22. - Chaos a pocit nebezpečí

19. ledna 2012 v 13:00 | Surynka |  Návrat

Bradavice se na příští dva dny ponořily do naprostého chaosu. Všude vládl zmatek a některé studenty začal ovládat strach, který se šířil dál. Pandora seděla v ředitelně ponořená do hromady papírů a každou chvíli se v krbu objevila nějaká návštěva. Tu někdo z ministerstva, tu nějaký starostlivý rodič, nebo někdo z tiskovin. Vždyť evakuace jedné z nejlepších škol na světě byla tak zajímavá! Pandora byla mimo a neměla náladu na nikoho. Věděla, jako snad každý, že Voldemort se může vzchopit každou nejbližší hodinu a může zaútočit na školu. Před devatenácti lety se to dalo aspoň trochu předvídat, kdy přijde, ale teď… Harry Potter, chlapec, který přežil a zachránil kouzelnický svět, měl tak trochu problémy sám se sebou a nedokázal ani navázat spojení na Voldemorta, jako to kdysi uměl. Pandora se v magii vyznala snad nejlíp ze všech, taky proto ho pozvala na hrad a teď čekala, kdy se konečně objeví.

PRÁSK
"Cože?!" vyjekla Pandora vyděšeně.



"Omlouváme se, že jsme sem tak vpadli. Měli jsme v úmyslu přenést se někam jinam a sem dojít jako každý normální kouzelník, ale síť je přehlcená, jedině tady u tebe to je relativně v klidu." Prohlásil Benjamin.

"Jo, rodiče si sem přicházejí pro své děti. Počkat…co ty tu děláš?" Pandora nechápala, kde se tam bere její bývalý manžel.

"Víš, že Callistrové vždycky dobře ovládali magii, možná bych byl taky nápomocen a dohodli jsme se s Harrym, že sem přijdu taky. Ale co mu tak dlouho trv…" hlasité prásknutí v krbu ho přerušilo. Pandora si uvědomila, že zvuk, který za celý den slyšela nejvíc, je právě tohle PRÁSK.

"Ahoj, konečně jsi tu. Tak vezmi místo a povídej." Ukázala na židli a sama se posadila do ředitelského křesla.

"Určitě víš, že jsem byl jaksi propojen s Voldemortovou myslí, a proto jsem se snažil obnovit to propojení, ale moc se mi to nedaří. Minule, když se Voldemort kompletně uzdravil, cítil jsme to, jizva mě pálila skoro bez přestání, ale teď? Jen občas trochu zabolí, nechápu to. Jakoby se dokázal odpojit od mé mysli a přitom už tehdy mi Brumbál řekl, že to není možné." Vysvětlil Harry.

"Teoreticky to není možné, to je pravda, ale v praxi to nikdo nezkoušel. Pochop, ty a Voldemort jste byli jediným živým důkazem, že je stále možné být propojen přes mysl, ale uvažme, že Voldemort byl zničen a teď se vrátil akorát díky kouzlu, které ministerstvo ani nijak nezakódovalo. Vezmi to takhle. Když se s tebou setkal poprvé, snažil se tě zničit, ale měl jsi štít, a ten naopak zničil jeho a na tobě ponechal akorát malé znamení. Ale před devatenácti lety jsi ho zničil ty, ne štít, možná proto už ta jizva neplní funkci takovou, jako kdysi a možná i proto už se s ním nemůžeš spojit." Domluvila Pandora.

"To je sice hezké, že mi to tu všechno vysvětluješ, ale současný problém to nevyřeší. Já se mu musím dostat do hlavy. Vím, že je to risk, protože kdyby se to povedlo, mohl by to propojení využít i on. Vím, že tehdy to moc nedělal, i kvůli tomu, že ho moje emotivní založení děsilo a způsobovalo něco neuvěřitelného pro jeho mysl, ale dneska už ví, co by ho čekalo, a každý víme, že pro vítězství je schopen jakékoliv oběti, i kdyby to měla být chvilková bolest nad mými emocemi." Domluvil Harry a dlouze se podíval na Pandoru. Doufal, že mu pomůže a ne, že mu řekne tisíc a jeden důvodů, proč by to jít nemělo.

"Dobře. Jak víme, propojení mezi dvěma lidmi bylo vždy pro naše předky fascinující, a proto taky existuje mnoho knih. A vím aspoň o jedné, kde se píše i o obnovení propojení." Dořekla nakonec Pandora. Za celou tu dobu neřekl Benjamin ani slovo, jen sledoval celý rozhovor a možná až trochu nápadně sledoval svou bývalou manželku. Nechápal to. Byl to on, kdo ji opustil a teď se mu nezdá o ničem jiném, než aby byla zase jeho právoplatnou a kouzelnickým světem uznanou manželkou. Proč jsem ji vlastně tehdy nechal? říkal si. Poslední dobou nepřemýšlel skoro nad ničím jiným, než o tom, co měla jeho přítelkyně navíc od Pandory. A pořád na nic nepřicházel, akorát mu v hlavě zněly věty, které kdysi vyslovila jeho žena. Mužské pokolení je bohužel tak hloupé a tak manipulativní, že jednou stejně bude uvažovat nad svými chybami, kterých se dopustilo, a nenapadne je jediný důvod, proč tu chybu udělalo. V tu chvíli budu tvrdit jedinou věc, že muži jsou opravdu snadno manipulativní a pokud žena ví, co chce, muž udělá všechno bez rozmyšlení. A pokaždé ho to pak zamrzí. Měla pravdu. Nechal se snadno zmanipulovat svou přítelkyní, která u všeho tahala za nitky… i u toho podvodu na Pandořinu schopnost postarat se o dítě. A on? Pár let poté ho to opravdu mrzí.

"Co si o tom myslíš?" zeptala se ho Pandora.

"Co?" nevěděl, jak moc dlouho přemýšlel. Nevěděl, o čem se to tam mluví a vadilo mu to.

"O tom, že bychom mohli začít pátrat v knihách, určitě něco najdeme." Pandora ani nečekala, až se Benjamin vyjádří a už se vydala i s Harrym ven z ředitelny. Chodby na tomhle patře byli prázdné. Bylo dopoledne a chodba, kde se nacházela knihovna, byla prázdná! Zdálo se jí to zvláštní, ale zároveň už z toho dokázala vyčíst to, co se blíží. Ve Velké síni zbylo jen pár studentů, kteří ještě čekali, až si je rodiče vyzvednou, nebo až je profesoři vypraví domů.

"Kteří studenti zde ještě zůstali?" zeptal se Harry.

"No tvoje děti si dneska ráno odvezla Hermiona společně s těmi svými. Vlastně jsem se s ní ani pořádně nesetkala. No a zbyli tu jen žáci z třetích ročníků a…jo a Scorpius Malfoy. Pro toho si mají rodiče přijít až odpoledne."

"Počkat, Draco si ještě nevyzvedl syna? To bych se ho mohl na pár věcí zeptat." Prohlásil Harry, když si sedali ke stolu.

"Jako na co? Jestli není zase Smrtijed?" zeptal se Benjamin, když Pandoře pomáhal s přistavováním schůdků.

"Jo, třeba na tohle."

"Nemyslím si, že je to potřeba. Po válce jejich rodina hodně ztratila, a i když se jim povedlo udržet si jakžtakž jejich životní úroveň, dál už to asi pokoušet nebudou. Nezapomeň, že ke konci bitvy už se moc nezapojovali a místy to dokonce mohlo vypadat, že přešli na naši stranu. Neriskovali by další setkání s Voldemortem, který před svým koncem měl přehled o všem. To, že si pro syna ještě nepřijeli, je spíš důkazem toho, že se do téhle bitvy nehodlají vůbec zapojit, že se zabarikádují doma a budou čekat." Prohlásil Benjamin a držel Pandoře schůdky.

"Možná máš pravdu. Stejně tak můžou být přímo u Voldemorta. Ale stejně se ho zajdu zeptat."

"Neuteče ti, neboj. U prváků je zadaný jasný příkaz, že se mi musí oznámit, že si je rodiče odvážejí." Prohlásila Pandora, aniž by odvrátila pohled od polic s knihami. Trvalo jí to ještě chvíli, než našla knihu, která by v sobě mohla ukrývat to, co hledali.

"Tady to je!" vykřikla Pandora po chvíli, když listovala knihou a mužské osazenstvo ji jen sledovalo. "Píše se tu, že by bylo možné znovu obnovit propojení dvou myslí, ale je potřeba něco, čeho se dotkl ten druhý. Když ty chceš obnovit propojení, musíš mít něco, co držel Voldemort v rukách." Pandora si knížku založila přeloženým papírem a stejně jako Benjamin sledovala Harryho, jak se snaží na něco vzpomenout.

"Klobouk!" vykřikl do ticha. "V den, kdy se bojovalo o Bradavice, držel v rukách rozřazovací klobouk a to je snad jediná věc, které se dotkl a pořád je tu. I když v trochu ohořelém stavu." Dodal Harry, když si vzpomněl, jak se klobouk tehdy zapálil.

"To se opravilo, vždyť rozřazuje studenty do kolejí dodnes. Benjamine, dojdi pro něj, je u mě v kanceláři." Kývla Pandora na svého bývalého muže a ten se poslušně vydal do ředitelny.

"I když bych se občas hádala o tom, jestli mu ten požár trochu nezničil úsudek. Vezmi si třeba Scorpiuse Malfoye. Ano, všichni Malfoyové chodili do Zmijozelu, ale ve Scorpiusovi se zatím neprojevilo moc zmijozelských genů."

"Vážně?!" vyvalil Harry oči. Zrovna o synovi Draca by neřekl, že by dělal ostudu svému rodu. Vždyť z Draca autoritativní chování přímo vyzařovalo.

"No. Klobouk ho tam zařadil spíš z tradice. Časem ho Zmijozel předělá, ale zatím se to moc nedaří. Nevím, kde Malfoyovi udělali chybu." Usmála se Pandora a mávla na Benjamina, aby přidal do kroku.

"Ty se tu s tím procházíš jak na přehlídce!" vytrhla mu z rukou klobouk. Klobouk se zrovna probíral, vždyť během dne nedělal nic jiného, než že spal. Všechno mu bylo vysvětleno a s hlasitým stěžováním souhlasil.

"Stejně byste se mnou udělali, co chcete. Ať bych souhlasil, nebo ne. Paní ředitelko Callister, vy na mne máte dohlížet a ne mne využívat k takovým kejklím, i když budu rád, když se hlava pro změnu zapálí jemu." Narážel na onu 'ohnivou show' před devatenácti lety.

Pandora tedy vzala otevřenou knížku a zadávala příkazy a vysvětlovala postup. Bylo to vlastně hrozně jednoduché, až podezřele.

"Oba se musíte v daný moment soustředit na Voldemorta. Ty na jeho mysl," ukázala na Harryho "a ty na jeho činy." Ukázala na klobouk. Pak vysvětlila Harrymu, v který moment má říct formulku. Kdyby se opozdil, nebo naopak formulku řekl moc brzy, nejenže by to nefungovalo, ale rozhodně by to mohlo zhoršit průběh, jinak zcela běžných, okolností.

"Nemůžu nějak pomoct?" ptal se až přehnaně ochotně Benjamin.

"Nejvíc pomůžeš tím, když budeš mlčet a až do konce nepromluvíš ani slovo." Prohlásila Pandora trochu kousavě a sama se soustředila, aby nic neřekla, nebo do něčeho nevrazila. Sebemenší zvuk by mohl Harryho vyvést ze soustředěnosti a všechno by se akorát zkomplikovalo. Benjamin chtěl sice něco říct, ale nakonec vyhodnotil situaci, a rozhodl se něco namítnout, až po skončení 'rituálu', jak tomu říkal.

"Renovó méntis!" ozval se nečekaně Harry. Kolem něj se vytvořila slaboučká modrá záře a těsně ve chvíli, kdy zmizela, vyjekl Harry bolestí. Oba, Pandora i Benjamin, se k němu okamžitě vrhli.

"Jsi v pořádku?" zeptala se Pandora.

"Teď už jo. Cítím, že je naživu." I přes tu bolest se téměř usmál, že Voldemorta cítí, a že může vědět, co dělá a nad čím uvažuje.

"Tak máme jeden problém z krku. Teď tu na nás čeká ten druhý a o hodně složitější." Prohlásil Benjamin trochu ponuře. Měl pravdu. Čekalo je ponuré a tvrdé období.

"Paní ředitelko, pan Malfoy si přišel pro syna." Hlásila profesorka Fish.

"Ano, děkuji. Zdržte ho chvíli. Prosím." Kývla na ni a otočila se k Harrymu. "Tak co? Chceš s ním pořád mluvit?"

"Samozřejmě. Mám na něj pár otázek."

Ve Velké síni už bylo skoro vylidněno, navíc pár studentů si ještě pořád balilo. Jen Scorpius Malfoy seděl na lavici u své koleje a jeho rodiče se nad ním trochu starostlivě skláněli. Měli strach. Ne z lidí bývalého Řádu. Měli strach z toho, který momentálně naháněl strach i stovkám dalších. Bylo to poznat. Když se k nim blížila Pandora s Harry vedle sebe, oba Malfoyovi demonstrativně odhalili předloktí. Jak Pandora očekávala, bez znamení zla.

"Ahoj Draco, koukám, že si dáváš pozor na to, co si o tobě budou lidi myslet."

"Moje rodina myslela, že válkou všechno získá, naopak jsme toho hodně ztratili."

"Ale ke konci jsem si vás ani moc nevšiml u Voldemorta." Prohlásil konverzačním tónem Harry a všiml si Dracova zřetelného cuknutí při vyslovení jména.

"Ke konci nebylo moc znatelné, ke komu si přikláníme. V tu chvíli jsme chtěli být neutrální, nevěděli jsme, jak to dopadne, ale Voldemort zjistil naše stanovisko. Naštěstí už nás neměl čas potrestat."

"Proto se teď tak bojíš? To chápu, ale když bude chtít a vy nebudete pdo patřičnou ochranou, stejně si vás najde." Pravda, kterou Harry vyslovil, byla až mrazivě skutečná.

"Proto nejsme rádi, když musíme vycházet ze svého úkrytu, zvlášť, když náš rod za pár měsíců získá dalšího dědice." Pořád v něm byly chlad, arogantnost, majetnickost a všechny ty rysy, které Malfoyovi měli odjakživa, ale bylo to jakoby zmírněné. Ztlumené, trochu potlačené. Tahle 'změna' u něj nastal právě po bitvě, kdy pochopil, že to, čemu ho rodiče naučili, se málokdy vyplatí. Ale když se podíval na svou manželku, člověk by řekl, že ji snad i miluje, že se nejednalo o dohodu a že ji snad miluje i víc, kvůli dalšímu dítěti, které se mělo brzy narodit. On a láska? Blbost. Zaznělo Harrymu v hlavě, ale nechal to být a dál se tím nezaobíral. Věděl, že v tu chvíli je mnoho věcí důležitějších.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ina Ina | 19. ledna 2012 v 20:32 | Reagovat

Hele sestřičko konečně děláš deeeelší kapčy :D šikulkáá :D

2 Surynka Surynka | 22. ledna 2012 v 1:17 | Reagovat

[1]: Už mi ti tvoje dlouhý samohlásky lezou na mozek :-P ale prosím...dělej si jich kolik chceš :-D ono se vůůůůůbec* nice nestane, když zešílím.....:-D

*všimla sis, že mi ty dlouhý samohlásky na ten mozek opravdu vlezly? Už je dělám taky :-( 8-O

3 Ashley Ashley | Web | 7. května 2012 v 21:16 | Reagovat

velmi pěkná kapitola...jsem zvědavá, jak se to dál bude vyvíjet... :)

4 Surynka Surynka | Web | 12. srpna 2012 v 21:01 | Reagovat

[3]: Díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx