Beznaděj (3)

1. ledna 2012 v 15:21 | Nel-ly |  Beznaděj
Děj je zkratkovitý, po úsecích, ale řekla bych se toho v jedné krátké kapitole vždy stane dost, takže proto se povídka liší od mého optima, ale kapitoly o ne moc více než tisíci slovech mi naprosto vyhovují.


Když se vrátil zpět do sklepa, jež sloužil jako jeho nynější domov a jedno z mála míst, kudy mohl kráčet po vlastním panství, Potter už seděl na svém místě na zemi s hlavou položenou na kolenou a starou dekou přehozenou přes ramena.
Ráno ho odvedli několik hodin předtím, než si přišli pro něj a Draco se mohl jen uvažovat, zda se i tentokrát vrátí zpět živý, nebo jestli jeho mrtvola zůstane pohozena někde s ostatními a on konečně dojde klidu.
Z hloubi duše si přál, aby se to nestalo. Nechtěl, aby Potter došel klidu dřív, než on sám. Chtěl, aby trpěl a platil za svoji hloupost a naivitu a zároveň tu tak strašně nechtěl zůstat sám. Tak moc, že teď cítil skoro až radost, rozlévající se mu v hrudi, když viděl tmavovlasého chlapce sedět zkrouceného na studené zemi.
"Tak už jsi zpátky," zašeptal Potter, jen co se za Dracem zabouchly těžké dveře, "před nějakou dobou přinesli jídlo. Je tam dokonce i polívka, ale už nejspíš vystydla," kývl hlavou k popraskanému talíři a chlebu, který vedle něj ležel.
Neřekl ani slovo v odpověď, popadl jídlo a nedbaje na pravidla slušného vychování nahnul talíř a začal usrkávat to, čemu Potter říkal polévka. Byla to v podstatě jen osolená voda s trochou moučných nudlí a Draco měl dojem, že ucítil i nepatrný kousek mrkve a cibule - bylo to jako malý zázrak. Pak rozlomil svoji polovinu chleba a naházel si ji do krku. Dnes neměl náladu snažit se šetřit s jídlem na později nebo se pokoušet jídlo si nějak vychutnat. Ne potom, co dnes zažil.
Přežít, o nic jiného nejde. Přežít, ať to stojí, co to stojí. Neustále si to v duchu opakoval, když je nechal, aby si s ním dělali, co se jim zlíbí. Když se oddával jejich vůli, nesnažil se jim odporovat a poslechl je na slovo. Už dávno pochopil, že bojovat nemá cenu. Vlastně to pochopil velice rychle, na rozdíl od Pottera, který se neustále pral se svými vězniteli a proto se vracel v mnohem horším stavu než on sám.
Nestyděl se za to, co s ním dělali a co musel dělat on. Jeho jediným cílem bylo to všechno přežít. Přesto se Potterovi nikdy nedokázal svěřit s důvodem, proč ho čas od času odvádějí pryč.
Dělali to i jemu? Nemyslel si, bylo by to na něm znát. Za ty roky se Potter nikdy nenaučil ovládat své emoce, a přestože se dnes choval dospěle a zdál se mnohem starší, než kdy byl nebo měl šanci se dožít, stále v něm velká část té naivity a čistoty, kterou oplýval v Bradavicích, zůstala. Draco nechápal, jak je to možné.
"Myslím, že se blíží zima," poznamenal Potter s hlavou zakloněnou do zadu a s nepřítomným upřeným k jejich malému oknu. Zvykl si dělat to samé, co Draco, a tak oba celé hodiny zírali na ten kus svobody, který byl skoro na dosah. Zamřížované okénko u stropu, dlouhé sotva několik stop, díky němuž dokázali rozlišit den od noci.
"Cože?"
"Zima, možná listopad, nebo už začátek prosince."
"A co jako?"
"No…," zamyslel se Potter, "znamenalo by to, že už tu brzy budu skoro čtvrt roku. Když mě sem vezli, byl konec července."
"Hm."
"Kdo by řekl, že spolu dokážeme žít tak dlouho na jednom místě? Vlastně jsme doopravdy takoví spolubydlící," zachechtal se, ale v jeho očích se nemihl ani náznak radosti.
"My nežijeme… přežíváme, Pottere, a to je velký rozdíl," odfrkl si Draco. "Krom toho, kdybych měl na výběr, věř mi, že bych tu s tebou za žádnou cenu nezůstával. Mám rád svůj vlastní klid a ticho, které neustále narušuješ."
"Určitě teprve listopad," zašeptal tmavovlasý mladík nepřítomně po nějaké chvíli, kdy Draco očekával jeho reakci.
"Jsi magor, ale na tomhle místě, to není nic překvapivého. Vždy jsi pro to měl vlohy," poznamenal na konec a natáhl se na zem na svoji vlastní deku, ještě však stihl zaznamenat nepatrné zavlnění Potterových úst.
Spolubydlící? To těžko. Ale měl pravdu. Draco se naučil Pottera… tolerovat a zvykl si na jeho už ne tolik rozčilující přítomnost.
***
Bolest. Obrovská bolest rozlévající se mu celým tělem a pak křik, jeho vlastní křik a slzy tryskající mu z očí, kovová pachuť krve v ústech, jak si prokousl jazyk a pak hlas… tak dobře známý hlas, který ho od malička utěšoval a staral se od něj.
Matko.
Sklání se. Pláče. Lomí rukama. Prosí.
Přestaň, chtěl by na ni zakřičet. To se nehodí, ne pro někoho jejího postavení. Přestaň! Prosím, přestaň, než ti ublíží.
Pozdě.
Slyší výkřiky, jak ji jeden z mužů popadl za vlasy a táhne ji nahoru, až se málem nedotýká chodidly země. S pevným pohledem hledí na hrozbu před sebou… ví, co jí udělají. Uvědomuje si, co po ní budou chtít stejně dobře, možná i líp, jako si to uvědomuje i on.
Ne, před synem! Znovu je prosí, zapřísahá je. Stále ho chce uchránit za každou cenu.
Nedbají na její prosby, ignorují její výkřiky, trhají z ní drahé oblečení jako nějaká zvířata.
Matko!
Nemá dost sil, aby se na to díval a tak zavírá oči, odvrací tvář a přeje si, aby mu rozvázali ruce a on si mohl dlaněmi zakrýt uši. Utéct někam do kouta, schoulit se pod peřinou, jak to dělával, když byl malý, a plakat. Jenže tohle není noční můra. Tohle je skutečnost. Vše se to děje jen proto, že se za něj postavila… ubližují jí, protože chránila svého syna… protože chránila jeho.
Nezasloužil jsem si to, matko. Nezasloužil jsem si tvou lásku a už vůbec ne tvou smrt.
"Matko!"
"Klid, jen klid, to bude dobrý, všechno bude dobrý."
Tichý utěšující hlas, sametový a něžný, a přesto tvrdý a odhodlaný. Pevný stisk kolem jeho zápěstí, kterými kolem sebe mlátí a teplo vycházející z druhého těla.
"To nic, už je po všem. Byl to jen sen, noční můra, jsem tady," opakuje ten hlas stále dokola, zatímco se jeho dech postupně zklidňuje, stejně jako zpomaluje jeho divoce bušící srdce.
"Pottere?" vydechne po chvíli, když konečně dokáže ve tmě rozeznat obrysy hlavy s věčně rozcuchanými vlasy a kostnatá ramena.
"Ano, jsem tady, Draco."
"Pottere," zašeptá znovu a najednou netouží po ničem jiném, než se stulit do té stále široké náruče a nechat ho, aby zahnal jeho zlé sny. Vzpomínky. Bolest. Utrpení. Mučí ho, nedávají mu spát,… Nakonec však řekne jen: "Co tady, u Salazara, děláš? Seš snad nějaká moje posraná chůva?"
"Křičel jsi ze spaní, myslel jsem -"
"Něco se mi zdálo," zakroutí odmítavě hlavou.
"Sen nebo vzpomínka?"
"Noční můra," zasyčí, "stejná, ve které žijeme. A teď jdi pryč a nech mě konečně spát!"
V hloubi duše Draco cítí vděk k tomu vyzáblému malému holomkovi s rozbitými brýlemi, který vždy každému přijde na pomoc, i když o jeho pomoc nestojí - nebo říká, že o ni nestojí. Zdají se mu sny každou noc, ale jen někdy křičí, to když se mu vracejí vzpomínky na poslední okamžiky života jeho matky, která se pro něj obětovala. A Potter je pokaždé zažene. Ať je na něj Draco hnusný jak chce, křičí na něj, dokonce ho mlátí, uráží a ubližuje mu, tak pokaždé znovu přijde, aby ho zachránil před jeho vlastní minulostí a vinou, přestože on sám se trápí úplně tou stejnou - vlastně mnohem větší.
Díky, Harry. Dovolí říct, alespoň své mysli, když on sám na to nemá odvahu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Illian Illian | Web | 1. ledna 2012 v 15:37 | Reagovat

Och...to je...je to depresivní a má to temnou atmosféru, ale jak mě se to líbí. Navíc Dracův charakter je tu vážně zajímavý. I když trpí, tak má pořád svou hrdost. Prostě Potterovi nemůže poděkovat :D. Nebo aspoň tak to vidím. Úžasné. Už zase se nemůžu dočkat další kapitoly :-D

2 nel-ly nel-ly | Web | 2. ledna 2012 v 14:19 | Reagovat

[1]: mě jen rozčiluje, jak to tu vypadá, protože to kopíruju zpětně z blogu :-/ je to strašně nahňácaný...
no, já mám jasnou představu o charakterech, ale teď ji podstrčit i ostatním, jsem moc ráda, že zatím se to snad daří :) a děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx