26. - Potterovi

11. února 2012 v 12:00 | Surynka |  Návrat
Takže je tu další kapitolka. Kdo četl i perex nad minulou, tak ví, proč jsou ty délky tak zvláštní, ale prosím, já už nemám sílu to řešit a přeměňovat, navíc mě blog naštval s tím svým předěláváním formátování ve wordu. Už jsem si ve wordu určila nějaké formátování, které by vypadalo přijatelně i tady a najednou se dozvím o té obludnosti, že mi to blog bude přeformátovávat (grrrr....) Tak si hezky počtěte, další kapitolka se taky vytváří, i když teď jsem vložil dvě po sobě, takže se to nějak vykompenzuje :-)

Leroy seděl na okenním parapetu a sledoval, jak Pandora připravuje sepsané informace a ampulky ke dvěma lůžkům. Harry nervózně postával u dalšího z oken v okrouhlé věži a poklepával nohou.
"Vím, že to je složité, ale prosím tě…Nech toho! Ten zvuk mě nehorázně znervózňuje! A obzvlášť na tohle potřebuju klid!" okřikla ho Pandora a dál se věnovala přípravám. Leroy se musel pousmát. Pandora Callister byla opravdu zajímavá čarodějka. Vlastně by ani nepotřebovala kontrolu, ale Leroy chtěl být u toho, až Potterovi 'vstanou z mrtvých'. Dole ve Velké síni se kontroloři určitě chvilku obejdou bez jeho přítomnosti a tady aspoň zažije něco trochu významnějšího.
Pandora dokončila přípravy. Harry chtěl něco říct, ale přísným pohledem ho umlčela. Leroy souhlasně přikývl a pohodlněji se opřel o kovovou konstrukci okna. Pandora nepatrně poklepala hůlkou na první ampulku. Jednalo se o Lily Potterovou. Pandora se soustředila na obrázek, který se předtím snažila vrýt si do paměti.
Lily Potterová, nyní, po víc jak devatenácti letech tě volám zpátky, do světa magie. Byla jsi výbornou čarodějkou a nyní máš možnost v tom pokračovat…
Pandora se rozhodla tohle navrácení mezi živé pojmout trochu jinak a přímo oslovovala Lily. Až pak, když už neměla, co jí říct, začala s výčtem informací.
Lily Evansová Potterová, narozena 30. ledna 1960, zemřela 31. srpna 1981 ve věku jednadvaceti let. Vdaná za Jamese Pottera, syn Harry James Potter…výborná čarodějka bez magických předků…sestra Petunie…
Pandora dál pokračovala ve vyjmenovávání všech její paměti dosažitelných informací. Ale stále se nic nedělo. Možná tam trochu vál vítr, ale byl skoro konec prosince a o tom, že by okna ve věži měla těsnění, nikdo nikdy neslyšel. Harry se začínal trochu obávat toho, co se může stát. K myšlence, že by opět viděl mámu s tátou se docela upnul a mermomocí chtěl být se svými rodiči a najednou se bál, že už je nikdy neuvidí. Něčeho podobného se bál víckrát. Například, když vyčaroval svého prvního patrona a vzpomněl si na ně, jak je viděl v zrcadle z Erisedu. Tehdy se bál, že to bylo naposledy, nebo o čtyři roky později, kdy je viděl na hřbitově při souboji Tří kouzelníků…takových setkání-nesetkání bylo víc a on se obával, že už by je nikdy nemusel znovu vidět a najednou? Byla zde možnost, že by je vídal každý den a naživo! Opravdu by ho mrzelo, kdyby se to nepovedlo.
Najednou se Pandora začínala nořit do světle modrého oblaku. Světlo nakonec pohltilo ji i okolí a Leroye s Harrym dokonale ozářilo. Pandora pootevřela oči a viděla, jak se na lůžku formuje postava. Chtělo se jí zajásat, něco podobného…! Oživení Lily Potterové! Ne! Musíš se uklidnit! Lily Potterová, narozena…a dál si odříkávala všechny informace. Tělo začínalo mít stále reálnější podobu.
Světlo se začínalo zmenšovat, a když zmizelo úplně. Viděl Pandoru stát nad…nad jeho matkou…nad Lily! Rozeběhl se k nim tak zbrkle, že se ho Pandora snažila pohybem zklidnit, ale docílila akorát toho, že ho praštila do nosu.
"Au!" sykl Harry. Nechtěl řvát a naštěstí se ovládl.
"Promiň!" sykla stejně tiše Pandora. Leroy se málem rozesmál.
Lily pomalu otevřela oči. Nad ní se zformoval strop jakési věže. Něco jí to připomínalo, ale…jak to? Poslední, co si pamatovala, byl vpád Voldemorta do jejich domu…uklidňovala malého Harryho…kde je? Co se stalo? Pořádně zaostřila. Uviděla tvář mladé ženy a…? A ten mladý muž vypadal, jako…jako starší James…nechápala to. Co se stalo? Proč je James…James? Počkat, ty oči vypadají…jako…její vlastní. Napadl ji jedině…Ne! To nemohla být pravda. Jasně si pamatuje ten strach, tu bolest, ten smutek, když věděla, že k nim vtrhnul do domu, když věděla, že se HO James snažil zastavit a jak utíkala nahoru a zamykala dveře dětského pokojíku, ucítila bodnutí u srdce a výbuch v přízemí. Věděla, co to znamená. Věděla, že James je…mrtvý. Nedokázal ho zastavit a ona teď neví, co má dělat. Přenést se nemůže…a…měla strach a nejvíc se bála o Harryho. Je mu rok! Přece ho nemůže zabít! Nepovedlo se jim to. Fénixově řádu se nepovedlo ho zastavit a on je teď všechny likvidoval! A ona? Co ona zmůže?... Nechápala to. Nechápala, že je najednou někde úplně jinde a ten muž nad ní vypadá, jako starší kopie Jamese s jejíma očima.
"Mami?" ticho prořízla Harryho 'otázka'. Nevěděl, jak ji má oslovit. Pomalu se snažila zvednout, pomohl jí do sedu. Koukala na něj a v očích se jí zračily dva velké otazníky.
"Kdo…"nedokončila otázku, protože na ni sama tušila odpověď, i když nechápala, jak by to bylo možné.
"Jmenuji se Harry James Potter." Prohlásil jednoduše.
"Ne!" Lily vyjekla a navzdory svému leknutí Harryho pevně objala a rozbrečela se mu na rameni. Vždyť je určitě starší, než ona!
"Jak…jak…jak je to možné?" koktala a nepouštěla ho. Ano, byl to její syn. Byl to její malý chlapeček.
"Tehdy…jste se pro mě obětovali…a já…teď…uvedli nové zaklínadlo, s jehož…pomocí můžeš oživit…" zlomil se mu hlas a vzlyky, které zadržoval už dál potlačovat nemohl. Odmala si nepřál nic jiného. Vždycky ji chtěl vidět. Vždycky, když byl malý a Petunie na něj křičela, nebo mu rozkazovala, si nepřál nic jiného, než moct dojít ke své mamince a schoulit se v jejím náručí. Bylo mu to dopřáno, ale až po šestatřiceti letech.
"Kolik času jsem ztratila?" podívala se na něj.
"Je… rok 2017." Harry nemohl přestat brečet a Lily stékaly po tváři vodopády slz. Pandora jakoby vycítila, co chtěl Harry říct a jeho pohled jí to potvrdil.
"Je prosinec, blížíme se k roku 2018. Váš syn před dvaceti lety porazil Voldemorta, ale…" Lily se najednou rozsvítilo. Pamatovala si svou duši, jak s ním promlouvala, ale protože to bylo zprvu vyvoláno Harryho myslí a až pak se u toho objevila její duše, nebylo jednoduché si na to vzpomenout.
"Ale to stejné kouzlo, které bylo použito k vašemu navrácení mezi živé, někdo použil na Voldemorta. Každou chvíli sílí a my…"
"…potřebujete pomoc. Chápu a udělám všechno, abych vám pomohla…zničil mimoje štěstí a…a mého syna připravil o rodiče…" Lily přestávala brečet. Pořád držela svého syna pevně, ale vztek na Voldemorta se v ní začínal formovat a jí se zvedala hladina adrenalinu v krvi.
"A co je s Jamesem?" zeptala se po další chvilce ticha. Pandora s Leroyem tam jen trpělivě stáli a nenarušovali jim tuhle šťastnou chvíli setkání.
"Ten je na řadě po vás." Usmála se Pandora, co nejvřeleji to uměla. Byla ráda, že se Harry konečně setkal se svými rodiči, ale celé to ponuré období a ta únava…vřele se usmívat jí bralo energii, které i tak měla dost málo.
"A jak se jmenujete vy?" podívala se na ni Lily.
"Jmenuji se Pandora Callister…"
"…její matka, Tara Missouri, miluje Siriuse." Skočil jí do řeči Harry. On chtěl být tím, který by jí všechno vysvětlil, a Pandora mu to neměla za zlé. Akorát byla moc ukecaná a dávalo jí problém být zticha, když mohla doplnit informace.
"Sirius stále žije? Ale já…měla jsem…pocit, že…" Lily si pamatovala útržky z chvil, kdy se svému synovi zjevovala a při tom souboji proti Voldemortovi…přece tam byl Sirius s nimi.
"…nežil, ale Pandora provedla to samé kouzlo, jako na tebe. Akorát to bylo už v listopadu." Dál vesele sděloval Harry. Vypadal jako malé dítě.
"Já…nechci vás vyrušovat, ale nemáme příliš času, a James Potter tu stále není." Ozval se najednou Leroy.
"Máte pravdu, Doro? Můžeš, prosím tě?"
"Samozřejmě." Usmála se Pandora. Tenhle úspěch jí dodal sebedůvěry. Harry opatně odvedl svou matku za dveře, aby se mohli v klidu posadit na schodiště, sledovat z oken, jak venku padá sníh, všechno si říct a přitom nerušit Pandoru.
Ta zopakovala stejný rituál a opět si v hlavě odříkávala ty informace. Modré světlo se objevilo dřív, než u Lily…a vůbec celé se to Pandoře zdálo rychlejší. Když to skončilo, mávla hůlkou směrem ke dveřím a ty se otevřely. Harry vstoupil a za ním jeho matka. Když uviděla Jamese, radostně se k němu vrhla se slzami v očích. Pandora netušila, jestli to jsou nové slzy, nebo akorát pokračuje v jejich ronění od setkání s Harrym.
Když je viděla, všechny tři, jak u sebe stojí, plačíc a s úsměvy na tvářích, nemohla si pomoct a jí samotné ukápla slza dojetí. Rodina byla opět pohromadě.
A to je ještě čeká setkání s ostatními. Pomyslela si Pandora a pousmála se. Pak se vytratila na schodiště, kde na ni čekal Sam.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx