24. - Jednání o životech navíc

3. února 2012 v 12:00 | Surynka |  Návrat
Draco se rozloučil se svojí manželkou a synem a ti se přenesli do Pandořina domu ve Walesu, kde byla paní Weasley a její manžel, kteří hlídali svá vnoučata a tak trochu i Astorii se Scorpiusem. Samozřejmě, že prskali, když jim Pandora sdělila, kdo s nimi bude pod jednou střechou, ale nijak změnit to nemohli.
Zahalili dům do několika clon kouzel a to samé udělali i s ostatními nemovitostmi, které měli co dělat s celou jejich 'bandou'.
Hrad opustili poslední studenti a poslední profesoři, kteří se ministerstvu nezdáli bojeschopní. U jednoho ze stolů ve Velké síni teď seděli bývalí a současní členové Fénixova řádu a jeden čaroděj navíc. Harry s Ronem se na Draca netvářili moc vesele, Hermiona s Ginny sice byly smířlivější, ale taky nebyly nadšené no a ostatní Weasleyové? Ti byli tak trochu neutrální. Siriusovi to nedělalo skoro žádný problém. Přece jenom, problém měl s Lestrangeovými a s Luciusem Malfoyem. Jeho syn byl vlastně jen loutkou, takže ten mu ani nevadil. Tara se zase skoro ničeho nezúčastnila, jedinou osobu, kterou mohla nenávidět? Bellatrix Lestrange! Ta ji přece tehdy tak zničila její šťastný život! Tu nenáviděla, a jestli se zase objeví vedle Voldemorta? Zabije ji!


Všichni tam projednávali fakta, ohledně toho, co se stalo, Pandora některým dodatečně vysvětlila, jak se jí povedlo, vrátit mezi živé Taru a Siriuse. Ten zase všem odpovídal na dotěrné dotazy ohledně 'světa' na druhém břehu. I když všichni jasně věděli, co je čeká, snažili se to všechno nějak oddálit a dokonce i Draco se mohl nějak zapojit a usmát se. I když pořád ho něco brzdilo. Věděl, co hrozí jeho rodině a jemu samotnému, jestli se Voldemort dostane k moci.
"Pandor,…" ministr Fish se postavil za ni a položil ji ruce na ramena. Samuel ho sežehl tak vražedným pohledem, že jeho ruce z Pandořiných ramenou okamžitě zmizely a tohle cuknutí si vysloužilo úsměv na tvářích všech přítomných. "…chtěl bych vás požádat o nějaký nápad. Stále by se nám hodila spousta dalších čarodějů, kteří mají s bojem nějaké zkušenosti. Nevíte o někom? Přeci jenom pocházíte ze vznešeného rodu, jak všichni víme, Callisterovi jsou výborní čarodějové. Kdo z nich by nám mohl pomoci?"
"Nejdřív bych chtěla uvést jednu informaci na pravou míru. Jistě jsem vám už představila Benjamina Callister, a pokud ne, tak tady sedí." Pandora ukázala na Benjamina, který mírně kývl hlavou. "Já vím, že mé příjmení vyvolává v kombinaci s oslovením slečno, jistou domněnku, že jsem rodilá Callister, ale není to tak. Má matka se jmenuje Tara Missouri a já jsem se do rodiny Callisterů jen přivdala. A oslovení slečno? Benjamin byl můj manžel a já si jeho příjmení nechala i po rozvodu jen kvůli dceři." Vysvětlila Pandora a všimla si několika nechápavých výrazů i u sedících čarodějů. Pan ministr byl značně vykolejen faktem, že Pandora je rozvedená. Přeci jenom, tahle mudlovská inovace tam stále nebyla tak rozšířená a pořád to bylo tabu. Když se po chvíli přemýšlení znovu zeptal, jestli neví o dalších čarodějích, dostalo se mu jen odpovědi, ať se zeptá Benjamina.
"Je mi líto, ale většina zdatných čarodějů zahynula tehdy při válce a od té doby nás moc není. Vlastně já jsem považován za novou generaci výborných čarodějů." Naparoval se Benjamin. Pandora jen protočila oči v sloup, ale zato ji něco napadlo.
"Promiňte, ale já jsem pomocí Inviva vrátila mezi živé Taru a Siriuse, stejně se mezi nás dostal i Voldemort a jsme si všichni téměř jistí, že tak dostal do svých řad i spoustu Smrtijedů, kteří zahynuli během války. Když on si může svou armádu oživovat, proč to nemůžeme udělat i my? Pokud to uděláme, budou nás stovky a naše šance budou víc, než vysoké." Když Pandora domluvila, dostalo se jí uznalých pohledů a Draco se dal s Pandorou a ministrem do řešení, jak to všechno udělat, co nejdřív. Sirius, jakožto ten, kdo Invivo sám pocítil, do toho měl taky dost co mluvit a Tara se tam pletla ze stejného důvodu. Plán, který vytvořili, byl neuvěřitelně složitý. Harry jim řekl, že zatím je Voldemort slabý, ale to může skončit každou chvíli. Aby to všechno stihli, budou muset povolat spoustu čarodějů, kteří to kouzlo pronesou. Ministr zavolal Leroye, který vedl oddělení. Všichni se dohodli na tom, že i kdyby kontaktovali všechny, kdo absolvoval kurz, stejně jich nebude dost. Navíc je potřeba i někoho, kdo to všechno bude kontrolovat, jako v listopadu Leroy.
"Mohla bych to být já." Ozvala se najednou Pandora.
"Slečno Callister, sice jste absolvovala kurz a oživila dva lidi, ale stále si nejsem jist, jestli vás ke kontrole můžu připustit a i kdyby, pořád nás nebude dost a riskovat, že to někdo nezkušený zkazí? Víte, co se může stát." namítl ministr. "Navíc vás potřebujeme, abyste taky použila Invivo, kontrolory budeme muset sehnat někde jinde."
"Víte co? Kontrolory neřešte! Nemáme moc času na čekání. Prostě teď svoláme ty nejlepší kouzelníky, vysvětlíme jim provedení kouzla a půjde se na to. Budeme muset sehnat i Štíty, co kdyby někdo ze Smrtijedů chtěl zaútočit během oživování některého z čarodějů. Uvědomme si, že budeme naprosto nechránění na desítkách hřbitovů a bude nás to stát hodně sil, než je obejdeme všechny." Pandora se ujala slova, protože, jak už si všimla už dávno, ministr byl pako a podobné situace řešit prostě neuměl.
"Harry jak je to s Voldemortem?" otočila se Pandora. Harry se soustředil na svou jizvu a na Voldemorta samotného. Chvilku to trvalo a to ticho kolem bylo tak tíživé, že by mohlo fungovat jako lodní kotva.
"Pro nás to moc dobře nevypadá." To stačilo na to, aby Pandora vydala další rozkazy.
"Máte půl hodiny na to, abyste svolal všechny možné čaroděje z ministerstva a kde je sakra ten Leroy? Měl by tu být jako první!" vztekala se na ministra.
Ten měl jen vyvalené oči a nějak mu nedocházelo, že by se měl ohradit, že on je ten, kdo rozdává úkoly. Ale Harryho slova ho vyděsila. Vždyť Fish si chtěl jen v klidu odsloužit pár let za ministerským stolem, užít si peněz, slávy a vším s tím spojeným (počítám i ženy, i když nechápu, jak by o něj mohli mít zájem-peněženka je asi opravdu velký lákadlo), pak předat svoje křeslo dalšímu politickému blbovi a odejít na nižší pozici a následně do důchodu. O žádném řešení krizových situací, nemluvě o samotném Voldemortovi, nebyla řeč!
"Slyšíte mě?! Jděte a pošlete pro všechny možné čaroděje a přivolejte už konečně toho Leroye!" řvala jako pominutá. Nastalá situace se jí nelíbila. Hrozilo, že se Voldemort dostane ke své síle každou chvíli, že zaútočí na to první, co ho napadne, pak si vezme do oka školu a co pak? Počet čarodějů nebude dosahovat ani půlky počtu Smrtijedů a co an to všechno bude říkat Fish? Ten se ztratí, kam nejdál bude moct!
"A-ano…hned to udělám." Fish pak někam odběhl a za chvíli se vrátil. Asi za minutu se k nim přenesl Leroy-to byla rychlost, co?
"Dobrý den, paní Callister. Tak už se nám to blíží, co?" snažil se o ležérní tón, ale moc se mu to nedařilo, což mu v danou chvíli nikdo ani nezazlíval.
Tíživá skutečnost faktu, že Voldemort se vrací, silnější a odhodlanější, než předtím, nikoho nenechávala chladným. Opět nadejde to období temna, kdy snad i počasí dostane zprávu a bude neustále pršet a silný vítr bude bičovat do zdí hradu. Nikdo se nebude smát a časem zaplaví jejich provizorní stanoviště i zranění čarodějové. Opět bude Velká síň zaplněná těly padlých čarodějů, opět nebude nikdo pociťovat nic jiného, než smutek, stesk, strach a nenávist vůči NĚMU. Opět se budou ve tvářích čarodějů rýsovat jen ty smutné emoce. A opět bude závěrečný akt -zabití Voldemorta- záviset jen na jednom…nebo snad ne? Ne, tentokrát musí být i ten závěrečný akt prací všech. Opět nadchází bitva za to, na čem všem záleží.
"Pandoro? Posloucháš mě?"
"Co?" Pandora vzhlédla. Samuel jí právě něco vyprávěl, ale ona neposlouchala. Přemýšlela, co se se všemi stane. Snažila se zjistit, jak to všechno dopadne, ale nemohla. To nemohl nikdo a štvalo ji to.
"Vlastně nic…Je to pěkně šílené, co?" Samuel se na ni podíval a přitiskl si ji blíž k sobě. Pandora si opřela hlavu o jeho rameno a povzdechla si.
"Nic horšího se stát nemohlo. Není to fér. Není to fér vůči těm, kteří to všechno už jednou zažili a ztratili někoho důležitého. Vždycky jsem byla ráda, že někdo vymyslel něco tak úžasného, jako bylo kouzlo Invivo. Konečně jsem mohla oživit Taru, která trpěla tou vážnou, nevyléčitelnou nemocí a konečně jsem mohla mezi živé vrátit i Siriuse…ale že by to někdo využil proti dobru? Myslela jsem, že ministerstvo pochytalo všechny Smrtijedy na svobodě a neříkej mi, že by někdo úplně nový v tomhle všem mohl zastávat stejné teorie, jako on? Kdo by mohl chtít, aby čistokrevní kouzelníci vládli nejen našemu světu, ale i tomu mudlovskému? Kdo by mohl chtít vyzdvihnout tu čistou rasu nad míchaninu a mudly a vše, co je nežádoucí? Kdo může být tak šílený?!"
"Sama víš, že šílenců je na světě víc, než dost."
"Ano, vím to, ale tak nějak jsem věřila, že až tak moc šílení nejsou." Pandora se musela pousmát nad svou chabou, naivní teorií. Samozřejmě, že v to nevěřila, ale chtěla. Věděla o existenci takových šílenců, vždyť je třeba se podívat třeba na takovou Luciu Hallow, její předchůdkyni. Ale prostě to vědět nechtěla. Naopak chtěla věřit, že je možné žít v klidu, ale to bylo až moc troufalé přání.
"Tomu přece sama nevěříš, že ne." Zkonstatoval Samuel.
"Máš pravdu, nevěřím." Zamumlala Pandor a pak se mu podívala do očí. "Že se ti nic nestane, že ne?" ujišťovala se.
"Ani náhodou" nuceně se usmál. Samozřejmě, že to nevěděl jistě. "a ty budeš taky v pořádku." Naklonil se k ní a dlouze ji políbil. Věděl, že kdyby se jí něco stalo, nepřežil by to…no…možná ano, ale rozhodně by už nic nepociťoval tak, jako před tím. Pandora pro něj byla někdo výjimečný. Tak nekonvenční, stále veselá, dokázala si zjednat klid, nepůsobila autoritativně, přesto měla svých studentů právě tu autoritu, kterou si nezjednávala a ona sama měla s autoritami typu ministr problém. Byla úplně jiná a její zvolení ředitelkou Bradavic? Nejlepší volba, která kdy mohla padnout. Byla vynikající čarodějkou a pro studenty přínosem. Samuel věděl, že kdyby se náhodou něco stalo a Voldemort se náhodou dostal k moci, Pandora by měla šanci se zachránit. Byla z čistokrevného rodu, její dcera taky, ale on? On byl napůl mudla. I kdyby chtěl, nemohl by se zachránit, a co by pak bylo s Pandorou? Jak už ho napadlo, měla by možnost se zachránit, ale co když by ji zase napadlo se vzepřít autoritě? Co by s ní bylo? Snad by to neudělala…už kvůli Soph.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx