11. Prasinky

13. ledna 2012 v 19:34 | Pouli |  Zápisky z Bradavic
Na sobotní snídani si přivstaly celé Bradavice. Na ten den byla totiž naplánovaná návštěva kouzelné vesnice Prasinky. Ve velké síni to hučelo mnoha nadšenými hlasy studentů. A do všeho toho povykováni přiletěly sovy s poštou.

Rose se přestala zajímat o svůj toust a začetla se do denního věstce. Albus si od ní jako obvykle půjčil sportovní přílohu. Nikdy ho nedonutila platit si vlastní výtisk.
Bobby si opatrně rozložil dopis z domova a pomalu ho se zatajeným dechem četl. Na tváři mu hrál úsměv. Přečetl si ho třikrát.
"Probrala se a vše vypadá nadějně," řekl vesele vedle něho sedící Zoe a z radosti ji objal. Ani jeden si nevšímal tázavých pohledů spolužáků. Bobbyho rodiče měli v létě bouračku a jeho matka byla dosud v komatu.
"To je skvělé!" jásala Zoe.
"Dneska platím první rundu v Prasinkách já," slíbil kamarádům. Ti nabídku přijali s hlasitým "hurá!" a na oplátku dolili Bobbymu čerstvý čaj.
Po snídani se všichni vrátili do svých pokojů, aby se mohli připravit k návštěvě Prasinek. Pouze Albus zamířil rovnou k hlavní bráně, kde měl v devět sraz s Jennou.
-------------------------------------------------------
V Prasinkách byla hlava na hlavě. Za posledními domky stálo několik pouťových atrakcí. Byly v Prasinkách poprvé, proto kolem nich postávala spousta zvědavců. Hlavně z řad studentů z kouzelnických rodin, pro které byly velkou neznámou.
Rose a Zoe se propletly davem a zařadily se do fronty na autíčka. Každá zaplatila patnáct srpců a brzy už do sebe narážely. V kouzelnickém provedení nebyla autíčka na elektřinu. Každé mělo čtyři kola a k jízdě nepotřebovala motor. Navíc byla očarovaná jako živá. Při každém nárazu si hlasitě nadávala a troubila na sebe. Zoe to její neustále radilo, jak má řídit. Občas jí dokonce neposlechlo a zatočilo si, kam chtělo samo.
Jedno z autíček řídily dvě prvňačky tak, že stály na místě a hlasitě se smály tomu, jak do nich ostatní řidiči narážejí. Jejich autíčku brzy došla trpělivost, postavilo se na přední kola a překvapené dívky vysypalo na dráhu.
Když se za volant jednoho z autíček posadil Stephen Gleese a skupina jeho patolízalů ze Zmijozelu postupně obsadila několik dalších, většina lidí atrakci opustila.
Vedle autíček stálo něco na způsob ruského kola. Jednotlivé sedačky však měly podobu labutí, které měly mezi křídly lavičku, částečně ponořenou do zad. Každá z labutí se po obsazení vždy vznesla do vzduchu, kde všechny létaly v kruhu. Jedna z nich právě přistála, aby se dvojice v ní mohly prostřídat. Vystoupil z ní Hugo, Rosein mladší bratr, a jeho přítelkyně Emily. Oba dívkám zamávali a šťastně pokračovali k házení podkovou.
Tuto atrakci zcela ovládala dvojice mrzimorských střelců, kteří vynikali přesnou ránou. Rose a Zoe se odmítaly přidat k okolo stojícím vzdychajícím dívkám, které obdivovaly každý hod a zamířily raději k další atrakci.
Velká socha klauna zaraženého po pás do země žonglovala s velkými míčky a zlověstně se při tom chechtala. V jednotlivých míčcích byli připoutáni návštěvníci a nadšeně křičeli a ječeli.
"Tak na to mě nedostaneš," protestovala Rose, když jí Zoe táhla k pokladně.
"No tak, bude to legrace. Uvidíš. Nic se ti nemůže stát."
"Ovšemže se mi nic nemůže stát. To levitační kouzlo je určitě nějak více propracováno a jednotlivé míče jsou zajištěny proti pádu, ale já nemám tyhle divoké atrakce v lásce."
"Tak tu můžeš počkat s Henrym, taky se bojí," navrhl James Potter, který stál ve frontě za dívkami. "A Zoe půjde s námi, chybí nám čtvrtý, abysme obsadili celý jeden míček sami."
Rose nadšeně souhlasila. Zoe si v míčku sedla vedle Emmy, jediné dívky v partě Jamese Pottera. James jim oběma vnutil lok ohnivé whisky. Prý, aby neztratily kuráž a podal placatici Markovi. Ten odmítavě zakroutil hlavou, a tak James opět pečlivě placatici schoval ve vnitřní straně bundy.
Atrakce se dala do pohybu. Klaun sebral všechny obsazené míčky ze země a začal jimi pohazovat. Postupně přidával na rychlosti. Zoe se slila obloha a zem v jednu velkou šmouhu. Kluci přestali dívky povzbuzovat, aby ječely a sami spustili křik. Zoe byla velmi ráda, že si k snídani dala pouze cereálie.
Jakmile je klaun postavil na zem, vystřelila Emma do křoví. A nebyla sama. James vypadal naprosto v pořádku, ale odešel jí držet vlasy.
"Tak jaké pak to bylo?" zeptal se Henry posměšně, vědom si Emmina úprku. A ani Mark nebyl v obličeji přirozeně barevný.
"Úžasný. Škoda, že jste nešli. Žonglování vždy patřilo k mým oblíbeným činnostem," odpověděl Mark a statečně držel obsahu žaludku uvnitř.
"Myslím, že zamíříme k Chroptící chýši a nachytáme druhý dech. Na čerstvém vzduchu," řekl James, když se s Emmou vrátili. "Zaslechli jsme z vedlejšího křoví od nějakých holek, že madame Rosmerta dělá nějakej úžasnej dryák na spravení žaludku. Byly byste, holky, od té lásky a koupily nám ho? Henry vám pomůže."
"Jasně," souhlasila Zoe a z legrace dodala: "Ale přiúčtujeme si za donášku."
"Cokoliv," přikývl Mark.
U Tří košťat nebylo tak plno jako obvykle. Spousta lidí byla venku na pouti. Přesto byly v lokále volné pouze tři stoly. Rose, Zoe a Henry zamířili rovnou k baru. Madame Rosmerta věděla, co chtějí. Ani nedořekli větu.
"Posaďte se zatím, za pár minut vám to přinesu. Musím to jen namíchat. Dáte si zatím něco?"
Henry objednal každému máslový ležák a postavil je na stůl. "Prosím, dámy. Proč se tak rozhlížíte?"
"Albus by tu měl mít rande."
"S kým? S tou brunetkou od vás z ročníku?"
"Jo, s Jennou," přikývla Rose a napila se. "Ale nikde je tu nevidím."
"Před chvílí jsme se s nimi potkali u střelnice. Albus trefil jednu z růží," vysvětlovala Lily, Albusova mladší sestra. Právě přišla se svou nejlepší kamarádkou April. Přisedly si k jejich stolu. Madame Rosmerta před ně okamžitě postavila dva máslové ležáky.
"A to ti jí dal?" divila se Zoe a ukazovala na Lilyinu růži. Byla vyrobena z modrého krepového papíru, ale očarována tak, že se neustále měnila z poupěte v plně rozkvetlou.
"Kdepak," mávla Lily rukou. "Dal ji Jenně. Tuhle jsem si vystřelila sama."
"Já mám jen cenu útěchy," ukazovala April malého medvídka, který rytmicky tleskal plyšovýma ručičkama. "Původně v nich měl činely, ale ty rány nás rozčilovaly, tak jsme ho trochu vylepšily," vysvětlovala a hrdě se usmívala.
"Přišly jsme se trochu posilnit, než vyrazíme na toho klauna. Je z něj atrakce číslo jedna," řekla Lily.
"Nechoďte tam, pokud jste snídaly," varovala je Zoe.
"My jsme už i svačily," prozradila April. "Mluvíš z vlastní zkušenosti?"
"Ano. Byla jsem tam před chvílí. Čekáme tady teď na nějakou medicínu od madame Rosmerty. James nás pro ni poslal."
"Jamesovi, že je špatně? Ten by byl jediný, na kterého bych si vsadila, že s ním může ten klaun házet celý den a on se bude jen šťastně usmívat," nevěřila Lily.
"Máš pravdu," souhlasil Henry. "James je v pohodě, ale Emma a Mark ladí s cuketovým záhonem."
"Tak tady to máte, mládeži. Stačí tři loky." Madame Rosmerta postavila na stůl malou lahvičku s fialovou tekutinou a odešla obsloužit jiný stůl.
"To chci vidět, jestli tohle zabere," řekla Lily po chvíli, kdy si všichni nevěřícně lék prohlíželi. "Půjdeme s váma. Ale až to dopijeme. Však oni počkají," rozhodla.
Cestou od Tří košťat se zastavili ještě v Medovém ráji. Henry trval na tom, že musí koupit půl kila karamel. Lily ho v záškodnictví podporovala a pomáhala mu je vybrat takovým stylem, že výběrem strávili půl hodiny. Jejich cíl byl jasný. Zpomalit doručení léku, co nejvíce to půjde.
Před obchodem potkali Malfoye s několika spolužáky. Mířili právě dovnitř. Malfoy nejistě kývl Rose na pozdrav. Nevěděl, jestli se k ní může znát, když ji vidí s přáteli. Rose mu pozdrav s úsměvem tiše oplatila.
"Ty se s ním zdravíš?" divila se Lily, když poodešli z doslechu.
"Není tak špatný, jak si myslíš."
"Je to Malfoy!" řekla Lily jako by tím bylo vše dané. Rose se dál nevyjadřovala. Zoe mlčela, ale mračila se. Ani za mák se jí nelíbilo, jak její kamarádka Malfoye brání.
Nestačili ani dojít na místo setkání u Chroptící chýše a už věděli, že bude zle. Gleesův smích a posměch Zmijozelských byl slyšet zdálky.
Rose, Zoe, Henry, Lily a April vyšli ze zatáčky a chvíli jen koukali, co se děje. Stephen Gleese, hlavní školní tyran, který chodil už sedmým rokem do Zmijozelu, stál obklopen partou svých nejvěrnějších patolízalů. Všech patnáct se hlasitě smálo Gleesovu kousku. Ten dělal hůlkou otočky a James Potter dělal ve stejném rytmu salta vzad.
Emma seděla opřená o strom a z očí jí šlehaly blesky. Celá byla pokrytá velkými mokvajícími boláky, výsledkem kletby. Snažila se popadnout dech a přitom sledovala opodál stojícího kluka, který pravděpodobně držel její hůlku. Čekala, až bude plně zaměstnán vysmíváním se Jamesovi, aby si mohla hůlku vzít zpět. Ve hbitém skoku jí bránila rychlost, s jakou otékala.
Mark Davis visel hlavou dolů ze stromu, přivázaný za kotník k větvi. V obličeji byl celý zelený. Pravděpodobně šlo ještě o následek klaunské atrakce. Ale Markova současná pozice jeho stavu příliš neprospívala. Větev, na které visel, vypadala, že se každou chvíli zlomí. Na druhou stranu, do místa dopadu Zmijozelští přichystali klubko hadů. V Markově obličeji se značila jistota, že každý z nich je doopravdy jedovatý.
Nevraživost mezi Gleesem a jeho poskoky a Potterovou partou byla v Bradavicích všeobecně známá. Dnes se Gleese rozhodl využít nejen početní převahy.
"Nechej ho být!" zakřičela Rose a vyslala proti Gleesovi odzbrojující kouzlo. Bohužel se přes dav zmijozelských neprobojovalo až k němu. I tak ale Rose zaznamenala větší úspěch, než předpokládala, protože z davu k ní vylétlo několik jiných hůlek. Majitelé těch zbylých se vzpamatovali nečekaně rychle a vyslali proti ní několik různých kouzel. Rose nestačila vykouzlit dostatečně silné štítové kouzlo a několik z nich jí zasáhlo.
Lily, April, Zoe a Henry se ubránili. Neměli však proti přesile nejmenší šanci použít vlastní útočná kouzla. Byli tak nuceni, před náporem nepřátelských kouzel pomalu couvat.
"Učitelé!!!! UČITELÉ!!!!" křičel malý kluk, který odkudsi vyběhl. Pravděpodobně měl za úkol dávat pozor.
Gleese přestal nutit Jamese metat salta a rozhlédl se. Pak popošel k Jamesovi, který ležel na zádech a hlasitě oddechoval. "Tak příště, Pottere," ušklíbl se. James nebyl sto ani popadnout dech, natož, aby Gleesovi odpověděl. Vystačil si však se vztyčeným prostředníčkem.
"MIZÍME!!!!" zařval Gleese a utekl. Jeho družina ho postupně následovala. Henry za nimi chtěl vyslat, jen tak cvičně, několik kleteb. Ale rozhodl se, nebýt zbabělec, když utíkali k němu otočeni zády.
"Co se tady stalo!!!" zahromovala profesorka Lloydová, která se společně s profesory Robinsonem a Longbottomem objevila v zatáčce.
"Před chvílí jsme přišli, paní profesorko, ale byl tu Stephen Gleese a několik dalších ze Zmijozelu a ..." začala vysvětlovat April.
"No ovšem, James Potter, Henry Brown, Mark Davis," začala profesorka vyjmenovávat přítomné členy Jamesovi party. "A já mám uvěřit, že si začal jen tak. To si vykládejte někomu jinému."
"Ale.." protestoval Henry.
"Mlčte!!!" okřikla ho a ukázala na Rose. "A kdo je tohle?" Rose ležela bez hnutí, pravděpodobně omráčená. Její vlasy získaly dvacetinásobnou délku a celou ji zakryly. Měla štěstí. Mohla jí trefit horší kletba.
"Hádám, že to bude Rose," řekl Neville a Zoe přikývla. "Odnesu ji do hradu a vy dvě," ukázal na Lily a April. "Pomožte slečně Williamsové na ošetřovnu."
Neville zvedl Rose a vykročil k hradu. Lily a April podepřely Emmu, která se snažila vysvětlit profesorce Lloydové, že jeden ze zmijozelských utekl i s její hůlkou, a následovaly ho.
Profesor Robinson úspěšně zlikvidoval hady a sundal Marka ze stromu. "Tak pojďte, mladíku." Profesor chtěl zeleného Marka podepřít a doprovodit ho rovněž na ošetřovnu.
"Když dovolíte, pane profesore, bude lepší riskovat znečištění mých bot," řekl Henry a podepřel vděčného Marka místo profesora. Za sebou slyšeli, jak profesorka Lloydová pobízí Jamese, aby se přidal ke skupině mířící do hradu.
"Přestaňte hrát to divadlo, Pottere, a zvedejte se!"
Jamesovi se podařilo doběhnout Henryho s Markem, aby nemusel jít na konci jejich průvodu ve společnosti obou profesorů.
"To tě těch pět metříků tak zmohlo, kamaráde," dobíral si stále ještě udýchaného Jamese Henry.
"Jo, kamaráde, ještě, že jsi tu pohanu neviděl. Já ty salta metal, ještě než tady Mark visel na stromě," řekl James a dobrosrdečně poplácal Marka po zádech. Mark mu na znamení souhlasu poblil boty.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kajulinek.s kajulinek.s | 5. dubna 2012 v 14:16 | Reagovat

s cuketovým záhonem... :-D píšeš výborně!

2 Nelsh Nelsh | 16. července 2012 v 18:41 | Reagovat

Mě z toho klepne! Je to naprosto geniální! Jednak konec a taky ten cuketový záhon! :-D Vážně musím souhlasit s tím, že píšeš skvěle...jednoduše tomu není co vytknout!!!! :-) :-D O_O 8-) :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx