III. Kapitola -Ráno horší večera

13. ledna 2012 v 19:03 | Hakky |  Láska vždy netrvá věčně

Když se člověk probudí do pěkné zimy říká si. "Je to vůbec možné …" i když bylo pěkně, tak zde u Bradavického hradu byla kosa. Klepala jsem se zimou a protahovala zmrzlé kosti. "Bože, to je jako by tu byli mozkomoři …" vykoukla jsem z budovy. Ne venku se ozývalo sluníčko a tak jsem se vydala zpátky k hradu. Tentokrát tam bylo živo.
Uršula plakala v koupelně u rozbitého záchodu a jakmile mě uviděla vyjekla a trubkou zmizela kdesi v jezeře. Otočila jsem se na jezero a uviděla jen bahno a mrtvé jezerní lidi. Pochopila jsem, že Voldemort pamatoval na všechno. Pomalu jsem s procházela bradavice, když v tom.
"Mám pocit že ty tu nepatříš …" otočila jsem se a za sebou viděla Protivu. "Pokračuj dál lidské sémě … pokračuj …"
Jakmile to protiva dořekl vysela jsem hlavou dolů ve vzduchu a okolí potemnělo. Na nebi se blýsklo. Z koutů bývalých místností začali vylézat stíny. Voldemort zde nechal past. Nemrtví.
"Ne já vás nezabila!" vykřikla jsem a hledala hůlku. Ležela asi dva metry ode mne. Už jsem se bála, že mě zabijí když v tom zmizeli jako pára nad hrncem. Otevřela jsem oči a v tu chvíli jsem dopadla na bolavá záda. Pochopila jsem, že to bylo jenom kouzlo, které mělo vyděsit lidi aby třeba se udali sami. Sebrala jsem ze země hůlku a kouknula se kolem sebe. Ticho jako pře bouří.
Někdo kopnul do kamene. "Myslíš, že tu někdo bude?" ozval se hrubí hlas.
"Signál zazněl jasně. Někdo se pohybuje po hradě …" tentokrát jsem poznala Dolohova. Jeho hlas bych poznala kdekoliv. Zkřivená tvář, která se ráda dívá na mučení nevinných dětí a lidí.

Voldemort tedy nechal na hradě v Bradavicích pasti. Také zde nechal pojistku, aby se tu nikdo nikdy nevrátil. Jestli jsem porušila tu onu "pojistku" vědí, že nějaký kouzelník pobíhá bez hlídačku po venku.
Hlídaček měli všichni kouzelníci co neholdovali Voldemortovým plánům. Vlastně to měl každý kouzelník, kterého "ON" neprověřil.

Další kopanec do kamene. "Muselo to být zvíře!" zavrčel neznámí hlas.
"To by se poplach nespustil …" řekl Dolohov. Konečně jsem se odvážila vykouknout ven. Byli uprostřed zničené chodby a rozhlíželi se. "A taky před pár dny někdo utekl … jestli jsem to pochopil dobře … je možné, že se schovává tady …"
Při tom zmatku jsem si nevšimla duše Bellatrix Lestrangové, která se objevila za mnou.
"Co tu děláš ty špíno!" jekot se nesl celým hradem. V tuhle chvíli jsem byla ráda, že ji Molly Weasleyová odkrouhla jako škodnou.
Viděla jsem jak se dva smrtijed otáčejí naším směrem. V tu chvíli jsem, ale proletěla jako raketa Bellou a utíkala ke zničenému sovinci. Slyšela jsem za sebou kroky.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miss Violet Miss Violet | Web | 13. ledna 2012 v 20:55 | Reagovat

nezáviď .:D tiež ti určite niečo ide... napríkald písanie ! ;-)  ;-)

som zvedavá, ako to dopadne, rýchlo ďalšiu kapitolu! :-D

2 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 20. ledna 2012 v 19:15 | Reagovat

Hakky!!! Tahle povídka je úžasná, pokračuj!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx