4. - Zuřivost

22. února 2012 v 12:00 | Surynka |  Pravá identita
Jestli je to moc krátké, tak se omlouvám, ale nic lepšího mě momentálně nenapadlo a navíc se mi zdálo vhodné to utnout v tomto bodě. Tak nevím :-) Každopádně další kapitolka je ve výrobě a během zítřka ji můžete očekávat :-) Jen čekám na moment, kdy zjistím, že se mi prolínají světy Návratu a P.I. :D



"Arghhh…!!!" Voldemort už pět minut vydával jenom naštvané zvuky. Zuřil, házel nábytkem o zeď a jiným způsobem demoloval Malfoy manor. "Už zase! Zase mi unikl! Ale příště, až se s ním setkám, ho zabiju!" dál vyhrožoval a dál se vztekal. V tu chvíli nikdo neriskoval být s ním v jedné místnosti. Soudě podle zvuků rozléhajících se sídlem, by všichni nejradši neriskovali ani stejnou budovu, ale zrovna teď odejít nesměli.

Susan seděla ve svém pokoji u otevřeného okna a dýchala čerstvý vzduch. Vál jemný vítr a pokaždé se jí opřel o její dlouhé tmavě hnědé vlasy. Už ani nenadskočila při každém nelidském zvuku vycházejícím ze salonku a ani leknutím nepřivírala oči při každé ráně, která se zespoda ozývala. Zvykla si na to. V pokoji neměla rozsvícené ani jedno světlo a byla ráda za okolní tmu. Měla ji ráda. Působila tak děsivě, ale zároveň uklidňujícím dojmem. Pokud se zrovna venku něco nedělo, nebo Voldemort nevyhlásil útok na nějakou vesnici. Pokud bývaly noci klidné, působily příjemně a Susan byla schopná zůstat v okně nebo venku na lavičce celou věčnost.

Zbožňovala ten klid, který z toho ticha sálal, ale v posledních letech si podobného pocitu moc neužila. Smrtijedi byli rozhodně hlavně nočními tvory. Pro Voldemorta to bylo období jako stvořené k útoku. Za ty tři roky se Susan povedlo dokonale vetřít do jeho přízně, ale…nebyla na tom tak úžasně, jako samotný Severus Snape. I když nechápu, proč se rozhodl důvěřovat zrovna jemu. Tohle jí bloudilo myslí od té chvíle, co věděla, na čí straně doopravdy byl. Nestěžuj si na něj! Nebýt jeho, nejsi tam, kde jsi! Přikázala si v hlavě. Byla to pravda. Nebýt Severuse Snapea, nikdy by nebyla Smrtijed a nemohla by Řádu pomáhat. Tu chvíli si pamatovala, jakoby to bylo včera.

"No tak, slečno Woodová. Už je na čase. Nezklamte nás. Harry Potter vás v budoucnu bude potřebovat." Kývl na ni Brumbál.

"A vy mu věříte? Věříte, že se Voldemort vrátil?" Musela tomu věřit, ale nechtěla. Nechtěla věřit, že se největší kouzelnické nebezpečí vrátilo k životu, i když Znamení na Potterově předloktí a veškeré okolnosti s tím spojeny nasvědčovaly přesně opaku toho, čemu chtěla věřit.

"Sama jste to viděla! Co myslíte, že se stalo na tom hřbitově? Co myslíte, že se stalo panu Diggorymu?" Brumbál s ní měl zlatou trpělivost. Přitom tehdy jí bylo sedmnáct. Byla ve věku, kdy se její podvědomí rozhodlo bojkotovat všechno, co mohlo.

"Zabil ho Voldemort." Vysoukala ze sebe Susan zaraženě. "Máte pravdu a já vím, že se vrátil, ale nejradši bych v to nevěřila." Povzdechla si.

"Otázkou by bylo, kdo by v to věřit chtěl, ale s tím se nedá nic dělat a už se konečně seberte!" vedle ní nervózně postával Snape. Nelíbil se mu tenhle plán. Nelíbilo se mu, že Brumbál chtěl mezi Smrtijedy propašovat další zvědy. Copak mu už nevěřil?!

"Máte pravdu. Jestli mám před ním uspět, musím se sebrat a vymazat ze své hlavy cokoliv, co by ho mohlo navést k mému dosavadnímu a pravému životu." Susan se postavila a přehodila přes sebe plášť. Už půl roku se neviděla s rodiči a ani si s nimi nepsala. Prostě musela přestat věřit, že existují.

"Výborně a upozorňuji vás, pokud budete ještě někdy fňukat, nedostanete se tam, kde vás je potřeba!" sykl Snape těsně před tím, než je přenesl. Susan ještě stihla zaznamenat Brumbálův pohled a zamávala mu na pozdrav. Pak se to s ní všechno začalo motat.

V sídle se necítila dobře, ale snažila se to skrýt.
"Nervózní?" zeptal se Snape z čisté zvědavosti. Žádný náznak jakékoliv emoce, byl prostě dokonale chladný.

"Ani v nejmenším." Odpověděla Sue jasně a naprosto sebejistě. Snape udiveně zvedl obočí, ale zřejmě jí uvěřil

"Můj pane," poklekl před Voldemortem a strhl s sebou i Susan, která by se byla poklonila i sama. Snape ji naučil snad všechno, co musela znát.

"Tak tohle je ta Sophia Rockwoodová, geniální čarodějka, která tak touží být v našich řadách a slibuje oddanost?" zeptal se povýšeným tónem. Seděl ve vysoké židli a hada měl obmotaného kolem krku. Nagini. Vzpomněla si na jeho jméno.

"Tak se nám ukaž…" pokusil se jí dostat do hlavy, ale odrazila ho. Tohle brala jako zkoušku své pohotovosti.

"Výborně, ale teď mne pusť!" přikázal hlasem, který by roztříštil sklo. Byl ohromen tím, jak geniálně a bez pohnutí jediného svalu ve tváři odrazila jeho, Pána zla, aby se jí nedostal do hlavy. Ale zároveň byl rozzuřený, že se jí to podařilo, ale ospravedlnil si to tím, že je ještě příliš slabý. Uběhl sotva měsíc od jeho znovuzrození. V takovém stavu by se rozhodně nemohl postavit Potterovi! Zároveň ho napadlo, že Sophia je silná čarodějka a mohla by mu pomoct se připravit na útok na Harryho Pottera.

Když ucítila, že se jí dostal do hlavy, pustila mu tam jen ty myšlenky, které musela. Viděl její imaginární rodiče, kterak ji nabádají, aby uctívala pouze čistou krev. Viděl jak vyrůstala ve víru černé magie a taky viděl, jak její rodiče byli zabiti mudlovskými šmejdy. Pustila mu svůj smutek nad jejich ztrátou a vztek a nenávist vůči mudlovským čarodějům a všem, kteří neuctívají čistou krev a tudíž i jsou na straně vrahů jejich rodičů.

"Je vidět, že jsi byla přímo předurčena ke službě Pánovi zla." Odvětil Voldemort samolibě.

"Budeš přijata!" vykřikl. Had se odplazil do křesla a on vzal její zápěstí a vyhrnul rukáv. Přiložil k předloktí hůlku…ta bolest…

"..ani náhodou!" její vzpomínky přerušil něčí výkřik za domem. Hádka se odehrávala přímo pod jejím oknem.

"Nedělej hlouposti, prosím tě!" vykřikla nějaká žena. V tom hlase poznala Narcissu Malfoyovou. "Draco!"

"A ty to snad chceš?! Vidělas, co se tam dneska stalo! S námi se všemi to dopadne špatně!" Draco Malfoy se opět tvářil jako krysa zahnaná do kouta. Nediv se, takhle se tváří skoro pořád! Matka se k němu vrhla a snažil se ho zadržet. Ale proč? Oba už značně ztišili hlas, ale Susan se nějakým podivným způsobem povedlo nastražit uši a vyslechnout si celý jejich rozhovor.

"Jestli teď utečeš, zjistí to. Zabije tebe i nás! Nezahrávej si se životy!" Takže 'pan' Malfoy se nám chystá pláchnout? Jak geniální. To rovnou mohl skočit z vrcholu Azkabanu a ta sebevražda by byla i míň bolestnější. Další, o jehož výšce inteligence by se dalo dohadovat dlouhé hodiny. Ušklíbla se Susan a dál celý výjev sledovala. Narcissa se polekaně otočila ze strachu, že je někdo může slyšet a pak dost nepřesvědčivě dodala: "Copak nechceš být na vítězné straně?" I Susan poznala, že to byla věta určená pro někoho, kdo by je poslouchal a chtěl pak napráskat. Sue si dokonce byla jistá, že je poslouchá sám Voldemort. Vždyť i ty rány v salonku ustaly.

"Ale vždyť…"

"…Pšt! Nediskutuj! Vrať se do domu, ať opět můžeme v klidu sloužit Pánovi zla." Zarazila Draca jeho matka a oba se vrátili do domu.

Tak koukám, že Pánovi zla se tu podrývá autorita. V jejich vlastním zájmu doufám, že Voldemort měl ještě pořád práci s řáděním a demonstrací svého vzteku. Susan pak okno pro jistotu zavřela. Nechtěla být svědkem něčeho dalšího, mohlo by se to později obrátit proti ní.

"Koukám, slečno Rockwoodová, že ještě nespíte." Opět se ve dveřích objevil Snape.

"Proč se tak hloupě ptáte, když vidíte, že rozhodně nejsem náměsíčná!" odsekla Susan. "A vůbec, co děláte v mém pokoji!"

"Přišel jsem se vás zeptat, jak dopadla akce na Pottera." Odpověděl s ledovým klidem.

"A kde jste byl až doteď? Neslyšel jste jeho řádění? Snad máte aspoň tolik inteligence, aby vám došlo, co ten bordel tam dole měl znamenat." Susan ve svém vzteklém tónu nepolevovala. Za ty roky zjistila, jak dokonale pokrytecký dokáže tenhle nynější ředitel Bradavic být. "A vůbec, cože nejste ve škole? Neměl byste se připravovat na svou novou funkci?!"

"Zrovna o tomhle bych s vámi nerad diskutoval. Dobře víte, jak to bylo! Vždyť jste u všeho byla taky." Šeptal tak neuvěřitelně potichu, že by nevěřila, že mluví on, kdyby neviděla, jak se mu pohnula pusa.

"Právě proto, že jsem tam byla, to nějak nemůžu pochopit." Odpověděla Sue a pomalu se začínala uklidňovat.

"Přeci víte o tom slibu i o té ruce i o tom jedu. Znáte všechny okolnosti! Stejně by dlouho nežil a on to věděl. Zrovna teď se nesmíte strhnout sentimentalitou!"

"Asi mi nezbývá nic jiného, než v této záležitosti kapitulovat, co? Ale stejně si neodpustím hromadu poznámek!"

"Nebojte! Nebudete trpět dlouho, za chvíli odjíždím do Bradavic a vy si tu buďte jízlivá, jak chcete! Dobrou noc!" s tím otevřel dveře a zmizel.

A zavírat se pořád nenaučil. Pohodila Susan hlavou a zavřela dveře. Netušila, že na chodbě stál někdo třetí a horečně přemýšlel nad tím, co viděl. Byl tam od začátku, kdy tam Snape vešel, pak zachytil část hovoru a viděl zavřít dveře, když se za chvilku opět otevřely a zmíněný Smrtijed z nich vztekle vykráčel, nebylo pochyb, že za dveřmi se neodehrávala ta činnost, která by se od nočního návštěvníka očekávala. Co tam sakra dělal?! Pozorovatele nenapadlo nic jiného, než se jít zeptat.

Došel ke dveřím a zaklepal. Dlouho nikdo neotvíral. Pak slyšel tlumeně nějaké nadávky a větu typu: "Co zase chcete?!" Susan otevřela dveře a zůstala v nich šokovaně stát. Tak tuhle osobu rozhodně nečekala.
"Ty? Co tady chceš?!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx