3. - Plán 'B'

19. února 2012 v 12:00 | Surynka |  Pravá identita
Tak vám sem vkládám další kapitolu-pokud to vůbec někdo čte :-) ale asi jo :-) V době, kdy jsem tuhle kapitolu psalami nadcházelo období v podobě devíti dnů volna (včetně víkendů) takže se mi docela i povedlo napsat si hromadu kapitol (jak k Návratu tak k P.I.) do zásoby.


Harry odjel z Bradavic trávit své poslední letní prázdniny u tety a strýce. Naposledy. Netěšil se, ale vědět, že je pak už neuvidí, mu dost pomohlo. Sídlo Řádu se pomalu přestávalo užívat ze strachu, že by je Smrtijedi našli a místo toho se členové pomalu přemisťovali do Doupěte, k velké nelibosti paní Weasleyové. Ale Susan stále trvala na schůzích v původním sídle. Bylo to jen z čisté ohleduplnosti vůči paní Weasleyové, určitě by jí neudělalo radost, mít v domě Smrtijeda.
Dokonce i den před přemístěním Harryho se chtěla setkat v původním sídle.

"Stále nechápu, proč jsi nemohla jít do Doupěte." Divil se pan Weasley. Za tu dobu, co se s ní setkávali a vždy jim přinesla přínosné informace, už ji všichni brali mezi sebe, i když ostražitost nemizela.

"Kvůli tvé ženě. Rozhodně by nebyla ráda, kdyby měla Smrtijeda v domě, navíc pro mě je to praktičtější sem a kdyby mě pronásledovali, tak je aspoň neodvedu přímo do sídla Řádu. Vědí, kde bydlíte, ale nevědí, že Řád má s Doupětem něco společného a já bych byla ráda, kdyby to tak zůstalo." Vysvětlila stručně Susan a oprášila část stolu. Ten večer tam dorazili pan Weasley, Remus Lupin a Pošuk Moody.

"Tak k věci prosím tě." Vybídl ji Lupin a posadil se ke stolu.

"Pius Břichnáč mluvil. Přešel k nám a vykecal úplně všechno, co mohl."

"Krysa!"

"Ne, je to normální hajzl!" opravil Weasleyho Moody. Lupin se raději zdržel jakýchkoliv poznámek.

"Ale to není všechno. Hodlá jménem Ministerstva kouzel zamítnout připojit dům Dursleyových. Ospravedlňuje to tím, že je to v zájmu bezpečnosti Harryho Pottera, i když to dávno zajišťuje Lilyno kouzlo. A jak by to v tuto chvíli bylo s přemístěním, jako samotným, všichni víme. Nejde to, protože Harry má hlídáček. Změnit datum přenosu už nejde, protože je potřeba, aby měl pořád ochranné kouzlo své matky. Takže je nutné vymyslet něco navíc. Takový plán B."

"Absolutně netuším, co můžeme vymyslet, jako doplňující část plánu bez toho, abychom kompletně nezamítli ten původní." Zamyslel se Lupin.

"No ale já něco mám." Usmála se vítězoslavně Susan.

"Tak se vymáčkněte a neculte se, jak u narozeninovýho dortu!" vyjel na ni Moody. Jeho samotného nic nenapadlo a ten skrček dvojstranná něco našel!

"Ale bude na to potřeba alespoň dalších šest lidí."

"To je jedno, hlavně nás už obdařte svým výmyslem!"

"Ráda vidím, že máte dobrou náladu, Moody." Usmála se provokativně Susan. "Napadlo mě něco naprosto geniálního a zároveň primitivního. Mnoholičný lektvar."

"Cože? A na to si myslíte, že nepřijdou?!" vztekal se Moody. Čekal, že z ní vypadne něco aspoň trochu inteligentního.

"O to tu nejde! Vědí, kdy ho budeme přemisťovat a vědí jak! Ale nebudou vědět, na koho útočit! Pochopte to! Když tam budou mít sedm Potterů a všichni se budou chovat nachlup stejně, nikdy včas nezjistí, který je ten pravý. O to mi jde, když už to nemůžeme změnit, můžeme je aspoň zmást." Usmála se opět Sue. Na to, že oficiálně byla Smrtijed a hrozilo jí neuvěřitelně velké nebezpečí, hýřila úsměvy až moc.

"Já si myslím, že by to zas tak špatné být nemuselo. Má pravdu. Vezmeme dalších šest nebo sedm lidí, kteří se přemění a ve výsledku nastane ohromný zmatek. Teď to jenom vymyslet."

Další hodinu tam všichni čtyři seděli a čmárali něco na papíry. Sue přispěla jednou nebo dvěma radami ohledně organizace, aby to bylo pro Smrtijedy co nejvíc matoucí a zároveň, aby to zasvěcení mohli bez problému pochopit. V závěru vymysleli úžasnou kompozici a nyní jim zbývalo udělat akorát jedno; zeptat se zvolených čarodějů, jestli s tím budou souhlasit.

"Takže ještě pro pořádek, ten, který bude sedět na té motorce s obrem, bude pravý Harry?" ujistila se Susan.

"Přesně Smrtijede." přitakal Moody. Susan tu jeho kousavou poznámku velkoryse přešla a s úsměvem prohlásila: "Takže kdokoliv od nás, se pokusí mířit tím směrem, bude trochu zneškodněn. Řekněme, že se mi nebude dařit a budu špatně mířit." Ušklíbla se Susan.

"Ale dávej si pozor. Někdo jako ty v jejich řadách…je to dost velká cennost a nerad bych, abychom o tebe přišli, ještě tě budeme potřebovat." Prohlásil Weasley a začal se zvedat ze židle. "Omlouvám se, ale už bych měl jít. Nashle." Rozloučil se a přemístil.

"No já bych už měl jít taky." Zauvažoval Lupin a přemístil se.

"Ráda bych tady s vámi zůstala v družném hovoru o životě, ale jistě víte, čeho jsem členem a zrovna teď se koná další setkání." Susan se bez rozloučení přemístila a nechala tam nevrlého Moodyho o samotě. Dlouho tam nezůstal, ale předtím, než i on opustil dům, stihl utrousit pár poznámek na adresu jisté neloajální služebnice Voldemorta.

Voldemort opět seděl v tom nazdobeném salonku otočený ke krbu s židlí v čele stolu. Plápolající krbový oheň se mu opíral do tváře a on při pohledu do plamenů přemýšlel. Pochodně ten večer nehořely, takže pokud tam někdy bylo málo světla, tenhle večer bylo to málo zdvojnásobeno. Susan těkala pohledem mezi všemi Smrtijedy. Bellatrix ji opět propalovala pohledem. Nelíbilo se jí, že nemůže sedět blíž Pánovi zla a že tahle holka sedí na židli, která by právem měla připadnout jí. Susan se při pohledu na ni jen škodolibě usmála a dál pátrala po přítomných. Severus Snape, sedící po její levici, nervózně klepal prsty o sebe. Štěstí, že neklepe o stůl, Voldemort by nás tu všechny bez milosti předhodil svému hadovi. Zapřemýšlela Susan a dál pátrala po tvářích Smrtijedů. Dolohov seděl na druhé straně stolu a nepřítomně civěl před sebe.


Yaxley zase nervózně těkal očima z levé strany na pravou a neustále si olizoval rty. Proč mi někoho připomíná? Že by někoho z Brumbálova vyprávění? Pátrala Susan ve své mysli, ale nic ji nenapadlo. Lucius Malfoy civěl na desku před sebe a jeho synáček ho napodoboval, akorát k tomu přidal svoji typickou pobledlost, která u něj byla běžná, pokud se Voldemort nacházel na blízku, a svůj děs, který snad nejvíce vykřikoval do světa očima. Kdyby se ho teď Voldemort zeptal, jestli z něj má strach, nemohl by lhát, a i kdyby…poznal by to i Červíček, o jehož inteligenčním kvocientu by se dalo polemizovat. Susan se málem rozesmála nad slovníkem, který právě použila. V podobných situacích jí humor, nebo cokoliv podobného poslední myšlence, pomáhal.

"Takže!" Voldemortův hlas prořízl ticho jako břitva. Susan jakoby pocítila strach a leknutí, které se najednou rozšířilo mezi jejími kolegy. Bylo až neuvěřitelné, kolik Smrtijedů z něj mělo strach a přitom si říkali věrní služebníci. Pokud by opravdu byli věrnými služebníky, neměli by snad slepě a bez emocí následovat svého pána? Susan byla přesvědčená, že minimálně polovina z přítomných Smrtijedů se k Voldemortovi přidala jenom proto, že by to pro ně bylo ve výsledku výhodnější. Kdyby Voldemort vyhrál a oni byli na druhé straně, čekal by je osud horší, než smrt. Kdyby Voldemort prohrál a oni by byli za Smrtijedy, dalo by se s Ministerstvem kouzel smlouvat.

"Zítra večer se budou pokoušet dostat Harryho Pottera do bezpečného místa, domova jednoho ze členů Řádu a co netuší je, že my o všem víme a zítra večer bude konec Pottera i celého Řádu." Smrtijedi začali hlučně přitakávat. Kdybys jen tušil, jak moc se pleteš. Zaznělo v Susanině hlavě. Ale sama se přidala k ostatním, aby nikdo nenabyl podezření.

"Severusi, jakou past si na nás vymysleli?" zeptal se posměšně Voldemort.

"Nic, co by mělo Pána zla vyvést z míry." Severus se snažil uspokojivě odpovědět, ale o ničem přesnějším nevěděl. Susan byla ráda, že o ničem nevěděl.

"Přesto bych velmi rád věděl, o jakou past se bude jednat." Voldemort zněl už poněkud netrpělivě. Neměl rád nepřímé odpovědi, dokonce ani od takového oblíbence, jakým by Snape. Ten v tu chvíli horečně přemýšlel, co by mohl říct, aby to znělo pravdivě.

"Jedinou pastí byla ta falešná zpráva. Nyní se domnívají, že o zítřejším přenosu nevíme. A proto se ani nebudou obtěžovat s nějakým krytím." Povedlo se mu nakonec odpovědět a Voldemort jeho odpověď kupodivu přijal.

"Je jisté, že se nebudou přemisťovat, když tak horlivě věří, že máme na ministerstvu své lidi. Aspoň v něčem dokazují, že nejsou tak tupí, že?" sám se rozesmál a ostatní Smrtijedi ho napodobili, ne však Snape nebo Susan. Ti snad jako jediní věděli, že tímhle rozhodně nebudou Voldemortovi lichotit.

"Tak už dost!" nezvýšil hlas, ale z toho tónu přeběhl všem mráz po zádech. "Takže jakým způsobem hodlají převézt Harryho Pottera?"

"Zdá se, že zcela normálně. Na koštěti." Odpověděl Snape. Obával se, že z něj bude cítit ta nejistota, ale Voldemort se opět rozesmál.

"Jak mohou být tak naivní?! A to jsou členové Fénixova řádu." Nemohl se přestat smát a Smrtijedi se jen nejistě pousmívali.

"Co vy, Sophio? Co vy si myslíte o Fénixově řádě?" otočil se na ni. Susan jen překvapeně zvedla pohled.

"Myslím si, že vás velmi podceňují, můj pane." Odpověděla jasným hlasem. Kdejaký Smrtijed by jí tu její jistotu mohl závidět.

"Ach ano. Naivita…to je jejich nejčastější chyba, co myslíte?" opět k ní otočil hlavu.

"Je to jejich kámen úrazu." Odpověděla Susan stejně jasně. Krve by se v ní nedořezal. Nervóznější byla snad jen tehdy, kdy mezi Smrtijedy vstupovala.

"Přesně, je to jejich slabina. Proto zítra nebude těžké je překvapit. Kdo se dobrovolně hlásí, aby mne doprovázel v moment, kdy zabiju Harryho Pottera?" jeho hlas zněl jako vyvolavatel v aukční síni. Ale o tuhle trofej se nikdo nehlásil. Ruce několika Smrtijedů se nakonec zvedly, ale Voldemort stále nebyl spokojen. Susan věděla, že se musí taky přihlásit, musí dohlížet na to, aby se Harrymu nic vážného nestalo.

"Můj pane…" Susan zvedla taky ruku a ucítila na sobě pohledy několika Smrtijedů.

"Velmi dobře, Sophio." Prohlásil ledovým hlasem Voldemort a dál pátral i po svých ostatních přívržencích.

Ten večer se Susan cítila hrozně. Měla nepříjemný pocit, že se něco vážného stane a doufala, že se to nebude týkat Harryho. Brumbál přeci tohle všechno neudělal jen proto, aby ho pak zabili při první příležitosti.

"Můžete mi říct, co děláte?!" sykl Snape ve dveřích jejího pokoje. Jako jedna z Voldemortových oblíbenkyň dostala možnost bydlet přímo v jeho sídle, myšleno tím Malfoy manor, které přijal za své.

"Co máte přesně na mysli?"

"Oba víme, proč jste tady a vy se najednou ženete na akci ho zabít?"

"Snape, Snape, Snape…nemyslela jsem, že jste tak hloupý. Právě proto tam jdu! A navíc, pokud vím, byl to Voldemort, kdo řekl, že ho zabije, ne já." Vysmála se mu Susan, ale on to evidentně ještě nechápal.

"Moc vám nerozumím, slečno Rockwoodová. Vysvětlete to."

"Oba víme, proč jsem tady…taky za to můžu poděkovat vám, ale nechce se mi…on chce Pottera zabít, a proto tam musím být. Jestli vám to nedošlo ani teď, tak už vážně nevím, proč se o vás říká, že jste inteligentní." Sykla naštvaně Susan a obešla ho. Nejraději by třískla dveřmi, ale jen ať si myslí, že Sophia Rockwoodová je nejklidnější Smrtijed na světě.

Voldemort jim ještě jednou dál důrazně najevo, že Pottera si bere na starost sám a pak se všichni vznesli. Susan se držela vzadu, aby pak mohla všechno sabotovat, ale její pozice měla jednu nevýhodu, neviděla pořádně do dálky. Nevěděla, jestli jsou už členové Řádu nadohled.

"Támhle!" vykřikl někdo a všichni přidali na rychlosti. Susan taky, ale neopouštěla svoje umístění a jen bystřila zrak, co nejvíc mohla, aby viděla obra na létající motorce.

"Co to má znamenat?! Který z nich je pravý?!" neslo se mezi nimi. Ták, správně, nechte se nachytat. Usmívala se potutelně Sue.

"Určitě ten na tom koštěti!"

"Ne, ten na tom…" Smrtijedi se dohadovali jeden přes druhého a metali kletby do všech stran. Jeden z nich mířil na motorku a na pravého Harryho.

"Sakra!" sykla si pro sebe Susan a máchla hůlkou k Smrtijedovi. Smetl ho zelený paprsek.

"Rockwoodová! Co si myslíš, že děláš?!" ozvalo se za ní. Susan vyvalila oči, nevšimla si, že by za ní někdo letěl.

"Já…ztratila jsem balanc, mířila jsem na toho obra." Zařvala do hluku Susan. Smrtijedovi to evidentně jako vysvětlení stačilo a mířil dál. Susan přidala, aby byla blíž Harrymu. Zachytila Moodyho pohled. Pokývl a vyslal jejím směrem nějakou méně škodlivou kletbu. Netrefil se. Doufám, že minul schválně. Všimla si nějakého dalšího Smrtijeda, který se blížil k Harrymu na motorce. Ve chvíli, kdy napřahal ruku s hůlkou, vystřelil Moody Susaniným směrem a jí tak poskytl výmluvu, aby mohla zasáhnout Smrtijeda. Povedlo se. Chtěla se ohlédnout za sebou, ale viděla, že Moodyho někdo zasáhl. Ne! Chtělo se jí křičet. Možná ho neměla ráda, ale rozhodně by ho ještě potřebovali.

"Rockwoodová, příště miř pořádně! Takhle bys zdecimovala celou naši armádu!" sjel ji další ze Smrtijedů a letěl dál. Všimla si, že někomu se povedlo zasáhnout toho obra na motorce a přidala, aby Harrymu pomohla, ale pak si uvědomila, na čí straně v tu chvíli stojí. Rychle to zamaskovala vysláním nějakého jednoduchého odzbrojovacího kouzla na jednoho z členů Řádu. Věděl o ní a hravě kouzlo odrazil. Všimla si, že Harry se o sebe postarat umí a sám se nějakým způsobem ujal řízení. Pak si všimla Voldemorta, který se k němu nebezpečně přibližoval. Tam už nesměla. Věděla, že jakmile se k Harrymu přiblíží sám Voldemort, už si nesmí hrát na Smrtijeda, který neumí pořádně mířit. On by to poznal. Teď je to jenom na tobě. Nezklam ty, kteří v tebe věří. Mírně zbrzdila a obrátila pohled k ostatním. Probíhal boj mezi členy Řádu a Smrtijedy. Když si Susan všimla Voldemorta, který se blíží v dost naštvaném stavu a s nepořízenou, rychle se přidala k bojujícím Smrtijedům. Voldemort vyslal pár kleteb, ale už se tím dál ani nezabýval a letěl pryč. Smrtijedi v boji pokračovali a podařilo se jim zranit jednoho z členů Řádu. Susan dál bojovala, ale opatrně a kletbu vysílala na určitého čaroděje ve chvíli, kdy si byla jistá, že ji odrazí. Přece nepůjde proti svým, opravdu svým. Po chvíli je Voldemort začal svolávat a Smrtijedi se stahovali. 'Na rozloučenou' vyslali mocnou kletbu, která jako zázrakem, nebo něčím přičiněním, všechny členy Fénixova řádu minula, a pak zmizeli.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx