13.kapitola - Nečekané povinnosti

9. února 2012 v 15:35 | Dejna |  Krev není voda
Ve tři čtvrtě na tři odpoledne si Brumbál začal dělat o Severuse starosti. Rozhodl že se půjde podívat do Belgie. Když už byl připravený vletěla do pracovny Gabriel.
"Kde je Snape? Nikde ho nemůžu najít."
"Co mu chcete?" zeptal se Brumbál.
"Jen chci aby mi vysvětlil proč obránce havraspárského famfrpálového týmu má školní trest ve čtvrtek ve čtyři."
"Severus musel odcestovat, jakmile se vrátí pošlu ho za vámi."
"Dobře, ale pane řediteli, on schválně sabotuje havraspárské famfrpálové tréninky."
"Na to teď opravdu nemám čas." Brumbál si oblékl cestovní plášť a Gabriel zamumlala pozdrav a odešla. Brumbál za okamžik taky opustil místnost.


Za chvíli se rozhlížel po zasněžené loučce. Našel statek a s hůlkou v ruce vešel dovnitř. Ocitl se v malé předsíni a otevřel dveře do obývacího pokoje. Když spatřil mrtvého Snapea tak k němu poklekl a pohladil ho po vlasech.
"Jsi neuvěřitelně statečný," zašeptal a ruka mu sjela k jeho očím. Zatlačil mu víčka. Potom se podíval na vzkaz a jak Snape předvídal, Brumbál vážně všechno pochopil. Vzal Severusovo mrtvé tělo a vynesl ho z domu. Přemístil se s ním před školní pozemky, přenesl ho přes bránu, přešel dlouhé louky a nakonec ho donesl do hradu na ošetřovnu.

Na ošetřovně položil Snapea na měkké lůžko. Brumbál velice dobře věděl že už Severusovi nic nepomůže, ale ošetřovna ho napadla jako první. Brumbál za sebou uslyšel klapající podpatky madame Pomfreyové.
"Co se stalo?" zeptala se vyděšeně.
"Bohužel," řekl Brumbál lítostivě a ukázal na nehybného Snapea. Madame Pomfreyová vykulila oči.
"To jako…?" Brumbál přikývl a madame Pomfreyová se na Snapea podívala a propukla v tichý pláč.
"Nechám ho tady zatím tady do zítra."
"Dobře," fňukla a dál se vyděšeně dívala na Snapeovo tělo. Brumbál šel do sborovny a nechal svolat učitele.

"Co se děje?" zeptala se Minerva McGonagallová, která seděla na židli vedle Pomony Prýtové.
"Musím vám oznámit jednu velice lítostivou zprávu, to že jsem vás takto narychlo svolal má své důvody," oznámil a v místnosti zavládlo napětí. Pak bylo ticho než se malinký profesor Kratiknot opírající se o knihovničku zeptal:
"Jaké důvody?" Brumbál chvíli mlčel.
"Jistě jste si všimli že tu chybí Severus. Není to náhoda. Bohužel když dnes vykonával práci pro Fénixův řád, zemřel." Septima Vectorová upustila hrneček s čajem, který svírala v rukách.
"Cože?" vyjekla se Gabriel Trigová vyděšeně. Všichni v místnosti se šokovaně dívali na Brumbála.
"Je mi to nesmírně líto, ale je to tak." Profesorce McGonagallové tekla slza po tváři. Ve sborovně bylo úplné hrobové ticho.
"Kde bude poslední rozloučení?" zeptal se Kratiknot.
"V Bradavicích hned zítra ve čtyři. Severus by si to přál, účastnit se budou pouze profesoři."
Brumbál vypadal že tento hovor ukončil.
"Gabriel, stavte se po večeři u mě v kanceláři." Brumbál ze sborovny odešel. Ve vzduchu vysela otázka co si všichni mají myslet. Po chvíli ticha se ozval Marvin.
"Tohle bych si nikdy nepřál, byl sice trochu protivný, ale dobře učil svoje žáky."
"S tím souhlasím," vzlykla Minerva.
"Věřím že nebyl zlý," řekl profesor Binns.
"Stejně je ho věčná škoda, byl tak mladý," řekla Pomona Prýtová a přitom se vysmrkala do kapesníku. Jen Gabriel ničím nepřispěla a dívala se zamyšleně a smutně do prázdna. Sborovna se pomalu začala vyprazdňovat až zbyla jen Gabriel a Marvin.
"Co si o tom myslíte vy?" zeptal se Marvin a vytrhl tak Gabriel ze zamyšlení.
"Vlastně v tom mám veliký zmatek, nevím co si mám myslet, každopádně je mi líto že zemřel, ať byl jakýkoliv," řekla Gabriel a měla se taky k odchodu.
"Uvidíme se na večeři."

Po večeři se ozvalo naléhavé klepání na dveře v Brumbálově pracovně. Brumbál otevřel, Gabriel uvítal a usadil se zpět do svého křesla. Gabriel zasedla naproti němu.
"Mám velice málo času, takže to vezmu stručně. Důvěřuji vám, ale přesto mi musíte slíbit že, to co vám teď povím, nikde jinde říkat nebudete. Týká se to Severuse a Smrtijedů," říkal Brumbál a Gabriel přikyvovala. Brumbál jí převyprávěl celý smutný osud Severuse Snapea.
"Už to chápete?" zeptal se Brumbál když skončil.
"Asi ano," řekla Gabriel.
"To ale není všechno."
"Co ještě?" zeptala se Gabriel. Brumbál sáhnul do zásuvky chvíli tam hrabal a poté vytáhl dopis od Silvie Irvingové a dal jí ho přečíst. Gabriel četla a měla čím dál zmatenější výraz.
"Jak s tím souvisejí vaše dcery?" zeptala se zmateně Gabriel když dočetla.
"Ale to není můj dopis, ten přišel Severusovi," pousmál se Brumbál.
"Cože?" zeptala se Gabriel.
"No má dvě dcery, dvojčata."
"A proč mi to říkáte?" zeptala se Gabriel ustrašeně, už jí to pomalu docházelo.
"Jeho poslední přání bylo aby jste se o ně postarala," řekl Brumbál vážně.
"Jako já? On o mě věděl?"
"Ano, věděl a jste jediné příbuzenstvo které mají. Jejich babička která je vychovává je nezvládá jelikož jsou velice nadané. Je jim sedm." Brumbál chtěl pokračovat ale Gabriel ho přerušila.
"Počkat, počkat, počkat, co tím proboha chcete říct? Já se mám starat o dvě malé čarodějky?"
"Jestli si je nevezmete, tak jejich babička zanedlouho zemře a oni nemají nikoho, takže půjdou do sirotčince." Gabriel mlčela a nakonec z ní vypadlo:
"Musím si to promyslet."
"Dobře, dávám vám čas do zítra, potom píšu Silvii." Brumbál moc dobře věděl, že Gabriel přijme. Ona odešla do svého pokoje.


Gabriel seděla ve svém pokoji a přemýšlela. Když si je k sobě vezme, jak k tomu oni přistoupí? Má jenom malí byt v Cambridge. Přemýšlela celou noc a taky celou noc nespala, nakonec rozhodla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx