6. - Provalí se pravda?

28. února 2012 v 12:00 | Surynka |  Pravá identita
Tak tahle kapitolka se mi ve wordu jeví obzvlášť krátka...možná, že tady to tak vypadat nebude, opravdu netuším.
A zmínila jsem se už, že mě nebaví opravovat to nové opravování blogu, které mi naprosto demoluje formátování?





Ranní probuzení nebylo zrovna růžové, i když, co by se dalo čekat od probuzení v sídle Pána zla, že? Každopádně Sue neměla lehkou noc a bylo to na ní vidět. Temné kruhy pod očima a pobledlá pleť. Nic veselého na pohled. Vytáhla kosmetickou taštičku a posadila se k zrcadlu. Byla ráda za tyhle vynálezy. Pokud je někdo uměl používat, zakryly všechno. O chvíli později stála v zrcadle úplně jiná žena, ale když se Susan soustředila, pořád viděla ty zarudlé a skelné oči. Viděla v nich ten smutek a odrazy vzpomínek té noci.

Někdo zaklepal. Klidně, skoro tiše...neměla důvod být naštvaná.
"Dále." Vyzvala klidným hlasem a návštěvník vstoupil. Nebyl to nikdo jiný než Draco Malfoy. Poslední dobou je v tomhle pokoji nějak moc často. Poznamenala si v duchu Sue a otočila se na něj.
"Tak co potřebuješ?"
"Chtěl jsem se zeptat, jestli jsi v pořádku." Tak tohle nečekala. Odkdy se změnil? A proč se vlastně ptá? O co mu jde? Nechápala to a v jejích očích to bylo vidět. "V noci jsem šel okolo tvého pokoje…slyšel jsem tě."

"Cože? Kdo mě ještě mohl slyšet?!" vyštěkla.

"Nikdo, dům byl skoro prázdný. Většina Smrtijedů někam šla s Pánem." Odpověděl pohotově Draco. Zřejmě mu předešlý večer svým vražedným pohledem nahnala strach, protože hned, jak promluvila, couvl blíž ke dveřím.

"Jo…jsem v pohodě." Zatřepala hlavou Susan.

"Dobře, víš…"

"…hele, oba máme co tajit a u mě bude o důvod víc mlčet o tvém pokusu o útěk, když budeš mlčet o mých divokých snech." Vypravila ze sebe Susan. Opět byla chladná a bez emocí. Emoce byly slabinou a ona je proto nechtěla ukazovat.

"A co se ti zdálo?"

"Nejsi moc zvědavej? Já myslím, že ti do toho nic není." Řekla klidně.

"Ty ale taky víš, o tom, že jsem chtěl utéct." Řekl tiše.

"Ano, stejně jako ty víš o tom, že jsem měla špatné sny a byla jsem z toho poněkud…vykolejená. Ale nevím, proč jsi chtěl odejít, tudíž není důvod, abys věděl, co se mi zdálo." Předložila mu klidně své důvody o mlčenlivosti.

Draco zavřel dveře a posadil se. "Začíná mě to děsit. Je to čím dál víc nebezpečné a navíc začínám pochybovat. Doufal jsem, že dokážu zmizet a schovávat se, než bude konec. Ale našel by mě ani ne do minuty. Matka mě o tom přesvědčila." Mluvil klidně, ale v očích se mu zračil strach. Nikomu nevěřil, ale u Susan si byl aspoň trochu jistý, že by to nešla hned vyzvonit a on si zoufale potřeboval s někým promluvit a jeho věrné ocasy, Crabbe a Goyle, nebyli těmi správnými vrbami. Naopak Susan se mu zdála víc než vhodná. Nezdála se mu, že by mohla být Smrtijedem, aspoň na první pohled by to do ní nikdy neřekl, ale pokud prošla Voldemortovými zkouškami…

"Upřímně? Nevěřím, že by mohl vyhrát, má až příliš silného soupeře." Dodal co nejtišeji to dokázal.

Susan na něj vyvalila oči. To nemyslí vážně? To bude nějaká past! Jinak si to vysvětlit nedokážu!

"Teď víš, proč jsem chtěl odejít. Rád bych věděl, co se ti zdálo." Podíval se na ni starostlivě. Ona si myslela, že ji akorát slyšel přes zeď vykřiknout, co jí neřekl, bylo, že vešel do pokoje a viděl, jak se jí na tváři leskla slza, a slyšel, jak se šeptem snažila uklidnit.

"Jak můžu vědět, že ti mohu věřit?" podívala se na něj.

"Nevím…na to ti odpovědět neumím." Podíval se na ni překvapeně. Doufal, že bude sdílnější. Poslední dobou se choval zvláštně. Všiml si, že když si Susan nedává pozor, ztrácí její obličej ten sebevědomý a nepropustný výraz a v očích se jí zračí nervozita a strach. Všiml si, že v přítomnosti Voldemorta se tváří tak, jak by od ní očekával a získala si ho, ale mimo jeho přítomnost byla jiná, ale dávala si pozor. I když někdy asi ne, když si toho Draco všiml. Byla zvláštní…začínal se o Susan zajímat. Byla tak záhadná, že ho to k ní táhlo a chtěl se toho o ní dozvědět víc.

"Ale uvědomuješ si, že pokud nemáš důkaz, že ti můžu věřit, že to není past, tak se nic nedozvíš?" podívala se na něj. Byla pořád klidná.

"Já si taky nebyl jistý, že to okamžitě nepoběžíš někomu vyzvonit, a přesto jsem ti to řekl." Podíval se na ni. Najednou ucítil zvláštní pocit a než si uvědomil, co to má znamenat, už to skončilo a Susan se pousmála. "Co si to dovoluješ?!" vyjel na ni. "Co si dovoluješ lézt mi do hlavy?!"

"Ta tvoje tvář předtím byla lepší. Tenhle arogantní a panovačný výraz ti moc nesedí. Je vidět, že jsi vytrénován svým otcem. Pro příště, prober si nitrobranu…"

"Jsi dobrá…" úznale pokýval. Dosud se vždycky dokázal ubránit, nechápal, proč se mu to tentokrát nepovedlo.

"Já vím. Dovol mi jednu otázku, proč tak urputně děláš všechno, co po tobě chce tvůj otec? Proč nejsi sám sebou?"

"Cože? Jak jsi přišla zase na tohle?" podíval se na ni nechápavě.

"Nedělej se. Myslíš, že to není vidět? Děláš všechno, co ti přikáže. Řekl, že vstoupíš mezi Smrtijedy, udělals to. Řekl, že budeš zabíjet, udělals to. Kdysi ti řekl, abys šel proti Potterovi, že by se to Smrtijedům mohlo hodit, udělals to. Nikdy jsi nad ničím nepřemýšlel svým mozkem." Řekla prostě Susan.

"Já…vážně to tak vypadá?" podíval se na ni a usmál se. Po neuvěřitelně dlouhé době se usmál a opravdu od srdce a ne proto, že by musel, nebo chtěl někomu dokázat, že se ho nic netýká.

"Samozřejmě a určitě to tak jenom nevypadá. Říkám ti, zkus někdy myslet vlastní hlavou a možná nebudeš působit jako ten největší posera a tupohlav na světě."

Draca to urazilo, ale zároveň doufal, že by se o ní mohl víc dozvědět, takže zůstal sedět.
"To jsem zkusil večer a viděla jsi, jak to dopadlo."

"Jo, pokusil ses o sebevraždu." Mrkla pobaveně Susan.

"Ale já…" pak mu to došlo. Ano, snažit se od NĚJ utéct a skrývat se před NÍM, by znamenalo pokusit se o sebevraždu.
"Takže asi máš pravdu, radši ať za tebe myslí ostatní." Dodala jízlivě Sue.

"Tak zase tohle ne! Já mám i vlastní hlavu, ale je pravda, že až doteď to vidět nebylo. Ale jednu věc ti řeknu, že je z mé hlavy, ta nenávist vůči Potterovi! Nenávidím ho, je arogantní a všechno se kolem něj točí a nebýt JEHO, zabil bych ho s největší radostí sám!"

"Tak bacha, co říkáš, aby se to neobrátilo proti tobě!" sykla na něj Susan s vražedným pohledem. "Ale vím, proč ho nenávidíš. Odmala tě rozmazlovali, jsi jediný syn, miláček všech a dědic veškerého majetku a najednou přijdeš do školy, kde sice příjmení Malfoy něco znamená, ale Potter víc a co je horší, neuvědomuje si, co všechno může mít a je skromný! Něco, co žádný Malfoy nikdy nedokáže!" Ani had před svou kořistí by nesyčel výhružněji a vražedněji, než v té chvíli Susan. "Ale to nevadí, ne každý dokáže být skromný, ani já." Dodala s naprostým klidem. Ve vteřině se z vrahouna stala mírumilovná bytost a Draco byl opět vyděšený k smrti. Takové chování nečekal. Nahnala mu strach. Dokázala být stejně medová, jako Voldemort. Neuvěřitelné! A to si myslel, že Pán zla je originál.

"Haló! Netvař se jak vyděšený králík!"

"Co? Já jsem jenom přemýšlel…" bránil se, ale stáhl se do sebe. Susan mu opět dokonale nahnala strach a on už v tu chvíli nechtěl riskovat, že by zažil další její 'chvilkovou hrůzu'.

"Myslím, že na dnešek bude Pán zla chystat útok na Ministerstvo kouzel. Už je to tam beztak prolezlé zvědy, nebude s tím problém." Změnila Sue téma a začínala si vytahovat černé oblečení i s pláštěm a koženými kozačkami. "Kdybych tě mohla poprosit, ráda bych se převlékla." Ukázala ke dveřím a on k nim zamířil, ale ve dveřích se otočil a podíval se na ni zkoumavým pohledem.

"Nevím nic o tom úkolu, který máš splnit, ale nikdo se nedozví, že něco tajíš." A pak odešel. Byl spokojený sám se sebou. Aspoň na chvíli dokázal ukázat toho pravého Draca Malfoye, o kterém neví ani jeho rodiče. Jenom ten strach a to jeho hysterčení…mohl by zapracovat i na zmizení těchto dvou vlastností.

Co si to o sobě, sakra, myslí?! A jak to, že věděl o nějakém úkolu?! On…
"On tu byl! Do háje, to snad není možný!" vytřeštila oči na zavřené dveře. Blbec jeden! Proč se plete tam, kam nemá a do toho, do čeho mu nic není?! Ví toho moc, začíná být nebezpečný pro můj záměr. Zamyslela se Susan a pak na zavolání Voldemorta přišla do salonku.

"Na Ministerstvu kouzel již máme mnoho svých lidí. Víme o všem, co se tam děje. Ministerstvo je připraveno pro nás! Dnes odpoledne zahájíme bitvu na ministerstvu. Do večera padne!" vyhlásil spokojeně Voldemort. "A útoku se zúčastní všichni!" V tu chvíli se salonkem rozlehlo poděšené vypísknutí. Všichni se otočili směrem, odkud to vycházelo, až na Voldemorta. Ten byl připraven zničit ministerstvo a započít válku a bylo mu jedno, kdo s tím bude nebo nebude souhlasit.

Jasně, on se nikdy nezmění. Pořád stejný posera. Ono se mu to jednou vymstí. Neunikl Susan škodolibý úsměv, když se, stejně jako ostatní, otočila Dracovým směrem. Toho momentálně oba rodičové probodávali naštvaným pohledem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pouli Pouli | Web | 28. února 2012 v 15:50 | Reagovat

Já si většinu času namlouvám, že jsem se nad formátování do blogu povznesla. Ale vždycky, když mi text rozhodí, se znovu naštvu. :-)

2 Surynka Surynka | Web | 28. února 2012 v 18:15 | Reagovat

[1]: Jo tak k tomu jsem odkázaná taky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx