19. Smím prosit? + Epilog

17. ledna 2012 v 13:13 | Illian |  Bouře a led
Smím prosit?
.
Duté zadunění a následná kletba, byly neklamným důkazem toho, že se Lucius pořádně praštil o pelest postele.
"To byla hrůza," zamumlala Berenika a nepřítomně se dívala z okna.
Lucius si sedl vedle ní a, i když se zprvu bránila, objal ji kolem ramen a přitiskl k sobě.
"Bylas statečná."

Nevěděla proč, ale tohle prosté prohlášení v ní vyvolalo vlnu vzteku. Chtěla na něj začít křičet. Či to asi byla vina! Že sem musela být statečná?! Ale jeho hřejivá náruč skýtala takové bezpečí.
"Nemůžu uvěřit tomu, co Severus udělal."
"Prosím?" zeptala se nechápavě a upřela na něj ty svá stříbrná kukadla.
"Jestli jsem si jeho poslední slova správně vyložil, pak můžeme…" nechal větu vyznít do ztracena, ale i tak to bylo jasné.
"M…myslíš jako…?"
Byla zmatená. Zmatená a rozpolcená svými vlastními city. Viděl to. Viděl to v jejích očích. Stejně jako všechno ostatní. Stejně jako cítil zběsilý tlukot jejího srdce tak blízko svému.
.
Svižně šel chodbou a jeho černý plášť vlál za ním. Byl si téměř jistý, že dělá chybu, ale na druhou stranu se alespoň zbavil problému s označením Weasley. Jiný problém se tak mohl dostat do jeho zorného pole. Dokonce doslova.
"Severusi, to jsem ráda, že jsem na tebe narazila! Chci, abys zítra ráno u snídaně ohlásil téma vánočního večírku a veškeré podrobnosti."
"Minervo, prosím, dnes opravdu nemám…"
"Mudlovský večírek! Prodloužená se tomu myslím říká. Je to úžasné. S jednou ze svých mudlovských kamarádek jsem měla tu čest jednu navštívit a přijde mi to jako úžasný nápad…"
Musím podepsat tu horu papírů na stole.
Přemýšlel v duchu Severus a přikyvoval Minervě, i když ji vůbec neposlouchal.
"…a výzdoba by mohla být černo bílá. Ne ještě musíme přidat stříbrnou! A taky…"
Filchovi budu muset zvednout plat, jestli má uklidit po tom příšerném večírku.
"…a budeme potřebovat veliký parket. Všichni chlapci samozřejmě půjdou ve smokingu, ano. Stejně jako profesoři…"
Taky bych měl navštívit ministra ohledně toho povolení na rozšíření pozemků školy.
"….kouzelné! Úplně si to umím přednastavit! A balónky a…"
Musím připravit další várku Bersenu a zřejmě bych si měl nachystat i lektvar proti kocovině.
"…večerka posunutá. Starší ročníky samozřejmě mohou zůstat déle, ale bylo by báječné, aby profesoři zůstali až do konce a po odchodu vyšších ročníků společně oslavili…"
Raději dvě dávky. Lucius bude potřebovat taky, když o tom tak uvažuji.
"…co myslíš?"
"Minervo, jako vždy obdivuji tvou schopnost…organizace. Proto bych navrhoval, abys to oznámila ty a také, aby ses o všechno ohledně večírku postarala."
"Vážně? To je od tebe velkorysé. Opravdu si myslíš, že…"
"Ano Minervo, jenom, prosím, nepřesáhněte rozpočet.
.
-o-O-o-
.
Nakrčila obočí a zamžourala do světlem zalitého pokoje.
"Mmm…"
"Dobré ráno."
"Ha?!" vykřikla a prudce se posadila. "Co…co…" pohledem sklouzla ke svému pyžamu a pak na muže, vedle kterého se probudila, pak zpět na své pyžamo a zase na něj.
"Neboj, nedopustil, jsem se žádných…neplech."
Zrudla a nejraději by se propadla do země. Očima sklouzla na hodiny a okamžitě vyskočila z postele.
"Zmeškáme snídani! Och, ale nesmíme tam přijít zároveň," vyhrkla zbrkle a začala se shánět po svém oblečení.
"Zároveň?"
Lucius překvapeně povytáhl obočí, ale jeho rty křivil typický arogantní úšklebek.
"Samozřejmě! Vždyť…"
Nestačila větu dokončit a sevřel ji pevně v náručí.
"Proč…co…já…" koktala nechápavě, ale Lucius ji nepustil.
"Jsem šťastný," zašeptal a pak ji pustil.
"Nechám vás převléknout madam a já mezitím opravím písemky těch trolů, co si nechávají říkat studenti."
"Tro…cože?" vyhrkla, ale to už viděla jenom Luciusova vzdalující se záda. Rozesmála se.
Kam jsem se to uvrtala.
.
-o-O-o-
.
"…čerka pro vyšší ročníky bude přesně v půl dvanácté. Pokud se někdo bude po půlnoci potulovat po hradě, věřte, že vás trest nemine."
Berenika se usmívala a s chutí se zakousla do snídaně. McGonagallová básnila o nějakém večírku, ale jí to bylo jedno. Nezajímal jí večírek, ani prodloužená večerka. V myšlenkách se vracela k mnohem zajímavějším věcem. Od toho výslechu uplynuli už čtyři dny a Lucius byl… zkrátka jako vyměněný. Ne že by se vůči studentům začal chovat hezky, v tomhle si s ředitelem vůbec nezadal, ale jejich lekce se staly jaksi častějšími a ne vždy se jenom učili. A její básně. Usmála se. Opravdu se mu líbili.
Zvedla šálek s čajem a překvapeně zamrkala na papírek pod ním.
Co to…?
.
Šaty máš v pokoji. Budu čekat před Velkou síní přesně v osm.
L.
.
"Cože?!" vyhrkla překvapeně, až se po ní několik studentů nechápavě otočilo.
Co si…co si myslí? Já nechci na večírek….šaty? Jaké šaty?
Nejraději by se okamžitě rozeběhla k sobě do pokoje, ale musela ještě na lektvary. Zamračila se. Ředitel by určitě neocenil, kdyby přišla pozdě. Zvedla se, lístek zastrčila do kapsy a s nepřítomným pohledem vyrazila do sklepení. Ještě tam ani nedošla, když jí cestu zastoupila skupina děvčat z vyšších ročníků.
"Už zase?" zeptala se s povytaženým obočím (od koho se to asi naučila?).
"Jestli hodláš jít na ples…" začala jedna.
"…a tančit profesorem Malfoyem. Pak tě varujeme předem, nezkoušej to," dokončila druhá a všechny se tvářily značně výhružně.
Usmála se. Ne, nenechá se zastrašit. Proč by měla? Ty lekce s Luciusem přeci nemohly přijít nazmar. Máchla rukou a před vyděšenými studentkami se objevil namodralý plamen.
"Aby bylo jasno. Půjdu na ples a budu tančit s profesorem Malfoyem. Jestli se vám to nelíbí, budiž."
S poslední slovem nechala plameny zmizet a pokračovala chodbou dál.
"Fííííha! To bylo žůžo!" vykřikla Uršula vynořivší se odnikud.
"Děkuji ti Uršulo, ale byla bych mnohem raději, kdybych se k takovým věcem nemusela snižovat."
"Bereniko, na tyto studentky neplatí nic jiného," přisadila si Helena.
A ta se tu vzala kde?
"Takže jdeš na ples?"
"Ano, Heleno, ale s tím tancem…"
"Viděli jsme ho, jak od tebe odchází pozdě v noci."
Ber se zarazila a zčervenala.
"To není…"
"Jak to vypadá?" dokončila za ni Šedá dáma a vševědoucně se usmála. "Jen se chovejte slušně, ano?"
"Ale…"
"Slušně!" prohodila Helena a zmizela za nejbližším brněním. Ber koutkem oka zahlédla, jak stejným směrem proplouvá i Krvavý baron.
Zajímavé.
K učebně lektvarů se dostala včas a Snape ji tak nemohl nic vyčíst.
"Nalistujte si stranu sto třináct…" začal přísně a den se ponořil do obvyklé rutiny. Tedy, až na okamžik, kdy přišla do pokoje. Na její posteli ležely nádherné šaty v barvě šarlatu. Nevěřila svým očím.
Tahle barva se k němu vůbec nehodí.
Pomyslela si a lehce se dotkla látky. Byla jako tekuté rubíny. Neuvěřitelné.
.
Čekal přesně tam, kde slíbil. A měl dokonce překvapenější výraz, než který čekala.
"Pane Malfoy," pozdravila ho s úsměvem a v duchu musela uznat, že mu to ve smokingu náramně sluší.
"Slečno Smithová."
Jako pravý gentleman uchopil její ruku a lehce políbil. Zčervenala. Tohle bylo tak, tak surreální.
"Rudé šaty?"
"Sedí přesně k tvým vlasů, nepletu-li se."
"Aha," zamumlala a nepřestávala se usmívat. Ve Velké síni bylo již dávno plno, ale jejich příchod přeci jen vyvolal menší poprask.
"Slečno Smithová?"
"Ano?"
"Smím prosit?"
"Ano."
.
Epilog
.
O nějaký ten pátek později...
.
Seděla na terase Malfoy Manor a tiše upíjela svůj čaj.
"Už docela dlouho, se tě chci na něco zeptat," ozval se majitel toho skvostného sídla.
"Ano?"
"Jaké je tvé pravé jméno?"
Ber se shovívavě usmála a než mu odpověděla, znovu upila ze šálku.
"Víte, pane Malfoy, mám velice zvláštní jméno. Mí rodiče mi kdysi říkávali Jano, ale to není správně."
Pozvedl obočí, avšak neskákal jí do řeči. Už zjistil, že to není zrovna nejlepší nápad.
"A musím vám prozradit, že jediný, kdo kdy bude znát mé pravé jméno, bude můj snoubenec."
Lucius se majetnicky zašklebil a lehce jí vzal šálek. Pak si ji přitáhl na klín.
"Ale Bereniko, tomu se mi nechce věřit."
"Věř si čemu chceš."
"Víš o tom, že tě miluju?"
"Já tebe taky…"
Usmál se.
"Už to chápu."
"Co?"
"Let vlasů, jež se točí kolem těla.
Árie bohů, která v duši osaměla.
Skok do prázdna, kterým srdce se jim chvěla,
Krása, jíž se holubice bělá.
A motýli, když se rozletěli do ztracena..."
Ber se začervenala. Tohle byla její práce. Báseň s prostým názvem. Jednoslovným…láska.
.

Pozn. na okraj:
Chtěla bych znovu zopakovat, že veškeré básně, jsou dílem Ber.
A, abych nezapomněla, gramatické překlepy a chyby jsou kompletně moje práce a příšerně se za ně stydím. Věřte však, nedělám to schválně….
Jinak doufám, že se líbilo, ale v co hlavně doufám je to, abych udělala zadavatelce radost…:)
Název? Proč zrovna Bouře a Led? Kromě toho, že je to Berenika a Lucius, tak název představuje i jejich zvláštní osobnosti. Ber je jako bouře, nebo mi tak alespoň připadá, někdy nezkrotná a někdy magická. Žije svým srdcem. Na rozdíl od Luciuse, který se zahrabal pod spoustu ledových štítů, které mohla roztavit jedině Berenika - viz naše delfská věštírna Sibylla. :)
Kouzlo, které spustilo Bereničin "magický potenciál" zůstává zastřeno tajemstvím schválně - nechávám prostor pro fantazii ;)
Dál. Proč jsem Bereniku pojmenovala Berenika Smithová a ne jinak, nebo proč na konci tvrdím, že je Berenika její pravé jméno? Inu, dobrá otázka a uhm…nejsem si jistá, jestli je to u Ber stejné jako u mě, ale…někdy mám prostě pocit, že jsem se měla jmenovat Illian. Že…hm, jak to říct, moje duše? Vnitřní dítě? Vím-já-co?… se jmenuje Illian. Prostě, že se Bereničino srdce jmenuje Ber. Je to zmatené vysvětlení, ale snad aspoň trochu. Jo a to Smithová… myslím, že jedno z nejběžnějších falešných jmen :)
.
Jsou-li nějaké další otázky (třeba ohledně charakterů, proč se kdo choval jak), klidně mi pište na e-mail. Ale varuji. Z kánonu, jsem mávnutím ruky udělala brak od Rity Holoubkové, proč by se tedy podle něj měly postavy chovat? (Proč jsem tak zlá? XD)
.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Surynka Surynka | Web | 17. ledna 2012 v 15:43 | Reagovat

Nádhera, nádhera a ještě jednou nádhera :-D Je to krásně napsaný a škoda, že už je konec :-(  Neplánuješ náhodou 2. řadu? :-)

2 AlexisG. AlexisG. | 17. ledna 2012 v 17:50 | Reagovat

Nádhera.Konec je naprosto perfektní a moc se mi líbil ale je mi líto že už to skončilo. A ohledně toho jména. Mám občas taky pocit že jsem se měla jmenovat Alexis, takže chápu co tím myslíš. :-)

3 Illian Illian | 18. ledna 2012 v 10:04 | Reagovat

[1]: Děkuji a ne, opravdu neplánuji druhou řadu, to jen kdyby chtěla Berenika :-D

[2]: Také děkuji, jsem ráda, že se líbilo a také mě těší, že to s tím jménem někdo pochopil. Když mám něco racionálně vysvětlit, většinou totiž selžu :D

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 24. února 2012 v 19:41 | Reagovat

[3]: To jen kdyby chtěla a jen kdyby se jí podařilo dopsat Mozaiku, protože už teď se cítí trapně, že to ještě nemá xD

5 Illian Illian | Web | 3. března 2012 v 10:16 | Reagovat

[4]: Ale já mám Mozaiku ráda, sice není dokončená ale pořád to čtu dokolečka, protože je tam Sev :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx