9. doučování

4. ledna 2012 v 18:05 | Pouli |  Zápisky z Bradavic
V pondělí ráno cestou na snídani se Rose, Zoe a Albus srazili s Hugem, který právě Velkou síň opouštěl. Hugo byl Rosein o dva roky mladší bratr. Rose se s Hugem ve škole moc nebavila, protože Hugo chodil do Havraspáru. Občas se jim však podařilo najít společně nějaký čas, aby si popovídali.
"Mám to, dostal jsem to!" hlásil Hugo nadšeně Rose ve dveřích a nedbal na procházející studenty, kterým se pletl.
"Co?" nechápala Rose.

"To místo brankáře. Ve famfrpálu. Budu bránit za naši kolej. Já! Vybrala mě. Vím teda, že bych ti to asi neměl říkat, protože teď to ví i Albus a to je teď můj nepřítel. Zvlášť, když jsme měli hřiště tolik zabezpečený kouzly, aby nenapadlo Zmijozel u nás vyzvídat jako u vás. Ale musím se ti pochlubit."
"No to je skvělé!"
"Nevěděl jsem, že se budeš o to místo ucházet?" řekl Albus.
"No tajil jsem to. Kdyby to nevyšlo, víš. Ale dokázal jsem to!"
"Mám radost za tebe. Budeš určitě skvělý brankář," řekla Zoe.
"Nikdy jsem tě vlastně neviděl hrát," uvědomil si Albus. "Nikdy jsem tě ani neviděl na koštěti. Kdy jsi se to naučil?"
"Když jsem přečetl naši domácí knihovnu. Ale vážně, nevyzvídej. Uvidíš na zápase, jak umim bránit. Fieldingové se nebude líbit, že to vůbec víte, že já jsem nový brankář. Tak ti přece ještě neprozradím všechny své tajné taktiky." Belinda Fieldingová byla Havraspárský kapitán. Stejně jako James Potter hrála na postu střelce.
"Tys ho někdy viděla lítat?" zeptal se Albus Rose.
"Ano, ale nic ti neřeknu. Nebylo by to fér."
"Správně, stejně tomu nerozumíš. I když, taková mystifikace nepřítele by nebyla na škodu," zamyslel se Hugo.
"Já ti dám, nerozumí. Kdo ti očaroval tu mičudu, aby na tebe pořád létala a tys tak mohl trénovat? Já. A tohle je vděk," zlobila se na oko Rose.
"Nakonec bych na to taky přišel. Už jsem byl dost blízko. V Balkinsových zaklínadlech a formulích bylo jedno takové...."
"Tak na tuhle debatu vás opustíme, snídaně voní až sem a já jsem příliš hladová, abych tu s vámi stála, čekala a nechápala," přerušila Huga Zoe a společně s Albusem si sedla k Nebelvírskému stolu ke snídani. Rose a Hugo pokračovali v rozhovoru ještě několik minut, než je Thomas Geller, bradavický primus, vyhodil ze dveří, kde se všem pletli.
U Nebelvírského stolu už seděla Jenna, Melody, Laura a její bratr Matthew. Matthew Bower chodil do sedmého ročníku Mrzimoru. Přesto snídal u Nebelvírského stolu, kde právě rozesmátým dívkám něco vyprávěl.
Albus ten den nebyl dobrým společníkem na snídani. Zoe zcela ignoroval a zamračeně pozoroval, jak se Jenna směje Matthewovým vtipům.
------------------------------
S ubíhajícími dny bylo stále chladněji. Albus začínal mít rád rozcvičku, kterou James povinně zavedl na začátku tréninku, protože se u ní zahřál. Občas ho James nechával nalétávat na bránu společně se střelci, aby lépe procvičili nového brankáře. Většinu času však Albus stále trávil létáním nad hřištěm a hledáním zlatonky. Dnešek nebyl výjimkou.
Když se prokřehlý vracel do hradu srazil se s Jennou, která mu nadšeně oznámila, že se první říjnový víkend se jde do Prasinek. Než mohl Albus odpovědět něco duchaplnějšího než "aha, jasně", přiřítilo se několik děvčat z Mrzimoru a odvleklo Jennu sebou. Ať už šly kamkoli.
"Není na famfrpálový trénink trochu pozdě?" Za Albusem stál školník. Paní Norrisová, jeho kočka s mu otírala o nohy. "Doporučoval bych vám urychleně se odebrat do vaší ložnice, pokud ovšem nestojíte o školní trest."
James je dnes opravdu držel na tréninku dlouho. Zápas se Zmijozelem se blížil a on chtěl, aby byli do té doby dokonale sehraní a v nejlepší formě.
"Záležet to na mě, už dávno ležím v teple," zabrblal Albus a vykročil směrem k věži. Do večerky zbývalo ještě půl hodiny a školník mu tak nemohl nic udělat. Jen zkazit náladu a šouravým krokem ho tajně sledovat. Nebo Filch si alespoň myslel, že ho Albus neslyší. Za tohle plížení za studenty mu s Zoe už dlouho vymýšlejí nějaký trest. Zatím všechny návrhy odmítli, nezdáli se jim dostačující.
Albus zahnul za roh a uviděl Protivu líčícího past na nic nevědoucí procházející studenty. Jakmile si Protiva Albuse všiml, roztáhl se mu po tváři ďábelský úsměv. Albus Protivovi naznačil, že za ním jde Filch a doufal, že ho nechá projít ve vidině lepšího úlovku. Protiva se ale jen křenil a dál natahoval nad zemí tenké provázky. Albus neviděl nic, co by spustil, kdyby o ně zavadil. Rozhodl se to raději nezjišťovat a zkušeným okem chytače všechny provázky odhalil a překročil. Školník už takové štěstí neměl. Albus slyšel rány a nadávky ještě o poschodí výš a spokojeně si pohvizdoval, jako by to byl on, kdo past nastražil.
------------------------------
Rose se konečně naučila používat neverbální zaklínadla. A co hůř, byla v nich den ode dne lepší, takže Zoe a Albusovi se hůře zjišťovalo jaké kouzelné formule používá při kterých kouzlech. Naštěstí ani Rose nebyla dokonalá, alespoň prozatím. Albus a Zoe tak trávili většinu hodin s nastraženýma ušima a čekali až Rose formuli šeptne, namísto, aby si správné zaklínadlo našli v učebnici, což by bylo rychlejší, jak jim Rose neopomněla zdůraznit. Zoe a Albus se k hledání v učebnici uchylovali neradi, protože to bylo pracnější.
"No, tak, soustřeďte se, přeci, pane Jonesi," nabádal profesor Robinson Bobbyho, když se mu podařilo obarvit Zoe vlasy na fialovo. V letošním roce začali s přeměňováním osob. Jejich dnešním úkolem bylo proměnit vlasy souseda v šedé. Bylo to užitečné kouzlo, pokud jste se někdy chtěli převléct za důchodce a neměli po ruce paruku nebo alespoň šátek nebo klobouk.
"A vy, pane Malfoy, byste měl studovat ještě pečlivěji. Od začátku roku nepozoruji žádné zlepšení, právě naopak. Váš spolužák má železné nervy." Malfoyův spolužák, nějaký kluk ze Zmijozelu, profesorovi souhlasně přikývl.
"No, tak, ukažte, co dokážete," vyzval profesor Malfoye a jeho spolužák rázem zbledl. Malfoy se zhluboka nadechl, máchl hůlkou a proměnil hlavu spolužáka v dýni.
"Výborně, toto je velmi obtížné kouzlo. Byl bych vás pochválil, kdyby jste výsledku nedocílil pouhou náhodou," povzdychl si profesor a začal napravovat škodu na studentovi.
"Tady vidíš, že jsem měl pravdu. Je tupý jako dýně, ne jako meloun," připomněl Bobby Zoe jejich dávný spor o inteligenci nešťastného Zmijozelského studenta.
"Radím vám, požádejte nějakého spolužáka o doučování. A to co nejrychleji. Pokud se do příštího týdne nenaučíte měnit barvu vlasů, nemusíte už na mé hodiny chodit," rozhodl profesor a pokračoval v obcházení studentů a radil jim, jak odstranit drobné nepřesnosti v jejich kouzlech a dosáhnout tak ještě šedivějšího odstínu. Bobby se po profesorově výhružce začal více snažit, jako by byla určena jemu. Zoe na konci hodiny měla ve vlasech už jen drobné fialové proužky. Albus, který pracoval ve dvojici s Rose měl vlasy šedé přímo vzorově.
Po hodině zamířil Albus na další famfrpálový trénink. James využíval opravdu každé volné chvíle, kterou měli a naplánované tréninky odmítal zrušit i v příšerném počasí. Tvrdil, že se tak trénují pro zápas v dešti nebo ještě lépe, sněhu. Albus si rozhodně nemyslel, že sníh je lepší varianta. Navíc na Jennu čekal před učebnou Matthew Bower. Celkem důstojně předstíral, že šel náhodou kolem, když studenti vyšli z učebny a že potřebuje mluvit se svou sestrou. Albus s Jennou poslední dobou mluvil jen o lektvarem a občas večer ve společenské místnosti. Tréninky mu brali veškerý volný čas a Albus tušil, že jestli brzy něco neudělá, přestane si ho Jenna všímat a začne chodit s Matthewem, který se kolem ní může motat celý den.
Rose, Zoe a Bobby zamířili do knihovny. Rose se nepodařilo odstranit Zoe z vlasů fialové prameny a hodlala najít řešení v nějaké knize. Zoe musela jít s ní, aby jí pomohla a byla po ruce, až si Rose bude chtít nějaká zaklínadla, která by mohla fungovat, ověřit. Bobby s nimi šel za trest.
Asi v půlce cesty si Zoe rozmyslela, že se jí vlastně fialové prameny ve vlasech líbí a s Bobbym se co nejrychleji vytratili do společenské místnosti, kde se přidali k Ianovi a Christopherovi od nich z ročníku, kteří hráli řachavého petra.
Rose nedokázala problém přejít jen proto, že už to nebyl problém a chtěla celé záhadě přijít na kloub. Odkládala třetí knihu, která jí neřekla nic nového o barvení vlasů, když si všimla, že opodál postává Malfoy.
"Ahoj," přišel k ní. "Napadlo mě, jestli bys nebyla tak hodná a nedoučila mě přeměňování."
"Žádáš mě? Z Nebelvíru. Weasleyovou, jejíž rodina je nazývána největšími krvezrádci a jejíž máma pochází z mudlovské rodiny?"
"To neříkej," přerušil ji ostře. "Říkám tobě, protože se to potřebuju naučit a ty to umíš nejlíp."
"A co ti nejde?" zeptala se Rose už smířlivěji.
"Tak nějak všechno. Asi bych to potřeboval víc cvičit a kdyby na mě někdo dohlíd, že si to cvičím správně. Ale za chvíli bude zápas a ..."
"Na famfrpál se teď vykašli. Jestli tě mám doučovat, tak budeš muset na ty hodiny chodit a dělat, co ti řeknu."
"Takže mě to doučíš?"
"Doučím. Ale pokud se nebudeš snažit, tak tě doučovat přestanu. Nemůžu se to naučit za tebe."
"Jasně, díky moc," řekl až příliš nadšeně. Očividně ho překvapilo, že Rose souhlasila tak rychle.
"Tak, kdy máš volno? Zítra po snídani?"
"To by šlo. Sejdeme se před Velkou síní?"
"Dobře," přikývla Rose a přestala Malfoyovi věnovat pozornost, kterou už zase měly učebnice rozložené po stole.
"Rose?" řekl Malfoy a pokračoval, když vzhlédla. "Nejsem jako můj otec nebo děd. Nesdílím jejich názory a předsudky. A ty bys taky neměla opakovat, co kdo v kouzelnický společnosti kdy řekl o tobě a tví rodině."
S těmito slovy se otočil a odešel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx