17. Hledej pravdu mezi řádky

15. ledna 2012 v 13:13 | Illian |  Bouře a led
Hledej pravdu mezi řádky
.
Mrštil sklenicí o zeď a proklínal sám sebe.
Taková hloupost!
"Předpokládal bych, že se umíš daleko lépe ovládat."
"Barone, opravdu nemám chuť na něčí společnost."
"To chápu, smím znát příčinu tvého rozpoložení?"
"Nesmíš!" vyprskl nasupeně Lucius a mávnutím hůlky střepy z podlahy uklidil. "Omlouvám se, jenom…prostě…"

"Hádám správně, že se jedná o slečnu Smithovou?"
Lucius naštvaně zavrčel. "Jistěže se jedná o slečnu Smithovou. Kdo jiný mi přidělává poslední dobou bolesti hlavy?"
Krvavý baron se téměř usmál, nebo to tak Malfoyovi alespoň připadalo.
"Myslím, že vím, jak se cítíš."
"To mě příliš netěší, když vím, jak jsi dopadl."
Kdyby to řekl kdokoliv jiný, Baron by mu připravil peklo na zemi, ale Luciuse považoval za přítele a za tu dobu, co se znali, už věděl, že to nemyslí zle.
"Měl by ses tedy snažit, abys nedopadl stejně."
Lucius se ušklíbl a pohled mu dopadl na hromádku pergamenů. Jejích básní. První co byla na hromádce, se jmenovala Motýlí. Zapamatoval si ji. Ani nevěděl proč.
.
Motýl, když křídla rozevírá.
Dnes v křehké dlani
prý jeho pevnost svírá ,
kdo jemnosti se klaní.
Třpytí se na prstenu,
ten z bezvládných a mrtvých těl.
Bez křiku, beze stenu
běláskům uletěl.

V tvých rukou pel a v tichosti mých přání
se motýl proletěl, dal sbohem umírání.*
.
Jak příhodné. Ona také zamávala svými křídly a unikla jenom o vlásek smrti.
Jen o vlásek…
"To jsou ty básně, které napsala?" zeptal se s náhlým zájmem Krvavý baron.
"Ty jsi ještě tady?"
"Považuji to za ano."
"Jsou úžasné. Četl jsem je několikrát, třeba tahle:
.
Dřevo co chrání
svou výškou čtyřletou
už neporoste v stráni.
Už duší prokletou,
už popraviště brání
a ruskou ruletou
žije bez váhaní,
když se rozední...
A růže pohřební
na popravišti kvetou.
.
Dřevo, do nějž se vpila
krev, duše i tělo
Pomsta se tiše vžila
v to, co temné bylo,
v to, z čehož byla síla
než se to proměnilo.
Co upadne do trávy,
kde poupě tkané z tmy
se ve smrt proměnilo?
.
A když se rozední,
jak z očí vyčetly,
na růže pohřební
zničené dosedly
krvavé, nevšední
kapky. A uvedly
život ve chrámy,
kde růže tkané z tmy
konečně uvadly...
.
vidíš? Je to…úžasné"
"Jak se jmenuje?"
"Pohřební růže."
"Je…smutná."
"Většina z nich."
"Proč?"
"Barone…" varoval ho tiše Lucius a bezmyšlenkovitě se probíral pergameny, jakoby něco hledal.
"Proč jsou smutné Luciusi? Co myslíš?"
"Nevím!" vyprskl a měl chuť po duchovi něco hodit, i když věděl, že je to k ničemu.
"Protože ta dívka trpí."
"Trpí?"
Zmatení.
"Vždyť už dostala protijed."
"Myslím to jinak. Stýská se jí. A nejen to. Hledá cíl. Cíl svého života. Hledá nějaký důvod proč tu být. Copak to nevidíš? Dívka věčně ponořená v knihách. Mlčenlivá. Copak sis nevšiml, jak je nesmělá? Všechny ty opatrné úsměvy a smutné pohledy."
"Nevím, o čem to mluvíš," odsekl chladně Lucius a v ruce sevřel jeden z pergamenů. Jedna z nón, které jí šly tak dobře.
"Nevíš? Přečti to, co držíš v ruce."
"Proč…?" začal Lucius, ale pod přísným pohledem ducha se sklonil k těm několika řádkům.
"Já. Nebo snad holubice bílá
pro tebe posly temnoty shání,
a listy náhodně rozesílá.
Adresátem jsou roviny strání,
pošta má jméno neznámá síla,
která odejít v noc ti brání.
Holubice prach ze rtů ti slíbá.
Není mrtvá, není ani živá
a před temnotou tě neochrání."
Baron se rozesmál.
"Luciusi Malfoyi. Myslel bych, že dokážeš číst mezi řádky."
"Ne, ne u ní," zamumlal aristokrat někam do zdi a odmítal se podívat na Krvavého barona. V hloubi duše věděl, že duch má pravdu, ale nechtěl to připustit.
"Nejen že hledá, ale ona přímo volá. Je zvláštní, že sis toho nevšiml."
"Čeho prosím tě? Nic takového se tam nepíše!"
"Pro tebe posly temnoty shání, a listy náhodně rozesílá," zacitoval duch a s úšklebkem doplul před Luciuse.
"Je sama Luciusi. Mluví s mrtvými častěji než s živými."
"Prosím?"
"Helena a Uršula jsou v podstatě jediné, se kterými se baví. Se spolužáky komunikovat nemůže. Co by jí jedenáctiletá děcka řekla? A další s kým by mohla teoreticky prohodit několik slov je ten skřítek Fluffy. Proto si tolik cení těch vašich lekcí. Copak sis nevšiml, že se v tvé přítomnosti celá rozzáří? Ačkoliv pochybuji, že si to sama uvědomuje. A navíc si myslím, že má strach…"
"Zdáš se být velice dobře informovaný," zavrčel Malfoy a přísně se podíval na ducha před sebou. "Ale že mě to vůbec překvapuje. Helena?"
Duch potemněl a Lucius věděl, co to znamená. Jak jinak se může duch červenat? V myšlenkách se usmál.
I když ji zabil, i když zabil sám sebe, jejich láska přetrvala. A on jenom trpěl. Trpěl, když si vzpomněl na to, co jí udělal…
.
Seděla v posteli a kolem ní se válely knihy, pergameny a porůznu i její vlastní zápisky. Nečetla však nic z toho. Nemohla. Dívala se z okna a bylo jí zima. Chlad se rozléval jejím tělem, ale žádný oheň ji nemohl zahřát. Samotu totiž nezaženou obyčejné plameny.
Povzdechla si a sklonila se zpět ke knihám. Milovala je. A to bez debat.
"Beeer, pořád tu tak trčíš. Nechceš něco děla?" ptala se znuděná Uršula a nazdařbůh plula pokojem.
"Dala bych si čaj, když už o tom mluvíš," uculila se oslovená a doufala, že se aspoň na chvíli ducha zbaví. Potřebovala přemýšlet. Potřebovala být prostě chvíli sama. Zavřela oči a žuchla sebou do peřin. Knihy se naštěstí ani nehnuly a zůstaly tak, jak je nechala.
Tik tak…
Lucius Malfoy.
Tik tak…
Proč mě políbil? Jsem nikdo. Jsem čtrnáctiletá holka, co se mu připletla do života a dělá potíže.
Tik tak…
Nechci být sama.
Tik tak…
"Přál si někdo čaj?"
Prudce se posadila na posteli a tentokrát už to knihy neustály tak, jako předtím.
"C…co tu d… děláte?" vykoktala zmateně a pohledem hypnotizovala předmět svých myšlenek.
Lucius Malfoy stál ve dveřích a se šálkem čaje v ruce.
.

* Autorem je samozřejmě Berenika, stejně jako ostatních básní, které se tu objeví. Její básně jsou totiž úchvatné a mně to nedalo…:) Vážně. Ber mě přivedla k poezii, když se nad tím tak zamyslím…
.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 AlexisG. AlexisG. | 15. ledna 2012 v 17:36 | Reagovat

Krásná kapitola a básničky samozřejmě taky. Už se moc těším na pokračování.

2 Surynka Surynka | Web | 15. ledna 2012 v 23:25 | Reagovat

Čtu dál a těšim se na další i když už jich asi moc nebude co? chýlí se to ke konci :/ Musíš udělat 2. řadu :D

3 Illian Illian | 16. ledna 2012 v 9:56 | Reagovat

[1]: Děkuji a Berenika určitě taky. Mě se její básně vždycky líbily :)

[2]: Také děkuji a 2. řadu? To sna ne:D A ano, chýlí se to ke konci...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx