10. - Minulost

11. března 2012 v 12:00 | Surynka |  Pravá identita
Jubilejní desátá kapitola! Už před několika dny jsem se na svém blogu zmiňovala, že jednu celou kapitolu budu věnovat tomu, co všechno Susan prožila, kvůli tomu, aby mohla dělat mezi Smrtijedy, no a že se slaví 1. kulatiny Pravé identity, tak ten čas nadchází! Takže…Susanina minulost právě teď.


Právě oslavila patnácté narozeniny. Její matka připravila nádherný dort s velkou patnáctkou a od rodičů dostala spoustu nádherných dárků. Včetně plesových šatů, aby se mohla se svým klukem zúčastnit plesu na Ministerstvu kouzel. Oba její rodiče pracovali na Ministerstvu kouzel v Londýně. Londýn byl jejich zástupným pracovištěm, protože oba byli oficiálně zaměstnaní na ministerstvu v Paříži. Přestože studovala střídavě v Krásnohůlkách nebo doma, stýkala se se spoustou kouzelníků.

Některé její kamarádky jí záviděly, že žije mezi mudly v tak krásném domě. Protože se nemusela před nikým vytahovat. Zní to nelogicky, ale všechny pocházely z vysokých kruhů, kde jejich rodiče pracovali buď na vysokých pozicích na ministerstvu, nebo byli jinak známí. No a většina z nich žila v kouzelných vesnicích, kde se musely neustále předvádět, aby dokázaly, že jsou dcerami těch nejlepších kouzelníků. Nesměly dělat svých rodičům ostudu. Aspoň tohohle byla Susan ušetřena. Měla dokonalý život. Úžasnou rodinu, klidné bydlení, první lásku…

"Tede, někdo zvonil! Dojdi tam." Křikla Lara, Susanina matka na svého muže.

"Laro, drahoušku, máme návštěvu." Ted vešel do obýváku s kuchyní a za sebou vedl Albuse Brumbála, nejslavnějšího kouzelníka a ředitele školy čar a kouzel v Bradavicích.

"Á pane řediteli. Tak ráda vás vidím. Posaďte se, co vás k nám přivádí?" Lara ukázala na pohodlnou rohovou pohovku a hned se hnala do kuchyně s otázkou, co si dá k pití.

"Čaj, prosím. Víte, jsem tady z velmi zvláštního důvodu. Jedná se o vaši dceru Susan." Kývl ke mně a já na něj vykulila oči. Proč? O co mu jde? Prohnalo se jí hlavou. Dál na něj upřeně hleděla a pokoušela se pochopit důvod, který dovedl Brumbála až do jejich domu.

"Určitě jste slyšeli o tom, co nedávno udělal Harry Potter."

"Ano, otevřel Tajemnou komnatu." Kývla Lara a položila před Brumbála šálek čaje.

"Víte, jsem si jist, že on je jediný, kdo v budoucnosti dokáže porazit lorda Voldemorta, ale co také vím je, že v budoucnosti bude potřebovat pomoc."

"Jaký druh pomoci?" zeptal se Ted. Zjevně nechápal důvod Brumbálovy návštěvy.

"Z druhé strany." Odpověděl Brumbál jednoduše.

"Jako myslíte od S-mrtijedů?" zasekla se Lara.

"Přesně." Kývl ředitel Bradavic a upil čaje.

"Ale jak toho chcete docílit? A proč s tím jdete za námi?" zeptala se Susan. Všichni se na ni otočili, jakoby až teď zjistili, že je s nimi.

"Právě proto s tím jdu za vámi." Podíval se na Susan, ale hned se otočil na její rodiče. "Slyšel, že vaše dcera je velmi nadaná čarodějka s ohromným talentem."

"To je, ale stále mi nedochází, co má s vašimi plány společného Susan?" divil se Ted.

"Mám někoho, kdo by mezi Smrtijedy mohl dosadit další osobu, která by byla výhradně na naší straně. Hledám nadanou čarodějku, nebo velmi šikovného kouzelníka a myslím, že po dnešku už hledat nebudu. Pro tento úkol jsem zvolil vaši dceru." Nemazal se s tím a všechno ze sebe vysypal téměř okamžitě. Woodovi na sebe polekaně pohlédli. Podívali se na Sue, která tam seděla, jako opařená a pak se otočili k Berumbálovi.

"Vy chcete pro tento úkol zvolit naši dceru? Ale vždyť není plnoletá! Možná je až přespříliš nadaná a už teď vykazuje známky mnohem lepšího kouzelní, než my dva dohromady, to ale nemění nic na tom, že se mi nelíbí myšlenka, že by moje dcera pracovala se Smrtijedy a bůhví jak dlouho!" ke konci nabýval Lařin hlas naštvaného tónu.

"Vím, že je to těžké, ale já opravdu potřebuji někoho, kdo by dělal u Smrtijedů zvěda a ve vhodnou chvíli přesedlal k Potterovi. Vaše dcera je výborná čarodějka, sama jste to řekla a navíc nikdy nechodila do Bradavic, což je jenom dobře. A navíc…"

"…navíc je to můj život a já bych měla být hlavní osobou, která rozhodne. Vždycky jte mi říkali, že jsem se narodila s ohromným talentem na kouzlení, že už teď dosahuju stejné úrovně, které jste vy dosáhli za pětadvacet let od nástupu do Bradavic. Já nikdy do Bradavic nechodila, v Krásnohůlkách jsem víc nebyla, než byla, čaruju čtyři roky a mám stejnou úroveň, co vy! Navíc jsem vždycky chtěla pomáhat a všichni jste mi říkali, že jsem předurčená k něčemu velkému, když jsem tak dobrá čarodějka. Pokud jste mi nelhali, je tohle ta věc, ke které jsem předurčená!" dokončila Susan svůj monolog. Rodiče na ni užasle zírali a Brumbál jen spokojeně přikývl.

"Vidíte? To je to, o čem mluvím. Nadaná, rozhodná, talentovaná čarodějka, která je ochotná pomáhat i ve velkém nebezpečí. To je ono. A jak řekla, vy si můžete nesouhlasit, ale ona má vlastní hlavu a souhlasit bude."

"Tak to vám moc děkujeme, profesore. Nemůže to aspoň počkat, až bude plnoletá?" Lara se na něj prosebně podívala.

"Obávám se, že ne. Už teď je to na hraně, ale pokud by vás to uklidnilo, ke Smrtijedům by nastoupila až v sedmnácti. Zatím by byla v učení." Vysvětlil Brumbál. Doufal, že tak je víc přesvědčí, aby své dceři dovolili stát se zvědem.

"Kolik máme času na rozmyšlení?" zeptal se Ted.

"Dávám vám dva dny. Ne víc." S těmi slovy zmizel

Nadcházejících osmačtyřicet hodin bylo ve znamení projednávání a vyjednávání. Ted se pomalu začínal stavět na stranu Susan, zatímco Lara neustále zastávala stanovisko NE. Susan ji přemlouvala rozumně. Nic. Nerozumně. Taky nic. Vyhrožovala, ale pořád to s Larou ani nehnulo. Nakonec se rodiče mezi sebou pohádali, a zatímco Ted pomáhal Susan balit, Lara se tam v nepozorovaném okamžiku dostala a pomocí hůlky všechny věci opět naskládala na původní místa.

Když se po dvou dnech objevil Brumbál ve dveřích, už se ani nedivil, jak rozhodná Susan je. Ted ho zavedl do obýváku, kde probíhala další ostrá výměna názorů mezi starostlivou matkou a tvrdohlavou dcerou. Ve chvíli, kdy tasili hůlky, se Ted zhrozil.

"Přece by jí neublížila, je to její matka." Snažil se ho uklidnit Brumbál, ale Tedova odpověď ho překvapila.

"Ale Susan by mohla. Je nesmírně mocná. Řekněme, že i pouhé Expelliarmus je v jejím případě dost nebezpečné. Umí ho stupňovat, to ano, takže by teoreticky nemusela Laře ublížit, ale když je vzteklá, hůř se kontroluje." Vysvětlil Ted a když viděl, že Lara vyslala proti své dceři nějaké kouzlo a viděl, že Susan se na zmíněné Expelliarmus připravuje, zasáhl.

"Tak a dost! Rád bych v tomto domě ještě pár let přežil! A byl bych ráda, kdybyste ho vy, tvrdohlavý ženský, nezdemolovaly!" křikl a vytrhl své manželce hůlku z ruky.

"Laro, Sue už je dost stará na to, aby se sama rozhodovala a nenechala to za ní dělat jiné a navíc, sama moc dobře víš, že je mnohem lepší a silnější čarodějka, než my dva dohromady. Nic se jí nestane." Přemlouval svou manželku Ted. Laře klesla ramena a odevzdaně kývla. Věděla, že proti své dceři a manželovi nemá šanci. Když ti dva se dají dohromady…

"Pane řediteli, je rozhodnuto. Susan vám pomůže." Kývla Lara a Susan nadšeně výskla. Ještě nevěděla, co ji čeká.

"Výborně. Vybral jsem starý dům, kde nyní budete bydlet, slečno. S rodiči se samoužejmě můžete vídat, ale snažte se moc nerozptylovat." Prohlásil Brumbál. Susan mávla hůlkou a z prvního patra k ní přiletěl její kufr. Rozloučila se s rodiči a přemístila se s Brumbálem do nového domova.

"Tady budete slečno nyní bydlet, Je zde všechno. Nahoře máte ložnici s koupelnou, tady je kuchyň, obývák a tréninková místnost. Na stole je spousta knih, které byste si měla přečíst. Lépe všechno pochopíte a mnoho se z nich naučíte." Dál jí vysvětloval další informace a Susan si uvědomovala, že to nebude tak jednoduché, jak předpokládala. Nebude to vůbec jednoduché! Opravila se v duchu a dál naslouchala.

"Dost! Prosím, potřebuju oddych!" křikla Susan na Snapea. Byl na ni nepříjemný a pořád jí lezl do hlavy. Už tam byla měsíc. Rodiče viděla čtyřikrát a poslední týdny nedělala nic jiného, než že si trénovala nitrobranu, která jí nikdy nešla.

"Žádné dost! Nepřestaneme, dokud se nebudete ovládat, dokud mi bezproblémově nezabráníte ve vstupu do vaší hlavy a dokud se nenaučíte vpouštět v daný moment do hlavy jen některé informace a navíc falešné!" dál vyjmenovával. Nesnášel tu malou holku. Byla snad horší než Potter! A to je, co říct. Myslela si, že je geniální, že je snad nejlepší čarodějka na světě, a přitom jí nitrozpyt a nitrobrana dělaly takové problémy! Pche! Nafoukaná rozmazlená holka!

"Tak dobře, ale když se mi to teď podaří, mám nárok na desetiminutovou pauzu!" určila si sama Susan.

"Když myslíte!" odpověděl opovržlivě Snape. Znovu se pokusil jí dostat do hlavy, ale nešlo to. Najednou tam měla zábranu. A ne ledajakou. Pořádně silnou. Nemohl se tam dostat.

"Tak to bychom měli." Usmála se spokojeně Susan a chystala se odejít z tréninkové místnosti.

"Ani náhodou! Řeklo se, když se vám to podaří! Podařila se vám pouze polovina!" znovu se jí dostal do hlavy, ale ona to čekala a promítla mu tam obličeje svých falešných rodičů, pak jak jí říkali něco o čisté krvi, a pak, jak je zabili. "Výborně! A to to nešlo dřív?!" podíval se na ni podrážděně. Celé dva týdny to s ní trénoval a ani trochu se nezlepšovala, pořád zůstávala stejně bezmocná a najednou provede nitrobranu jako profesionál! Ta si snad ze mě dělá srandu! Pak se s ní rozloučil svým obvyklým, nabroušeným "Na shledanou" a přemístil se.

"Otravný netopýr!" zavrčela Susan do ticha a dál si zkoušela kletby a různá neškodná zaklínadla.

Den ode dne se to zhoršovalo. Tréninky byly delší, namáhavější, pnavnější. Trvalo dlouho, než se všechny ty kletby Černé magie naučila. Kolikrát v souboji nedávala pozor a pořádně si ublížila. Navíc musela trénovat svůj chladný obličej, který si musela zachovat při každé příležitosti. Za jeden měsíc viděla své rodiče možná třikrát nebo čtyřikrát. Kamarádky neviděla už asi čtvrt roku a se svým klukem se musela rozejít. Nevycházela pořádně mezi lidi, jedině na nákup nebo neškodnou procházku, kterou jí časem taky zakázaly. Brumbál jí dovolil, aby se na narozeniny stavila doma. Šestnacté narozeniny byly asi ty nejsmutnější, protože obě strany už věděly, že až nastanou sedmnácté, nastoupí k Smrtijedům a nebudou se moc vídat.

Přesto se Susan snažila všechno si užít. Rodiče jí nadšeně vyprávěli o životě, ale ona neměla skoro o čem vyprávět. Jedině o tom, jak to teď má těžké a jak jsou tréninky tvrdé. Nezmínila se ani o těch zlomeninách, které si přivodila během tréninku. Sice jí je Snape hned zpravil, ale ta bolest se jí vryla do paměti, protože ji zažívala skoro každý den.

Ale stával se z ní dokonalý chameleon. Na příkaz dokázala perfektně skrýt veškeré emoce za nepropustnou clonu. Každý den, když se Snape dostavil na trénink, se jí pokusil vlzét do hlavy a ani ho nepřekvapilo, že mu to nejde. Zkusil to podruhé a ona mu ochotně promítla celý svůj nový, vylhaný život. Kolikrát zkoušel vpády do její mysli i v omamžiku, kdy to nečekala, kdy byla dál od něj, otočená zády. Pokud se nedohodli na tom, že mu zkusí promítnout tu svoji minulost, nedostal se dál, než k té bariéře.

Brzy se naučila perfektně užívat i kletby, které se nepromíjejí. O ostatních ani nemluvě. Dokázala bez mrknutí oka a jediné námahy pořádně zranit Snapea, který se pak s nadávkami snažil vyléčit, ale vlastně byl se svou prací trenéra spokojený. Nejinak i Brumbál. Susan pak i chodila častěji do Bradavic, přenášela se do ředitelny, nebo tam chodila po nocích, kdy jí nehrozilo někoho potkat.

"Je mi líto, ale dnes to bude vaše poslední setkání s rodiči." Podíval se na ni Brumbál, když zase po nějaké době seděli v ředitelně. "Za půl roku budete mít sedmnácté narozeniny, vstoupíte mezi Smrtijedy a já potřebuji, abyste si vyprázdnila hlavu. Nesmí tam utkvět žádná čerstvá vzpomínka. Sama víte, že ty novější události, navíc ty, které jsou velmi emotivní, se hůř skrývají. Musíte jim to dnes nějak šetrně vysvětlit."

Celý svět se jí zbortil. Ani rodiče už nebude smět vídat. Navíc jim byl zakázán jakýkoliv kontakt. Večer byl smutný, naplněný bolestí a pláčem rodičů i Susan samotné. Když si pro ni přišel Brumbál, který si byl jist, že po takovém zážitku nebude Susan schopná se soustředit na přenos, nemohli se od sebe ti tři odtrhnout. Ještě jedna pusa na rozloučenou, pokývání hlavou, poslední pohled a pak se otočit zády.

"Jsem tady, abych vám pomohl se přemístit. Jistě vás to velmi vzalo."

"Ne, to je v pořádku. Nesmím se nechat ničím vykolejit, pokud mám u Voldemorta uspět." Woodovi sebou při vyslovení toho jména škubli, ale Brumbál se jen pousmál. Susan mu předvedla dokonalou Sophiu Rockwoodovou, kterou se má stát. Nebo vlastně už stala.

Tím večerem pro Susan skončil její život. Rodiče pro ni museli přestat existovat a dosavadní život byla nucena vymazat ze své hlavy. Jediné, co v ní nyní bude zakořeněno, bude chlad, smutek, vypočítavost…všechny to, co mají v sobě i ostatní služebníci Pána zla. To, co pro ni tolik znamenalo, skončilo a ona už není Susan Woodová. Ta zemřela ve chvíli, kdy přijala Brumbálovu nabídku. Susan Woodová, taková jaká doopravdy vždy byla, už není. A kdyby se jednou vrátila, nikdy nebude stejná. Na návrat nemysli. Nyní jsi Sophia Rockwood a dlouho jí ještě budeš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx