12.kapitola - Hrdina

8. února 2012 v 13:13 | Dejna |  Krev není voda
Snape slyšel vše. Vypravil se za Brumbálem, aby se ho dotázal na několik podrobností, které se týkaly nadcházející schůzky s Voldemortem. Rozrušená Gabriel nedovřela dveře pracovny a Snape podstatnou část rozhovoru nechtěně vyslechl.
Usilovně se snažil, aby byl absolutně koncentrován na blížící se sraz se Smrtijedy, celý den ve svém sklepení přemýšlel, co a jak bude říkat. Ani nejedl. Potřeboval klid. Snažil se z mysli vytěsnit vše, co by jeho soustředění mohlo narušovat. To, co přede dveřmi Brumbálovy pracovny vyslechl, ho značně rozrušilo. Kolem šesté pocítil, že se chvěje, v sedm si raději připravil uklidňující lektvar. Měl dojem, že by se v daném duševním rozpoložení nedokázal ani přemístit. Lektvar naštěstí brzy zabral a profesorův stav se zlepšil. Čas plynul rychle. Ani se nenadál a táhlo na půl devátou. Připravil se. V devět vyšel tajnou chodbou a mimo dosah školních pozemků se přemístil na smluvené místo.


Ocitl se uprostřed zasněženého lesa v Belgii. Spatřil temný dům, zřejmě opuštěný mudlovský statek, jehož střechu pokrývala silná vrstva sněhu. Zamířil k němu. Trochu se mu třásla kolena, ale jakmile zabušil na dveře, ihned si uvědomil důležitost svého počínání, vzpomněl na Lily a okamžitě změnil výraz ve tváři. Náhle zaslechl šramot, dveře se pootevřely a Snape spatřil osobu, která mu byla neskutečně odporná. Bellatrix Lestrangeová si ho změřila od hlavy až k patě. Otevřela a pak zakřičela někam za sebe: "Severus je tady!" a neochotně couvla, aby mohl projít.
Vešel do předsíně. Byla to malá místnost na odložení kabátů. Bellatrix odkráčela do protějších dveří a kývla na něj, aby ji následoval. Poslechl. Když nahlédl
do druhé místnosti, pochopil, že usedlost je zřejmě značně rozlehlá. Obývací pokoj byl obrovský. Smrtijedi tam tiše seděli u dlouhého stolu. Voldemort mezi nimi.
"Přicházíš poslední, Severusi, konečně můžeme začít."
Profesor se usadil na volnou židli vedle Averyho a Malfoye. Voldemort vstal.
"Přátelé, vítejte, jsem nadšen, že jsme se sešli v plném počtu. Musím vás pochválit za poslední akce proti Dennímu věštci. Zejména tady Lucius Malfoy na tom má výrazný podíl. Samozřejmě za to, co napsala Holoubková o tobě, Severusi, jsme se pomstili, už přišla o místo. Celý Věštec je teď nepřímo pod mým vedením. Jádro redakčního týmu je vhodně ovlivněno kletbou Imperius."
Voldemort se při těch slovech samolibě usmíval.
"Jsem opravdu spokojen, protože se nám navíc podařil další hromadný útěk z Azkabanu. Teď ale z jiného soudku, jaké máte zprávy z ministerstva?" zeptal se a jeho oči těkaly mezi Averym a Runcornem.
"Nic moc, pane," řekl Runcorn a sklopil oči k zemi.
"Jak to, nic moc?"
"Oddělení bystrozorů odolává našim aktivitám," řekl Avery potichu.
"Tak s tím musíte rychle začít něco dělat!" rozkřikl se Voldemort.
"A co obři?" Tentokrát se podíval na Mulcibera.
"Obři, můj pane, se… se… abych tak řekl, ještě rozhodují," koktal Mulciber a odvrátil svůj pohled.
"Tak oni se ještě rozhodují?" zahřměl Voldemort temným, hlubokým hlasem. Byl už značně podrážděný. "Dobrá. O tom si promluvíme později. Co Fénixův řád?" Voldemortovy oči probodly Snapea.
"V pořádku, můj pane, Brumbál nemá ani potuchy o posledním chystaném tažení, ani o tajné dohodě s mozkomory. Členové řádu očekávali pomoc od skřetů, ale to nevyšlo. Skřeti se nechtějí přidat k nikomu. Fénixův řád je teď v oslabení."
Když to Severus říkal, snažil se nedívat se na Voldemorta přímo, trochu se chvěl. Voldemort si toho všiml.
"Něco není v pořádku, příteli?"
"Všechno je v naprostém pořádku, můj pane."
"Opravdu?" otázal se Voldemort a přitom se upřeně díval na Snapea.
"Ano."
"Nevěřím ti," křikl Voldemort, "chvěješ se, co se děje. Nenuť mě se podívat."
Snape zkoprněl, s hrůzou si uvědomil, že si zapomněl vyjmout některé vzpomínky z hlavy. Nebylo divu, předcházející události značně rozptýlily jeho soustředění.
Pokud se mu teď nepodaří Voldemorta přesvědčit o své loajalitě, je konec. Snažil se ukrýt svůj strach. Co bude dělat? Nesmí Voldemortovi zásah do své mysli dovolit. Nesmí však příliš nápadně vzdorovat, mnoho možností nemá. Musí zkrátka dokonale hrát svou roli.
"Všechno je v pořádku, můj pane, opravdu, " řekl přesvědčivě a podíval se mu přímo do očí. A to neměl dělat. Voldemort stále pochyboval a pokusil se mu vniknut do mysli bez varování. Snape to cítil zcela jasně. Bránil se, ale nakonec mu to nebylo nic platné.
Promítaly se mu všechny vzpomínky týkající se Brumbála, jejich rozhovory, dokonce i schůzky Fénixova řádu, přesto dokázal s vypětím všech sil alespoň částečně Smrtijedův průnik odclonit. Voldemort sice pochopil, že Snape je dvojitý agent, ale k podrobnostem se nedokázal přiblížit. Nedokázal překonat profesorovu sílu vůle. Snape se zhroutil ze židle. Voldemort se k němu přibližoval, z jeho očí sálala zloba, vztek a nenávist. Okolostojící Smrtijedi zesinali strachem.
"Ustup!" zaječel Voldemort na Malfoye, který seděl vedle a díval se do země. Malfoy okamžitě vystřelil ze židle a postavil se kousek dál do pozoru.
Vyděšený Snape tušil, co ho čeká, co bude následovat, věděl, že selhal, že svůj úkol nesplnil, prozradil svoji identitu dvojitého agenta, zanedbal zásadní bezpečnostní opatření, zklamal ty, kteří mu věřili. Trpěl. Po tolika letech boje prohrál, ležel tu na zemi a čekal na smrt.
Voldemort se náhle zastavil, sjel očima nejbližší Smrtijedy a sklonil hůlku: "Pro dnešek konec představení, můžete jít."
Všichni se vyvalili ze statku a byly slyšet pouze tlumené rány, jak se ustrašení Smrtijedi rychle přemisťovali. Vevnitř zůstali jen Severus a Voldemort.
Jakmile se obývací pokoj vyprázdnil docela, odhodil Pán zla hůlkou druhý stůl stranou. Snape bezmocně ležel na zemi a čekal. Bylo mu jasné, že prohrál, že konec se blíží. Věděl, že nemá cenu Voldemorta prosit nebo žádat, nehodlal se zbytečně ponižovat.
Voldemort se k němu naklonil. Dýchal mu do obličeje: "Severusi, ty zrádče, tušil jsem, že někdo takový mezi námi je, ale opravdu jsem nečekal, že ty."
Snape se díval stále do země.
"Hnusíš se mi," zašeptal Voldemort Snapeovi těsně u ucha, Snape opět ucítil jeho ledový dech. Voldemort mávl hůlkou a ve vteřině Severuse odzbrojil. Jeho hůlka vyletěla oknem ven. Snape si ze všeho nejvíc přál, aby to Voldemort ukončil rychle, bez mučení, ale tušil, že tak snadná smrt mu není souzena.
"Crucio!"
Profesorova těla se zmocnila krutá křeč, musel překonávat obrovskou bolest. Svíjel se bezmocně u nohou svého mučitele. Přívaly bolesti se v pravidelných intervalech vracely, poslední zbytky jeho sil se rozplývaly v dalších křečích.
Voldemort se tím chvíli bavil, ale potom mu na okamžik dopřál úlevu.
"Stále si myslíš, že se ti bratříčkování s Brumbálem vyplatilo?"
Snape zatnul zuby a mlčel.
"Crucio!" zavřískal Voldemort a Snape opět v obrovské křeči vyletěl až ke stropu.
"Stačí?"
Snape mlčel. Vzpomínal na Lily. Jak si spolu hráli, jak mu jednou dala pusu na tvář, vzpomínal na její úsměv, na její zrzavé vlasy a na magické zelené oči. Všechno, co kdy udělal, bylo zbytečné, teď to všechno zkazil. Byla to jeho osudová chyba.
Voldemort ho ještě chvíli mučil a potom vytáhl nůž a začal ho řezat a bodat do rukou.
"Tak a teď dostaneš, co ti patří, Severusi. Pomaličku tu vykrvácíš. Můžeš se to snažit zastavit, ale nepůjde to. Tvůj Brumla tě už živého nenajde."
Voldemort vstal a měl se k odchodu, než však dovřel dveře, obdařil umírajícího jedovatým úsměvem.
"Dobrou noc, příteli, " řekl ironickým tónem a hůlkou zhasl světlo svíce, která stála na poličce.
Odešel! Voldemort konečně odešel! Snape se musel srovnat sám s myšlenkou, že dnes zemře. Myslel na Kate a Emmu, na Trigovou a hlavně na Lily. Vybavovaly se mu vzpomínky zasunuté hluboko v paměti.
Byl doma a otec se právě vrátil z hospody. Poledne minulo a matka, unavená přípravou nedělního oběda, při čekání na manželův příchod usnula na gauči. Otec se rozzuřil, že nepodává jídlo ihned bez vyzvání, zmlátil ji a pustil se i do něho. Najednou se zvenku ozvalo Lilyino volání. To Severuse zachránilo.
Jindy byl s Lily o Vánocích venku na zasněžené louce nedaleko Tkalcovské ulice, leželi spolu ve sněhu, a vůbec jim nebyla zima. Povídali si. Potom ho Lily políbila.
Snape se při této vzpomínce na Lily pousmál a oči se mu zatřpytily rodící se slzou. Naposledy plakal, když Lily zemřela. Proč byl jenom tenkrát tak hloupý, proč? Z rukou mu vytékaly provázky krve. Bolelo ho celé tělo. Kdyby mohl, tak by to urychlil, ale přišel o hůlku a byl částečně znehybněn poutacím kouzlem.A co Kate a Emma, kdo se o ně teď postará? Hlavou mu probíhaly tisíce myšlenek a vzpomínek. Trigová! Napadlo ho, ano, ta se o Emmu a Kate postará. Je to jejich teta. Jak jí to ale dá vědět? Neměl hůlku, ani kus pergamenu. Napadlo ho, že vzkaz napíše na podlahu vlastní krví. Brumbál ho určitě sem půjde hledat, takže si to přečte. Nic lepšího nevymyslel. V naprosté tmě namočil prst do své pulsující horké krve a psal.

GA. POSTAREJ SE O NĚ.

Nechtěl pást nic určitého, kdyby se někdo z nepřátel vrátil, byl přesvědčen, že smysl vzkazu Brumbál bez problémů pochopí. Pro klid svého svědomí ještě připsal jedno slovo.

PROMIŇTE

Ještě chvíli myslel na svoje selhání, na své chyby a poklesky. Cítil, že už dlouho nevydrží při vědomí. Horké slzy mu tekly po tvářích, jeho vždy bystrý a logický mozek začal ochabovat. Myšlenky se mu pletly jedna přes druhou. Otec, matka, Lily, Potter, Brumbál, Trigová, Emma, Kate, znovu Lily, polibek. Ještě jednou se mu vybavila ta chvíle.
"Lily," zašeptal naposledy a vydechl, jeho oči ztratily výraz a ústa pevně sevřená k sobě, povolila, ruka, kterou do této chvíle držel několik centimertů nad zemí, klesla.
Ticho. Hodiny v místnosti se s jeho posledním dechem zastavily.
Severus Snape zemřel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luna Snape Luna Snape | Web | 8. února 2012 v 15:55 | Reagovat

O_O tak to jsem nečekala, rychle pokráčko

2 Surynka Surynka | 8. února 2012 v 18:13 | Reagovat

??? Docela nečekané zakončení O_O raději co nejdřív pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx