9. A máme tu otravu!

7. ledna 2012 v 13:13 | Illian |  Bouře a led
A máme tu otravu!
.
Hlavně klid!
Nabádala se v duchu, ale přesto se jí chtělo křičet štěstím. Létání bylo úžasné! Prostě a jednoduše dokonalé. Připadala si tak volná, svobodná. Mohla by dělat cokoliv mít své vlastní koště. Jak jen se jí chtělo rozletět se někam daleko. Daleko k obzoru Zapovězeného lesa. Ale nemilosrdná píšťalka madam Hoochové jí strhnula zase k zemi.
Ach jo, ještě chvíli!

Přála si v duchu, ale její prosby nebyly vyslyšeny. A zřejmě nebyla jediná, kdo si let nepokrytě užíval. Ostatní prváci vypadali podobně zkroušeně jako ona.
"Ukliďte košťata a příští týden na tom samém místě. Vemte si s sebou i teplé oblečení. Bude pěkná zima," varovala je a pak už je propustila zpátky do hradu.
Berenika se procházela poloprázdnými chodbami, s tvářemi červenými od větru a spokojeně se usmívala. Prvotní strach překonal úžas a pak fascinace. Létání bylo zřejmě její krevní skupinou. Úžasné!
"První hodina létání a žádná katastrofa? Asi bych vám měl poblahopřát."
"Ještě jednou mě takhle někdo vyděsí a přísahám, že něco…exploduje."
Ani to nedořekla a okno na druhém konci chodby se vysypalo na kamennou podlahu.
"Říkala jsem to," zamumlala zkroušeně a probodla Malfoye vražedným pohledem.
"Opravdu mě mrzí, že jsem vás vylekal."
To ti tak budu věřit!
"Nesu vám ale knihy. Skřítci jsou očividně ještě víc neschopní, než jsem si myslel a doručili je ke mně."
"Aha."
Otázka, proč skřítky neposlal s knihami za ní, byla nasnadě, ale oba dva ji očividně ignorovali. V tíživém tichu zůstali stát na chodbě a roztříštěným oknem k nim zavanul chladný proud vzduchu. Roztřásla se.
"Asi bychom měli jít někam do tepla," zamumlala a sledovala, jak hůlkou spravuje skleněnou výplň.
"Jistě."
"Ehm, můj pokoj je jenom kousek a, když nesete ty knihy…"
"A kam si myslíte, že je asi nesu?"
Taky pravda.
Pomyslela si v duchu. Raději se neohlížela a zamířila přímo do své komnaty.
.
Aniž by se jí na něco zeptal, položil knihy na police do knihovny a začal je systematicky rozmisťovat. Chtěla něco namítnout, ale jako by se jí v hrdle vzpříčila všechna slova a ona byla schopná se jenom dívat.
"Další knihy vám již donesou skřítkové, tyto jsou však nezbytné pro vaše studium a další lekci."
"Děkuji. Jste opravdu laskavý."
Otočil se k ní a pátravě si ji prohlížel.
Zdála se mu bledá. Bledší, než by měla být a to se mu rozhodně nelíbilo.
"Je vám dobře?"
"Jistěže mi je dobře. Copak vám nesmím ani poděkovat, aniž byste si myslel, že jsem duševně narušená?" vyprskla pobouřeně netušíc, proč vlastně reaguje tak agresivně.
Ušklíbl se.
"Myslel jsem to trochu jinak. Jste bledá."
"A…aha. Byla jsem létat, jsem ještě trochu zmrzlá."
"Skutečně?"
Kdy se stalo, že se skláněl nad jejím bledým obličejem? Kdy se stalo, že jí tiskl ruku k čelu a zamračeně zkoumal její lesknoucí se zorničky? Nevěděla. Nevěděla nic z toho, ale cítila jeho hřejivou náruč, když se do ní skácela.
.
"Co jí je?"
"Pane Malfoy, oceňuji vaši starost, ale slečna Smithová tu není ještě ani pět minut," odpálkovala nevrlého Luciuse Poppy a dál zkoumala Bereničin stav pomocí diagnostických kouzel.
"Nejsem si přesně jistá…"
"Co tím myslíte?" tentokrát se ptal sám ředitel, který se objevil sotva před minutou na příkaz bradavické ošetřovatelky.
"Její calcaneus* se zdá…narušený."
"Její co?" zeptali se oba dva muži zároveň.
"Její patní kost. Jako by…jakoby se drolila."
Tentokrát se nikdo na nic neptal. Lucius nevěděl na co a Severus nevěděl jak. Oba dva ale věděli, že to není nic dobrého.
Konečně se Poppy narovnala a ustaraným pohledem se dívala na ženu před sebou.
"Tak?" ptal se netrpělivě Lucius.
"Nebudu to popírat, ale je na tom špatně."
"Jak…"
"Zmlkni Malfoy," okřikl ho Severus. "Poppy, ty nám vysvětli co se děje."
Než však větu dořekl, Berenika se začala probouzet.
"Co se…co se stalo?"
"Omdlela jste."
"Omdlela? Ach né, to bude asi z toho lektvaru…"
"Ne to tedy není," přerušila ji přísně ošetřovatelka. "Ve vašem těle probíhá zhoubný proces, který napadá vaše kosti."
"Moje kosti? Jak…jak se to ke mně dostalo?"
"Je to otrava. Jsem si tím téměř jistá. Jenom nevím, kdo by vás chtěl otrávit tímto ošklivým způsobem."
"Je to smrtelné?" zeptala se tiše Ber a v duchu už viděla svůj vlastní pohřeb.
"Jistěže ne. Protijed je poměrně snadný, ale bude to bolet. Bude to trvat dlouho a nebude to nic příjemného."
Severus si odfrkl svým typickým způsobem a upoutal tak na sebe pozornost.
"Ten protijed není problém uvařit, ale Luciusi, ty zjistíě, který inteligentní student z tvé koleje, to má na svědomí."
"Z mé koleje? Proč zrovna z mé koleje?" rozčiloval se Malfoy, ale přísný pohled ředitele ho umlčel.
"Jed, který byl na slečnu Smithovou použit, je velice vzácný a hlavně vyžaduje přísady, které nejsou volně přístupné," vysvětloval pomalu Severus, jakoby přednášel nechápavým studentům. "Studenti, kteří mají možný přístup a hlavně znalosti tohoto jedu, se nachází pouze ve tvé koleji. Mezi pátými ročníky."
"Ale proč mě chtěl někdo otrávit?" vyhrkla zmateně Ber a snažila se posadit na posteli. Bolestně zasykla a nevěřícně se podívala na levou nohu.
"To je…sádra?" vykoktala zmateně a nechtěla věřit tomu, co vidí. Poppy se hrdě narovnala.
"Ano, je to sádra. Existuje na to velice jednoduché kouzlo."
"Ale já si nezlomila nohu."
"Ne, ale jakoby se tak stalo…" madam Pomfreyová začala vysvětlovat princip působení jedu a obě dvě ženy tak přestaly vnímat přítomné pány.
"Nemůžu obvinit někoho ze studentů bez sebemenšího důkazu."
"Malfoy, je mi jedno jestli někoho obviníš, odmítám strpět na své škole někoho, kdo neváhá otrávit spolužačku."
Lucius nestihl zareagovat a Severus už zavíral dveře. Spíše s nimi práskl, jak měl ve zvyku.
"…o berlích?"
"Ano, ale jakmile to postoupí, budeme nuceni vám poskytnout vozíček."
"Vozíček?"
Poppy se shovívavě usmála.
"Nebojte se. Fáze, kdy nebudete moci chodit, bude trvat jenom chvíli. Pak vám budu moci podat protijed."
"Jestli jsem to správně pochopila, protijed mi tedy můžete dát jenom v tom případě, že se jed v mém těle dostatečně namnoží? Jakoby to byl virus?"
"Ano, ano, přesně tak! Jste velice vnímavá," chválila ji Poppy a vrhla vševidoucí pohled na Luciuse. Otřásl se. Byl to přesně ten druh pohledu, který na něj v poslední době vrhala Minerva.
Jakoby se ty dvě na něčem domluvily!
Zasténal v duchu a další věta, kterou bradavická ošetřovatelka pronesla, ho v tom jedině utvrdila.
"Řekla bych, že stihnete i vánoční ples."
Berenika se nervózně rozesmála a pak si přivlastnila berle, které jí ošetřovatelka nachystala. Představa, jak se trmácí po bradavických schodech, jí moc k dobré náladě nepřidala.
"Jak se dívám, pan profesor Malfoy by vám mohl pomoci do pokoje."
"To nebude třeba," vyhrkli oba dva zároveň a Poppy se jenom stěží povedlo zachovat kamenný výraz.
.

* Calcaneus = patní kost. Uhm, deformace mé maličkosti vysokou školou, ale přišlo mi správné, aby to Poppy věděla. Přece jen, je to ošetřovatelka, že?
.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 1:31 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx