Úvod

26. prosince 2011 v 19:47 | Hakky |  Láska vždy netrvá věčně
Když jste si jistí, že vám něco vyjde, uděláte pro to všechno. Vždy jsem byla postavička na hracím poli. Nikdy jsem nedokázala matce říct: "NE!" a otci? Už vůbec. Otec byl jedním ze smrtijedských pochopů, jak bych mu mohla říci třeba: "Nikdy otče?!" Byla bych blázen! V nejlepším bych trpěla tři hodiny a v druhém případě bych zemřela. Nevím, zda by to nebyla lepší cesta. Možná se vzepřít a vydupat si svoje.


Vše se změnilo toho dne, kdy jsem ho uviděla. Stál na nádraží a smál se. Vedle sebe mě sestru a když se naše pohledy setkaly, oba jsme věděli, že je to osud.
Další den jsme se potkali zase a on mě pozval na kafe. Rodičům jsem nikdy nic neřekla, protože Daren byl obyčejný mudla.
Jeho mudlovští rodiče byli učitelé na základní škole.
První schůzky se konaly v tajnosti, protože jsem si nebyla jistá, zda mě nesledují tátovi kamarádi. Po třech týdnech jsem si byla již jistá, že mě nikdo nesleduje. Náš vztah se vyvíjel k dobrému, až do doby než se stalo …

"Jsem těhotná …" řekla jsem potichu do tmy a svírala v ruce těhotenský test. "To snad není pravda …" rukou jsem třískla do stěny. Ozvala se dutá rána. "Jak to vysvětlím matce? Ne, nesmí to vědět … ani otec …" zvedla jsem hlavu a rozhlédla se. "Odjedu k babičce … pak se vrátím …"
Můj plán neměl chybu, kdyby se mamka pořád neptala, proč odjíždím k babičce. Zalhala jsem jí, protože to byla milosrdná lež.
Babička mě zcela chápala, protože kdysi zažila stejnou věc jako já. Celých devět měsíců jsem matce psala, jak je to u babičky krásné a třetího dubna se mi narodila krásná holčička.
Měla tři kila a čtyřicet pět centimetrů. Když ji poprvé viděl Daren, byl rád, že jsme ji měli. Pojmenovali jsme ji Anna.
Bohužel ani tento příběh neměl skončit krásnou rodinnou idilkou ve stylu: on miluje mě a já jeho. Jednoho bouřlivého večera jsem nechala Annu u babičky, abychom měli s Darenem den jen pro sebe. Tím jsem té malé zachránila život, bohužel ne sobě a své pravé lásce.
Vraceli jsme se z oslavy domů, když se to stalo.
Kroky za námi se objevily z ničeho nic jako by prostě vznikly. Ránou jsem poznala přemístění, bylo charakteristické pro kouzelníka. Pevně jsem chytla Darrena za ruku a vytáhla hůlku. "Utíkej!" Rychle jsem se otočila. Nevím, proč jsem si myslela, že ho zvládnu ochránit. Mudla a jedna bezvýznamná čarodějka proti pěti smrtijedům?
"Expeliarmus!" hrobovým tichem prolétla první kletba, která mě měla odzbrojit.
Odpovědí na kletbu bylo: "Protego!" Odrazila jsem ji lehce, ale přesto se mi svíral žaludek v křeči. Anna … jak bude vyrůstat, když nebude mít rodiče? Další kletba a já ji odrážím. Daren utíká, ale vím, že nemáme šanci. Za chvíli nás chytí a já se budu koukat, jak mi ho zabíjí před očima, a pak zabijí i mě. Ta myšlenka mi trhala srdce, i ve chvíli kdy jsem kletbu "pouta na tebe" nedokázala odrazit. Dopadla jsem na zem a odřela si tvář. Ve stejnou dobu dostali i Darena. Viděla jsem, jak padá na zem. Už byl v té chvíli po smrti. Kletba smrti ho zasáhla do zad. Podívala jsem se nahoru.
"Jak jsem se v tobě mohl tolik zklamat?" otcův hlas byl tichý a výhružný. "Chodit s mudlou …!"
Neřekla jsem jediné slovo, jen se vyzývavě koukala na otce. "Tak už mě zab …" zašeptala jsem. "Raději budu v nebi s Darenem než tady …!" Myslela jsem na svou krásnou Annu, svou dcerku, i v hodině svojí smrti. Tma … chlad … strach. Ne o mě … ale o jediné světlé stvoření, které bude mezi kouzelníky chodit.

Tenkrát se o případ dalších mrtvých mudlů nikdo nezajímal. Byla to jen další holka a kluk, co zemřeli při Voldemortově vládě. Jen ... mudlové.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tija Tija | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 19:58 | Reagovat

Je to hezké. :-D  Už se těším na další.

2 Pouli Pouli | Web | 28. prosince 2011 v 14:08 | Reagovat

Je to smutné. Ale zajímavé. A nejsou tam chyby :-)

3 Alex Alex | Web | 8. ledna 2012 v 20:23 | Reagovat

Víc bych se v tom pachtila, ale vzhledem k tomu, že to očividně bude o Anně, to beru. Takže pěkný:)

4 Denda Denda | 7. března 2012 v 8:30 | Reagovat

:) vypadá to dobře

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx