Prolog

11. února 2012 v 14:20 | Surynka |  Pravá identita



Venku pršelo a tma nemohla být nepříjemnější, než teď. Zima jí pronikala i pod dlouhý plášť. Když šla po ulici, mudlové na ni koukali jak na blázna. Ať si koukají, co je mi po nich! Vztekala se. Bylo zvláštní vidět takový plášť. Mudlové ho už léta nenosili. Ale u nás se nosí pořád! Tak ať na mě radši moc neciví! Vztekala se dál v duchu. Konečně došla k domu. Byl to nenápadný vchod, zvenčí chráněný proti všem možným kouzlům vyslaným od zlé kouzelnické strany. A taky tam bylo zabezpečení proti mudlům, ale to už je tak obvyklé, že není důvod to ani zmiňovat.
Dostanu se tam, i když mám to hnusný znamení na předloktí? Napadlo ji. Na tohle snad Brumbál tehdy ani nemyslel? Jak tam můžu jít a zaklepat na dveře, když jsem teď vlastně Smrtijed? Pokládala si tolik otázek, ale pokud k těm dveřím nepůjde, nezjistí to. Přešla na druhou stranu silnice. Nic. Vyšla schůdky. Taky nic. Natáhla ruku sevřenou v pěst ke dveřím. Opět nic. Tak to asi nerozeznává ani to znamení, jako povahu čaroděje. To je dobré pro mě. Usmála se. A konečně zaklepala. Říkala si, jestli to není zvláštní. Mohla by se tam přenést, mohla by se tam objevit v krbu, ale tím spíš by riskovala krk.

Když takhle zaklepá a nic se jí nestane, snad jim dojde, že ona není ta špatná, nehledě na to, co má na předloktí.

"Přejete si?" Ozvalo se škvírou ve dveřích. Hlas byl překvapený. Nečekal, že někdo, kdo k nim patří nebo patřit může, bude klepat.

"Jmenuju se Susan Wood a musím nutně mluvit s někým od Fénixova řádu." Šeptala tak neuvěřitelně tiše, že se bála, že ji ten někdo neuslyší. Cvakl zámek a dveře se pootevřely. Takže mě slyšel. Usmála se znovu Susan a protáhla se dveřmi.

"Jmenuji se Remus Lupin, co potřebujete?" Remus zavřel dveře a opět je pečlivě zamkl. Bylo mu to zvláštní. Není ani Smrtijed a ani mudla, když se může dostat až ke dveřím, tak proč nepoužila nějaký jiný způsob? Cokoliv přijatelnějšího pro kouzelnici.

Susan si sundala kápi z hlavy a podívala se na muže stojícího před ním. Ano, byl to Remus Lupin. Brumbál jí všechny ukázal na fotce a o každém něco řekl.

"Jmenuju se Susan Wood a znala jsem moc dobře Albuse Brumbála. Dal mi dopis, o kterém mi řekl, že ho mám předat někomu z Fénixova řádu, až po jeho smrti. Mezi nejvěrohodnější příjemce počítal i vás." Do ruky mu vrazila mírně navlhlou obálku. Zřejmě jsem to na něj vyvalila moc rychle. Řekla si, když viděla, jak se na ten dopis nechápavě dívá.

"Co je v tom dopise?" vysoukal nakonec ze sebe Lupin.

"Neumíte číst?!" vyštěkla nepřátelsky Susan, ale pak mírněji dodala: "Omlouvám se, ale moc jsem toho nenaspala, venku je zima, prší tam, nemohla jsem se sem přemístit ze strachu, že byste mě rovnou přizabili a nestihla bych vám to ani předat. Takže se omlouvám, jestli jsem trochu protivná. A neřeknu vám, co je v dopise, protože to sama moc jistě nevím. Nějaké tušení mám, ale…" najednou se jí zatmělo před očima, všimla si ještě překvapeného a mírně vyděšeného výrazu Lupina a pak se sesula k zemi. Ještě stihla pomyslet na to, co by se stalo, kdyby se jí vyhrnul rukáv a bylo by vidět znamení a pak už úplně ztratila vědomí.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Millie Millie | Web | 12. února 2012 v 19:04 | Reagovat

Vyzerá to veľmi zaujímavo, dúfam, že ďalšia kapitola bude skoro :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx