13. Od sádry k vozíčku, aneb z bláta do louže

11. ledna 2012 v 13:13 | Illian |  Bouře a led
Od sádry k vozíčku, aneb z bláta do louže
.
Na to, jak pestré byly první dny na škole, se z toho všeho, stala až příliš rychle rutina. Škola, zápisky, učení, jídlo, spát, lekce s Malfoyem. Ušklíbla se. Byl jako kus skály. Striktně profesionální. Už žádné vlídné úsměvy, nebo hřejivý hlas. Asi ho vážně rozzlobila. Měla by se mu omluvit. Ale jak? Když ani neví, co vlastně provedla.
Přeci nemůže být pořád naštvaný kvůli tomu, že jsem usnula v jeho přítomnosti. I tak velké ego, jako má on, by to už muselo dávno překousnout.

"Nad čím zas přemýšlíš?" ozvalo se z kouta a Ber se vesele zašklebila.
Shánět kamarády, když vypadáte na pětadvacet, není zrovna nejjednodušší. Navíc na škole plné kouzelníků, kde jako jediný člověk nemáte hůlku. Jenomže duchové, to bylo něco zcela jiného. Uršuliny návštěvy se staly vítaným zpestřením a Heleniny ještě vítanějším. S mladou ženou si rozuměla daleko víc, než s dávno mrtvou puberťačkou. Navíc se tak dozvěděla spoustu nových věcí, o kterých neměla ani tušení. Například to, kde je kuchyně, nebo tajný vchod do knihovny, kdyby měla náladu na noční průzkum nějakých zakázaných knih. Naneštěstí se sádrou, která jí už sahala až po kyčel, se o nějakých nočních toulkách nedalo vůbec mluvit. S berlemi a funěním nadělal vždycky tolik hluku, že by musela vzbudit i mrtvé.
"Ale nad ničím, jenom jsem si říkala, že mám docela hlad."
"Mám zburcovat ty malé skřety v kuchyni?"
"Jak to zase mluvíš? Jsou to skřítci," opravila ji měkce Ber, ale přesto věděla, že její snaha o napravení Uršuliny mluvy, je marná.
Zasmušile se podívala z okna a pozorovala poletující sníh. Vánoční večírek se kvapem blížil, stejně jako samotné Vánoce.
Vánoce…
Oči se jí zaleskly zrádnými slzami. Prudce zamrkala. Nemá cenu myslet na domov a rodiče.
Co asi dělají? Jak se asi všichni mají? Ne…nesmím na to myslet!
Okřikla se v duchu. Dělala to tak pořád. Zakázala si přemýšlet o domově. Bolelo to a stejně s tím nemohla nic dělat. Občas se ale neubránila myšlenkám, na rodinu. Věděla, že se o ni nebojí. To už Snape zařídil. Vymazali jim paměť. I kdyby se zjevila u jejich domu, nepoznali by ji. Když jí to řekl, měla chuť křičet. Měla chuť hodit mu něco na hlavu, ale dokázala se ovládnout a všechen vztek a frustraci vybrečela do polštáře. Co jiného jí taky zbývalo? Ráno po tom oznámení, neměla chuť na jídlo, ale když jí ho skřítkové donesli, byla tam nádherná bílá růže. Jakoby se jí někdo omlouval. Napadlo ji tehdy. A snad to i zmírnilo bolest v jejím srdci.
"Ach jooo, je tady taková nuda! Pojďme něco podniknout! Hej? To je přece báječnej nápad, no ne?"
"Uršulo, potřebuju se učit. Večer musím za profesorem Malfoyem na další lekci a pořád nechápu, jak mám, podle téhle knihy, umět nasměrovat plamen na jedno konkrétní místo. Natož, jak ho mám udržet stabilní."
Její schopnosti, to bylo taky něco, co se příliš nezměnilo. Ne že by nepokročila, to ne. Studentkou byla výbornou. Ale ovládání jejího magického potenciálu, jí dělalo trochu potíže. Exploze byly v podstatě na denním pořádku, jediné, co bylo novinkou, byly drobné požáry. Naštěstí se jednalo jenom o lokální problémy, jako třeba sežehnutý brk, nebo pergamen.
"Ale no táák. Vždyť seš pořád zahrabaná v těch bychlích! Jak to můžeš vydržet?"
"Neměla bys ji rušit," napomenula ji Helena, která se vynořila odněkud zpoza knihovny. Ačkoliv se jim Berenika snažila vysvětlit, že to proplouvání zdmi jí znervózňuje, nedaly si to vymluvit.
"Děkuji, Heleno. Stejně už bych měla jít, jestli nechci dorazit pozdě. Ty berle mě příšerně zpomalují."
"Chápu."
Jenomže jakmile se Berenika postavila, tak se okamžitě poroučela k zemi. Bolestně zasténala a chytila se za doteď zdravou nohu.
"Heleno?" zeptala se zmateně a v očích se jí odrážela panika. Bolelo to. Mnohem víc, než si myslela, že to bolet bude. Šedá dáma ale neváhala. Okamžitě se vydala za madame Pomfreyovou a přikázala Uršule Bereniku hlídat.
.
"Co se stalo?" ptala se udýchaná bradavická ošetřovatelka a pohledem vyhledala vyděšenou Ber.
"Bolí mě noha. Je to…příšerné," zasténala a Poppy viděla, že dívka nemá daleko k slzám.
"Dobře. Tohle jsme čekaly, nebo ne? Bude to bolet, ale máme tišící prostředky, prozatím," chlácholila ji a hůlkou zkoumala, jak na tom vlastně Berenika je.
"Vezmeme tě teď na ošetřovnu, ano? Nemáš se čeho bát. Za necelý týden dostaneš lektvar a, jak jsem říkala, stihneš i vánoční večírek."
Ber se zašklebila. Večírek jí byl naprosto ukradený, ale chtěla zase začít chodit normálně a ne o berlích. Na jednu stranu, útoky ze stran Zmijozelských přestaly a to ne jenom díky tomu bodrému rozhovoru co vedla. Povedlo se jí totiž, samozřejmě omylem, pomocí berlí zastavit dvě čtvrťačky, které jí zřejmě stále nemohly odpustit jistou facku. Ovšem, na druhou stranu, klidně se těch příručních závaží zbaví, jen když bude moct zase běžet. Nikdy by si nepomyslela, jak jí takový běh bude chybět.
.
"Jak je na tom?" vyhrkl Lucius a div na sebe nepřevrhl skleničku s vínem.
"Pomfreyová jí dala vozíček a nějaké tišící lektvary. Dnešní lekci pravděpodobně nestihne."
Co je mi po lekci?
"Rozumím. Takže lektvar dostane asi za týden, že?"
"Podle všeho již v pátek."
"Hmm…"
Krvavý baron si podmračeně prohlížel Malfoye usazeného v křesle. Nakonec lehce potřásl hlavou. Co je mu do věcí živých? Jeho se již netýkají. Aniž by se rozloučil, proplul stěnou a nechal zmijozelského ředitele jeho vlastním myšlenkám. A že to nebyly příliš veselé myšlenky.
.
"Ale jak mám teď chodit na hodiny?!"
"Slečno Smithová, každý jiný student by byl vděčný za to, že může několik málo hodin vynechat, ale vy se o to musíte strachovat. Typické."
"Nechci to pak dohánět," osvětlila situaci Ber a vrhla na ošetřovatelku jeden ze zvlášť naštvaných pohledů. Věděla přeci jaké to je, muset dopisovat a dohánět látku.
"Věřím tomu, že vám profesoři poskytnou informace, ohledně probírané látky. Jestli jste již skončila, odvezu vás do vašeho pokoje. Skřítci mají přikázáno, nosit vám jídlo, a kdybyste cokoliv potřebovala, nebo se snad něco stalo, můžete zavolat na Fluffyho. Byl vám provizorně přidělen."
"Ale…"
"Žádné ale. Leviticorpus*," zavelela Poppy a zvedla nebohou Bereniku do vzduchu.
.
-o-O-o-
.
"Slečno Grangerová? Dnes nejste zrovna milé překvapení."
"Stejný jako vždy, řediteli."
Severus Snape jí pokynul k židli a Hermiona se pohodlně usadila.
"Takže? Předpokládám, že je něco nového ohledně sporu pánů Weasleyho a Malfoye."
"Popravdě, ano."
"Jistě, protože z jakého jiného důvodu, byste tady byla, že?"
Hermiona si nesouhlasně odfrkla, ale rozhodla se toho zmijozelského bručouna ignorovat.
"Pan Weasley je nezvěstný."
"Opravdu, to mě ale mrzí."
Tón, který použil, by mohl znamenat cokoliv. Od přání bolestivé smrti až po přání rychlé smrti panu Weasleymu, ale rozhodně neznamenal, že by to Severuse Snapea mrzelo.
"To chápu, ovšem na povrch nedávno vypluly jisté skutečnosti, o kterých neměl náš úřad ani zdání."
"Ano?"
"Pan Weasly očividně využíval svůj obchod na Příčné ulici k nelegální činnosti. Co se posledních informací, které jsem získala, týče, Malfoy na to zřejmě přišel, když se ho snažil Ronald podvést."
Severus se zamračil.
"Podvést? V jakém slova smyslu?"
"Ronald," Hermiona okázale ignorovala Snapeovo pozdvižené obočí nad použitím křestního jména "vlastnil budovu přilehlou ke svému obchodu, která nebyla využívaná. Pan Malfoy, se ji zřejmě pokusil odkoupit, ale jak již bývá zvykem, smlouva byla…jak jen to říct? Prostě to byla bouda. Jednoduchý podvod s nemovitostmi, ale Malfoy to mohl odhalit a při jeho zvědavosti v tom jistě začal šťourat."
"Proč by to Lucius neřekl? Mohl tím přeci Weasleymu docela znepříjemnit život."
"Správná otázka. Odpověď je prostá. Ministerstvo by jistě zajímalo, proč měl pan Malfoy o ten pozemek zájem. Takhle se nikdo na nic neptal."
"Předpokládáte, že Lucius chystal něco nelegálního?"
"Upřímně? Mám dobrý důvod si myslet, že hodlal budovu pronajímat, aby mu z ní šly pravidelně peníze. Stejně jako vlastní několik jiných, podobných budov. Což není nijak nelegální."
"Tak v čem je problém slečno Grangerová? Nemám na vás celý den."
"Nevím. Možná nechtěl, aby se zjistila jména relativních nájemníků. Pochybuji, že by to bylo nyní jakkoliv relevantní. Problémem je však stále Ronald Weasley."
"Opravdu? Kdy nebyl?"
Hermiona přimhouřila oči, ale stále si zachovávala profesionální zdrženlivost. Přeci to byla jenom práce! Nic víc.
"Problém je ten, že jestli chcete pana Weasleyho zažalovat za napadení, musí se nejprve najít."
"Slečno Grangerová. Obávám se, že jste nepochopila, co to znamená důležitá informace. Informace, že je Weasley neznámo kde, je možná zajímavá, ale ne důležitá. Podrobnosti ohledně roztržky mezi ním a Malfoyem, nejsou již dokonce ani zajímavé. Tak co je ta důležitá informace, kvůli které jste mě vyrušila z mých povinností?"
Hermiona se ošila v křesle a věděla, že to co Snapeovi poví, se mu v žádném případě nebude líbit.
"Existuje podložená teorie, že se Ronald ukrývá tady na hradě."
.

* Předpokládám, že by to mohlo fungovat. A jestli někoho napadá otázka ohledně toho, proč vozíček v Bradavicích, pak z toho důvodu, že mi to přišlo jako zajímavý nápad a navíc, když už bývají hrdinky fanfiction tak často zraněné, tak jsem přece jen ještě nikde nenarazila na vozíček :)
.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 AlexisG. AlexisG. | 11. ledna 2012 v 16:12 | Reagovat

Je to zajímavá povídka. Nedávno mě chytlo zase si přečíst něco na HP a narazila jsem na tohle. Moc hezky se to čte a já prostě miluju když je někde Lucius. Mimochodem s tím vozíčkem máš pravdu. Taky jsem na to ještě nikde nenarazila a je to zajímaví nápad. Už se těším na další kapitolu.

2 Illian Illian | Web | 12. ledna 2012 v 11:35 | Reagovat

[1]: Děkuji. Jsem ráda, že se líbí. A Berenika, je určitě taky ráda...:-)

3 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 1:31 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx