Beznaděj (4)

2. ledna 2012 v 19:39 | Nel-ly |  Beznaděj
Viděl mu to na očích, svému dlouholetému rivalovi. Ten strach a znechucení, které mu problesklo v očích tehdy na astronomické věži. Nechtěl to udělat, přestože to znamenalo, že by si zachránil život. Koneckonců za vlády lorda Voldemorta by byl Malfoy uctíván jako král a jeho rodině by se dostalo vše, co si přáli - jenže zároveň to znamenalo, že se museli i plazit u nohou a co na tom záleželo, že nad nimi by byl už jen jeden pán? Čistokrevní a především pak někdo jako jejich rodina nesnesou, když se musí klanět někomu jinému a co hůř, když jde o nečistokrevného bastarda, ať už si je přímým dědicem Salazara Zmijozela nebo ne.

Draco by to toho dne neudělal, ale nejen kvůli svým čistokrevným pocitům, ale protože v duchu prostě věděl, že je to špatné. Harry mu to viděl na očích a pochopil to samé, co už dřív slyšel z úst samotného Brumbála, i přes všechno, co Draco napáchal, dělal to ze strachu a podvědomě to nedotáhl tak daleko, protože si Bradavického ředitele hluboko uvnitř vážil.
Od té chvíle už ho Harry nemohl nenávidět. Vlastně, pochyboval, že Malfoye kdy doopravdy nenáviděl. Ano, nesnášel ho, po ničem netoužil víc, než natrhnout mu prdel a zuřil jen při pohledu na jeho vždy dokonale upravené blonďaté vlasy a arogantní výraz, s kterým se procházel po Bradavicích, jako král mezi svými sloužícími. Vždy toužil mu strhnout hřebínek, ale nikdy by ho nemohl vážně nenávidět.
A najednou tu byl. Během Bitvy o Bradavice, jak se jí někdy říkalo - v den, kdy skončila vláda jednoho, aby nastolila hrůzovládu skupiny. Ten samý Draco Malfoy, jen s pohledem mnohem staršího člověka, který zabránil svým přátelům Harryho zabít, který v podstatě nechtěl bojovat a který se k nim nakonec v poslední chvíli přidal.
Harry ho přemluvil, ani sám nevěděl jak. Zdálo se, že Draco sám je znechucený tím, co se dělo před jeho očima ve smrtijedském ležení, a tak více než rád opustil Voldemorta, ke kterému se vlastně nikdy opravdu nepřidal, a rozhodl se bojovat za lepší svět. Lepší svět. Ano, to mu slíbil a svůj slib nesplnil, a tak tu skončili oba společně. Ve sklepích Malfoy Manor, v potrhaných špinavých hadrech, zmrzlí na kost a vyhladovělí - jen stíny svých bývalých já.
Vždy věděl, jak moc ho Malfoy nesnáší. Bylo jen otázkou, jestli to bylo Harryho odmítnutím při jejich prvním setkání, díky naočkováním Dracových rodičů a příbuzných nebo prostě tím, že se od sebe tolik lišili.
Doopravdy se od sebe tolik lišili?
Harryho matka obětovala život, aby zachránila svého jediného syna, to samé o několik let později udělala i ta Dracova. Oba byli svědky jejich vražd, jenže Harry jako nemluvě, které si pamatovalo jen zelený záblesk, který ho ocejchoval pro osud, který mu náležel.
Cejch minulosti a předpoklady pro život. To bylo další, co měli s Dracem společné. Od Harryho se čekaly velké věci a potom, co jako dítě bez vlastního přičinění zachránil svět, všichni očekávali, že to zvládne znova. Nezvládl. Od Draca se naopak očekávalo, že bude čistokrevných a Malfoy, každým coulem. Zjevně nebyl, protože jinak by neskončil v kobce tady s ním. Oba měli svoji předepsanou cestu a oba zklamali.
Jaké to pro něj muselo být? Vidět ty hrůzy, které s Narcisou dělali? Být svědkem toho všeho a obviňovat se z její smrti? Strašné, vždyť to Harry věděl, moc dobře to znal, když už se neužíral vlastní vinou a bolestí, časem dokázal proniknout i přes ledovou Malfoyovu masku a to i v jiných chvílích, než když se Draco svíjel na podlaze a křičel ze spaní, volal ji, plakal.
Prohlížel si mladého muže před sebou. Vždy býval velice hubený, ale dnes z něho zbývaly už jen kosti, kůže a šlachy. Přerostlé blonďaté vlasy mu spadaly přes ramena a ušmudlaný obličej, jemuž vévodila špičatá brada a šedé oči - ty oči, které se na něj v té chvíli najednou obrátily, a on v nich viděl vše, co si představoval. Oči, které se chvíli na to zúžily do malých štěrbin a jakoby ztmavly, když jejich majiteli došlo, že ho Harry pozoruje - zase - ale pak se Draco jednoduše otočil na druhou stranu a znovu ho ignoroval.
Vydržel sedět bez hnutí a beze slova třeba i několik dní. Harry to chápal - šetřil síly než si pro něj zase přijdou. Musel to na něm obdivovat. On sám tohle nedokázal, nemohl se jednoduše zaměřit na svůj cíl a vše ostatní přetrpět. Ne za předpokladu, že by si měl ochránit svoji osobnost. Ale Draco to nějakým způsobem dokázal a nikdy v sebe, i přes všechnu tu vinu a bolest, nepřestával věřit. Nikdy se nevzdával. On doopravdy šetřil síly a podvoloval se svým věznitelům s prostým úkolem: přežít. A Harry věřil, že pokud by měl jeden z nich po tom všem zůstat na živu a ještě se i dokázat vrátit do normálního života, byl by to právě chladný Draco Malfoy, jehož začal bezmezně obdivovat.

***

"Přestaň na mě zírat, Pottere," ozvalo se po několika dalších hodinách, kdy už si Harry přestal uvědomovat, kam vlastně kouká. Promluvil tak Malfoyovsky, jakoby se nic nezměnilo a oni byli stále v Bradavicích, třeba během hodiny lektvarů. Harry překvapeně zamrkal a znovu se na něj zahleděl a Draco si nahlas povzdechl. "Chápu, že nemáš nic jiného na práci, ale opravdu toho už mám plný zuby."
"Pro - promiň."
"Ty se omlouváš? No… tak to je teda gól," zachechtal se nehezky Malfoy. "Celý ty roky čekání, až konečně uznáš, že nejsi nejúžasnější a nejlepší na světě, a ty se mi omluvíš zrovna teď - když nás nikdo neslyší a nejspíš na nás svět už dávno zapomněl. Ano, Pottere, i na tebe zapomněl, a pokud ne, tak tě jen proklínají."
No, zase pravda. Harry si začínal zvykat, že v Malfoyových slovech vidí více pravdy, ne co by si kdy dokázal představit. A i přesto, že to bolelo - dokonce hodně bolelo - se už nedokázal bránit. Jak by taky mohl?
"Nic mi na to neřekneš? Ach jistě, málem bych zapomněl," pokračoval Draco zjevně zapomínaje na své plány v cele, které Harrymu dopodrobna popsal jen den potom, co ho sem zavřeli. Hlavním bodem těchto plánů byl zákaz konverzace, protože Malfoy o něco takového nestojí a váží si svého klidu a ticha, které bude Harry určitě soustavně narušovat - co záleželo na tom, že své plány Draco čím dál častěji porušoval a zjevně se znovu začal vyžívat v popichování Harryho. Nezazlíval mu to. Vlastně byl celkem rád, že s ním Draco mluví a čas od času se chová relativně stejně, jako v Bradavicích. Jen kdyby blonďákova slova vždy nezasáhla ta nejbolavější místa. "Náš hrdina na sebe vzal tíhu celého světa a rozhodl se pro ni v tichu a ústranní trpět. Jak ušlechtilé."
"Nech toho," zašeptal Harry a modlil se, aby to nahlas neznělo tolik, jako úpěnlivá prosba v jeho hlavě."
"Pročpak, Pottere? Vždyť ses s tím svým hrdinstvím vždy tak rád vystavoval světu na očích. Harry Potter, zachránce kouzelnického světa! Klaňte se."
"Přestaň!"
"Jaké to je, Pottere? Vědět, že jsi nic nedokázal a to, co si udělal, jen urychlilo náš konec? Líbí se ti to, že sis mohl dělat všechno jen podle svého a takhle to dopadlo?"
"Chtěl jsem jen všechny zachránit!" vybuchl konečně Harry a zaťal pěsti.
"Oh, jistě, musím říct, že si té tvojí záchrany teď moc cením," reagoval sarkasticky Malfoy. "Víš, Pottere, nemůžu ti vzít ušlechtilý plány, ale pro příště… možná by ses měl nejdřív zeptat, jestli o tvoji pomoc vůbec někdo stojí."
"Já -!"
"Co je to tu za řev?! Hádáte se, hrdličky?" To se otevřely kované dveře do jejich cely a v nich se objevil muž jako hora, který sem Harryho první den dopravil. "Šetřete si síly na později, čeká vás ještě spousta zábavy," zasmál se a ukázal na Draca, "vlastně tebe čeká už za chvíli. Tak vstávej, chcípáku."
Draco se ještě na posledy na Harryho ušklíbl a pak už nasadil svoji nevýraznou masku a beze slova se vydal za svým věznitelem, zatímco on sám se strnule usadil na své dece na zemi a pohlédl k oknu, už několik hodin byla tma.
Co po Dracovi můžou chtít uprostřed noci? A kdy se vrátí?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Illian Illian | Web | 2. ledna 2012 v 20:49 | Reagovat

Bože, Pottere, kdybys netrpěl, tak tě trpět donutím! Ten jeho hrdinský komplex mi pije krev. Ale to mi pil vždycky :-D
Škoda, že je to dnes takové krátké...nebo to není kratší než obvikle? Možná se mi to jen zdá, protože jsem to přečetla jedním dechem. Líbí se mi to...ale, myslím, že předchozí kapitola byla přece jenom o chloupek lepší. Ovšem, těším se na další :-)

2 nel-ly nel-ly | 2. ledna 2012 v 20:55 | Reagovat

[1]: já vždycky fandila záporákům a těm, co podle mě mají mozek (utečou, vykašlou se na ně, jsou sobečtí, atd.) a taky jsem si představoala, že umře už od začátku (koneckonců Vinnetou taky umřel)
Harryho pohled mi vždycky přijde jako trocha myšlenkové, sentimentální a hlavně zpomalující části, ale těm se jednoduše nevyhnu ;-)
děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx