Z Azkabanu snadno a rychle?

25. prosince 2011 v 9:53 | Illian |  Neptej se...
Z Azkabanu snadno a rychle?

"Cože to mám udělat?!" vyhrkl nepřirozeně vysokým hlasem Harry a měl pocit, že snad špatně slyšel.
"Vzít si mého otce, Pottere, copak jsi mi nerozuměl?"
"Eee…myslím, že ne," nechápal Harry a raději se znovu (asi po pětadvacáté) rozhlédl, jestli je v baru někdo nesleduje, nebo hůř, neposlouchá.
"Jednoduše. Nechci, aby zůstal trčet v Azkabanu do konce života. To, že je parchant, se nezmění, ale pořád je to můj otec."

"Ale proč já?"
"U Salazara! Mysli, Pottere! Kdo je tady ten co zachránil-všechen-kouzelnický-lid?"
"To ale …"
"Máš moc a ani si to neuvědomuješ. Skvělé!"
"Neměl by ses chovat trochu mileji, když už mě žádáš o něco takového, Malfoy?" nadhodil pobaveně Harry a překvapil sám sebe, už jenom tím, že o tom přemýšlel.
Proč?
Draco Malfoy lehce pohodil hlavou, až mu plavé vlasy spadly do tváře.
"Dobře, dobře. Ale…uděláš to? Samozřejmě by to nebylo zadarmo," pospíšil si rychle Zmijozel.
"Vím, že jsi sice slavný, ale ten tvůj trezor není bezedný a, přiznejme si, pomáhat Weasleyovým s tou barabiznou, opravou Bradavic a ještě placením školného na univerzitě, se ti zásoby značně ztenčily."
Nebelvír se zamračil. Jistěže to věděl. Ale neustále si říkal, že jakmile vystuduje školu, bude všechno lepší. Všechno…
Tvář mu potemněla ještě víc. Jeho život pomalu, ale jistě skomíral. Porazil Voldemorta a myslel si…co si vlastně myslel? Že bude náhle vše jasné a zářivé? Ginny ho opustila kvůli jakémusi hráči famfrpálu v Belgii, Ron s Hermionou se vzali a na něj v podstatě neměli čas. Zbytek jeho přátel, pokud už náhodou nebyli mrtví, se buď odstěhoval, nebo měl rodiny. Zůstal sám. Zase…
"…říkáš?"
Sakra! Vůbec ho neposlouchal.
"Nevím."
"Nevíš? Já myslel, že ti sklenička skotské přijde vhod, jestli se máme rozumně domluvit."
"Hmm…"
"Pottere, já se tě nehodlám doprošovat…"
"Promiň, nějak jsem nabyl dojmu, že přesně tohle děláš," odpálkoval Dracův pokus o vzpruhu sebevědomí Nebelvír.
Na chvíli mezi nimi zase zavládlo tíživé ticho, ale nakonec ho přece jen prolomil Harry a sám nevěřil tomu, co to vlastně vypouští z úst.
"O kolik by se přibližně jednalo a jak by tato, řekněme, obchodní transakce, probíhala?"
Draco si dovolil trochu oddechnout. Neměl vyhráno, ale aspoň se už někam dostávají.
"Jednalo by se o stálý obnos, který by ti přicházel na účet u Gringottových, přibližně každý měsíc. Něco jako renta a samozřejmě pouze po dobu, co budete…manželé."
Harry se uchechtl. Hořce a smutně.
Manželé…to slovo se mu vůbec, ale vůbec, nelíbilo. Chvíli ho převaloval na jazyku a pak se zarazil. U Merlinových vousů, vždyť on tu vážně uvažuje o sňatku s Luciusem Malfoyem! Potřásl hlavou ve snaze myšlenky zahnat, ale pak se znovu ušklíbl.
"Malfoy a, že jsem tak zvědavý, nemá v tom prsty náhodou i tvoje nová manželka?"
Draco se nervózně ošil.
"Do toho ti nic není, ale jestli to musíš vědět, pak ano. Nelíbí se jí můj, řekněme, vztah s otcem."
"Až teď?"
"Haha, jsi velice vtipný, Pottere. Řekni ano, nebo ne. Můžu si dost dobře najít někoho jiného."
A tady byl zakopaný pes. Oba totiž věděli, že právě lhal, jako když tiskne. Nemohl si najít nikoho jiného. Jediný další člověk, který měl v Británii šanci, dostat Luciuse z vězení, byl už jenom ministr a, řekněme si to narovinu, ten nepřicházel v úvahu.
"Musím si to rozmyslet," dostal ze sebe nakonec Harry a hodlal odejít.
"Pottere," zastavil ho Malfoy a pevně se mu podíval do očí "tady nejde o mě, ale o Luciuse. Vím, že jste si nepadli do oka, ale, navzdory tomu jaký je to hajzl, si nezaslouží být v Azkabanu."
Nebelvír se mu prudce vytrhl.
"Do půlnoci ti dám vědět, jak jsem se rozhodl," ucedil chladně a než stačil Draco ještě něco dodat, byl pryč.
Zmijozel se zamračil a pohledem vyhledal barmana. Bude potřebovat ještě o něco víc alkoholu, aby to tu do půlnoci přežil.
.
"Lucius Malfoy, huh?" povzdechl si Harry a s žuchnutím sebou praštil na pohovku. Věděl, že nabídka je to lákavá, co víc, Draco Malfoy byl nechutně zazobaný, po tom co si vzal za manželku jednu francouzskou šlechtičnu, takže by měl v podstatě vystaráno, co se peněz týče, až do konce života, jenomže…pořád tu byla ta maličkost, že by si musel vzít za manžela Luciuse Malfoye.
A bydlet s ním!
Dodal trochu vyděšeně v duchu a jeho pohled se automaticky stočil k místnosti, ve které momentálně ležel. Skladiště odpadu, by bylo asi vhodné pojmenování. Musel by se přestěhovat…
Po několika minutách si uvědomil, že přemýšlí nad tím, co by měl mít na svatbě. Jestli oblek nebo frak. To nebylo dobré. To rozhodně nebylo dobré! Vždyť by měl být rozzuřený. Už jenom pomyšlení na Malfoye - jedno kterého - by mu mělo být proti srsti. Natož manželství s jedním z nich. Dokonce tím starším!
Měl se Dracovi hned vysmát, ale…tak nějak to prostě nešlo…
Rozhodl se. Musí zjistit, proč to nešlo! Proč se mu nevysmál do tváře a proč nad tím nápadem vůbec přemýšlí. Proč má ten divný nutkavý pocit, to bezhlavě přijmout.
Před tím, než se přemístil zpět do hospody, ve které ho Malfoy odchytil, si pomyslel, že důvodem je jakési nutkání se pomstít. Pomstít se za všechny ukrutnosti, za všechno co se v jeho životě pokazilo.
.
.
"Ty vážně souhlasíš?" ptal se znovu Draco - jen pro ujištění.
"Ano. Už jsem ti to řekl."
"No, to musíš být opravdu na mizině."
"Laskavě si tohle odpusť, můžu si to ještě rozmyslet."
"Pravda…asi by to chtělo sepsat, že?"
"Prosím, máš možnost. Já nejsem kouzelnický právník, na rozdíl od někoho."
Draco se uchechtl.
"Ještě to bude muset podepsat můj otec."
"Tak u toho bych rád byl. Ten výraz, až se dozví, jaká je podmínka jeho propuštění na svobodu, bude určitě stát za to."
"Budeš u toho."
"Cože?"
"Jednoduše, já se do Azkabanu bez tebe nedostanu, ergo musíš se mnou."
"A sakra…" vydechl Harry a ani si neuvědomil, k čemuže se to vlastně upsal.
.
.
Tak nějak se stalo, že se najednou ocitl u azkabanského strážného, hleděl na papír před sebou a čekal, až přivedou vězně. Vůbec mu nepřišlo, že to byl týden, celý týden, sedm dní, sto šedesát osm hodin - plus mínus - co byl v hospodě a poslouchal Draca Malfoye, jak žvaní o naprosto nereálné situaci. Ovšem, ona nereálná situace právě nastala a Harry měl pocit, že se na něj řítí obloha, nebo něco podobně velikého.
Sakra, sakra, sakra…
Poslední šance, kdy mohl vzít do zaječích.
Z jeho pochmurných myšlenek ho najednou vytrhlo otevírání dveří a zachrastění pout. Zvedl hlavu a už v tom okamžiku kdy to udělal, litoval.
"Malfoy…" vydechl šokovaně. Muž před ním rozhodně nevypadal tak, jak si ho pomatoval ze studentských let. Ta tam bylo jeho hrdé držení těla, ta tam byly jeho pečlivě upravené nehty a vlasy. Teď před ním stála troska, jenom stín člověka, kterého znával. Avšak stačil jenom jeden pohled a věděl, že Lucius Malfoy může vypadal zbídačeně jak chce, ale jeho ducha a tvrdohlavou povahu mu nikdo nevezme.
"Potter," ucedil kysele a navzdory tónu sebou bolestivě škubl, když ho strážný hrubě odstrčil od dveří.
Harry neměl ve zvyku zavírat oči před utrpením. Viděl ho dost a dost na celý život. Co na celý život. Na několik životů. A ani teď je nezavřel. Pouze se znechuceně zašklebil a pokynul Malfoyovi k židli, v jinak strohé místnosti.
"Laskavě bych ocenil, kdybyste odešli. Chtěl bych si s ním promluvit o samotě," prohodil směrem ke strážným a v duchu si poblahopřál, že mu hlas vůbec nezakolísal.
Strážní se na sebe nervózně podívali, ale nakonec jeho přání splnili. Byl to přeci Harry Potter, ten, kterému vděčí za zničení Voldemorta. Jen co za nimi zaklaply dveře, rozhostilo se v místnosti nepříjemné ticho. Ani jeden z nich, ho nechtěl prolomit. Harry z důvodu, že nevěděl jak začít a Lucius proto, že nevěděl, co by měl říct. Harryho Pottera jako návštěvu totiž opravdu nečekal.
Nakonec se Harry rozhodl nic neprotahovat, vytáhl z tašky slohu papírů a přisunul ji k bývalému smrtijedovi.
"Co je to?" zeptal se chladně Lucius a neobtěžoval se vůbec zvednout ruku, natož aby se vůbec podíval dovnitř.
"Vaše propustka na svobodu."
Tohle už Malfoye probralo z letargie. Zamračil se a pomalu zvedl ruce ke sloze. Pouta znovu zachrastěla a Harry se přistihl při soucitných myšlenkách. Muž naproti němu byl tak hubený, kruhy pod jeho očima byly temné skoro stejně jako Harryho plášť a četné škrábance na jeho světlé pokožce působily tak nějak nepatřičně.
Nebelvírovi nezbylo nic jiného než sledovat, jak Lucius nesnesitelně pomalu otáčí stránky a na jeho tváři se neodráží ani jeden z pocitů, které by měl mít. Nebo si to Harry alespoň myslel. Počítal se šokem, řevem, nebo rozhodným zamítnutím. Nic z toho se však nekonalo. Naopak. Lucius Harryho překvapil. A jak. Jakmile se totiž dostal na poslední stránku, rozhodným gestem, které by Nebelvír u někoho, kdo strávil v Azkabanu takovou dobu, rozhodně nečekal, vzal brk, který tam kdosi příhodně nachystal a začal podepisovat papíry na patřičných místech.
"Co to…" vyhrkl překvapeně Harry a nevěřícně sledoval dění před sebou.
"Co by, nemám námitek," odsekl Lucius, aniž by se na svého "zachránce" podíval a po posledním podpisu, přistrčil slohu zpět i s brkem. Jako na povel se jeho pouta poroučela k zemi a Harry nestačil zírat. Věděl, že je to kouzelná smlouva, ale tohle opravdu nečekal. Tedy, hlavně nečekal reakci, jaké se mu dostalo, že.
"Můžeme?" zeptal se nevrle muž naproti němu a namáhavě vstal.
"Cože? Eh? J…jistě…" vykoktal konsternovaný Harry a zabouchal na dveře, aby se vrátili dozorci a on tak mohl "jednání" dovést do konce. Celou dobu co se s nimi pak vybavoval, stál Lucius bokem. Neřekl ani jedno slovo. Co chvíli se o něco opřel, ale nedal nijak najevo v jakém fyzickém, nebo psychickém, stavu ve skutečnosti je. Cestu lodí zvládli taky ve stejném duchu. Lucius mlčel a Harrymu nezbylo nic jiného než mlčet taky. Ne že by měl zrovna náladu na vybavování. Právě totiž zřejmě udělal tu největší pitomost ve svém životě. Nebo mu to tak alespoň připadalo.
.
Na břehu na ně čekal Draco a naštěstí žádní fotografové nebo novináři. To by bylo to poslední, co by Harry potřeboval. Jen se dotkla jeho noha suché země, už u něj byl mladý Malfoy.
"Co chceš Draco?" zeptal se naštvaně.
"Poděkovat," vysoukal ze sebe namáhavě Zmijozel a k překvapení všech přítomných napřáhl směrem k Harrymu ruku. Ten na ni chvíli vyjeveně koukal, ale pak se ušklíbl a lehce ji stiskl.
"Chvilkové příměří?"
"Vypadá to tak."
Harry si však všiml ještě jedné zajímavé skutečnosti. Ani otec ani syn, si nevěnovali jediný pohled. Už se chtěl zeptat, když se mezi ně přemístilo několik bystrozorů.
"Pošuku?" zeptal se nechápavě Nebelvír, ale odpovědi se mu nedostalo. Starý bystrozor (kvůli nedostatečnému stavu bystrozorů opět v akci) se postavil přímo před Luciuse Malfoye a jeho kouzelné oko si zuřivě prohlíželo tu vyhublou postavu.
"Varuju tě…" zasyčel, "nebejt tady mladýho, hniješ ve svý cele ještě pěknou řádku let."
"Jsem si toho vědom, ale lásce neporučíš," odpověděl sladce Lucius a Harry div nevyletěl z kůže. Jistěže to má být pro všechny skutečné, ale tohle je přeci trochu moc, nebo ne?
Moody se zašklebil a pak se šíleně rozchechtal. Očividně léta "bystrozorské praxe" zanechala nějaké ty následky.
"Nezapomeň, Malfoy, že tě budu sledovat. Zkřivíš mu jen jeden…"
"Dost Alastore," přerušil ho Harry a snažil se znít pokud možno unaveně.
"Já si ho ohlídám," dodal ještě po chvíli, jen aby oplatil ono "lásce neporučíš".
"Jistě, jen jsem ho chtěl varovat. A nezapomeň Harry, já moc dobře vím, proč to děláš."
Starý bystrozor nečekal na odpověď a s prásknutím zmizel, stejně jako skupina, co s ním přišla.
Harry se otočil po Dracovi, ale ten očividně zvolil stejnou cestu jako Alastor a taky po něm nebylo ani stopy.
"No," vydechl lehce nesvůj "myslím, že jsme právě vyhráli první cenu v soutěži: Z Azkabanu snadno a rychle."
Lucius protočil oči - pravděpodobně se to naučil od Severuse Snapea, ale nebudeme spekulovat - a odkašlal si po stylu Doloros Umbridgeové. Harry musel konstatovat, že je to opravdu smrtelná kombinace.
"Budeme tady stát dlouho?" zeptal se nakonec tohoto svého "výkonu" Lucius a Harrymu přeběhl mráz po zádech.
Zasmát se, by mu nadělalo vrásky, co?
Pomyslel si nakvašeně, ale přece jenom k němu napřáhl ruku. Jakmile se konečky jejich prstů dotkly, ozvalo se přístavištěm hlasité prásk a tam kde ještě před chvílí stáli, se povalovalo už jen pár smítek prachu.
.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jannie Jannie | Web | 26. prosince 2011 v 10:23 | Reagovat

Nádhera!Nehcápu, jak sjem si této úžasné povídky nemohla všimnout.Jsem zvědavá jak to bude dál, jestli to mezi nimi zajiskří...Super

2 keishatko keishatko | Web | 13. února 2012 v 10:51 | Reagovat

začína to veľmi zaujímavo...som zvedavá ako to ich manželstvo bude prebiehať..Lucius vie byť pekne arogantný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx