14.kapitola - Pohřeb

14. února 2012 v 15:36 | Dejna |  Krev není voda
Ve čtyři hodiny odpoledne se před hradem sešli všichni profesoři a všichni byli v černém.
Gabriel měla černou mašli a černý dlouhý kabát. Všude bylo ticho. Vzduchem plul vítr a profesoři pomalu postupovali za Brumbálem k zadní části hradu. Tam vešli dlouhou chodbou na prostorné schodiště která vedlo pod hrad. Došli až na malí hřbitov. Gabriel tam ještě nikdy nebyla, byla to veliká místnost, člověk tak, tak dohlédl na druhou stranu, byla temná a studená. Zdi byli z kamene a Brumbál jediným pohybem hůlky rozsvítil pochodně které osvětlovali celou místnost. Hroby byli v řadách a mezi nimi byli úzké cestičky. Gabriel četla nápisy na hrobech, Brumbál je vedl prostřední prostornější cestou. Šli tam všichni profesoři a zaměstnanci školy. Byla tam madame Pomfreyová která v rukách svírala kapesník, profesor Binns, Sibyla Trelawneyová která na sobě měla zvláštní oděv, černou sukni a černý plášť zakrývaly dlouhé černé šály a tmavé korále, jako vždy. Profesor Kratiknot měl černý kabát, který tahal za sebou, byl mu obrovský. Marvin měl slušivé černé sako a malí klobouk. Hagrid byl neobyčejně upravený.

Nebyly tam ani žádné židle, prostě se všichni rozestavěli kolem rakve. Brumbál se tvářil smutně a odkašlal si:
"Vážení přátelé, sešli jsme se tady abychom uctili památku Severuse Snapea. Byl to člověk obrovského charakteru a je ho věčná škoda. Cítím se z části vinen za jeho smrt, jelikož zemřel rukou Voldemorta, když vykonával práci pro moji organizaci Fénixův řád. Tento člověk byl občas mrzutý, ale ve skutečnosti to byl statečný člověk jeden z nejstatečnějších se kterými jsem se kdy setkal. Zastával místo učitele lektvarů, byl to vynikající učitel a naučil stovky dětí svému předmětu. Nepřál by si dlouhý proslov ani nápadný pohřeb, neměl rád přílišnou pozornost a proto tuto řeč ukončím. Děkuji že jste přišli." Mávl hůlkou a rakev se pomalu spouštěla do hrobky. Pomona Prýtová si utírala slzy do rukávu svého černého kabátu.
Hrob se zasypal hlínou a nasunul se na ni kámen. Brumbál potom hůlkou do kamene vyryl:

Severus Snape
učitel lektvarů

2.5.1960
19.12.1997


Potom ještě okamžik všichni stáli a truchlili nad Severusovým hrobem.
"Sbohem Severusi Snape statečný a odvážný člověče," řekl Brumbál a horká slza mu stekla po tváři a ztratila se v hustých dlouhých fousech. Brumbál se otočil a všichni ho pomalinku následovali přes podzemní hřbitov až zpět po schodech nahoru. Gabriel měla zvláštní úzkostný pocit, jako by jí chyběli Snapeovy ironické poznámky a protivné komentáře, teprve teď jí docvaklo že už nikdy neuslyší to protivné "Profesorko Trigová." Zvykla si na to, na jeho přítomnost i na bručení a mručení. Cítila jak jí štípou oči a je jí do pláče, nakonec se neudržela a rozplakala se. Marvin si toho všiml a nabídl jí rámě.
"Děkuji," vzlykla Gabriel a zavěsila se. Šli po školní louce kolem hradu do přední části.
Gabriel se opřela o Marvinovo rameno a tekly jí slzy proudem. Severus je mrtví, Severus nežije, bratr nežije, nechal mi tu dvě malé děti. Už nikdy neuvidím protivné pohledy a výrazy. Gabriel plakala jako malá holka. Že by jí Severus přes všechny hádky, úrazy a protivné poznámky a navíc po takové době přece jenom přirostl k srdci?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luna Snape Luna Snape | Web | 14. února 2012 v 23:43 | Reagovat

:-( rychle pokráčko

2 Dejna Dejna | 16. února 2012 v 14:07 | Reagovat

Však to je poslední kapitola, ještě teda bude taky epilog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx