Vlkodlak na konci tunelu

29. února 2012 v 11:43 | Pouli |  JEDNORÁZOVKY
Byl úplněk. Remuse Lupina odvedla madame Pomfreyová k vrbě mlátičce před necelou hodinou. Bylo ještě brzy, aby se k němu jeho kamarádi připojili. James s Peterem proto stále setrvávali v nejlepších křeslech v Nebelvírské společenské místnosti a pilně pracovali na svých domácích úkolech. Sirius měl rande.
Měl, je správný čas. V současnosti prolézal otvorem v obraze Buclaté dámy. James si nepamatoval, že by ho někdy viděl, se vracet z rande v takhle dobré náladě.
"Kámo, to neuhodneš, koho jsem právě potkal, " oznámil Sirius Jamesovi a smetl ze stolu všechny učebnice a pergameny, aby si na něj mohl sednout. Petera zcela ignoroval.
"Zdá se, že mi to budeš muset prozradit," odpověděl James rozladěně a zvedl z podlahy svou učebnici Tisíc kouzelnických bylin a hub.
"Srabuse."
"A z toho jsi tak nadšený?" divil se James a zkoumavě si kamaráda změřil.

"Viděl Remuse, jak jde k vrbě mlátičce a otravoval mě s otázkami proč."
"Doufám, že jsi mu dal uvěřitelnou výmluvu. Náměsíčník by nebyl moc rád, kdyby se v jeho malém chlupatém problému kdokoli šťoural."
"Něco lepšího. Prozradil jsem mu, jak projít okolo vrby," křenil se vítězoslavně Sirius.
"U Merlinových špinavých gatí, proč?"
"Remus ho trochu postraší a bude klid a sranda."
"Vždyť ho může zabít. Tohle je hodně špatná legrace. Musíme ho zastavit, než Remuse uvidí." James vstal a vykročil. Ale ani jeden z přítomných chlapců ho nenásledoval. Sirius se tvářil zmateně. Stále nechápal, proč Jamesovi jeho vtípek nepřijde tak úžasný jako jemu. Cítil to jako zradu a ani za mák se mu nechtělo Snapea zastavovat. Petr nervózně kmital očima mezi oběma kamarády a rozhodoval se, na čí stranu se má přidat. Nestávalo se často, aby se ti dva v něčem neshodli.
James na ně nemínil čekat a vyběhl z hradu. Poslední opozdilci, kteří se vraceli do svých společenských místností před večerkou, mu nestačili uhýbat z cesty.
Snape u vrby mlátičky nestál. Musel už být uvnitř. James jen mohl doufat, že chodbou prošel pomalu. Našel správně dlouhý klacek a dotkl se suku na kmeni stromu. Jako na povel se vrba zastavila a James prošel dovnitř. Remuse nebylo slyšet. Ale to u vchodu nikdy. Přesto James doufal, že se ještě neproměnil.
Jak postupoval chodbou, jeho naděje se rozplynuly. Vlkodlačí vytí a běsnění bylo stále silnější a hlasitější. Snape stál téměř na konci chodby. Váhal, zda jít dál. James k němu doběhl přesně v okamžiku, kdy Snape pokročil vpřed.
Vlkodlak oba chlapce zahlédl a skočil po nich. James odstrčil Snapea stranou a zabouchl před hladovým vlkodlakem dveře, které zajistil petlicí. Vlkodlak zuřivě narážel na dřevo.
James ode dveří pomalu couval. Nebyl si jistý, jak dlouho vydrží a nerad by měl vlkodlaka za zády. Snape se pomalu zvedal ze země, plival hlínu a nenávistně si Jamese měřil.
"To ti nezapomenu, nikdy!"
"Musíme pryč, ty dveře ho dlouho neudrží," řekl James a popadl Snapea za rameno. Snape jeho ruku shodil.
"Najednou máš strach o mé bezpečí? Na to jsi měl myslet dřív, než ses mě pokusil zabít, Pottere!"
"Já jsem se tě nepokoušel zabít."
"Myslíš si, že mi to teď rozmluvíš a projde ti to? Jako skoro všechny tvoje kousky? Ale tohle už bylo moc. Nezdá se ti, Pottere? Pokusit se mě zabít. Určitě je to velká legrace, tak proč to najednou kazíš? Ale počkej, až se to dozví Brumbál. Vyhodí vás okamžitě že školy. To bude teprve sranda, co? Sklaplo ti, že? Nebo proč se nesměješ? Ten vlkodlak mě skoro sežral a tys měl k té podívané nejlepší místa."
"Uklidni se, Srabusi, musíme odtud okamžitě vypadnout. A ty nesmíš nikomu říct, co jsi viděl."
"Že nesmím? Protože mi to pan Potter zakázal." Dávka ironie v jeho hlase byla jasně zřetelná. Ústa posměšně křivil. Ale alespoň už se s Jamesem nepral a sám vyrazil k východu z tajné chodby. "Jdu rovnou za Brumbálem a ty mě nezastavíš, Pottere," křikl na Jamese a vyběhl k hradu.
James se pro ten okamžik vykašlal na hrdost a rozeběhl se za ním. Bylo mu jedno, že za Srabusem běží jako nadšená fanynka. Musel zjistit, co vše si Snape domyslel. A případně mu zabránit, aby to komukoli cestou vypověděl.
Dohonit ho nebyl problém. Snape nebyl nejlepší běžec. Alespoň v porovnání s Jamesem.
"Severusi, počkej."
"Ále, něco chceme, tak jsme najednou milý...," šklebil se Snape. Odmítal se smířit s tím, že Jamesovi neuteče. Zbývala mu jen jízlivost. "Ale tohle hrané kamarádství ti nepomůže. Postarám se, aby se všichni dozvěděli, kdo je ve skutečnosti ten tvůj kamarád Lupin."
Tohoto se James obával nejvíc. Že si Srabus ve svém trpasličím mozečku spojí dvě a dvě. A nejhorší na tom bylo, že Siriusovu legrácku odskáče nejvíc právě Lupin.
"Snape, nemůžeš to nikomu říct. Nepochopili by..."
"Ale ano, můžu. A řeknu. A ty už mě nech být! Mdloby na tebe!" vykřikl Snape. Jamese příliš zaměstnávaly obavy. Co bude s Remusem, když Snape prozradí jeho tajemství. Když si všiml hůlky v Snapeových rukou, bylo už na obranu pozdě. Snape nechal Jamese ležet na trávníku a pospíšil si do Brumbálovi pracovny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Remi Remi | Web | 21. července 2016 v 21:15 | Reagovat

To by chtělo pokračování!
Ale je to dobrý :-)  Akorát chudák Rem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx