O zvířatech a lidech

22. února 2012 v 15:22 | chillychilly |  JEDNORÁZOVKY
Já vím, už jsem dlouho nic nepřidala a ten dnešní kousek je jen takový výkřik do tmy. Vůbec nic se mi nedaří, připadám si vyždímaná a nešťastná. A tak nemám vůbec na nic náladu. Dnešek je prostě příšerný den. Takže ani tahle povídka není nic veselého.
žánr: preslash, cosi, co neumím popsat
postavy: bratři Lestrangeov
i



Rabastan byl vždycky ten slabší. Ať se stalo cokoli, byl to vždycky on, kdo byl ten malý, nevhodný a k ničemu. Otec ho nenáviděl a on netušil proč, ale pochopil, že se mu nikdy, ale naprosto nikdy nemůže zavděčit. Tak hrozně moc chtěl, aby ho otec miloval tolik jako Rudolphuse. Tak moc se chtěl svému bratrovi podobat. Tolik si přál, aby se stal nějaký zázrak a on byl ten starší a silnější. Ten, co se tolik nepodobá matce, ale spíše otci. Moc dobře si pamatoval, jak ji jako malý bránil před otcem, jako by ji snad mohl ubránit. Stejně jí nepomohl. Zemřela. Prý to byla nehoda, ale nikdo tomu nevěřil. Alespoň ne nikdo, kdo věděl, co se děje za zavřenými dveřmi otcovy pracovny. Jak si tam zval matku, která ven vycházela potlučená avšak hrdě vzpřímená a vždy se na Rabastana usmála. Byla dokonalá manželka pro čistokrevného muže. A přes to nebyla pro Rabastanova otce dost dobrá. Snad to bylo tou hrdostí, ale chlapec nabyl jistoty, že je to kvůli němu.
Poslední den prázdniny než měl odjet studovat závěrečný, sedmý ročník do Bradavic, strávil s bratrem a otcem na lovu drsnochvostů. Nesnášel bezúčelné zabíjení, vlastně, nesnášel jakékoli násilí. Ale ve zmijozelu by nepřežil, kdyby to dal jakoli najevo.
Z křoví vyběhl čtyřnohý tvor a rychle se dal na útěk, ozval se výstřel z pušky a to stříbrné chlupaté cosi se poroučelo k zemi, kde ještě naposledy, skoro groteskně zaškubalo nožičkama. Drsnochvost byl velmi podobný polární lišce. Byl stříbřitý, menší a vypadal snad až roztomile. Rabastan si nedovedl představit, že by ho měl naplňovat lov něčeho takového. A přes to to byl právě on, kdo ho skolil. Bratr ho poklepal po rameni, ale otec se jeho směrem ani nepodíval. Jen nahlas utrousil:
,,Mizerná rána."
Doma dostali bratři za úkol drsnochvosty stáhnout z kůže, o zbytek se už postaraji domácí skřítkové, ale na této činnosti otec vždy trval. Mělo to chlapce prý zocelit a dovést k dokonalosti jejich schopnosti lovce. Rabastan si na to už za ta léta zvyknul. Rozhodně mu to přišlo lepší než zabíjení. Teď už se mu nezdálo, že by v tom čemsi chlupatém mohla kdy sídlit nějaká duše, ale dokud to ještě žilo, dýchalo a běhalo, bylo mu toho strašně líto. Byl to skoro jako malý zázrak, že něco tak malého a tak nelidského taky možná něco cítí a že možná i nad něčím přemýšlí. Že chápe, co se mu za chvíli přihodí a že to nepřežije. A třeba zná smysl toho všeho. Možná, že se smrti nebojí, jenom toho okamžiku umírání. Ale teď, když stahoval kůži a odhaloval svaly mu nepřišlo, že by tenhle kus masa mohl kdy myslet. Zajímalo ho, jestli by mu to přišlo stejné i u lidí.
Stáhl posledního drsnochvosta a šel si umýt ruce. Jeho bratr už měl vše hotové a poslední půlhodinku si krátil chvíli pozorováním Rabastanova počínání. Toho to až tolik nezajímalo, byl zvyklý. Navíc, byl zcela uchvácen svojí činností. Přinášelo mu to podivný klid.
,,Ty jsi ještě takové mládě," pronesl do ticha Rudolphus: ,,nic, ale vůbec nic nechápeš."
Rabastan na něj podmračeně pohlédnul. Co tím myslel, chápal spoustu věcí, dokonce si myslel, že chápe daleko víc věcí než bratr s otcem dohromady. Někdy mu přišlo, že ti dva si ničeho neváží, že jenom on dokáže posoudit skutečnou cenu.
,,Co tím myslíš?"
,,Jsi ještě tak mladý, potřebuješ chránit," přistoupil k němu a pohladil ho po tváři. Rabastan rychle ucouvnul, narazil nohama do kyblíku s vodu až mu vyšplíchla na nohy. Zakymácel se, ale nakonec našel ztracenou rovnováhu. Rudolphus se jenom ušklíbnul a znovu k němu přistoupil. Využil bratrova zmatku a políbil ho.
,,Ne," vydechnul Rabastan a pokusil se bratra odstrčit. Ten však stisk zesílil a pokračoval dál. A najednou se strhlo peklo.
,,Jdi od něj, ty špíno," ve dveřích stál otec a tvářil se šíleně. V očích měl podivný lesk a v ruce držel hůlku.
,,Myslíš si, že nevím, jak jsi zvrhlý? myslíš, si, že jsem si za ty roky nevšimnul, jak se na něj koukáš, ale tohle já nepřipustím, dokud budu žít, tohle s ním dělat nebudeš, rozumíš. Nebudeš. klidně tě nechám poslat do Azkabanu, ne, to tě radši zabiju. Je to zvrácené, tak zvrácené," sliny mu odletovaly od pusy. Natáhnul se a ze stěny strhnul dlouhý bič, máchnul s ním a zasáhl Rudolphuse do ramene. Ten se zakymácel a do očí mu vyhrkly slzy.
,,Jen si posluž," sykl otcovým směrem. Rabastan celou situaci přčestal chápat. Chtěl jenom ochránit bratra. A tak se vrhnul před něj. Dostal ránu přímo do obličeje a omdlel.
Když se probral, ležel ve svém pokoji v posteli a příšerně ho bolela hlava. Rychle vstal a svět se s ním zatočil, jakmile se však vše ustálilo na jednom místě, přistoupil k zrcadlu. Od čela až na bradu se mu táhl odporný krvavý šrám. Pak uslyšel bouchnutí dveří do otcovy pracovny.
Vystoupil na chodbu a vydal se domem až k místnosti, které se bál ze všeho nejvíc. S rukou na klice se zastavil, nikdy by si nedovolil vstoupit bez otcova vyzvání, prostě nikdy. Unitř na sebe otec s bratrem křičeli. A pak bylo ticho.
Ze dvěří vystoupil Rudolphus, byl celý rudý a sako měl strhané, už se však upravoval. Pak si všimnul bratra.
,,Otec teď není ve své kůži, dej mu chvilku."
Rabastan chvíli počkal a pak vešel dovnitř i když věděl, co uvidí, stejně ho to šokovalo. Za stolem seděl otec avšak z jeho očí jako by cosi vyprchalo. Pusu měl otevřenou v posledním prostestu proti synově zvrhlosti. A Rabastan najednou pochopil, že lidé se od zvířat zase tolik neliší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx