25. - Životy navíc

10. února 2012 v 12:00 | Surynka |  Návrat
Tak je tu další kapitolka. Původně, tak jak je psaná ve wordu, je o hodně delší, ale blog mi to odmítá vložit, že prý je to moc dlouhé a zase jsem to musela utnout v nějakém logickém bodě, takže se to může zdát krátké. Jsem zvědavá, jak se s tím poperu ve wordu, jestli to tam nechám, nebo to tam taky rozsekám stejně, jako tady :-) Tak hezké počteníčko :-)

Pokud se všechno dění na škole až doposud zdálo zmatečné, tak už opravdu nevím, jak popsat to, co nastalo v několika dalších hodinách. Bradavický hrad se proměnil v jednu velkou ubytovnu. Téměř ve všech učebnách byly palandy a závěsné spací sítě. Kolejní stoly ve Velké síni byly odsunuty ke krajům místnosti a uprostřed zbyl prostor, kde skoro pořád postával ministr Fish s výrazem naprosté důležitosti typu: Já jsem tady ten hlavní! Znaky kolejí, které dříve visely nad stoly, už dávno zmizely a začarovaný strop byl pokrytý šedými, těžkými mraky. Stejně jako takové mraky říkaly, že se schyluje k bouři, schyloval se i k válce a k období temna. Geniální symbolika, kterou by si Pandora ovšem ráda ušetřila nebýt toho, že je to i pravdivá symbolika. Hrad každou chvíli přijímal nové čaroděje ze všech koutů světa. Téměř každá evropská země tam měla zastoupení a pozadu nezůstali ani Američané. Dokonce i pár profesorů a plnoletých studentů z Kruvalu dorazil. Což bylo pro všechny velkým překvapením. Nebyl snad Kruval školou, která vyučuj černou magii a tudíž by spíš mohli být přívrženci Voldemorta? Ať to bylo jakkoliv, Pandora se tím nechtěla zabývat. Byla ráda za kteroukoliv pomocnou ruku navíc.
Bylo skoro osm a domácí skřítkové začínali posílat večeři z kuchyně do Velké síně. Zvláštní zvuk rozléhající se chodbami školy svolal všechny ke stolu. Pandora se právě bavila se Samem a Harrym, Benjamin se snažil zabavit hovorem s jednou mladou čarodějkou, ale stejně se pořád díval Pandořiným směrem, takže to po chvíli vzdal a Fish jen zmateně běhal po Velké síni a neustále někoho sháněl.
"Asi bych teď měla něco říct, co?" zeptala se dost nejistě Pandora.
"Určitě. Všichni sice vědí, co se děje, ale stejně je může zajímat, proč jsou zrovna tady. Nezapomínej, že do půlnoci chceme mít aspoň polovinu mezi živými." Připomenul jí Sam. Jakoby potřebovala zrovna tohle připomínat.
"Když o tom mluvíme, chtěl bych se pak s tebou na něčem domluvit." Řekl Harry a pátravě se jí podíval do tváře. Našel to, co najít chtěl. Chápavý pohled, který by mu tíše a beze slov řekl: 'Vím, o co jde a problém by v tom být neměl.' Nicméně mu ještě slovně dodala, že o tom si promluví, až po skončení tohohle jejího proslovu.
Nikdy nebyla moc řečnický typ, tedy byla, ale komický řečník, ne vážný. Teď se ale musela postavit před stovky čarodějů a bez skrupulí je seznámit s holými fakty a doslova rychlostí blesku jim bude muset říct, co se od nich očekává, včetně té zaležitostí, týkající se oživování. A zrovna to se mi chce vysvětlovat nejmíň. Postěžovala si v duchu. Postavila se na poslední schod vyvýšeného stupínku, kde býval profesorský stůl a kde nyní stalo stolů hned několik a výhradně profesorský se tam nenacházel. Asi jako to bylo s těmi kolejními stoly. Nechtěla vyřvávat na celý hrad: Haló, poslouchejte mě! Takže tam jen tak stála a čekala, až si jí ostatní všimnou. Po chvíli Velká síň pozvolna utichala. Když nastalo hrobové ticho, a všichni očekávali, co chce Pandora říct, nadechla se:
"Dobrý večer, vím, že je zvláštní, říkat dobrý, když všichni víme, že to dobrý ještě pěkně dlouho nebude, ale je to slušnost. Jistě všichni víte, proč jsme tady. Ano, lord Voldemort vstal z mrtvých za pomoci kouzelné formule Invivo a ano, každou chvíli nabývá na síle. Všichni víme, co chtěl lord Voldemort tehdy, takže vůbec není složité zjistit, co chce dnes. On má však na své straně jednu výhodu a to tu, že on si poslední bitvy pamatuje, my ne. Například já byla ve druhém ročníku zdejšího studia, když ho Harry Potter porazil." Síní zazněl potlesk. "Všichni jsme taky určitě slyšeli o kouzelné formuli, která navrací život zemřelým. Vynález něčeho podobného zahýbal celým kouzelnickým světem. Je nám to ohromným přínosem, můžeme vrátit mezi živé naše milované, i když jsou zde jistá omezení, ale nad čím se zřejmě nikdy nepřemýšlelo, bylo, že stejně jako my můžeme tuto formuli využít k dobru, tak ji jiní mohou využít ke zlu. A to je důvod Voldemortova zmrtvýchvstání! Ale chci se vrátit k té výhodě, která se Voldemortovi naskytla. On si pamatuje veškeré bitvy, ví, co má čekat. Mladší ročníky, kterých tu dnes je víc, než dost, by s podobnými věcmi mohli mít problém. A je zde další překážka. Počet! Může se vám zdát, že tak, jak jsme v Síni, nás je dost, ale věřte mi, že vůči jeho armádě, která bude určitě opět obohacena o pár dalších druhů, nás bude velmi málo. A to je důvod, proč zde hovořím. Když Smrtijedi mohli využít Invivo k oživení Voldemorta, můžeme my tu samou formuli využít k oživení těch výborných kouzelníků, kteří s ním již jednou nebo i víckrát bojovali! Upozorňuji, že zvládnout takovouto formuli se vám může zdát naprosto jednoduché, ale věřte mi, že to tak není. Oficiálně, byste nejdřív měli projít kurzem užívání této formule, ale nás tlačí čas, než abychom se mohli něčím podobným zabývat. K užití této formule je potřeba: soustředění, schopnost nerušit se emotivními výkyvy a schopnost myslet pouze na jednu jedinou věc a za žádnou cenu se nerozptylovat desítkou dalších! Kdo o sobě ví, nebo si aspoň dost silně myslí, že všechno tohle má, přistupte sem, k ministrovi." Pandora ukázala na Fishe, který seděl u malého stolku na kraji pod schůdky a hrdě se naparoval jako páv, že je taky konečně středem pozornosti.
Pandora se otočila na Haryho. Nezapomněla, že s ní chtěl mluvit. Seděl u jednoho ze stolů na stupínku a povídal si se Samem a Benjaminem. Ten svou snahu o solnění nějaké mladičké a geniální čarodějky vzdal. Pandořina přítomnost ho rozptylovala víc, než dost. Nikdy by neřekl, že ho bude jeho bývalá manželka takhle dohánět k šílenství.
"Promiň, Harry, ale chtěl jsi se mnou mluvit?" poklepala mu na rameno.
"Jo…eh…můžeme stranou?" zeptal se a kývl hlavou na druhou stranu Síně ke dveřím. Pandora přikývla a oba vykročili Síní. Museli si razit cestu čaroději, kteří ještě pořád stáli na nohách a uvažovali nad tím, jestli se mají opravdu jít najíst.
"Tak spusť, i když si říkám, že vím, o čem chceš mluvit." Vybídla ho Pandora a opřela se o studenou zeď.
"Když se mluvilo o navracení lidí mezi živé…říkal jsem si, opravdu chcete navracet mezi živé všechny?"
"Ano, všechny, a abych ti ulehčila práci, vrátíme mezi živé i tvé rodiče. O tom jsi chtěl mluvit?"
"Vlastně ano. Já si nejsem moc jistý…jestli se s nimi chci poznat…" hned jak to vyslovil, si uvědomil tu příšernost, kterou z úst vypustil. Znělo to hrozně a Pandořin šokovaný výraz to akorát potvrzoval. "…tedy…samozřejmě, že se s nimi setkat chci, vždyť to jsou moji rodiče, ale…mám strach a…navíc…budou mladší než já, to bych jim pak už nemohl říkat mami a tati." Zatvářil se Harry lítostivě a Pandora se musela rozesmát. Právě v tu chvíli vypadal, jako malé dítě, které se bojí jít domů, protože rozbilo talíř.
"Jestli tě trápí jenom tohle, tak se vážně bát nemusíš. Nezáleží na tom, kolik vám bude let, vždyť pořád budete tvořit rodinu a vždycky to budou tvoji rodiče. Na věku nezáleží. To snad není možný…my se tady třeseme z návratu Voldemorta a on bude řešit, že jeho rodiče budou o pár let mladší!" vykřikovala Pandora do okolí. "Buď rád, že budou naživu!"
"A copak já nejsem?! Kdybych mohl, skákal bych tři metry vysoko! I výš! Já se jen bojím, že si budeme cizí a že budou mými rodiči jen geneticky, ale citově prostě ne!" řval Harry.
"Ach jo. Tohle neřeš, na věku nezáleží! Jednou pro tebe obětovali život a tak to i zůstane." Objala ho přátelsky Pandora.
"A kdo je bude oživovat?"
"Chtěla jsem navrhnout tebe, ale trochu se bojím. Jsi k tomu jejich oživení dost citově vázaný, abych to tak řekla…takže opravdu netuším."
"A co ty? Vím, že budeš mít na starost mnohem váženější osoby, ale prosím tě!" podíval se na ni Harry s výrazem dítětem prosícího o zmrzlinu.
Pandora se musela rozesmát. Navzdory celé té době, která začínala být čím dál víc ponuřejší, se smála na celé kolo a její zvonivý smích se odrážel do studených bradavických zdí a nesl se dál, až
do Velké síně. Tam však bylo hluku až moc, takže si toho málokdo všiml.
"Sice budu oživovat víc lidí, než by moje psychická i fyzická zdatnost snesla, ale nebude mi vadit, když si vezmu na starost i Potterovi. Ráda oživím lidi, kteří se tak statečně postavili proti NĚMU. Až je uvidí v našich řadách, chvilku tu svoji hnusnou tlamu nezavře." Ušklíbla se Pandora a odešla do Síně.
Ve Velké síni panovalo nezvyklé ticho. Veškerý nábytek se, stejně jako i v jiných místnostech, pohupoval u stropu a jednotlivá lůžka byla oddělena paravánem. Vypadalo to tam, jako na ošetřovně. Zmocněnci ministerstva se v jednom kuse přenášeli z hradu na hřbitovy a zase zpátky. Podle speciálně vypracovaného seznamu přiřadili každému čaroději jedno lůžku mezi jednotlivými paravány, kde měl oživovat kouzelníky.
Ministr Fish chtěl původně všechno vysvětlit sám, ale Leroy ho taktně upozornil, že by to všechno akorát popletl a sám se ujal vysvětlování.
"Navracení mezi živé, tak zní oficiální formulace. Jedná se o složitou proměnu a upozorňuji vás, že pokud se opravdu pořádně nesoustředíte a necháte se rozptylovat okolím, nejen že kouzlo nikdy neprovedete, ale můžete ho navíc tak pokazit, že změníte chod okolností. Proto chci, abyste si uvědomili, že zde není prostor pro frajeřinky a naparování. Buď čarovat umíte a jste schopní toto kouzlo provést, nebo čarovat umíte, ale na něco podobného nemáte. Ti, co spadají do té první skupinky, prosím zde ukážete, jak moc zdatní jste. Ti, co nyní začínají pochybovat, mají stále čas si to všechno pořádně rozmyslet a odejít." Leroy se během svého proslovu dostal ze stupínku doprostřed Síně. V tichu se rozléhal jeho hlas a pak najednou utichl. Leroy se rozhodl, ještě nic neříkat, a dát prostor těm, kteří nad sebou pochybují, aby situaci přehodnotili a případně opustili Síň. Nikdo se však nevzdálil ze svého vyhrazeného prostoru. Zdá se, že zde máme hromadu sebevědomých čarodějů. Ušklíbl se Leroy a nadechl se, aby mohl pokračovat:
"Výborně! Vidím, že jste rozhodní, což je pro toto období důležité. Každý z vás dostal informace o jednotlivých čarodějích, které bude oživovat…správně budeme říkat: navracet mezi živé. Vždy si přečtěte jen jeden popisek! Neopovažujte si číst více popisků najednou, mohlo by se vám stát, že byste to spletli! Když se vám bude zdát, že jste na dobré cestě, nejásejte ještě! Je důležité, abyste kouzlo celé dodělali v klidu a bez rozptýlení, pak bude času na radost dostatek! Opakuji, vždy si přečtěte jeden popis kouzelníka, navraťte ho mezi živé a až pak si přečtěte další! To je ais vše a…ať se vám daří!" vykřikl do ticha a postavil se zpátky na stupínek, kde stálo několik dalších ministerských kouzelníků. Ti měli mnohem těžší úkol, protože každý musel kontrolovat minimálně deset čarodějů za plentami.
"Doufám, že se nic nepokazí." Prohlásil pesimisticky Fish, když se posadil. Jenom on kontroloval pouze tři čaroděje a to s velmi laxním přístupem. I když spousta lidí přemýšlela nad tím, proč kontroluje tři kouzelníky? Jeho kouzelnická úroveň totiž určitě stěží zvládne i jednoho.
Pandora se soustřeďovala na jakousi mladou čarodějku, která zemřela těsně na začátku osmdesátých let. U takových kouzelníků se vědělo, že bude jen velmi složité, jim vše vysvětlit a ještě je přesvědčit, aby se do 'běžného života' (v tomto období rozuměno do souboje) zapojili co nejdřív.
Žena, dvacet devět let, bezdětná, svobodná. Rodiče: zahynuli při nehodě v roce 1977… Zopakovávala si všechny informace asi třikrát, než usoudila, že je dokonale připravena. A vytáhla z cestovního kufříku příslušně označenou ampulku. Už dříve přemýšlela nad tím, jak mohou získat krev z kostí, ale na kurzu jí to nebyli schopní vysvětlit, nebo nechtěli, a od té doby se smířila s tím, že tahle otázka jí zůstane navždy nezodpovězena.
Soustředila se na všechny ty informace a doslova si je promítala v hlavě. Opakovala si ta slova a přidávala i prosbu o navrácení této čarodějky mezi živé. Trvalo jí to podezřele dlouho, ale stále se snažila být plně soustředěná a nenechat jinou myšlenku vlézt jí do hlavy. Najednou se kolem lůžka i Pandory začínalo objevovat světle modré světlo. Stále se to zvětšovalo a Pandora se v něm doslova ztratila. Nepřestávej myslet! Žena, dvacet devět let, bezdětná…pořád si to opakovala a pak začínala cítit zvláštní energii a viděla postavu formující se na lůžku. Pořád nevycházela ze soustředění, a pak se najednou před ní objevila nádherná blondýnka. Působila tak křehce. Alabastrová pleť, akvamarínové oči…vypadala zranitelně a smutně, ale zároveň tak nějak odhodlaně. Zemřela v boji. Zopakovala si pro vysvětlenou Pandora v hlavě.
"Kde-kde to jsem? Kdo jste vy!? Co je tohle za místo…" byla zmatená a hledala hůlku, tu však u sebe neměla.
Hůlka byla buď v přihrádce s ampulkou a čaroděj ji obdržel při navrácení mezi živé, nebo se kdysi nenašla a čaroděj si pro ni musel dojít ke stánku u stupínku. Takovou zakázku Ollivander určitě ještě nezažil.
"…uklidněte se! Nic vám nehrozí! Jste v bezpečí. Vím, že to, co vám teď řeknu, se vám bude zdát nemožné, ale věřte mi. Doba se změnila! Jmenuji se Pandora Callister, jsem ředitelka Bradavic a kouzelnice, která vás vrátila mezi živé." Vychrlila na ni Pandora. Šeptala, protože nechtěla a vlastně ani nesměla ostatní vyrušovat. Ženě dala rovněž najevo, aby ji napodobila.
"Vrátila mezi živé? Co je to…" žena vyjekla a Pandora ji musela utišit. "Co je to za blbost?! To přeci nejde, jen tak vrátit mrtvé zpátky!" ohradila se. Stále nastálou situaci brala lépe, než jiní čarodějové ve Velké síni, kteří se navrácení svého života už stihli dočkat.
"Je jiná doba. Jsme na přelomu roku 2017 a 2018! Ani ne před rokem bylo objeveno kouzlo, které vrací zesnulým život pouze na základě malého vzorku z jejich těla! Je to neuvěřitelné, ale je to tak a věřte, nevyvolala jsme vás jen tak. Potřebujeme vaši pomoc! Vyjděte zpoza plenty a jděte vlevo, ke stupínku. Čeká tam současný ministr kouzel, Fish a všechno vám vysvětlí. Já vím, je to děsivé, ale nemáme moc času, mám moc práce, jděte!" Pandora ji skoro vyhodila z toho kouta, který vyfasovala ke svému kouzlení.
Žena vypadal víc, než překvapeně, ale poslechla. Chodbičkou mezi plentami už šlo víc čarodějů. Všichni se tvářili zmateně, nebo vyděšeně, nebo pociťovali obojí. Možná i to způsobilo, že vždy poslechli svého 'vyvolávače' a poslušně šli k ministrovi. Ten měl za úkol jim vše vysvětlit pomocí jednoduchého kouzla, které jim vyslal do hlavy. Bylo to určité matoucí kouzlo, protože přijímali holá fakta klidněji a bez problému, což by za nepřítomnosti kouzel určitě tak klidně neproběhlo. Bylo to zvláštní. V tu chvíli by se dalo opravdu věřit, že kouzla jsou všemocná a zmůžou cokoliv, jakoukoliv překážku. Čarodějové toho měli za chvíli plné zuby. Nedělali nic jiného, než že četli, vyvolali a pak příslušné osobě zopakovali tu naprosto stejnou formulku, kterou vypustili z úst snad desetkrát. A stále tomu ještě nebyl konec! Pandora dokončila seznam prvních deseti čarodějů a šla k Leroyovi pro další.
"Víte, chci se zeptat, kolik jich ještě zbývá?" zeptala se tiše Leroye.
"Hodně." Odpověděl stroze.
"Já jen, že teď bych se chtěla věnovat manželům Potterovým."
"Teď ne! Potterovi jsou důležití i z toho ohledu, že jsou rodiče toho, kdo přežil a díky ochrannému kouzlu mateřské lásky…nebo jak to nazvat…paní Potterové je mezi námi i Harry Potter. Myslím, že v tuto chvíli by bylo praktičtější dodělat všechny čaroděje a pak se speciálně věnovat Potterovým. A proč to vlastně nechce udělat jejich syn?"
"Má strach z toho, co by s tím mohly udělat jeho city. Na něco podobného je velmi emocionálně vázán, byl to takový jeho sen a sám mě požádal, abych se navrácení mezi živé ujala já." Vysvětlila Pandora.
"Takže…jak jsem řekl. Tady je seznam. Až doděláte tenhle, vrátíte se ještě pro jeden, kratší a pak by to už mohlo skončit a budete moct zvolit nějakou z věží, kde to proběhne. Dohodnuti?" podíval se na ni Leroy a zrovna se snažil i o kontrolu nějakého čaroděje. Byl to snad první chlap, který zvládal dvě věci najednou.
Pandora se vrátila do svého kouta a prohlížela si seznam, který obdržela. Deset čarodějů, ale nikdo, kdo by byl spřízněný s jejich rodinou nebo s přáteli. Možná je to tak lepší, aspoň nebudu rozptýlená, i když…to by se mi ani stát nemohlo. Pousmála se. Když si v téhle věci bude možná až nepřiměřeně věřit, určitě tím nic nezkazí. Vybrala další ampulku a opět se začala učit informace o čaroději. Měla toho plnou hlavu, musela se pokaždé pokusit o odstranění informací o jiných. Už se jí to v hlavě začínalo plést, možná až nebezpečně.
"Tak co?" Harry za ní přiběhl hned po skončení jeho služby.
"Mluvila jsem s Leroyem. Teď musíme najít volnou věž, kde jejich navrácení proběhne. Leroy má pocit, že by se s nimi mělo jednat trochu jinak, přeci jenom… nebýt jich, nebyl bys tu ty." Pohlédla na něj Pandora.
"Aha?" překvapeně vyvalil oči Harry. "A…můžeme už teď?" nečekal na odpověď a hnal se do schodů. Pandora se pousmála, aspoň chvíli zažije hrad trochu štěstí a vydala se za ním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx