6. Ze studentky profesorka a Fénixův řád

19. února 2012 v 18:12 | Lilien Finn Lupin - Snapeová |  Všichni školou povinni
Když jsem dokončila Bradavice byla jsem nějakou dobu doma. Jednoho dne se Remus chystal na poradu Fénixova řádu, tak jsem se rozhodla že půjdu taky-plnoletá už jsem byla, tak co.



,,Remusi, vezmeš mě sebou," zeptala jsem se.
Remus se otočil a divně se na mě podíval.
,,Když ti řeknu ne, tak ty si stejně najdeš možnost jak jít." řekl klidně.

Ve svých 19 letech jsem se stala členkou FŘ, jedním ze strážců tajemství. Ve štábů FŘ jsem trávila skoro všechen svůj volný čas. Učila jsem se novým věcem, například nitrozpyt, to mě učil samotný Brumbál. Někdy mi připadalo jako by věděl že se něco stane...
Naučila jsem se i obranná kouzla a pár zaříkadel z černé magie. Naštěstí o tom Remus nic nevěděl.

Rok utekl jako nic, mezitím se z Remuse stal profesor v Bradavicích, učil tam Obranu proti černé magii. Takže teď jsem v ústředí FŘ přímo bydlela, doma zůstaly pouze rodiče.

Právě jsme s Brumbálem dobrali účinky jedné kledby, když se mě na něco zeptal.
,,Nechcete učit v Bradavicích?"
,,Prosím? Já...nejsem na učení moc mladá a..." divila jsem se.
,,Nejste na to mladá. Profesorka co učí starodávné runy odchází a vaše znalosti run jsou pro výuku tohoto předmětu dostatečné."odpověděl Brumbál a podíval se na mě tím jeho pohledem, při kterém máte pocit že vám vidí až do duše.

Chvíli jsem se rozmýšlela a nakonec souhlasila.
,,Výtečné. Zítra vám pošlu sovu se všemi informacemi." odpověděl Brumbál.
,,Ehm. Profesore, neříkejte o tom prosím Remusovi. Řekněme že ho chci překvapit." řekla jsem a mrkla na něj.
Brumbál jen kývnul a s Puf se přemístil.

Ráno mě probudilo klepání na okno. byla tam sova s dopisem od Brumbála.
,,Slečno Lupinová,
očekávám Vás tento čtvrtek 31.srpna. Mezitím se můžete zabydlet ve svém novém pokoji. Stačí když svoje věci odletaxujete do kabinetu nebo pokoje profesorky Lupinové.
S pozdravem Albus Brumbál "

Čtvrtek, to je za dva dny!
Sbalila jsem si všechno moje oblečení, tvořené převážně dlouhými sukněmi a černými věcmi. nechala jsem si pouze to, ve kterém se do školy dostavím. zabalila jsem si také svoje knihy.
Ten den jsem všechno odletaxovala do svého nového domova.

Konečně bylo 31.srpna. Přemístila jsem se před Bradavickou bránu. Myslela jsem si že s tou budu mít problémy, protože pouštěla pouze Bradavické zaměstnance, pak jsem si uvdomila že i já jsem zaměstnanec.:)
Nakonec to byl pouze malý problém, to horší mě čekalo až za ní.

,,Co tady děláte?" Kdo vám dovolil vstoupit? ozval se za mnou ledový hlas.
,,Když dovolíte jsem nová profesorka a vstup mi dovolil sám Brumbál." otočila jsem se.
Kousek ode mě stál vysoký, černovlasý muž oblečený černém hábitu.
Podíval se na mě vražedným pohledem a nic neříkal. Rozešla jsem se do hradu.
,,Kam si myslíte že jdete?" tázal se mi.
,,Za Brumbálem a nevím co je vám potom!" odpověděla jsem.
Víc se už ten ,,netopýří muž" neptal.
Došla jsem skoro až k ředitelně když v tom se odkuďsi vynořil Remus. Rychle jsem se otočila aby mě nepoznal. Ale jak to tak býva, když se schováváte tak mě poznal.
,,Lili? Co tady děláš?" ptal se a přišel ke mě blíž.
,,Ahoj Remusi, jdu za Brumbálem kvůli jedné věci." začala jsem se vymlouvat.
,,A to jaké?"
,,Tak dobře. Budu tady učit starodávné runy."
,, Aha. Tak to gratuluju." řekl pouze.
,,Díky" odpověděla jsem.
,,Není za co. Určitě máš namířeno do ředitelny. Smím?" zeptal se a nabídl mi rámě.
,,Bude mi ctí." řekla jsem s úsměvem.
Ani jeden z nás si nevšiml černé postavy za rohem.

Později v Brumbálově pracovně se stalo něco zvláštního. Brumbál se podivně podíval na dveře a v tu ránu na ně někdo zaklepal.
,,Dále." řekl Brumbál.
Dveře se otevřely a v nich se zjevil...
,,Ach, Severusi. Pojď dál." vyzýval Brumbál.
,,Ehm, ehm." zviditelnila jsem se.
,,Pardon, představím vás. Toto je..."nedokončil Brubál, protože ho někdo přerušil.
,,Severus Snape" řekl ledový hlas.
,,Lilien Finn Lupinová" odpověděla jsem.
Chvíli jsme se na sebe dívaly, až si Brumbál musel upoutat naší pozornost.
Ředitel pořád něco povídal, už jsem nevěděla o čem mluvil.
Omluvila jsem se a šla si lehnout.

Druhý den byl plný příprav na večer.
Zabydlela jsem se ve svém pokoji a kabinetě. Pak jsem si chvíly povídala s Remusem o našich školních létech, když mluvil o Siriusovi vzpoměla jsem si na jeden příběh co mi kdysi vyprávěl.
,,Podivný student...nesnášel Jamese...jmenuje se Severus Snape." říkal kdysi Sirius.
Panebože, profesor Snape je Srabus. Z toku myšlenek mě vytrhl Remus.
,,Půjdeme do síně?" ptal se.
,,Co...jasně." odpověděla jsem.
Sešli jsme do Velké síně, kde jsme si sedli k učitelskému stolu. Seděla jsem vedle Rema, díkybohu. Vedle mě bylo ještě volné místo, zajímalo mě kdo tam sedí. nemusela jsem čekat dlouho, když vedle mě usedl Srab..., teda Snape.
Do Velké síně se nahrnulo plno prvňáčku, rozhlížely se kolem dokola. Minerva jim vysvětlovala zařazování do kolejí. Zazněla píseň Moudrého klobouku a pak už se volali jednotlivý žáci.

Všechno proběhlo tak jak mělo a začala večeře. Prohodila jsem pár slov s Minervou, když v tom jsem ucítila tlak v hlavě, někdo se na mě snažil použít nitrozpyt.
Rychle jsem si uzavřela mysl a poslala myšlenku.
,,Kdo jste a proč se mi snažíte lézt do hlavy ?!"
Ta osoba mírně nadskočila, jak se dalo tušit nebyl to nikdo jiný než Snape.
,,Vy ovládáte nutrozpyt?" ozval se mi v hlavě ledový hlas.
,,Je spousta věcí, které o mě nevíte. I kdybych to neuměla vám nedává právo lézt mi do hlavy. Snape!" dodala jsem, myslím že dost silně.
,,Ale, ale. Takže nejenom ukecaná, ale i panovačná.Vážně se nezdáte Lupinová." odpověděl a přitom udělal kyselý ušklebek.
,,Co prosím?" vyřkla jsem nahlas.
Odpovědí mi bylo stažení obočí.
Naštěstí už Brumbál ukončoval večeři a posílal studenty do společenských místností. měla jsem chuť po Snapeovi šlehnout nějakou kletbu, ale ovládla jsem se. Když jsem odcházela všimla jsem si, že má na sobě stejný dlouhý hábit jako včera.
,,Paráda" pomyslela jsem si a zkoukla svoji dlouhou sukni a vlající plášť, ještě si budou myslet že k sobě patříme.

Další den jsem učila hned od rána. Jako první jsem měla 4.ročník, pak šestý a sedmý. Probíraly jsme starodobé a novodobé runy, musím je pochválit.
Z vyučování se pomalu stával stereotyp.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Surynka Surynka | Web | 19. února 2012 v 21:39 | Reagovat

Moc se mi to líbilo a ta poznámka na závěr: ještě si budou myslet, že k sobě patříme XD nádhera, moc se mi to líbilo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx