Vážně?

25. prosince 2011 v 23:55 | Illian |  Neptej se...
Vážně?
+ 15
.
Harry nevěřil svým uším. Lucius Malfoy tu s ním…tu s ním co? Laškuje? Šokovaně se mu díval do očí, ale při pohledu do těch bouřkových zorniček sebou znovu prudce zazmítal. Jedna z jeho rukou se uvolnila a on tak dostal příležitost vrazit Lusiusovi facku.
Ozvalo se typické plesknutí, ale blonďák se ušklíbl ještě víc. Chytil Harryho ruku a znovu ho políbil. Jazykem přejel po mladíkově spodním rtu a přitiskl ho svým tělem na zeď. Hodlal si svatební noc užít, ať bude Potter chtít nebo ne. Už to bylo dlouho…

Najednou se ale odtáhl. Slyšel dobře? Ten lehký povzdech deroucí se z Nebelvírových úst? Pohlédl mu do tváře a musel se usmát. Červeň mu dodala na roztomilosti a ten zoufalý výraz, který momentálně měl, byl prostě k zulíbání.
"Ne…tohle…" blekotal nesmyslně Harry, ale slova mu odumřela na rtech, protože Luciusův jazyk, začal zkoumat jeho ušní lalůček a jemu se místo slov z hrdla vydral jenom neidentifikovatelný povzdech.
Co se to děje? Proč…proč se mi to tak líbí?
Měkké aristokratické rty se přesunuly na Nebelvírův krk a jazykem přejely po pulsující tepně, aby ji mohl následně lehce skousnout. Harry musel na chvíli zavřít oči.
"Líbí, Pottere?" zamumlal Lucius věnující se dál jeho jemné pokožce.
Jistěže se mi to líbí! Co jiného?!
"Musíš se ptát?" zavrčel a na protest toho, že Lucius přestal líbat ono citlivé místo na jeho krku, se zamračil.
"Nemusím se ptát, ale rád bych…" sklonil se k jeho rtům, až mohl mladík vnímat jeho horký dech "…věděl, jestli…" jazykem přejel celou délku jeho naběhlých rtů "…ti dělám…" věnoval mu letmí polibek "…dobře." Avšak nenechal Nebelvíra odpovědět a vpil se do měkkosti jeho rtů. Bezděčně uvolnil sevření Harryho paží. Ten si toho okamžitě všiml, ale místo toho, aby blonďáka odstrčil, mu obtočil ruce kolem krku a přitáhl si ho blíž k sobě.
Oba cítili, jak jim dochází dech a když se konečně odtrhli, opřeli se o sebe čely.
"M…myslím, že se mi…to líbí," vydechl Harry a upřeně se zadíval na drobnou kapku potu, kterou měl Lucius na tváři. Tomu vůbec nevadilo, že se musí k Harrymu sklánět, ba naopak. Užíval si pohled na vzrušeného mladíka, jako nikdy dřív.
"Tak líbí…" zašeptal Lucius a pravou rukou lehce uvolnil Harryho kravatu. Ovšem ani Harry nezůstával pozadu. Odlepil se od stěny, o kterou se doposud opíral a snažil se sundat kravatu i Luciusovi. Ve výsledku to dopadlo spíše tak, že si ho s její pomocí pouze přitáhl k dalšímu polibku. Jejich horké jazyky se propletly jako klubko hadů a jenom matně si uvědomovali, že právě překlopýtali přes práh ložnice. Tam se Luciusovi konečně povedlo odhodit nepotřebné kravaty a strčit do Harryho tak, že dopadl do rozestlaných peřin. Ten pohled byl naprosto hypnotizující a na malý okamžik to vypadalo, že snad i váhá. Jenomže prosící Nebelvírův pohled by stačil k rozpuštění celé Antarktidy. Opatrně se položil na něj a pevně se mu zadíval do očí.
"Jestli teď ucukneš, nebo vezmeš do zaječích, tak tě zabiju," zašeptal těsně předtím, než se vášnivě vrhl na růžové rty svého manžela.
Pro Harryho to byl úplně nový pocit. Cítit na sobě Luciusovo vzrušené tělo, bylo něco neskutečného. Když jim opět docházel dech a Lucius se přesunul zpět k mladíkovu krku, zaklonil Nebelvír hlavu a v podstatě nechal Malfoye ať si s ním dělá, co chce. Lucius by nebyl Zmijozel, kdyby toho nevyužil. Jedna z jeho rukou vklouzla pod bílou košili a druhá ji začala nesnesitelně pomalu rozepínat. Když ten nepotřebný kus látky skončil neznámo kde, naskytlo se blonďákovi daleko více místa k prozkoumání. Konkrétně dvě vzrušené bradavky si žádaly jeho pozornost. Obkroužil jednu jazykem a pak ji lehce stiskl zuby. Vzrušené sténání, které se ozvalo v odpověď, ho ale uspokojilo jenom částečně.
Na chvíli se odtrhl od těla bažícího po jeho dotycích, avšak jenom na tak dlouho, aby si mohl sundat košili a následně se přitisknout hrudí k Nebelvírovu tělu. Levým kolenem roztáhl Nebelvírovy nohy a nemusel se ani dívat, aby pochopil, jak moc po něm Harry touží. Cítil, jak ho mladíkovy paže pevně objaly a přitáhly k dalšímu vášnivému polibku. Cítil se, jako by mu měla explodovat hlava. Tolik chtěl ochutnat víc.
Jedna z jeho rukou si našla cestičku k Nebelvírově rozkroku, aby mohl zřetelně cítit napínající se látku pod jeho erekcí.
"Lu…Luciusi…" zasténal zničeně Harry a cítil se podivně malátný.
"Ano?"
"Já…prosím…!"
Zněl tak naléhavě, že mu prostě Lucius nemohl odolat. Zahákl palce za Nebelvírův opasek a mezi tím znovu polaskal to citlivé místo na jeho krku. Když se mu konečně povedlo pásek uvolnit, stáhl mu kalhoty i se spodním prádlem. Pak se zlomyslně usmál.
"Tak nedočkavý…"
Harry cítil, jak ho polévá horko.
"Luciusi…" zaškemral, když se aritokratické rty dotkly jeho podbříšku.
Prosím! Dotkni se mě! Dotkni se mě tam!
Naříkal v duchu a ze rtů se mu přitom dralo něco mezi sténáním a vzlykáním. Lucius se musel usmát a jeho šedé oči jiskřily vzrušením.
"Copak?"
"P…prosím…"
Lucius se opět natáhl k jeho rtům, ale tentokrát je nepolíbil.
"O co prosíš?" zeptal se vzrušeným hlasem.
"Já…dotkni se mě!" vykřikl frustrovaně Nebelvír a Lucius ho lehce políbil. Rozhodl se mu splnit přání. Rukou přejel po jeho bocích a pak se dotkl špičky jeho naběhlé touhy.
Bylo fascinující sledovat Harryho tvář stahující se vzrušením. Mladík dýchal jako o závod a přál si, aby byl už konec té spalující vášni.
Lucius pohl rukou nahoru a dolů a čekal, jak Harry zareaguje. Nezklamal se. Nebelvír si ho prudce přitáhl k sobě a začal mu třesoucími se prsty rozepínat kalhoty. Chvíli se s tím trápil, než mu Lucius přispěchal ochotně na pomoc. Přece jenom, i jeho kalhoty mu už byly těsné.
Konečně putoval i tenhle kus oblečení do kouta a Harry si mohl všimnout, že Lucius pod kalhotami nic neměl.
"Ty…?"
"Ššš…" zamumlal Zmijozel a znovu se vrhl na jeho rty. Jeho ruce bloudily po Harryho štíhlém těle a ne a ne se ho nabažit. Když se pravou dostal k bedrům svého manžela, už nemohl čekat. Sklouzl níž a přejel palcem po jeho vstupu.
"Aah!" vykřikl prudce Nebelvír a pohnul pánví směrem k Luciusově ruce. Ten se usmál a pomalu polibky pokryl Harryho hruď. Až do té chvíle než se znovu dostal k podbříšku. Tentokrát nezaváhal. Jazykem se dotkl nejvzrušenější části mladíkova těla a ten se pod tím dotykem prudce napjal. Nemohl čekat, už ne…
Opustil tolik lákavé místo a prudce si přitáhl Harryho hlavu. Chtěl to. Moc to chtěl. Víc než cokoliv jiného. Byl by snad schopný se v tuto chvíli upsat i samotnému ďáblu.
Obtočil si manželovi nohy kolem boků a pomalu se přitiskl erekcí k jeho vstupu.
"Možná to bude …"
"Já vím," přerušil ho prudce Harry "jen…prosím!" zasténal a Lucius mu s radostí splnil přání. Pronikl do mladíkova těla a pak se rychle stáhl. Chtěl, aby si na něj zvykl. Takhle to udělal ještě párkrát, aby se do toho úžasného těla před sebou nakonec ponořil úplně celý.
Harry stiskl rty v počáteční bolesti, ale když se v něm začal Lucius pohybovat, bolest vystřídalo něco mnohem příjemnějšího. Něco úžasného a vzrušujícího.
"Víc…" vydechl a tiskl se k tělu nad sebou. Potřeboval cítit jeho blízkost. Potřeboval cítit, jak ho Zmijozel svírá ve své náruči.
"Luciusi…v…víc…pros…" mumlal nesouvisle mladík a jeho vědomí odplavovaly vlny extáze.
Netrvalo to dlouho. Za chvíli jim před očima doslova explodoval svět a dosáhli vrcholu. Unavený Lucius se svalil vedle Harryho a přitáhl si ho do náruče. Nebelvír vůbec nevnímal. Předchozí zážitek ho natolik vyčerpal, že usnul bezesným spánkem a s úsměvem na rtech.
.

.
Harry nakrčil obočí, jak ho sluneční paprsky šimraly do tváře a pak zmateně zamrkal. Nad jeho tváří se skláněl Lucius Malfoy a lehce se usmíval.
"Co se…Pane Bože!"
Ano, najdou se i situace, ve kterých musí jít Merlin stranou. Jednou z nich, byla určitě i ta nynější. Respektive chvíle, kdy si Harry uvědomil, co se minulou noc stalo.
"My jsme…"
Blonďák přikývl a úsměv na jeho tváři se ještě víc rozšířil.
"To snad ne!"
Proč měl najednou pocit, že by byl raději kdekoliv jinde. Kdekoliv! Naprosto a úplně kdekoliv jinde, jenom ne tady. Třeba na severním pólu, v Hirošimě pět vteřin před výbuchem, v mateřské školce…K-D-E-K-O-L-I-V.
"Ale ano, Pottere, a musím uznat, že jsme si tu svatební noc fakt užili."
"Mlč! Prosím tě jenom mlč! Nemůžu uvěřit tomu, co jsem udělal."
"Ne? Ale je to celkem očividné. Vyspal ses se mnou."
"Vážně? No nepovídej! Toho bych si fakt nevšiml!" odsekl Nebelvír a přetáhl si přes hlavu deku. Nechtěl ho vidět. Nechtěl se dívat do těch očí, do těch šedých očích, do kterých se už nikdy nepodívá tak, aniž by zčervenal. To co včera cítil, bylo…neuvěřitelné. Zároveň to ale bylo něco, co neměl cítit. Něco na co neměl ani pomyslet.
"…ttere! Nemůžeš trucovat jako malé děcko. Co se stalo, stalo se. S tím nic neuděláš."
Deka se lehce posunula a odkryla dvě lehce poděšené zelené zorničky.
"Co…co teď bude?"
Lucius se ušklíbl.
"Já bych to viděl na snídani v posteli a potom, vzhledem k tomu, že dneska nemáš školu a očividně se ani jednomu z nás nechce nic dělat, bych navrhoval podobné příjemné trávení času jako včera večer."
"Cože?!" vykřikl podivně vysokým hlasem Nebelvír a měřil si nechápavým pohledem svého manžela.
Manžela…U Merlinových vousů, on je vážně můj manžel?
"Copak, plán se ti nelíbí? Taky můžeme tu snídani vynechat."
Jen tak tak, že polštář chytil.
"Já ti dám, vynechat snídani! Kafe se nevzdám!" vyhrkl Harry a pomalu se i na jeho tvář vkrádal úsměv.
"Tohle jsme tady už jednou měli, Pottere. Polštářová bitva nám očividně jde velice dobře, ale minule jsme byli přerušeni."
"Hmm…pravda. Ale dneska opravdu pochybuji, že sem Hermiona vtrhne. Přece jenom, si svého zraku docela cení…"
"A tím jsi chtěl říct jako co?"
"No, vidět tě nahého, tak to by taky mohla oslepnout, víš?"
"Já ti dám oslepnout…" zavrčel a pak začal používat stejné zmijozelské zbraně jako včera. Inu, den to bude asi dlouhý, ale příjemný.
.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jannie Jannie | Web | 26. prosince 2011 v 18:09 | Reagovat

Tak, jak tak koukám tak svatební noc si oba náležitě užili :D Juchůůů Krása!

2 keishatko keishatko | Web | 13. února 2012 v 12:09 | Reagovat

to sa mi moc moc páčilo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx