6.kapitola - Rozhovor

11. ledna 2012 v 13:17 | Dejna |  Krev není voda
Snape celý zbytek odpoledne seděl ve sklepení a přemýšlel o své údajné sestře. Přece to nemohla být pravda. Ale na druhou stranu Brumbál by nedokázal v takové závažné věci lhát nebo vtipkovat. Jak by to ale mohla být jeho sestra? Z matčiny strany to téměř vylučoval, ale z otcovy by to snad možné bylo, byl to mudla, pořád opilý… Snape si znovu uvědomil, jak toho člověka nesnášel.

Gabriel seděla na posteli a dojídala večeři, když přišla madame Pomfreyová a na podnose nesla talířek s posledními prášky.
"Jak vám chutná?" zeptala se a přitom položila podnos na stolek.
"Je to vynikající," usmála se Gabriel.
"Dnes večer vás tedy propustím, jste úplně jako rybička."
"Děkuji, Poopy, jste velice laskavá."
"Takže slupněte poslední prášky, a jestli tu chcete ještě tuto noc pro jistotu zůstat, klidně můžete."
"Děkuji, ale já asi půjdu, jste skvělá léčitelka, opravdu, už mě to vůbec nebolí," řekla Gabriel a vstala z postele, aby se oblékla a připravila k odchodu.
"Ale prosím vás," uculila se madame Pomfreyová a celá zčervenala, protože tolik chvály na svoji osobu často neslýchala, "je to jen moje práce."
"Dobře odvedená práce, tak na shledanou."
"Nashledanou, profesorko, moc se nenamáhejte," zamávala na ni madame Pomfreyová.


Gabrieliny první kroky vedly do sborovny. Vyzvedla si tam vybrané domácí úkoly, které nestihla opravit, a odnesla je do svého pokoje, kde zasedla k psacímu stolu a pustila se do práce. Za hodinu měla hotovo a spokojeně se uložila ke spánku.
Nazítří ráno se ve Velké síni u snídaně rozhodně nikdo nenudil, Roll Jacklam se procvičoval v obraně proti černé magii a trefil Johna Elliena kouzlem Reducto. Postižený teď ležel na zemi a Marvin Stevenson ho křísil. Snape nezúčastněně pojídal toast s marmeládou, prohlížel si přitom noviny a přemýšlel. Gabriel běžela přivolat na pomoc Madame Pomfreyovou. Ta spráskla nad Johnem Ellienem ruce a odnesla ho ihned s Marvinem na ošetřovnu. Snape se na Gabriel ani nepodíval.

Ten den se mu vcelku profesně vydařil, zato Gabriel neměla vůbec snadné dopoledne. Žáci čtvrtého ročníku Nebelvíru a Mrzimoru jsou vesměs mezi sebou velcí kamarádi, a mají si tedy stále co říci. Svým hovorem soustavně přerušovali výcvikovou lekci, pošťuchovali se, a Boris Gobbyová byla dokonce tak drzá, že vylétla i přes Gabrielin výslovný zákaz do vzduchu a převrátila se hlavou dolů, doprovodil ji hlasitý potlesk studentů. Gabriel zrudla vzteky. To se stalo zatím poprvé, co ji nějaká třída takhle rozzuřila, doposud neměla při výuce potíže a práce s dětmi se jí líbila.
Když to mučení skončilo, měla Gabriel po náladě. Docela se těšila na oběd, protože měla hrozný hlad a doufala, že si nějak spraví náladu. U stolu ovšem chyběla Septima Vectorová, která pravidelně sedávala vedle ní, a Gabriel mrzelo, že si nemá komu postěžovat.

Zrovna si pochutnávala na rýži, když ji oslovil Marvin Stevenson.
"Těžké ráno, což?" otázal se mile.
"Jak jste to poznal?"
"No, máte výraz, jako by vás někdo právě donutil hlídat dvacet třaskavých skvorejšů, takže to znamená, že vám dali zabrat buď nebelvírští sedmáci, nebo mrzimorští čtvrťáci."
"Ta druhá možnost plus čtvrtý ročník Nebelvíru, ale vyjde to nastejno," usmála se na něho Gabriel pobaveně.
"Páni, to je výživná kombinace, divím se, že tu ještě pobýváte s námi," řekl a Gabriel ho mezitím gestem vyzvala, aby se posadil na místo profesorky Vectorové. "Když jsme u toho pobývání, z jaké školy jste k nám přestoupila, jestli se tedy smím dotázat?"
"Ze školy Panorama na jihu Austrálie," odpověděla a upila ze skleničky trochu džusu.
"Proč jste přestoupila?" zeptal se a usedl vedle ní.
"Brumbál mě požádal a já přijala. Učila jsem tam lektvary a létání, ještě k tomu jsem hrála v tamějším famfrpálovém týmu a měla jsem toho už dost, navíc jsem se tehdy rozváděla s mužem, potřebovala jsem zoufale změnit prostředí, Brumbálova nabídka přišla vlastně v pravou chvíli."
"Vím, že jsem asi otravný, ale člověk nemá příliš příležitostí popovídat si s milou hráčkou famfrpálu, která učila lektvary v Austrálii, a proto mi dovolte ještě jeden dotaz, vy z Austrálie pocházíte?" zeptal se a Gabriel se rozesmála.
"Ne, jsem Londýňanka, do Austrálie jsem se přestěhovala ve dvaadvaceti, mimochodem milá hráčka famfrpálu, která učila lektvary v Austrálii, se s vámi potkává třikrát denně a otázky jí nevadí," řekla.
Pro změnu se teď usmál Marvin. Velká síň se začala vyprazdňovat a i on se pomalu zvedl.
"Tak já půjdu, profesorko," řekl a kývnul na ni.
"Jistě, na shledanou u večeře," mávla a všimla si, že se na ni zamračeně dívá Snape. Bez váhání mu to oplatila a šla na další hodinu.

Profesor lektvarů měl odpoledne volno, a tak mu nic nebránilo, aby se vypravil do Děravého kotle. Zdejší prostředí a atmosféra mu vyhovovaly mnohem víc než u Tří košťat. Sice tu bylo větší rušno, ale zato víc soukromí, právě v tom hluku a kvasu měl totiž větší šanci, že si ho nikdo nebude všímat. Mohl si tu v koutku místnosti přemýšlet, studovat, číst a popíjet čerstvou medovinu. Občas zde zkrátka narušoval svoji sklepní samotu bez obav, že si někdo ze známých či kolegů přisedne a bude chtít zapříst hovor.
Vzal si tedy knihu a přemístil se.
V Děravém kotli vše odpovídalo jeho zvyklostem. Našel v rohu místo u stolku s jednou židlí a poručil si medovinu. Pocítil spokojenost. Brzy se před ním objevil pohár s lahodným mokem, a tak si rozevřel knihu a chystal se pustit všechny starosti z hlavy. Ale nebylo mu to souzeno. Koutkem oka postřehl jakousi osobu, která se k němu stále přibližovala. Zbystřil. Poznal ji. Rita Holoubková.
"Jak se máme, profesore?" oslovila ho nebezpečně medovým hlasem a během svého falešného úsměvu, kterým ho obdařila, si bez vyzvání začala přitahovat židli k jeho stolu. Z krokodýlí kabelky vytáhla svůj jedovatě zelený bleskobrk a posunula si falešnými diamanty posázené brýle výš na nos.
Snapea to úplně odrovnalo a jeho slastná vize příjemně stráveného odpoledne se začínala rychle rozplývat. Věnoval Holoubkové jeden ze svých nejvražednějších pohledů, jenž by většinu lidí spolehlivě odradil a zahnal na úprk. S Holoubkovou to ani nehnulo.
"Jste ochoten mi poskytnout rozhovor?"dotázala se sladce.
Snape nemohl uvěřit svým uším, tahle ženská se prostě nepoučí a znovu a znovu otravuje.
"Copak, copak, vzali vás zpátky?" zeptal se a velice si dal záležet na tom, aby jeho výrok zněl pohrdavě.
Rita se dál líbezně usmívala a mlčela.
"Čeho by se to tedy mělo týkat?" procedil nakonec mezi zuby a opět ji obdařil pohrdavým pohledem, z něhož by každý jiný pochopil, že žádné rozhovory poskytovat nehodlá.
"Vaší temné minulosti, profesore," řekla a přitom vycenila zuby ještě víc.
"Na toto a ani na žádné jiné téma se s vámi nehodlám bavit."
"A pročpak ne? Jakýpak k tomu máte důvod? Nebuďte nezdvořilý. Je v tom snad něco, co vás nějak pojí s Vy-víte-kým? Zakázal vám to snad Brumbál? Můžete mi to nějak vysvětlit…"
Snapea ten drzý a dotěrný slovní příval značně rozzuřil, ale ještě se dokázal ovládat. Přestal se na ni dívat a pouze podrážděně sledoval pohyby jejího bleskobrku. Následovala další smršť otázek a to už bylo na něj moc. Znovu na ni ledově pohlédl, ale ona se stále usmívala, vypadalo to, že se výborně baví. Snape věděl, že si při jednání s ní si musí počínat velice obezřetně, ale bylo dost obtížné realizovat to v praxi.
Holoubková domluvila, a zřejmě aby podpořila jeho zájem, mrkla na něj svými dlouhými řasami. Její výraz byl tak pobavený, že se ovládat přestal a řekl, co říkat neměl.
"Můj důvod, proč s vámi nechci mluvit, jste jenom a pouze vy sama, jste dotěrná a slizká, až je mi z vás zle. Když vám někdo řekne, že se s vámi nehodlá bavit, zřejmě to tak i myslí. Mohla byste být poněkud bystřejší. Naprosto nechápu, co sledujete těmi svými přihlouplými otázkami. Ale už dávno jsem pochopil, že jste jenom ubohá karikatura novinářky a obtížný hmyz, nic víc…." Snape mluvil, Ritě Holoubkové mrzl falešný úsměv na rtech a nakonec mu skočila do řeči.
"Toho budete litovat, Snape, toho budete velice litovat…" zasyčela a potom přimhouřila oči.
"Nehodlám tu s vámi ztrácet čas," vyštěkl, až Holoubková nadskočila, naposledy ji probodl vražedným pohledem, rázně vstal, zaplatil a odešel. Bouchl za sebou dveřmi tak, že zvonek, co nad nimi visel, spadl na zem.
Venku byl vítr, to Snapea zchladilo, uvědomil si, že se mu situace poněkud vymkla z rukou. V poslední době se mu to nestalo poprvé. Ať mu byla Holoubková jakkoli nepříjemná, tohle neměl dělat. Jestli ta harpyje dosud neměla materiál k rozhovoru s ním, tak teď jí ho nabídl celou náruč přímo pod nos.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hakky Life Hakky Life | Web | 11. ledna 2012 v 15:31 | Reagovat

Snape a má sestru? :D To je děsivá představa ... Představa, že by po hradě chodil druhý Snape v ženské podobě. :D

2 Pouli Pouli | Web | 22. ledna 2012 v 16:41 | Reagovat

[1]: Ale Gabriel mi přijde velmi milá. Ke všem.

3 Archanie S. Archanie S. | 3. srpna 2012 v 10:49 | Reagovat

Zajímavý námět, jedna moje povídka má podobný - Snape v sukni. Je ale úplně o něčem jiném. Každopádně Dejno gratulluju, úspěšně se ti daří něco, co jen tak někdo neumí. Ani já ne...
Navdzory tomu, že píšeš kratší kapitoly, jsou velmi popisné a vyjadřují děj tak akorát. Pěkná práce, pokračuj! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx