17. hádka

31. ledna 2012 v 11:55 | Pouli |  Zápisky z Bradavic
Prosinec se od listopadu nijak výrazně nelišil. Učitelé při výuce nepolevovali, přestože většina studentů odpočítávala dny do Vánočních prázdnin. Sníh se stále bohatě sypal z nebe. Filch a Hagrid na jeho odklízení nestačili. Rozhodli se proto udržovat jen omezený počet prohrabaných cest. Mezi studenty se tak rozmohla nová móda vysokých teplých bot.
Sníh, který se bez oddechu sypal z nebe přes tři týdny, ale neodradil většinu studentů od návštěvy kouzelnické vesnice Prasinky. Byla to poslední možnost jak se před Vánoci dostat z hradu a nakoupit nějaké dárky.
Albus s Jennou procházeli obchody asi hodinu.
"Co kdyby jsme si zašli na čaj?" navrhl Albus, když vzal Jennu na ulici za ledovou ruku.

"Nadšeně souhlasím. Pojďme," rozzářila se, rozeběhla se ke Třem košťatům a Albuse táhla za sebou.
Naneštěstí stejný nápad měla většina studentů. Tři košťata byla nacpaná k prasknutí.
"Tak zkusíme madame Pacinkovou. Nemůže to být tak zlé, jak jsem slyšela," řekla Jenna.
"Můj táta tam jednou byl a říkal, že to bylo příšerné. Ale s tebou bych šel kamkoli," usmál se na ni.
V čajovně madame Pacinkové bylo několik volných stolů. Celá čajovna byla vymalována v červené a růžové barvě. Stejné barvy měla také křesílka u stolečků a vázy, ve kterých stály ozdobené větvičky. Na stropě vyselo několik snítek jmelí. Pokud mohl Albus posoudit, byly barevné řetězy vyrobeny z různých stužek.
Albus zavedl Jennu ke stolečku nejdále ode dveří, aby na ně netáhlo pokaždé, když přijdou nový zákazníci. Madame Pacinková jim přinesla lístek a tiše se vytratila. Albus s Jennou ze sebe začali postupně svlékat přebytečné vrstvy teplého oblečení a vršily je na opěradla svých křesel. V čajovně bylo totiž až nepříjemně přetopeno.
"Podívej, můžeme si objednat dokonce i stejný čaj. Ve větší konvičce pro dva."
"Tak nějaký vyber. Madame sem furt pokukuje, jestli už si chceme objednat a mě to znervózňuje."
Jenna položila lístek na stůl a madame Pacinková byla během okamžiku u nich.
"Jednou tenhle malinový a jeden tenhle černý. A doneste nám k nim mléko a karamel, prosím," objednala Jenna a madame odběhla čaj připravit.
"Myslel jsem, že chceš jeden čaj dohromady jako snad každý pár v téhle místnosti," rozhlížel se Albus po okolních stolech.
"Ale to bych nemohla ochutnat dva různé čaje."
"A proč jsi si tak jistá, že ti dám ochutnat?"
"Protože mě miluješ," culila se Jenna a naklonila se k Albusovi přes stůl. Když se přestali líbat, stály konvičky s čajem na stole a madame Pacinková se věnovala dalším hostům.
"Mluvme teď o tom nejdůležitějším. Totiž, co mám koupit rodičům k Vánocům?"
"Mluvíš, jako bych znal tvé rodiče lépe než ty."
"To samozřejmě ne. Ale víš, můj táta dělá na ministerstvu a je takový ten suchar-nudný úředník. Zatím jsem mu vždycky dávala nějakou pitominku, aby se rozveselil. Ale letos bych mu chtěla dát něco, co by se mu fakt líbilo."
"A předpokládáš, že já budu vědět co, protože máme podobné povahy?" dobíral si ji Albus.
"Tak jsem to říct nechtěla. Jen jsem myslela, že...Totiž, když....Já...Ty se mi směješ?"
"Ne," uchechtl se Albus do svého šálku a předstíral, že pije, aby usměv skryl.
"Albusi Severusi Pottere, tohle si vypiješ!"
"Ano, ten čaj je opravdu dobrý, byla by škoda ho tu nechat nedopitý," smál se Albus už zcela otevřeně.
"Uškrtím tě na vlastní šále," vyhrožovala Jenna, ale smála se spolu s ním.
"Kup mu nějaký diář, ať si může zapisovat všechny schůzky," navrhl Albus a vrátil se tak opět k Jennině dotazu.
"To by myslím šlo. Stavím se pro nějaký než se vrátíme dneska do hradu."
"Už víš, jestli zůstaneš na Vánoce v Bradavicích nebo pojedeš domů?"
"Nevím. Rodiče budou vědět až příští týden. Ale možná pojedeme k mámině bratrovi."
"My jedeme na Štědrý večer k mamčině rodičům. I Rose."
"A Zoe?"
"Říkala něco o Alpách. Půjdeš se mnou na její oslavu narozenin?"
"Ona bude mít narozeniny? A pozvala mě?"
"No, ještě jsme o tom nemluvili. Ale jsem si jistý, že tě tam ráda uvidí. Mohla bys mi pro ni pomoc vybrat lak na nehty. Rose říkala, že by se jí nějaký teď hodil."
"To teda nemohla."
"OK. Tak zaúkoluju Rose, když si najde čas."
"Hlavně, aby byla šťastná."
"Proč jsi najednou taková jedovatá?"
"Sedíš tu se mnou, ale mluvíme o tvojí kamarádce Zoey. Nebo už to není kamarádka. Poslední dobou vás vídám dost často spolu samotný."
"Protože Rose je teď pořád s...v knihovně."
"Jasně." Jenna nemohla přeslechnout zakoktání v Albusově odpovědi. Bohužel si ho vykládala mylně.
"Jenno. Zoe je jen kamarádka. Vážně." Albus nechápal, proč se tak najednou rozčílila. Ještě před chvílí ho líbala.
"Když to říkáš, tak ti samozřejmě budu věřit." Sarkasmus v jejím hlase nedokázal přeslechnout ani Albus.
Vzal jí oběma rukama za její, kterou měla položenou na stole a podíval se jí do očí: "Jenno, já miluju tebe."
"Tak dobře. Už o ní nemluvme. Dělal jsi už to pojednání pro Crispiovou? Protože já ještě ne. Mohli bysme se na to zítra podívat spolu."
Jenna se rozhodla předstírat, že se nic nestalo. Ovšem zbytek odpoledne už nebyl tak pohodový jako jeho první polovina.
"Ještě jsem si nenašel čas. Můžeme se na to vrhnout hned po snídani."
Albus vycítil, že Jenna mu stejně nevěří. Rozhodl se před ní mluvit o Zoe co nejméně. A správně vytušil, že říct, že úkol už vypracoval předešlý den se Zoe, by jen znovu zčeřilo vody jejich prozatímního příměří.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 31. ledna 2012 v 18:20 | Reagovat

Žiarliť iba na kamarátku je teda smiešne :D. (Možno som buď cynická, alebo príliš realistická, či naivná :D.)
Pekná kapitola, teším sa na ďalšiu :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx