V kuchyni?

25. prosince 2011 v 23:55 | Illian |  Neptej se...
V kuchyni?
.
"Takže jsi spokojený?"
"Dalo by se říct."
"Aha. Takže ten připitomnělý úsměv, který nasadíš pokaždé, když o něm mluvíš je jenom…co?"
Harry se nepřítomně ošil.
"Já nenasazuji připitomnělý úsměv, Hermi."
"Ale ano…U Morgany! Ty ses do něj zamiloval!"

"Cože?! Nezamiloval jsem se! Hermiono, je to Lucius Malfoy."
"A? Vidím ti to na očích!"
Merline proč? Proč jsem jí jen slíbil tenhle čajový dýchánek? Proč?
"Nic tam nevidíš! A jestli jo, měla bys jít k očnímu."
"Víš, že mě neošálíš. A nejsem pitomá. Vzal sis ho, protože to chtěl Draco a dal ti peníze. Ne! Neřekla jsem to nikomu a ani neřeknu. Stejně jako tobě neřeknu, jak jsem to všechno zjistila. Jenomže teď, ses do něj zamiloval."
"Hermiono…"
"Prosím tě, Harry! Přiznej si to. Vždyť ti úplně září oči a ten úsměv. Jako bys byl na míle daleko."
"To vážně…"
"To tu ještě drbete?" přerušil je ledový hlas Luciuse Malfoye, skopávajícího si právě boty. Zřejmě nějaký ten zlozvyk převzal od Harryho. Protože, kdo jiný umí tak ukázkově nechávat nepořádek už v předsíni?
"My nedrbeme!" ohradili se oba dva zároveň a Lucius jenom stěží potlačil ironický úšklebek.
Ti Nebelvíři…
"Jistě. Donesl jsem z obchodu jídlo," oznámil a snažil se ignorovat překvapený pohled Grangerové.
"Vy…jídlo? Ale tady jsou jenom mudlovské…vy jste nakupoval v mudlovském obchodě?" nechápala Hermiona a Harry se vedle ní skoro udusil pýchou.
"Jistěže. Naučil jsem ho to."
"Vy dva! Já nejsem malé dítě," ohradil se pobouřeně Lucius a mezitím co si ti dva vyměnili nějaký pochybný úsměv, vyndával z tašky potraviny.
"Takže. Vy dva," začala zase Hermiona "se teď sbližujete?"
Na to jí nikdo neodpověděl, ale i tak jí jejich pohledy vyvolaly na tváři úsměv.
"Tak já už půjdu. Luciusi, vyprovodíte mne?"
"Já to…" začal Harry, ale Lucius k jeho překvapení ani moc neprotestoval a šel s Hermionou k domovním dveřím.
"Malfoyi?" zeptala se ho přísně, až sebou oslovený trhl.
"Copak?"
Než si stačil uvědomit co se děje, zabodla mu ukazováček do hrudi a výhružně se na něj zamračila.
"Harry se do vás očividně zamiloval, ale musí na to přijít sám. Takže! Jestli mu ublížíte… Jestli mu zlomíte srdce, pak vás vlastnoručně přijdu zabít tou nejošklivější a nejbolestivější kletbou, kterou znám."
Než se stačil vzpamatovat, rozlehlo se chodbou hlasité prásk a po Hermioně nebylo ani vidu ani slechu. Nechala konsternovaného Luciuse v chodbě s jeho myšlenkami.
…zamiloval, ale musí na to přijít sám…
Tahle prostá věta mu rezonovala v hlavě a nemohl se jí nijak zbavit.
"Co ti ještě chtěla?" ozvalo se najednou z kuchyně a Lucius zavřel na chvíli oči.
…zamiloval…
"Mimochodem, doufám, že máš rád hodně koření, myslím, že mi trochu ujela ruka."
…přijít sám…
"Uvidíme, jaké to bude," odpověděl spěšně a vrátil se zpět do kuchyně. Harry stál zády k němu a něco sypal do hrnce. Připadalo mu, že snad ani neovládá své tělo. Proč jinak by se k němu přikradl a pak ho objal?
"Stalo se něco?" zeptal se najednou s obavami Harry a snažil se otočit. Lucius se mu ale opřel o rameno, takže jeho pohyb zastavil a na chvíli zavřel oči.
"Děkuji."
Harry se zamračil a konečně se mu povedlo otočit. Pohled, který u Malfoye spatřil, ho opravdu překvapil. Byl plný citu a něčeho, co nedokázal popsat.
"Nerozumím…"
"Jen,…děkuji. Představa, že bych byl doteď v Azkabanu…"
"Prosím. Dneska žádné chmurné myšlenky," zaprosil Harry a z náhlého popudu mysli políbil blonďáka na špičku nosu.
"Můžeš mi podat sladkou papriku? Myslím, že by ji to trochu chtělo."
Lucius se usmál a konečně se odtáhl.
Sladká paprika…hmm…kde jen může být?
.

.
"Luciusi?"
"Hmm…"
"Píše…Draco…"
Kniha, kterou doteď držel, spadla s žuchnutím na zem.
"Co prosím?"
Jeho hlas připomínal arktický mráz.
"Zve nás na oběd."
"Na oběd?"
"Jo. A prosím tě vysvětli mi, proč ho tak nesnášíš."
Zmijozel přimhouřil oči a sehl se pro knihu.
"Je to můj syn."
"Jo, to vím. V podstatě, když jsme manželé, tak je to i můj syn, což dělej, že jsem neřekl, ano?" zadrmolil rychle Harry a barvou připomínal rajské jablíčko.
"Oho, tak i tvůj syn, jo? Zajímavé. Tak mi vysvětli, proč náš syn, nebyl ani na jednom mém přelíčení a to ani tehdy, když mě odváželi do Azkabanu a k tomu všemu, byl ten, co svědčil proti mně?"
"Cože? Draco…on svědčil proti tobě?"
"Tys to nevěděl?"
"Ne, jak bych mohl? Byl jsem jenom u svého vlastního výslechu, jinam mě nepustili. V podstatě jsem nesměl na krok od své úchvatné hlídky bystrozorů. Voldemort…" Lucius sebou při vyslovení jména Pána zla trhl, ale nijak Nebelvíra nepřerušil "…byl sice po smrti, ale Smrtijedi byli všude možně a samozřejmě se mě snažili zabít. Hodně intenzivně, abych tak řekl. Mám ještě teď několik jizev a taky to byl důvod, proč jsem vypadal jako uprchlík z nemocnice, když jsi…" Harry se při svém monologu konečně zastavil a vrhl na Luciuse podivný pohled.
"Odplouval do Azkabanu."
"No…ano…"
"Ty jizvy, na tvém těle, jsou z té doby?"
Harry uhnul pohledem.
"Ne všechny…a prosím, můžeš se přestat tvářit, jako bys mě viděl nahého? Leze mi to na nervy."
Lucius se zlomyslně ušklíbl.
"Ale já tě viděl nahého."
"Grrr…já vím."
"Oh, a ono to vrčí? To je roztomilé."
"Co Draco?" odpálkoval ho Harry a sledoval kyselý výraz, který se usadil na aristokratově tváři.
"Coby. Nikam nejdu."
"Ale jdeš!"
"Svědčil proti mně! Proč bych…"
"Protože si to musíte vyříkat."
"Prokleju ho."
"Neprokleješ!"
"Zníš jako moje bývalá manželka."
"U Salazara! Já…no to snad ne! Úplně jsem zapomněl…"
Harry najednou vypadal, že je duchem mimo a Luciusovi chvíli trvalo, než mu došlo, co jeho manžela tak vyděsilo.
"Spal jsem s ní jenom párkrát."
Nevěřícný pohled.
"Musel jsem zajistit potomka, jsem jinak naprosto na muže."
Šokovaný pohled.
"Opravdu. Bylo to doslova nechutné. Narcissa mě kvůli tomu nesnášela. Taky měla spoustu milenců."
Chápavý pohled.
"No jo, ty aby ses jí nezastal. Jí to tak ale vyhovovalo. Vzala si mé jmění a můj titul, ne mně. Máš mě litovat."
Sarkastický pohled.
"Hodláš taky něco říct, nebo jenom zírat?"
"Eh…?"
"Slova, slova prosím."
"Ten peroxid, kterým si odbarvuješ vlasy, ti vyžral mozek."
Kuchyní se rozlehlo nevěřícné ticho.
"Jsem přírodní blond," ucedil Lucius a sledoval, jak se muž před ním div nedusí smíchy.
"Jistě…" vyprskl Harry a hlavou se skoro praštil o stůl. Aristokrat raději shovívavě mlčel.
"No, ale…stejně jdeme k Dracovi na ten oběd," prohodil najednou zcela vážný Harry a s výrazem, že se o tom nehodlá dál bavit, vstal.
Co se to teď stalo?
"Prosím?"
"To bylo oznámení. Je to pozítří, tak se s tím koukej srovnat."
Lucius se tiše zvedl.
"To byl rozkaz?" zeptal se chladným tónem a přešel k mladíkově postavě, sklánějící se pro něco do šuplíku. Ušklíbl se.
Jsem prostě Zmijozel tělem i duší.
Pomyslel si a opřel se o Haryho sehnutou postavu.
"Nemám rád, když mi někdo rozkazuje."
Harry cítil Luciusovu ruku, hladící jeho břicho. To nebylo dobré. Nebylo dobré, že cítil blízkost jeho těla. Tu proklatou blízkost. Teplo, které z něj sálalo. Ne,…to vůbec nebylo dobré. Jeho racionální uvažování totiž vždy ochotně uvolnilo cestu jinému, daleko pudovějšímu.
"Já ti přeci nerozkazuji," dostal ze sebe namáhavě a snažil se nevnímat ruku, která se dostala pod tričko a právě tiskla jednu z jeho bradavek.
"Vážně? Ale znělo to tak…"
Ruka opustila tolik citlivé místo, ale jen aby se dostala pod lem kalhot a vyhledala tak jiné, daleko citlivější území.
"L…Luciusi? Nechceš mi říct, co to…právě…prov…provádí…provádíme?"
"V knihovně o tom bude nějaká knížka," zamumlal oslovený a jeho druhá ruka začala rozepínat tolik složité zapínání Harryho jeansů.
"Já…" slova mu odumřela na rtech, když jeho kalhoty i se spodním prádlem putovaly k zemi. Nestačil si ani uvědomit kdy se to stalo, ale nějakým způsobem se octl na kuchyňské lince, od pasu dolů v rouše Adamově a s Luciusovými rty na těch svých.
"V…v kuchyni…? To jako…vážně…?" ptal se udýchaně Nebelvír a snažil se nevnímat ruku, hýčkající jeho vzrušený penis.
"Copak, copak? Snad tu není někdo pohoršený?"
Harry zrudl a pevně stiskl rty, když se do nich Lucius dobýval.
"Jen…ach…jen nás může…někdo vidět. Okno je…" nedokázal větu dokončit. Luciusův jazyk byl něco neuvěřitelného a on se mu prostě otevřel. Objal jeho rozložitá ramena a přitiskl se k němu celým svým tělem.
"Okno je odtemněné."
"A…Ano…"
"To je vážně zapeklitá situace."
"Mys…myslí…š?"
"Snažím se," prohodil laškovně Lucius a jeden z jeho prstů začal zkoumat vstup do mladíkova těla.
"Nemohl bys…" zasténal Harry a trochu se posunul na nepohodlném mramoru*, který ho navíc studil do jistých partií.
Luciusovi stačilo mávnout hůlkou a Nebelvír mohl cítit, jak prst v jeho těle zvlhl.
"Co…tohle…"
Větu ale nedokončil, protože mu v tom jistá šikovná ústa zabránila.
"Jsou kouzla, která vás ve škole nikdo nenaučí, Pottere," zavrčel mu po chvíli do ucha blonďák, než ho znovu vášnivě políbil. Zuby lehce skousl naběhlý ret, který se mu přímo nabízel a do Harryho těla vsunul další prst. Ten se jenom prohnul a jako už mnohokrát, nechal aristokrata dělat si s ním, co chce. Ne že by ochotně nespolupracoval. Oblíbil si líbat tu bílou pokožku a občas, jaksi majetnicky, na ní zanechal svou stopu.
"Víc…" zaprosil bezmyšlenkovitě a znovu políbil muže před sebou.
Lucius byl sice trpělivý, ale i tak měl své hranice. Navíc ho Harry tak krásně prosil…
Stačil jeden jediný pohyb a cítil jak je Harry úzký.
"Merline…" zamumlal někam do Nebelvírova krku před tím, než se zhoupl v bocích a dovedl oba na vrchol.
.
.
________________________________
* Prosím, prosím ignorujte mramorovou kuchyň a podobné výstřelky. Co se totiž týče podobných scén, tak to není jenom Harry, kdo ztrácí slovní zásobu. Věřte mi, můj perverzní mozek…no, ale to asi nechcete slyšet XD
.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jannie Jannie | Web | 26. prosince 2011 v 18:10 | Reagovat

"Jsem přírodní blond..." :D tak tahle scénka neměla chybu.už jsem ti řekla, jak skvěle píšeš?Jestli ne, tak si to vem k srdci :D Nádhera

2 keishatko keishatko | Web | 13. února 2012 v 12:19 | Reagovat

:D :D no som zvedavá ako dopadne návšteva :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx