3. Berenika... a jak dál?

1. ledna 2012 v 13:13 | Illian |  Bouře a led
Berenika... a jak dál?
.
Koukala na baldachýn nad sebou a ne a ne usnout. Lucius se jí snažil vysvětlit, že štítonoši svou moc neregulují hůlkou a dokonce se snažil, aby pochopila proč, ale ona to snad ani vědět nechtěla. Její život se převrátil vzhůru nohama. Stalo se to tak jednoduše až jí to bralo dech. Všechno se změnilo. Všechno… její matka, otec…
Proboha, teď nemůžu myslet na matku, nebo otce. Vždyť by mě ani nepoznali!

Převrátila se na bok, ale spánek nepřicházel. Chtěla usnout, chtěla na všechno zapomenout. Aspoň na malou chvíli, ale zároveň se bála, že se jí vrátí ten sen. Ten sen… to byla další věc, které se bála. Co když nedopatřením někomu ublíží? Co když… co když ublíží někomu na kom jí záleží? Další důvod proč se nemůže jen tak vrátit. Třeba se jednou vrátí. Možná… za čas. Kdo ví?
.
Plameny. Rudé krvelačné plameny byly kolem dokola a ona neviděla žádnou cestu, jak z nich uniknout. Chtěla pryč! Pryč! Připadala si jak vězeň. Ale přiblížit se k nim přeci znamenalo smrt. Jenomžeta záře. To neuvěřitelné magické světlopřipadala si jako můra, kterou vábí oheň. Oheň, který ji pak spálí.
Udělala váhavý krok dopředu. Teplo. Žár! Cítila se, jako by jí oheň proudil tělem a pakpak zahřmělo. Obloha! Vůbec si nevšimla jak je temná. Jak černá. Jak krásná. Bouře která přišla smáčela její vlasy, její tváře... přesto však plameny neutichly. Hořely, plály a vzpínaly se proti obloze snad ještě víc než předtím. Jakoby je voda živila a dodávala jim energii. Upadla na kolena. Nemohla dýchat. Všude kolem ní zuřila příroda způsobem, který nebyl možný. Blesky ozařovaly těžká mračna a plameny jí spalovaly kůži...
.
"Aaaa!" vykřikla a prudce se posadila na posteli. Oddechovala jakoby uběhla maratón a na čele se jí perlil pot.
Byl to jen sen. Jen sen. Jen sen
Opakovala si v duchu a znovu si roztřeseně lehla do postele. Tohle se jí vůbec nelíbilo. Proč má noční můry? Proč? A co k čertu znamenají?
.
-o-O-o-
.
"Tak?"
"Nevím co to Weasley použil, ale nebýt jí jsem už zřejmě mrtvý."
"Velká škoda by to tedy nebyla."
"Díky za starost Weasleyová."
"Grangerová, Malfoy, Grangerová."
"Vy dvě hrdličky, laskavě si to nechte na později a raději se soustřeďte na důležitější věci. Ta… jak se vůbec jmenuje Malfoy?"
"Berenika."
"Berenika? A dál?"
"No… to nevím."
Hermiona i Severus shodně protočili oči.
"Tak jsem se neptal! A co? Je v šoku a laskavě bych ocenil, kdy se tu se mnou - už konečně - jednalo jako s profesorem. Což je také jediný důvod, proč jsem dnes vůbec přišel."
Hermiona se uchechtla. "To se tě studenti stále bojí a šuškají si o tobě, že jsi Smrtijed?"
"Nemám potřebu to zrovna tobě vysvětlovat, Grangerová."
Její jméno se mu podařilo vyplivnout jako urážku nejvyššího kalibru, jenomže s ní to ani nehnulo. Naopak se otočila na Severuse.
"Je mi jedno, co Ronald zase vyvádí. Nejsem za něj zodpovědná, tudíž mě, prosím, už znovu nevolejte. Mám dost své práce na Ministerstvu."
"Slečno Grangerová," zasyčel Severus svým typickým způsobem s důrazem na slově slečno "obávám se, že tato situace vyžaduje váš zásah právě proto, že za něj již nejste zodpovědná. Zodpovídáte se totiž ministerstvu a to nemůže nechat napadení profesora Bradavic jen tak bez povšimnutí. Nepletu-li se."
Ke konci už byl jeho hlas jako med a tím ji jen vydráždil ještě víc.
"Tím chcete říct, řediteli, že hodláte vznést obvinění?"
Tón jejího hlasu přešel do čistě profesionální roviny a jen zkušený pozorovatel by si všiml vzteku, který se za tím vším skrýval. Jak ale víme, Lucius i Severus jsou velice všímaví tvorové a proto nebylo divu, že se oba zašklebili typicky zmijozelským způsobem.
"Přesně to chci říct."
"Dobrá. Znáte postup. Nyní, když mě omluvíte, musím jít. Mám práci."
Oba jí pokynuli na pozdrav a sledovali, jak zmizela v zelených plamenech.
"Nepodám na něj žalobu a ty taky ne."
"Cože?" vyhrkl nechápavě Lucius. "Proč ne? Napadl mě. Mohl jsem být mrtvý a ta žena klidně také. Za něco takového by měl jít do vězení. Navíc mohl prozradit existenci našeho světa mudlům."
Žena. Od kdy o ní přemýšlím jako o ženě a ne jako o dívce? Problesklo mu hlavou
"Já tomu rozumím, ale ani jeden z nás není tak naivní aby si myslel, že na tom nemáš svůj podíl viny."
"Tentokrát ne," odsekl chladně Lucius. "Tentokrát jsem, a nemůžu uvěřit, že to říkám, ale jsem bez viny."
Severus se zamračil. Nejraději by toho aristokratického zmetka vykopl ze své kanceláře a i z celých Bradavic. Od jeho nástupu musel hasit jeden problém za druhým a čím víc jich uhasil, tím víc se jich objevilo. Ředitelova noční můra!
"Dobrá, podívám se na to. Nic neslibuji Luciusi, a proto se raději starej o to, co je teď přednější. Zjisti o té ženě co nejvíc lze a pak ji ubytujeme na hradě."
"Opravdu chceš, aby měla hodiny společně s ostatními kolejemi? Nepřijde mi to zrovna jako rozumný nápad."
"Už jsem rozhodl a tobě se opravdu nemusím zodpovídat."
"Dobrá. Na viděnou, Severusi," prohodil a stejně jako Hermiona i on zmizel v zelených plamenech. Ještě ani nestačily utichnout a zpoza dveří odběhl malý černý stín. Paní Norrisová byla svědkem dalšího rozhovoru mezi těmi dvěma muži. Nikdy nechápala lidské počínání, ale pokaždé, když se ti dva potkali, atmosféra zhoustla a do ní se dal chlad. Neměla poslouchat za dveřmi, ale byla zvědavá. Teď aby si šla vyčistit kožíšek.
.
-o-O-o-
.
Unaveně si promnul spánky. Rozhovory se Snapeem byly vyčerpávající. Chtě nechtě musel připustit, že si jsou v mnoha ohledech až příliš podobní.
Nestačil si ani sednout do křesla a zaslechl podivný nářek. Vycházel z pokoje pro hosty. Vstal přešel chodbu a opatrně nakoukl. Berenika sebou zmítala v posteli a pak se prudce posadila. Neslyšně zavřel dveře a trochu zmateně se rozhlédl po chodbě. Vstoupila do jeho života jako blesk z čistého nebe a teď...co to jenom bylo? Co to cítil? Něco, něco divného prošlo kolem jeho srdce.
Zatřásl hlavou. Možná se mu to jenom zdálo. Nebo má hlad. Vždyť je téměř půlnoc. Grangerová i ten slizký lektvarolog by si měli uvědomit, že ne každý, musí být nutně workoholikem chodícím spát v jednu ráno. Alespoň tedy on, nehodlal něco takového provozovat dobrovolně.
.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx