15. Jak to vlastně bylo?

13. ledna 2012 v 13:13 | Illian |  Bouře a led
Jak to vlastně bylo?
.
Severus na sobě nedal dát překvapení a pouze nadzvedl obočí. Zase.
"Podložená teorie?"
"Svědek viděl, jak se přemístil do Prasinek a několik občanů jej zahlédlo při cestě k bradavickému hradu."
"Nepředpokládám, že by se dokázal dostat do hradu nepozorován, slečno Grangerová."

"Nezapomínejte, že zde studoval. Stejně tak jako já nebo vy, ví o téhle škole spoustu věcí. Zná její tajemství a hlavně…dokáže se tu vyznat i poslepu."
"Obávám se, že pana Weasleyho přeceňujete."
"Věřte mi, nebo ne. Válka všechny změnila. Ronalda bohužel k horšímu."
"Dalo se to čekat."
"Jistě, od vás jsem nic jiného nečekala," odsekla a pobouřeně se postavila.
"Nepochopila jste mě, slečno Grangerová. Konstatoval jsem pouze fakt, že válka změnila mnohé z vás."
Zamračila se a chtěla něco říct, ale Severus pokračoval.
"Abych byl přesný, zřejmě změnila i mě, ale než se zase začnete hádat, beru vaši informaci na vědomí a uvědomím profesorský sbor, včetně pana Malfoye."
Zdálo se jí to, nebo v hlase bradavického ředitele zaslechla únavu? Zkoumavě se na něj zahleděla a bylo jí to jasné. Temné kruhy pod očima, stejné, jako měla ona. Stejné jako míval Lucius Malfoy, nebo Ronald Weasley, nebo Minerva McGonagallová. Stejné, jako měl každý, kdo se zúčastnil války. Nemůžete projít něčím takovým bez následků. Jen málokdo dobře spal. A jenom málokdo se s tím dokázal vypořádat bez cizí pomoci. Ani tak se s tím však nedokázali vypořádat úplně. Nešlo to. Bylo to jako rána, která se do konce života nezahojí.
"Jsem ráda, že jste mě vyslechl. Nashledanou."
Při posledním slově, vhodila do krbu letaxový prášek a zmizela v zelených plamenech.
Severus se opřel v křesle a dovolil si na chvíli zavřít oči. Válka… ne, nechtěl na to vzpomínat, ale přesto očima zabloudil k malé fotografii na krbu. Samozřejmě, že ji tam nedal, byla dárkem. Dárkem, který jako jeden z mála akceptoval. Z fotky se na něj usmívala Lily a rozverně mávala. Nikde žádný Potter, jenom Lily.
Usmál se, ale pak zase nasadil kamennou masku.
Je na čase svolat profesory.
.
-o-O-o-
.
Nemohla usnout. Ne a ne. Ať se snažila sebevíc, spánek nepřicházel a pokaždé, když zavřela oči, viděla jeho.
"Ksakru!" zaklela a prudce se posadila na posteli. Neměla ve zvyku klít, ale tahle situace byla výjimečná.
"Stalo se něco?"
"Heleno, ne…nic…já jen…"
"Lucius Malfoy?"
"Cože? Ne! Proč?" vyhrkla až příliš zbrkle a vyvolala tak shovívavý úsměv na tváři Šedé dámy.
"Je pravda, že z něj vyrostl velice pohledný muž."
"Heleno!" vykřikla nevěřícně Ber. "Co to…?"
"Ale má drahá, vždyť mám pravdu. A teď tě musíme dostat zase do vozíčku. Mám zavolat někoho na pomoc?"
"Ne! Zvládnu to sama. Jenom jsi mě překvapila."
"Chápu."
Berenika by to do Šedé dámy nikdy neřekla, ale ta mrtvá žena, byla místy pořádně škodolibá.
Se žuchnutím dopadla na vozíček a vítězně se usmála. Neměla tu věc s koly vůbec ráda, ale přeci, díky ní nemusela být celou dobu v posteli. Už chtěla něco říct, když na okno zaťukala sova. Ušklíbla se. Určitě jí nese Denního věštce. Předplatil jí ho Lucius, když nakupovali na Příčné ulici. Říkal něco o tom, že je to nutnost, aby se dokázala orientovat v kouzelnickém světě. Nejdřív jí pohyblivé obrázky a sem tam pohybující se stránky připadaly zvláštní a občas se i lekla, ale teď? Automaticky dala do váčku na soviččině nožce srpec a vzala si od ní noviny, jako by se nechumelilo. Jenomže první strana jí vyrazila dech.
"Harry Potter je mrtvý?" vyhrkla nevěřícně a dívala se na fotku chlapce, který přežil. Až na to, že se vůbec nepodobal tomu mladíkovi, kterého znávala z filmů. Tenhle měl vyšší čelo a arogantnější výraz. Zdál se být i mohutnější a celkově se tvářil dost namyšleně.
"Tohle je Harry Potter?"
"Ano. Zajímavé. Konečně zemřel?"
"Co prosím? Konečně? Jak…"
"Měl…obdobu vaší mudlovské rakoviny. Navíc si zrovna nepotrpěl na zdravý životní styl."
"Tomu nerozumím…" zamumlala Ber a pohledem se vpíjela do článku před sebou.
"Ta nemoc se šířila tělem stejně jako nádor. Je zvláštní, že to vydržel až dodnes."
"Ale…copak na to není lék?"
"Způsobil si to sám, Ber. Potom, co porazil Pána zla, mu sláva stoupla do hlavy. Chodil na večírky, užíval si života. Nikdo mu to nezazlíval, dokud Ginny Weasleyová nepodala trestní oznámení."
"Trestní oznámení, cože? O tom v knihách nikde nic nebylo!" Berenika nevěřila vlastním uším. Ale byla zvědavá a chtěla vědět, co se dělo.
"V knihách se většinou nepíší takové věci, které by mohly očernit hrdiny. Ale faktem zůstává, že se stal pan Potter postupem času agresivním. Začal pít, slečna Weasleyová jej opustila a zrušila zasnoubení, protože ji bil. Vzbudilo to celkem poprask, ale po tom, co zjistil, že je smrtelně nemocný, právě důsledkem nezměrného pití, se snažil polepšit. Své peníze se investoval do dobrých věcí a stáhl se do ústraní. Kouzelnická společnost poslední čtyři měsíce v podstatě čekala na jeho smrt."
"To je…to je hrozné. Jenom tak čekat na něčí smrt? Vždyť…to je prostě hrozné!"
"Bereniko, musíš si uvědomit, že konec, který napsala Rita Holoubková, alias Rowlingová, je značně zromantizovaný. Sama se bitvy nezúčastnila a to, co se stalo po válce, ji nezajímalo. Odloučila se od kouzelnického světa a, jak víš, žije teď spokojeně jako mudla."
"Takže je to opravdu pravda. Všechno co je v těch knihách. Ten Harry Potter, kterého vykreslila, je to všechno smyšlené."
"Ne tak docela. Upravené ano, ale podstatné informace tam jsou. Ovšem jisté charaktery jsou velice…pokřivené."
"Jako třeba ten Luciusův?"
Helena se usmála, ale nijak nekomentovala fakt, že Ber použila jeho křestní jméno.
"Správně. Rita nikdy neměla Malfoyovi ráda. Několikrát odmítli její snahu o rozhovor do novin a takhle se jim zřejmě chtěla pomstít. I když všude prohlašovala, že se jedná pouze o beletrii, velká část kouzelnické veřejnosti uvěřila těm bludům, co napsala."
Berenika se zarazila. Helena nikdy nepoužívala výrazy, jako jsou: bludy a nemluvila tak přísně jako teď. Užuž se chtěla zeptat, když žena pokračovala.
"Ale Lucius není jediný charakter, který je značně pokřivený. Brumbálův je také velice…řekla bych nepřesný. Vůbec neměl takovou roli, jakou mu přisoudila a Potter už vůbec ne. Celá kniha působí v podstatě tak, že kouzelnický svět přežil díky obětavosti chlapce, který přežil a jeho přátel, avšak to není přesné. Nebýt špehů, jakými byl Severus, nebo Lucius, tak by nikdo netušil kdy a s jakou silou hodlá Pán zla udeřit."
Ber nevěděla co na to říct. Zmohla se jenom na nevěřícný výraz a zběsilé mrkání. Šedá dáma se usmála. "Měla by sis přečíst knihu od Hermiony Grangerové a Lenky Láskorádové. Napsaly ji jako reakci na Ritinu a slouží v podstatě jako učebnice. Myslím, že ji máš dokonce v poličce."
Obě dvě se otočily směrem ke knihovně a Helena ukázala na hřbet jedné z tlustých knih. Byla to přesně ta kniha, ve které zjistila o Luciusově ztrátě. Polkla. Měla si ji přečíst celou a ne jenom to, co potřebovala v ten daný okamžik vědět. Měla se pořádně podívat, co to vlastně je a ne aby se tu teď divila tomu, co slyší.
"Určitě si to přečtu."
"Nemusíš být skleslá. Je pochopitelné, že jsi zvědavá."
"Hmm…"
"Vidím, že bych tě měla nechat o samotě. Zavolám na Fluffyho, aby ti přinesl nějakou snídani."
"Ani nemám hlad, věříš tomu?"
"Ale najíst se musíš, madam Pomfreyová…"
"Já vím," přerušila ji se smíchem Ber "Vím, že musím snídat, jinak bude zle."
.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 AlexisG. AlexisG. | 13. ledna 2012 v 13:56 | Reagovat

Hezké. Zase se dozvídám nové věci.Už se nemůžu dočkat dalšího dílu.

2 hp-povidky-pro-kazdeho hp-povidky-pro-kazdeho | 15. ledna 2012 v 10:41 | Reagovat

[1]: Děkuji, jsem ráda, že to má věrnou čtenářku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx