Dolores.

"Víte, můžeme si myslet, že Potter je ještě dítě, ale je nesmírně vynalézavý a dokáže toho hodně. Je to k vzteku já vím, ale proč zamlčovat skutečnost, kterou musíme znát, abychom se mu mohli úspěšně bránit?!" Susan se dokonale vžila do role, jakoby to někdy neuměla, že?

"Bohužel máte pravdu, drahá kolegyně." Dolores dopila čaj a na tácek rvátila i Susanin prázdný šálek. Máchla hůlkou a tác odplul na skříňku pod obrazem.

"A kde je ten váš medailonek?" podivila se Susan.

"Mafalda…totiž Grangerová mi ho strhal z krku." Tak tohohle si Susan nevšimla.

"Promiňte, že se tak hloupě ptám, ale byl ten medailonek něčím zvláštní?" zeptala se Susan, když už byla na odchodu.
"Nic, o čem bych věděla." Pokývala Dolores hlavou. Susan se s ní rozloučila a opustila její kancelář. Nebyla schopná říct, jestli jí v tom posledním Umbridgeová lhala, nebo ne.

Přítomnost Harryho Pottera na ministerstvu způsobila pěkný zmatek. Ale když vedoucí něčím pohrozili, okamžitě ten zmatek ustal a všichni se vrátili ke své práci. Kolem osmé Susan odcházela z ministerstva a byla ráda, že je v bezpečí svého pokoje. Tedy…v rámci možností byla v bezpečí, a kdyby si mohla vybrat, taky by bydlela jinde.

V deset večer Voldemort opět svolal poradu a všichni se posadili na svá místa. Severusova židle byla prázdná, stejně tak i židle sourozenců Carrowových, kteří byli taky převeleni do Bradavic. Neuběhli ani plné dva dny od začátku školního roku a už z Bradavic přicházely zprávy oproti-voldemortských skupinkách, kterým to ale Carrowovi rychle zatrhnuli.
Ještě netušili, že s nimi budou bojovat po celý školní rok.

"Sopio, když je Severusova židle volná, poposedni si blíž." Vyzval ji zase tím medově sladkým hlasem. Belatrix naštvaně zasyčela, protože ona chtěla být Voldemortovi, co nejblíž. Susan se zvedla a přisedla si k němu. Tvářila se, že tímto gestem poctěna, ale všichni si umíme představit, jaké byly její pocity ve skutečnosti.

"Severus se mi zmínil o tom, že v Bradavicích někteří studenti vykazují známky nevole proti mému cíli. Ono není divu, když se Potter dostal na ministerstvo a unikl, Zřejmě jim to dodalo naději." Začal pak Voldemort hlasem tak netečným, jakoby četl noviny a znuděně odpovídal na dotaz, jaké má být počasí. Přitom by Susan čekala, že zmínka o Potterovi ho aspoň trochu rozzuří, ale snažit se pochopit Voldemorta, je nemožné. "Z toho důvodu tam jsou Carrowovi, ale pořád se nemohu zbavit pocitu, že se jim příliš nedaří zjednat si tam pořádek. Proto bych tam raději poslal dalšího z vás. Věřím, že nejste tak neschopní, jako Carrowovi a víte, jak si zjednat pořádek a rovněž víte, že dobře použitá kletba dokáže mezi těmi studenty divy." Voldemort mluvil děsivě klidným hlasem. Nikdo nevydal ani hlásku, a kdyby se někdo třeba jen pošoupl se židlí, byl by to děsivě hlučný zvuk.

"Nebudu nechávat výběr na vás, protože o některých vím, že rádi zůstávají v mé blízkosti," chladně se pousmál a pohlédl směrem k Belatrix, která se nadechovala, aby mu začala přitakávat, ale zarazil ji. "Proto vyberu sám!" pohledem začal bloudil po okolí, jakože vybírá, přestože hned od začátku věděl, koho pošle, aby pravidelně chodil do Bradavic dohlížet.

"Co takhle ty, Sophio?" hůlkou jí pozvedl bradu, aby se na něj musela podívat. Opět se nebrání pohledu zpříma do jeho očí, což málokdo dokázal.

"Pokud si to Pán zla přeje." Odpověděla pevným hlasem. Ani jinak už neodpovídala a hodně Smrtijedů to nechápalo. Jak někdo může být tak klidný, vyrovnaný a v pohodě, když je nablízku ON.

"Výborně! Takže určím to následovně. Příští týden pojedeš do Bradavic, další týden se vrátíš, a tak se to bude opakovat až do momentu, kdy si budu jist, že tam všichni studenti zastávají tentýž názor. Ten náš!" Jeho hlas zamrazil. Susan sebou trhla jen neznatelně, ale bála se, že to byl víc, než jasný pohyb. "A dál…" porada pokračovala a Voldemort předestíral další nápady ohledně vpádů do vesnic a malých měst.

Začal svoji malou vyhlazovací akci, kterou časem plánoval dopracovat k dokonalosti a velkoleposti, kdy by Smrtijedů bylo mnohem, mnohem víc a za jediný večer by zničili klidně i nějaké město. Susan ale jeho plány příliš nevnímala. Přemýšlela nad tím, co bude dělat, až bude v Bradavicích. Brumbálovi sice slíbila, že bude pomáhat Harrymu, ale nepadlo ani slovo o ostatních studentech a když je třeba bude muset mučit, jak to zařídí? Vždyť to jsou přátelé a zastánci Harryho Pottera. Věří mu, stejně jako ona.

Když si šla kolem jedné hodiny ráno lehnout, dlouho nemohla usnout. Otevřela si okno a posadila se do něj. Hlavu zaklonila a opřela o chladivou zeď. Teplé noci ještě neustaly a jí tak bylo aspoň trochu příjemně. Nemohla se dočkat, až to celé skončí. Až se bude moct opět smát, bavit s kýmkoliv a kdekoliv. Až nebude muset zabíjet a mučit a hlavně, až se opět shledá s rodiči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pouli Pouli | 14. března 2012 v 13:40 | Reagovat

Ani bych si na duplikát nevzpomněla, kdyby jsi na to neupozornila. :-D

2 Surynka Surynka | Web | 14. března 2012 v 14:40 | Reagovat

[1]: No jo, tak už to bývá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx