Severusova vášeň

8. prosince 2011 v 19:16 | Jannie |  JEDNORÁZOVKY
Povídka na přání pro Emily.

Jannie
Černovlasý muž zvedl hlavu od další katastrofální písemky, kterou jako vždy psalo to stádo tupohlavců, které jako vždy musel vyučovat a zahleděl se do bleděmodrých studánek, které se na něj dívaly jako vždy s nádechem opovržení a drzosti.
"Co prosím?"zeptal se jako každý, slušně vychovaný člověk a obočí mu vystřelilo nahoru.
Jak si vůbec mohla dovolit tak hloupě drze se ptát, když měl na práci daleko důležitější věci?Byla tak drzá, až se tomu přímo nedalo věřit.A ten její rádoby milý a nevinný pohled tomu dával ještě hořkou (a drzou) tečku nakonec.
"Ptala jsem se vás, jestli jste tak protivný na všechny tak jako na nás..."zopakovala jemným hlasem a s ještě nevinnějším výrazem sledovala jak se Snape pomalu, ale jistě červená vzteky a zlostí.
"Sejdeme se dnes v osm večer v mém kabinetu, slečno!"prskl na ni a pak vyštěkl na ostatní.
"Ven!Okamžitě všichni ven!"
Jakmile se učebna vyprázdnila Snape zlostně vydechl a jen tak tak, že nerozkopal židli před sebou, která za to ale přece nemohla.Místo toho se na ni zprudka "posadil"jenže nepočítal s jedním malým detailem a to s tím, že by to taková křehká věc nemusela vydržet.Důkazem toho bylo, že se v následujícím okamžiku rozplácl jak dlouhý tak široký na podlaze.
"Zatracená práce!"nadával a tentokrát opravdu kopl již do zbytků dřevěného čehosi, co kdysi bývala židle.
"Severusi!Děje se něco?"
Profesor lektvarů sebou rozzlobeně škubl a střelil pohledem k profesorce, jež stála u dveří.
"Ano Minervo?Ne, všechno je v naprostém pořádku."funěl a zároveň se sbíral z podlahy.
"Jistě.Albus s tebou chtěl mluvit."oznámila, ale bystře slyšícímu Snapeovi neušlo tiché uchichtnutí z jejích úst.
Sesbíral své bolavé končetiny a pádil, nebo spíš napůl belhal do ředitelny.Cestou stihl srazit pár desítek bodů, hlavně Nebelvírským, takže se mu ihned nálada krapet vyšplhala nahoru.Ovšem kámen úrazu ho ještě čekal.
Zase potkal tu malou mrzimorskou veš, jak se hihňá se svými kamarádkami.Zrovna když procházel kolem, ležérně pohodila blonďatými vlasy a ten její bledě modrý nevinný kukuč byl tak...tak...(!!!)
Grrr....zavrčel a snažil se vyslat k ní co nejnenáviděnější pohled, jaký jeho vynalézavost měla ve skladu.
Místo toho, ale nasadil něco, co muselo být zřejmě strašně legrační, protože v následující chvíli se skupinka rozesmála včetně ní.Grrr.Nesnášel ji.
Jeho vynalézavost neznala mezí a tak ji v duchu mučil těmi nejhoršími praktikami, pak svlékal a mučil ještě děsivějšími teoriemi a prostě dělal všechno aby trpěla.Ale pak ji svlékal a dělal s ní něco tak...jistě příjemného..
Zahnal tyto katastrofální myšlenky!
"Ne!Je to drzá mrcha nic víc.Malý, drzý fracek..."křičel v duchu a chytal se za hlavu, ve snaze vytřepat ty nechutné, odporné...příjemné...ne!Nechutné myšlenky.
Ale, ale copak se to tady děje...promluvila jedna polovina jeho já škodolibým hlasek a culila se.
Sklapni!vrčela druhá, celá rudá.
Ne.Ne.Ne.To není nenávist...mlela dál svou .
Ticho!Ani nevíš o čem mluvíš!
Právěže vím.jistě, má moc pěknou postavu...usmívala se dál a najednou se ten úsměv změnil ve stejně drzý výraz té mrzimorské holky.
Snape málem propadal šílenství.
Byl na pokraji svých sil.
"Nechte mě!"štěkl na své já nahlas.
Připadal si jako blázen, který utekl z nějakého ústavu.
Jako šílenec...Jedna polovina tu holku proklínala, ale ta druhá...
Severus si raději začal pohotově přeříkávat protilektvary na těžké jedy a aby to bylo ještě delší, přidal i složení jednotlivých lektvarů.Nedostal se však ani k písmenu D když se myšlenky vrátili.
Jistě, jistě vždyť ty po ní toužíš...
Cože?Ne!To není pravda!
Ale je.Chceš ji!prskala první.
Ne.Přestaň!
Chtěl bys ji mít!Chtěl bys nad ní vyhrát.Dokázat jí, že ji můžeš ovládat.Ublížit jí!
Ne!
Ano!Chceš ji mít?Tak si ji vem!
To už Severus nevydržel a zavyl jako nemocný vlk.
"Zatraceně přestaňte!"zařval a udýchaně se zastavil.Potom vyčaroval kbelík ledové vody a s čvachtáním ho na sebe obrátil.Teprve až byl mokrý od hlavy až k patě, pokračoval v cestě, ignorujíc přihlouplé hihotání a překvapené pohledy kolemjdoucích studentů.
Ale ledová voda pomohla a jeho myšlenky se stáhly.
"Asi jsem se bouchnul do hlavy při tom pádu ze židle."namluvil si a belhal se směr Brumbálova pracovna, obrázek té drzé nány zasunutý někde vzadu.
Brumbál si zřejmě dělá legraci.Kromě nemístných poznámek na Severusův účet, jestli se snad po cestě nestavil v úmývárně na sprchu, byl také mimořádně nechápavý.
Myslí si snad, že si studenti můžou dělat co chtěji a on by je neměl trestat?To je absurdní!Jak si může ten stařec dovolit prosit ho, aby své studenty netrápil tak častými školními tresty?Co si o sobě vůbec myslí?To má jako on, Severus Snape, tolerovat drzé výpady těch budižkničemů?Nemluvě o té holce!
Skandál!
Ale on ví proč to ředitel dělá.Jsou jen dvě možnosti.Buď začíná být Brumbál senilní a dočista se zbláznil a nebo to dělá zase kvůli Potterovi.Ale jistě je to kvůli němu.Ti dva spolu totiž něco chystají a díky tomu, že je Potter v jeho kabinetu ve sklepení pečený vařený, zřejmě Brumbálovi kazí plány!
Ach, jak ubohé opatření, uchechtl se kysele.Jemu přece nikdo nebude říkat, jak má nakládat s drzými studenty.To už je Potterova blbost, že nedokáže dělat nic jiného než jen zmatek a nepořádek.Stejně tak i ti jeho tupí přátelé, včetně Grangerové, která si myslí, že spolkla všechnu moudrost světa.
Ale moment!Nebaví se náhodou Grangerová s NÍ?No jistě, ty dvě už spolu několikrát viděl.Obě dvě, hloupé nány co jen provokují, hlavně ONA!
A zase se jeho myšlenky točí kolem ní!Proč?Proč na ni musí pořád myslet?Copak dočista zešílel?
Ano...odpovědělo mu záludně jeho druhé já.Vždyť ty ji chceš...Toužíš po ní..
Severus mu ale nedal příležitost ho zase zmást a ihned mu zatnul tipec dalším kbelíkem ledové vody.Jakmile doklopýtal do svého kabinetu, mokrý jako zmoklá myš sebou plácl na postel a přemýšlel, jestli se z něj opravdu nestal blázen.
Musel uznat, že jeho já mělo zčásti pravdu.Opravdu k ní necítil ty samé pocity jako k běžnému studentovi.Ta její nevinnost ho provokovala, pokaždé když se podíval do jejích blankytných očí, viděl v nich něco zakázaného.
Bylo to...divné.Jakoby chtěl to zakázané ovoce, ale zároven ji od srdce nenáviděl.
Každopádně to co cítil bylo neidefinfikovatelné.V jedné chvíli by ji nejraději chytil za krk a rdousil by ji dokud by nezemřela.Přál si, aby trpěla.
Ale v té druhé chvíli ji chtěl.
Toto uznání udivilo také jeho samého, ale zároveň si kladl otázku, jak může někdo milovat a nenávidět naráz.To přece nešlo.Nemělo cenu se tomu bránit.Vždyť jeho nervozita a zlost, pokaždé když byl u ní moc blízko, musely něco znamenat.A navíc se mu o ní často zdálo...
Měl si tedy přiznat co k ní cítí?Je možné že by ji...
Ale ne!To přece není možné!Nic to neznamená!zadrhl tok úchylných myšlenek a jeho pohled zajel k pravému zápěstí.Za půl hodiny by měla být večeře a potom očekávaná "návštěva."
Profesor se škodolibě uchechtl a rozhodl se, že dnes povečeří u sebe.Poslal správu pro skřítky, kteří pracovali v Bradavické kuchyni a zatímco si na svém pracovním stole roztáhl pár knih a listin, jež musel probádat, objevil se půl tucet skřítků v bílých zástěrkách a se stříbrným podnosem.Na něm byly naskládány opečené kuřecí plátky s bramborami a číší jemného alkoholu.Přesně jak si přály jeho chuťové buňky.
Jen co vybrousil talíř do čista a luskl prsty, načež tác zmizel a Snape si mohl utřít mastné tváře, uslyšel tiché zaklepání na dveře.
Severus se zašklebil a strohým "dále" pobídl návštěvníka k otevření dveří.stála tam, jak jinak ONA a na rtech jí pohrával nevinný, něžný úsměv až profesor při pohledu na něj ztuhl a nepatrně se zarděl.Musel ale zachovat chladnou hlavu a tak rozpaky okamžitě zahnal a nasadil tvrdou masku, při které běhal mráz po zádech.Dívka mu však hleděla do očí a nedala na sobě ani zdát, že by se snad lekla nebo bála.
Severus vedl vnitřní boj, přičemž jedna polovina jeho já se dožadovala její rychlé smrti, druhá část prostestovala s tím, že na takové lumpárny bude času dost.
Nakonec zvítězilo ono druhé já a profesor se pomalu uklidnil.
"Posaďte se, slečno."vybídl ji naoko mile a dívka se elegantně usadila na židli naproti jemu.Jak mohl být každý její pohyb tak neodolatelný?
"Doufám, že víte proč jste tady."řekl a každé slovo bylo tak namáhavé.Snažil se být zdvořilý.
"Ne."odpověděla prostě a Snape zuřil.
"Vážně?"sykl a nebyl schopen vydávit ze sebe nějaká další slova.
"Ano."zamrkala a její bledě modré oči byly tak drzé."Nic vážného jsem neprovedla."stála si za svým.
Severus byl v koncích.Jako když vybouchne atomovka, vyskočil ze židle, stehnem zavadil o roh stolu a ten se celý svalil na bok.Nedbaje nepořádku, přiskočil k ní a tvrdě ji uchopil za paži.Potom s ní prudce zatřásl.
"Nic?!Zřejmě si slečno neuvědomujete závažnost situace.Vaše drzost je přímo absurdní.Jak si to představjet?Jak si něco takového můžete dovolit?!"ječel a černé oči po ní vrhaly blesky.
Dívka byla trochu zmatená, ale její oči byly klidné.Neodpovídala nic, pouze hleděla profesorovi odvážně do očí až z toho byl Snape značně nervózní.
"Omlouvám se."špitla, ale dál nic neřekla.Severuse postupně opouštěla jeho zloba a vnitřní hlásek mu našeptával.
Je blízko..
Sklapni!
Toho využij.
Ne.
No tak.Stejně jsi to chtěl udělat...
Na to již neměl co říct.Profesora dráždila její blízkost natolik, že se naprosto přestal ovládat.Díval se na ni a tím víc si uvědomoval, že je vlastně krásná.Krásná, ale jinak.Něčím jiná.Nedokázal ty pocity a domněnky popsat, vlastně v té chvíli nedokázal dělat nic.Její modré oči jakoby ho uvěznily.To se mu ještě nikdy nestalo!
Pak najednou si uvědomil, že se její oči přibližují, ale že to nedělá ona, ale on.Přestal se naprosto ovládat.udělal prostě instinktivně to, co mu říkal rozum (nebo srdce?).Našel její rty a pak je hltavě políbil tak pomstychvtivým způsobem, že z ní málem vymáčkl duši.
Utekla.Prostě se mu vytrhla a utekla.Neviděl slzy ani žádný jiný nástroj žalu, ale stejně se vytratila.Nechápal to.
Ale vlastně, proč by ho to mělo zajímat?Protože je roztomilá?Ne.Protože ji jednoduše chtěl.Uvědomil si to až potom co se za ní zabouhly dveře.Takové vzrušení ještě nikdy nepocítil a co bylo ještě víc šílené bylo to, že šlo o studentku, kterou navíc nemohl vystát.Připadalo mu to jako potupa.A nebo si to jen namlouval?
Určitě se polekala jeho náhlého chtíče a touhy po ní a nepochopila to.Utekla, protože se lekla.Teď to chce jenom doufat, aby si ti nechala pro sebe.Profesor se neklidně převalil na druhý bok a zrovna se rozhodl přemýšlet o něčem jiném, když v tu chvíli zavrzaly dveře od jeho kabinetu.Zběsile vyskočil a v šeru spatřil jen svítivě dlouhé blonďaté vlasy.
Asi má halucinace!No to tu ještě chybělo.Zašátral po hůlce a jakmile ji držel v ruce, mávnutím rozsvítil jedinný plamen svíčky.Ihned spatřil modravé oči s nevinným úsměvem a blonďaté vlasy, splývající až pod ramena.Zděšeně na onu osobu civěl a v domnění, že jde pořád o halucinaci, se ztěžka posadil na okraj postele ve snaze se uklidnit.Hluboko v mysli, ale věděl, že o halucinace a přeludy nejde ani zdaleka.
Dívka se zasmála a její jemný smích zazněl profesorovi jako budíček.Trhl sebou, znovu na ni pohlédl a jako ve snách vstal, přistoupil k ní a sklonil hlavu.Očekával, že cukne,(což byla blbost, jinak by za ním přece nechodila, jenže Snapeovi to po ránu nedocházelo) ale ona si místo toho stoupla na špičky a udělala pravý opak, políbila ho.Polibek byl vroucí a divoký a samozřejmě, že NĚKDO shodil židli jak se potácel sem a tam.
Když se Severus na chvíli odtrhl, mávl hůlkou a svíčka zhasla.Potom si znovu našel její rty a veškerá následující činnost byla tak ukryta ve tmě.A samozřejmě že se to nikdo nedozvěděl.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dejna Dejna | 9. prosince 2011 v 14:42 | Reagovat

To je skvělé, moc se povedlo :-) Severus je pro mě nejoblíbenější postava z celého HP příběhu.

2 Jannie Jannie | Web | 9. prosince 2011 v 15:59 | Reagovat

[1]: Díky, Sev je zajímavá postava, chladná a tajemná :)

3 Surynka Surynka | Web | 17. ledna 2012 v 0:15 | Reagovat

Úžasné :-)
[2]: Právě, že o něm víme jenomněco, tak nám to dává prostor k vymýšlení příběhů, u kterých se to ani nedá pořádně vyvrátit :-D

4 ArchanieS. ArchanieS. | Web | 6. srpna 2012 v 13:58 | Reagovat

Tohle se mi moc líbilo, vážně. Skoro mě mrzí, že to nepokračuje i po tom co se zhaslo :-D Moc povedené!

5 SS SS | 27. dubna 2013 v 19:51 | Reagovat

Supeeeeeeeeeer, len tak ďalej :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx