18. sněhová bitva

3. února 2012 v 10:56 | Pouli |  Zápisky z Bradavic
Shánění vánočních dárků je větší zábava ve skupině, jak se Zoe právě přesvědčila. Možná proto jí nákupy zabraly poloviční čas, než plánovala. A to navíc kupovala dárky i za Rose. Přesně podle připraveného seznamu.
Zoe postávala před poslední výlohou a přemýšlela, jestli skutečně potřebuje čepici, po které soby tahají sáně různými směry. Nikdy si neuvědomila, jak jsou Prasinky nudné, když do nich jde člověk sám. Kamarádi jí chyběli víc, než si byla ochotná přiznat. Ale chápala, že jak pro Albuse, tak pro Rose, jsou momentálně důležitější jejich lásky.
Její pozornost upoutala blížící se osoba, Robert Jones. Snažil se k ní nenápadně přikrást. Vzápětí jí oči zakryly něčí ruce.
Až příliš jednoduché, pomyslela si.
"Vidím, že se usmíváš. To už asi tušíš, jakou úžasnou osobu jsi měla tu čest potkat," řekl Bobby schválně velmi hlubokým hlasem, aby Zoe ztížil poznávání.
"Noel Stewart," tipla si zpěváka skupiny Meluzína.
"Krásné slečny mohou hádat víckrát."
"Timothy Morris. Ne, počkej! Jsi Eliot Thompson," pokračovala ve vyjmenovávání slavných lidí. "Vlastně na to jsi moc malý. Jsi..."
"Tak malý?! Jen počkej, ty skrčku, utahovat si ze mě." Ve skutečnosti nebyl Bobby o tolik vyšší než Zoe, i když byl druhý nejvyšší v jejich ročníku. Navíc Zoe převyšoval jen o pár centimetrů.
Zoe si strhla Bobbyho ruce z očí a otočila se na něj. "Jo, ták, to si ty," pronesla naoko zklamaně.
"Víš, co se říká? Nedráždi hada bosou nohou. Znáš to? Občas by ses podle toho mohla řídit," poučoval ji.
"Vezmu si tvou radu k srdci. Pokaždé, když půjdu spát a až ráno vstanu, si ji předříkám..."
"Zase to nepřeháněj. Čekáš na Albuse a Rose? Kam šli? Odešli a tobě předali veškeré své nákupy. Jsi ověšená jako vánoční stromeček."
"Ne."
"Co ne?"
"Nečekám na ně. Jsem na cestě zpátky na hrad."
"A nechceš se nejdřív ohřát U Tří košťat? Zvu tě."
"Tam se nevejdeme. Sedí tam všichni."
"Tak to alespoň zkusíme, třeba budeme mít štěstí. A když ne, řekneme, že přepravujeme nadměrný náklad a lidi se hned uhnou."
"A kde vezmeš něco nadměrn... Co tím chceš říct, Roberte Jonesi?"
"Že na sobě máš navěšenou asi tunu vánočních dárků."
Než se Zoe mohla nějak ohradit, přerušil jejich rozhovor Chris Lewis, který stál společně s Ianem Duncanem na druhé straně ulice. "BOBBY!!! TAK POJĎ. NEŽ TU UMRZNEME."
"ŘÍKÁM ZOE, ABY ŠLA S NÁMA," zakřičel mu Bobby v odpověď.
"AHÓÓÓJ, ZOE. NEPOZNAL JSEM TĚ, POD TOU HALDOU BALÍČKŮ. POJĎ S NÁMA."
"TAK JÓ."
"Vidíš, neříkám to jen já," upozornil ji Bobby a sundal ze Zoe dva balíčky, které měla svázané stužkou a hozené za krkem, jako by nesla brusle. "Trochu ti s tím pomůžu," řekl a pokračoval v odebírání.
"Díky. Roste z tebe gentleman."
"Pošli děkovný dopis rodičům. To oni mě všemu naučili."
"Jak je na tom vůbec máma?"
"Na svátky jí pustí domů."
"NEVYKECÁVEJTE SE A POJĎTE. JE FAKT STRAŠNÁ ZIMA," přerušil je opět Chris.
"UŽ JDEME," zakřičel Bobby.
Z obchodu vyšly Melody a Laura, jejich spolužačky. Už několik dní se Zoe nemluvily, ignorovaly ji a pomlouvaly. Zoe se vůbec nepodařilo si s nimi promluvit, co se stalo. Vyhýbaly se jí až příliš dobře. Vysvětlení nenašla Zoe ani u Jenny, se kterou byly Melody a Laura nejlepší kamarádky.
Když zjistili, že to Zoe pořvává na kluky přes ulici, zhodnotily jí pohrdavým pohledem a s hlavami u sebe odešly opačným směrem. Zoe jejich chování nechápala.
Zamyšlená si nevšimla, že mezitím došla ke Třem košťatům. A že ji Bobby držel celou cestu za ruku. Teď jí pustil a otevřel dveře do hostince. Pravděpodobně si také vůbec neuvědomil, jak sem Zoe dovedl.
Měli štěstí. V zadní části se zrovna jeden stůl uvolnil. Chris nelenil a vlastním tělem ho zabral. Lehl si na něj a odstrkoval každého, kdo byl o pár vteřin pomalejší než on a chtěl si sednout.
Zoe nechápala, jak se mu mohlo podařit obsadit ten stůl tak rychle, když se k němu museli prodrat davem postávajícím studentů. Zdálo se, že jim tolik nevadí popíjet svůj nápoj ve stoje. Hlavně, že byli v teple.
"Kde jste tak dlouho?" obořil se na ně Chris, když si sedali. "Víte vy vůbec, co námahy stálo ubránit ten stůl."
"Ale zvládl jsi to. Můžeš na sebe být právem hrdý," odpověděl slavnostně Bobby a poplácal Chrise po rameni.
"Dojdu nám pro pití. Zdá se, že Rosmerta nestíhá roznášet," nabídl se Ian. "Má někdo speciální požadavky?"
"Ať je to horký," požádala Zoe a všichni u stolu přikývli.
"Tak, co budeme dělat s Filchem?" zeptal se Chris.
"Odlákám ho a ty si je vezmeš zpátky," navrhl Bobby.
"Kluci, nezasvětíte mě?" ozvala se Zoe.
"Totiž, Filch mi zabavil kapesní hodinky," řekl Chris. A když, si všiml Zoeina pramalého zájmu, pokračoval: "Jsou to dost staré hodinky. Rodinná památka. Je v nich kukačka a ta vždy v poledne kuká..."
"Mimochodem i o půlnoci," dodal Bobby.
"Nepřerušuj mě, laskavě."
"Já jen, aby Zoe věděla, jakého mám úžasného spolubydlícího."
"No, a Filch mi ty hodinky zabavil. Řekl, že porušují školní řád, ruší výuku a osoby, které se nacházejí na chodbách."
"Mluví o hodinkách?" zeptal se Ian a rozdal všem horký skořicový čaj. "Už jsi jí řekl o obrazech?"
"Ne. To není důležité."
"O to víc mě to teď zajímá," řekla Zoe.
"Snažil se s Filchem smlouvat. Možná by mu to i vyšlo. A možná je taky dost důležité slovo. Kdyby se do toho nevložily obrazy."
"Jak?"
"Začali hudrovat, že i jim to kukání vadí. Ti námořníci, co hrají karty prý i kleli."
"No, tak jsi jí to řekl. Ale můžu pokračovat?" Chris začínal být podrážděný a nikdo nic nenamítal. "Prostě, Filch mi ty hodinky zabavil a já je potřebuju do Vánoc zpátky, jinak mě otec roztrhne. Nebo vydědí. Nebo oboje."
"To půjde zařídit snadno. Jak jsi říkal, Bobby, odlákáš Filchovu pozornost a ty si, Chrisi, ty hodinky vezmeš u Filche v kabinetě."
"Jak snadné. Ale kdo se má v tom jeho systému vyznat?" stěžoval si Chris.
"Já, třeba," řekla Zoe.
"Vážně?"
"Prosím tě, co já už si od něj z kanceláře brala zabavených věcí."
"Takže jsi profík, skvěle. Půjdeš pro ty hodinky se mnou?"
"Jasně. Kdy to chcete provést?"
"Zítra."
"Tak moment," zarazil je Ian. "Uvědomujete si, že to, co tu plánujete je proti školnímu řádu a já jako prefekt..."
"A můj nejlepší kamarád. Už jsem ti to říkal," skočil mu do řeči Chris.
"...jen pro tentokrát zase přimhouřím oko."
"Pánové a dámo, tady se vejdeme," oznámil své partě James Potter. "Chlapi, posuňte se trochu," ukázal Chrisovi a Ianovi, kteří seděli na lavici. Jak lidí za stolem přibývalo, bylo čím dál jasnější, že se nevejdou.
"Dobrá, vyhlašuju sněhovou bitvu o tenhle stůl," řekl James a hodil doprostřed stolu svojí zimní rukavici.
"To tedy ne, tohle je náš stůl. A vy normálně odejdete," namítl Ian.
"Tak to berte tak, že bráníte své území před nájezdníky."
"Nemusíme, najděte si jiný stůl," řekl Bobby.
"Bojíš se?" zvedl James bojovně bradu.
"Výzvu přijímám," odpověděl Bobby a strčil si Jamesovu rukavici do kapsy.
"Uvědomuješ si, že tu rukavici mi pak vrátíš, že?" zeptal se James nejistě.
"Jasně," přikývl Bobby a podával rukavici majiteli. Pak si to ale rozmyslel a popleskl Jamese rukavicí přes tváře, než mu ji dal do ruky. "Vždycky jsem to chtěl zkusit," vysvětlil omluvně.
"Vážně, protože já taky," řekl James, ale plácl Emmu, protože Bobby uhnul.
"No myslím, že jste se na souboj vyzvali dostatečně, pokračujte ke dveřím," řekla Emma a zabavila Jamesovi rukavici.
Všichni společně došli na kraj vesnice, kde zbudovali dva tábory.
"My jsme připraveni. Co vy?" ozval se hlas Henryho Browna zpoza zítky postavené ze sněhu. Ian mu ukázal zdvižený palec, na znamení souhlasu.
"První rána je vaše, když vás je o jednoho míň," nabídl galantně Henry. Ani nedořekl a z tábora, za který bojovali Bobby, Zoe, Ian a Chris se zvedla první salva sněhových koulí.
Ian přišel během bitvy na zlepšovák, kdy sněhové koule očaroval, aby sami nalétávali na nepřátelskou pevnost. Zoe a Chris nestíhali nové palivo vyrábět. Bobby neustále pečoval o ochrannou zeď a také všechny chránil štítovým kouzlem.
Bitva netrvala dlouho. Jamesova parta nějakým způsobem dokázala vyčarovat něco na způsob sněžného děla. Vyhráli s přehledem a protivníky pak museli vyhrabat z hromady sněhu.
"Vítězství je naše!!!" zvolal James a zvedl ruce nad hlavu. A do obličeje ho trefila hrouda sněhu.
"Co...Kdo," prskal. "Zrádče!" zvolal, když zjistil, kdo ho střelil a vyběhl Henrymu útok oplatit.
"Myslíte, že je šance, že se zabaví tady a náš stůl bude opět náš?" zeptal se potichu Ian a vyklepával si zpod bundy sníh.
"Kluci, byla to sranda. Ale pojďte zpátky do hradu. Natáhneme se u krbu a já vám propašuju z kuchyně nějakou horkou čokoládu," navrhla Zoe.
"Taková nabídka nejde odmítnout. Veď nás, půjdeme za tebou kamkoli," řekl Chris a odhodil sníh ze své kapuci na Jamese, kterého právě Henry a Mark zahrnovali sněhem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 3. února 2012 v 12:54 | Reagovat

Chcela by som vidieť Jamesov výraz, keď mu plesol jeho rukavicou po tvári :D.

2 Pouli Pouli | Web | 6. února 2012 v 13:12 | Reagovat

[1]: Já ho při psaní viděla. A můžu ti říct, že to stojí za to. :-D

3 Surynka Surynka | 6. února 2012 v 20:58 | Reagovat

[2]: [1]: Snažila jsem si to představit, a i když to určitě není ta představa, jakou měla Pouli coby autorka, stejně mě ten jeho výraz dost pobavil :-) :-D

4 Nelsh Nelsh | 16. července 2012 v 22:22 | Reagovat

[3]: Řeknu vám, že mám dost velkou fantazii, ale něco takového si vytvořit v hlavě bylo nad mé síly. :-) :-D :D :-P :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx