10. pozvání

7. ledna 2012 v 17:05 | Pouli |  Zápisky z Bradavic
"A ty jsi s tím vážně souhlasila? Jako úplně vážně? Ani na chvíli tě nenapadlo mu na to kývnout a pak mu něco provést. Třeba ho dovést do prázdné učebny a v něco ho proměnit. Nebo alespoň nechat mě s Albusem mu něco provést," hučela Zoe do Rose cestou na snídani.
"Já už teď mám dva velmi dobré nápady. Stále mu dlužím pomstu, jak mě loni schodil z koštěte. Žádné trestné střílení něco takového nesmaže," překřikoval ji Albus.
Rose se jim ráno svěřila, že bude doučovat Scorpiuse Malfoye přeměňování. A litovala, že nemlčela už během několika minut, kdy poslouchala názory svých dvou nejlepších přátel na své rozhodnutí.
"A co když je to nějaká past naopak od něj a zakleje tě, až budete sami. Víš, že žádnýmu Zmijozelákovi se nadá věřit," pokračovala Zoe.
"Určitě je to tak, jak říká Zoey," přikyvoval Albus. "Štve ho, že tobě přeměňování jde, zatímco on nic nesvede a rozhodl se tě zesměšnit. Určitě proti tobě použije Koktací kouzlo nebo Zakopávací kletbu. Nebo tu kletbu jak o ní mluvil James, jak ti po ní dva dny zpívá v hlavě Revelius Skřípák."
"Musíš se Jamese zeptat, jestli na ní existuje protikouzlo," radila Zoe. "Obyčejné protego určitě nebude stačit. Možná bys jí mohla použít dřív než on."
"Půjdeme na to doučování s tebou," rozhodl Albus.
"To teda ne, nikam se mnou nepůjdete," protestovala Rose.
"Ale my musíme! Nebo tě alespoň budeme tajně sledovat. Nemůžeme nechat Malfoye, aby tě zaklel a tys celý dva dny poslouchala skřehotání Reveliuse Skřípáka."
"Ujišťuju vás, že Malfoy se mě nechystá zaklít, aby mi v hlavě zpíval Revelius Skřípák," řekla rozhodně Rose.
"A jak to víš?! Vidíš mu snad do hlavy? To je vlastně dobrý nápad. Použijeme kouzlo na čtení myšlenek. Určitě nějaké takové je," jásala Zoe.
"Nebudeme používat žádné takové kouzlo. Ani kdyby skutečně existovalo."
"Rose, na to jak jsi chytrá jsi docela naivní. Vážně chceš jít doučovat Malfoye úplně sama a riskovat, že tě zakleje..." domlouval jí Albus.
"Oba dva vás naposledy ujišťuju, že kletba se zpívajícím Skřípákem neexistuje a Malfoy se jí proti mě nechystá použít," skočila Rose Albusovi do řeči. "A taky vám naposledy říkám, že tam půjdu sama a jestli uvidím, že mě vy dva sledujete, zakleju já vás! A teď bych se ráda v klidu najedla."
Právě vstoupili do velké síně. U Nebelvírského stolu už sedělo početně studentů. Albus i Zoe ztichli. Slíbili Rose, že o jejím doučování nikomu nepoví. A kdyby v jejím poučování, jáká nebezpečí jí hrozí, pokračovali, mohl by je někdo u stolu slyšet.
Malfoy už seděl u Zmijozelského stolu a právě dojídal. Albus a Zoe se na něho mračili, dokud jim Rose nezamávala před obličeji jejich oblíbenými koláči.

------------------------------------------------------
"Ahoj."
"Ahoj, tak můžeme jít."
Malfoy čekal na Rose stranou vstupu do Velké síně. Do poslední minuty se bál, že by si Rose mohla vše rozmyslet. Velmi se mu ulevilo, když si ho před velkou síní vyzvedla a odvedla ho do blízké prázdné učebny. Šli mlčky.
V učebně vyndala Rose na stůl svou učebnici a čekala, jestli si Malfoy svou taky přinesl. Ten ji s úsměvem vyndal z brašky a ukázal jí Rose. "Mám jí."
"Dobře," přikývla, potěšilo ji to. "Takže to doučování myslíš vážně? Máš hůlku?"
"Mám, " přikývl a vyndal i ji. "Neboj, nehodlám tě zaklít, " dodal honem, když si všiml, jak na něj nejistě pohlédla. Ač si to nechtěla přiznat, Albusova a Zoeina varování na ni přece jen působila.
"Neříkám, že ano," ohradila se honem.
"Rose, vážně se to potřebuju doučit a nehodlám ti nijak ublížit," ujistil ji. "Navíc jsem si jistý, že tvoji kamarádi nejsou daleko a jsou připraveni sem okamžitě vtrhnout, pokud bych se o něco pokusil."
"Proč si to myslíš?"
"Jejich láskyplné pohledy u snídaně byly dnes ještě vražednější."
"Jen o mě mají starost."
"Já to chápu. Můžeme začít?"
"Ano, jistě. Tak, co si chceš procvičit?"
"To šednutí vlasů. Řek' bych, že z toho mě Robinson příští týden vyzkouší."
"Dobře, tak mi nejdřív ukaž, jak to děláš a já ti potom řeknu, co děláš špatně," řekla Rose a proměnila jednu lavici v paruku. Poté, co předvedl Malfoy na poslední hodině, mu nehodlala dovolit, aby se cvičil na ní.
Malfoy švihl hůlkou a nic se nestalo.
"Asi bude lepší, když si to nejdřív zkusíš normálně, že formuli vyslovíš. A nešvihej tolik tou hůlkou, stačí jen krátký pohyb v lokti."
"Griseum," zkusil znovu, opět bez výsledku.
"Musíš takhle, dívej se! Griseum," předvedla mu Rose a Malfoy se pokusil jí napodobit.
"Míň tou rukou švihej"
"Přirozeněji"
"Nekoukej na mě, soustřeď se na to, co chceš přeměnit."
"Lepší. Trochu víc tím pohni zápěstím, takhle."
Rose neustále předváděla, jak má kouzlo správně vypadat a Malfoy je zkoušel znovu a znovu. Po deseti minutách dosáhl prvního úspěchu. Povzbuzen jím, cvičil stále dokola, aniž by jej Rose neustále pobízela.
Neuplynula ani hodina a povedlo se mu obarvit paruku na šedivo. Podobných úspěchů dosahoval i když mu Rose připravovala na proměnu jiné barvy paruk.
Rozešli se až těsně před obědem.
------------------------------------------------------
"Tak?" vyzvídala při obědě Zoe.
"Stále žiju, nevidíš," odbyla ji Rose.
"Ale, myslela jsem spíš, jak to šlo."
"Dobře. Snažil se. Fakt se to chce naučit."
"Jen aby. Třeba to na tebe dneska hrál a příště až si nebudeš dávat takový pozor tě uřkne."
"Myslím, že ne. Nech už to být. Kde je Albus? Doufám, že Malfoye někde nenahání."
"Ne. Má trénink. Měl by přijít do deseti minut."
"Doufám, že se opozdí. Koukni, Jenna už zase sedí s tím Lauřiným bratrem."
Matthew Bower v posledních dnech nesedával u Nebelvírského stolu jen na snídaně. Laura se Zoe a Rose svěřila, že jí bratr už začíná dohánět k šílenství. Tolik času s ní prý normálně netráví ani doma a v Bradavicích o něj neustále zakopává. Laura byla jediná, která si nevšimla, že jí využívá, aby mohl trávit čas s Jennou.
Albus přišel za několik minut. Převlečen už do čistého hábitu. Přisedl si k Zoe a Rose a nabral si slušnou porci jídla. Po prvních hladových soustech zaznamenal v čí společnosti opět obědvá Jenna.
Jenna se mu líbila už opravdu dlouho. V letošním školním roce se jejich vztah naklonil lepším směrem. Jenna si s Albusem ráda povídala, zvlášť v poslední době, kdy Albus konečně překonal ostych.
Albus ji nerad viděl ve společnosti Matthewa Bowera. Žárlil. Věděl, že kdyby s ní trávil alespoň tolik času jako Matthew, mohl by s Jennou už chodit. Stále se sice bál, že ho Jenna odmítne, ale věřil ve šťastný konec. A taky viděl, že ani jí není lhostejný. Bohužel se potkávali jen při hodinách, protože většinu volného času Albusovi zabraly famfrpálové tréninky. James nutil hráče trénovat opravdu v každé volné minutě, aby byli připraveni na první zápas.
Albusovým oblíbeným předmětem se staly lektvary. Přestože profesorka Lloydová byla velmi nepříjemná a trochu i strašidelná. Lektvary trávil ve dvojici s Jennou. Byla to vlastně jediná doba v týdnu, kdy byly spolu. A hodiny jim utíkaly opravdu velmi rychle.
Albus věděl, že jestli brzy něco neudělá, začne Jenna chodit s Matthewem. A to nemohl dopustit. Zlomilo by mu srdce vidět ji s jiným. Navíc s ním. Matthew Bower byl v Albusových očích mnohem lepší než on. Chytřejší, zábavnější, vyšší a starší. Albus věřil, že z každého srovnání vyjde Matthew lépe než on. Přesto nemohl dopustit, aby Jennu získal on, přestože by byl pro ni možná lepší.
Albus cítil, že Jennu ztrácí. A Matthew ji naopak získává na svou stranu. A to ho donutilo překonat strach a jednat. Konečně.
Albus přestal jíst a přesedl si vedle Jenny.
"Ahoj," pozdravil ji a Matthewa, kterému skočil do řeči, naprosto ignoroval. "Co děláš teď v sobotu?"
"Jdu do Prasinek. Jako většina školy."
"A nešla bys...nechtěla bys tam jít se mnou? K madame Pacinkové?"
"Upřímně Albusi.." promluvila pomalu. "Víš, já to nemám u madame Pacinkové ráda. Je to tam takové přesládlé. Ale moc ráda s tebou půjdu ke Třem košťatům. Jestli teda netrváš na tom čaji."
"Ne. U Tří košťat to je mnohem lepší," potvrdil šťastně a v duchu křičel radostí.
"Přisuň si k nám oběd, domluvíme se v kolik se v sobotu sejdeme," nabídla Jenna. Rovněž se usmívala a celá zářila. "Jen, abych si byla jistá. Je to rande?"
"Ano, rande," přikývl Albus.
Většinu oběda potom neúmyslně vynechávali před nimi sedícího Matthewa z hovoru. Rozloučil se neobvykle brzy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nelsh Nelsh | 17. července 2012 v 15:12 | Reagovat

Tahle kapitola je super, asi jedna z mích nejoblíbenějších... :-? Líbí se mi, že se o Rose Zoe s Alem tak bojí. Myslím, že to ty postavy tak nějak oživuje. Jen je škoda, že Albus tu příšernou Jennu vůbec pozval - od začátku jsem ji neměla ráda. :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx